A dost, letíš! Snadný vyhazov trhu pomůže, ale těžce za něj zaplatíme

Vládní koalice jako by ztratila dech a její volební preference klesají do dosud stěží představitelných hloubek. Ano, vládne už nějakou dobu, prosadila nepopulární opatření, jako je konsolidační balíček, které naštvalo kdekoho, takový propad popularity ale přece jen čekal málokdo.

Nejen, že by příští volby nevyhrála nejsilnější vládní strana ODS, ale hlavní opoziční hnutí ANO v čele s Andrejem Babišem. ANO by mělo víc než dvojnásobek hlasů. ANO by převálcovalo docela brutálně i koalici SPOLU, tedy ODS, TOP 09 a lidovce dohromady.

Přitom SPOLU nad ANO vyhrálo v minulých volbách. A nejen to, pět současných vládních stran by ve Sněmovně mělo podle dosavadních průzkumů voličských preferencí po volbách do Poslanecké sněmovny na české poměry docela výraznou menšinu.

Jednou z příčin naštvání voličů jsou ekonomické poměry. Jako jediná ze zemí Evropské unie jsme se nedostali na předcovidovou úroveň a zdá se, že s trochou štěstí se na ni dostaneme v příštím, tedy volebním roce. Navíc letošní snížení odhadu růstu české ekonomiky naznačuje, že může být i hůř.

Vládní politici tak chápou, že to chce něco udělat. Jenže co? A tak se chytili toho, že je třeba zvýšit pružnost trhu práce.

I bez práce jsou koláče

S ohledem na ekonomická data, která zcela jasně ukazují, že naše hospodářství neroste, ale nezaměstnanost je velmi nízká, je to logický krok. Současná situace totiž znamená jediné: chyba je někde v trhu práce. V tom trhu, kde se lidé – kdoví proč – nepřesouvají mezi zaměstnáními a nejsou vyhazováni ani za neschopnost.

Můžeme sice tvrdit, že je to obecnou neochotou Čechů měnit práci a že podnikatelé u nás mají takové sociální ohledy, že nechtějí propustit ani toho, kdo se ukáže v práci jen jednou měsíčně. Navíc jen proto, aby ukradl propisku. Nicméně to není pravda.

Problém je v tom, že je velmi těžké legálně propustit „nemakačenka“ a zároveň je velmi těžké najít kvalitní a spolehlivé lidi. Navíc neseriózní zaměstnavatelé obcházející či porušující zákony kazí pověst těm seriózním, a část lidí se tak raději změně práce vyhýbá.

Proč? Protože k tomu lidi nutí naše zákony…

Kdyby se to ale změnilo, šlo by rychle lidi propustit, rychle nabrat a dobří profesionálové by se nebáli měnit místo. To by se velmi rychle odrazilo na rychlejším růstu ekonomiky i spokojenosti podnikatelů. A konec konců i zaměstnanců, byť ne každý s tím musí na první pohled souhlasit.

Pozor na přehnaná očekávání

Právě proto Národní ekonomická rada vlády nedávno navrhla trh práce zpružnit. Za vzor si vzala dánský systém flexicurity, tedy vysoké pružnosti trhu práce a zároveň skvělého sociálního zabezpečení. Tedy včetně vysoké podpory v nezaměstnanosti a rychlého přeškolování zaměstnanců na státní útraty.

Shutterstock

Ochrana zaměstnanců, nebo hrozba pro podniky? Zaručená mzda očima expertů

Má institut takzvané zaručené mzdy, která určuje minimální míru výdělku podle složitosti či namáhavosti vykonávané práce, ještě své místo? Odbory pravidelně požadují navýšení zaručené mzdy napříč všemi stanovenými skupinami, zaměstnavatelé zase volají po jejím zrušení. Měl by ale vůbec stát určovat soukromému sektoru výši mezd? Zeptali jsme se.

Nápadu se rychle chytil ministr financí Zdeněk Stanjura z ODS. Ve svých vystoupeních zmínil například zavedení výpovědi z práce bez udání důvodu či zvažované zkrácení výpovědní lhůty ze dvou měsíců na měsíc a prodloužení maximální zkušební doby.

Ministerstvo práce a sociálních věcí, pod které problematika pracovního trhu spadá a které vede koaliční partner KDU-ČSL v čele s Marianem Jurečkou, pak přislíbilo změnit zákoník práce. Konečnou podobu svých návrhů chce dokonce představit už v únoru.

Zní to skvěle. Zvláště když si uvědomíme, že první s nápadem na zavedení obdoby dánského systému přišli už ekonomové z první Národní ekonomické rady vlády, což bylo v roce 2009. Tehdy, za vlády premiéra Mirka Topolánka (ODS), se za to ale nikdo pořádně nepostavil.

Všechno jsou to navíc věci, které podnikatelé určitě uvítají. Že by jim, a potažmo tedy i české ekonomice, konečně někdo chtěl opravdu pomoci? Ne tak zhurta: otázkou totiž zůstává, jak to nakonec všechno dopadne…

Štědrost není zadarmo

Onen opěvovaný dánský systém má dvě strany. Pokud by byl u nás zaveden, znamená to, že také zaměstnanci mohou – když je třeba šéf na poradě moc naštve –, rychle opustit své místo. Když se přičte ona štědrá sociální podpora, vede to samozřejmě k tomu, že zaměstnanci snáz odejdou ze zaměstnání, které jim nevyhovuje, a žádají vyšší mzdy.

Však považte: v systému flexicurity může takový zaměstnanec pobírat s určitým omezením až dva roky podporu ve výši 90 procent svého původního platu. Navíc úřady nabízejí lákavé rekvalifikační kurzy, nezdráhají se radit se zvyšováním kvalifikace a aktivně pomáhají při hledání nového místa. Tedy ne jen naoko jako u nás, ale skutečně.

Dobrým podnikatelům to neuškodí; ti už nyní své lidi povětšinou platí dobře a někteří z nich si za kvalitního člověka neváhají ani připlatit. Nehledě na to, že zvýšení mezd a sociální jistota povedou k většímu utrácení, nakopne to ekonomiku a přivede dravým firmám další zákazníky.

Zádrhel je v tom, že aby systém fungoval a vyplácel se, je potřeba do něj nasypat peníze. A to docela dost peněz. Jak odhadl analytik Národní rozpočtové rady Daniel Bárta, zavedení systému flexicurity by u nás znamenalo zhruba desetinásobné státní výdaje na politiku zaměstnanosti. V absolutních číslech 130 namísto 13 miliard.

Co to znamená? Dost pravděpodobně další zvýšení daní a zřejmě i sociálních odvodů, především pak odvodů firem. Dále – jak ukazuje dánská zkušenost –, bude třeba také víc regulovat OSVČ, protože část lidí se snaží zařízením falešné či skutečné živnosti obejít povinnost příspěvků do systému flexicurity. Jinými slovy, flexicurity ohrožuje náš starý známý švarcsystém.

Je tohle opravdu ochoten zavést ministr financí Stanjura mluvící o malém státu? A je na to připravena jeho rodná ODS, která mluví o podpoře podnikatelů? A kde na takový objem výdajů má vlastně vláda, která si šetření vetkla do svého štítu, vzít...? To si snad má na zavedení flexicurity vypůjčit?

Nejásejme předčasně.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Vymírající Česko v pasti. Žádní „levní“ Mongolové krizi pracovního trhu nevyřeší

• Plná zaměstnanost začíná být problém. Zbavíme se konečně zombie firem?

• Pomozme firmám a nakopněme Česko. NERV poslal vládě 37 prorůstových opatření

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag