Podnikání je pro růst Česka klíčové, ale mladí se vidí jinde, říká miliardář Bouška

Pavel Bouška je člověk mnoha aktivit. Hlavní pro něj je rodinný podnik Vafo Group, stojící za výrobou krmiv pro zvířata, známý pod komerčními značkami Brit a Carnilove. Během několika let se tato firma rozrostla do velkého mezinárodního hráče.

Vedle skupiny Vafo Group je ovšem Bouška také společníkem firmy Fazole Ventures, která investuje do českých technologických startupů. A spolu s kolegou Petrem Křížem stojí za investičním fondem Fermia vyhledávajícím zajímavé české firmy.

Jednu z nich jsme vám ostatně už představili. Skrze Fermii Bouška investoval i do projektu Vindyšovy továrny radotínských patriotů a milovníků cyklistiky ze Ski&Bike Centra Radotín. Jejich příběh byl jeden z prvních, který jste si mohli přečíst v rámci našeho speciálu Podnikavé Česko.

Bouška, který je dnes mezi sto nejbohatšími Čechy a jehož majetek se odhaduje na víc než 15 miliard korun, se zároveň snaží ostatní k podnikání povzbudit. Je členem sdružení Druhá ekonomická transformace, kde se čeští byznysmeni snaží vymyslet a prosadit věci, které by pomohly zvýšit konkurenceschopnost české ekonomiky a nasměrovaly ji do budoucna.

Sám začal podnikat se spolužáky ještě před dosažením plnoletosti. Nakonec ale převzal rodinný podnik. Přesto zdůrazňuje, že podnikání je jako sport a nikdy nekončící snaha překonat druhé i sebe. Jen se mu zdá, že tato soutěživost se teď ze společnosti vytrácí, hlavně u mladých.

Mimo jiné je to podle něj dáno tím, že podnikání jsou v Česku kladeny do cesty různé překážky. A to včetně byrokracie, která kariéru podnikatele znesnadňuje. Podle Boušky je tak třeba začínajícím podnikatelům pomoci, například daňovými úlevami, ač jinak není proti zvýšení firemních daní.

Buď se zlepšujete a rostete, anebo to jde dolů. Jiný přístup není i kvůli konkurenci možný. Musíme tak dál růst, ať se nám to líbí, nebo ne...

Kdysi jste řekl, že chcete vybudovat celoevropskou značku a velkou firmu, ale nyní už jste jeden z nejbohatších lidí v Česku a tu „velkou firmu“ vedete. Jaká je tedy vaše podnikatelská motivace a proč ještě pokračujete v podnikání?

Odpověď bude potřeba rozdělit, protože mám víc aktivit. Nebo se můžeme soustředit na to, co je moje každodenní práce, v co věřím a co to znamená Vafo a podnikání spojené s domácími zvířaty. To je jednodušší než moje motivace týkající se investic třeba do prostoru Opero, kde teď jsme.

Pokud jde o Vafo, dám vám takový příměr. Mnoha lidem se stalo, že začali dělat nějaký sport a pak v něm pokračovali dál, i když dosáhli původního cíle. Třeba chtěli doběhnout maraton, pak ho chtěli dát za čtyři hodiny, pak za tři hodiny a tři čtvrtě... Takových lidí je hodně. A podobné je to v podnikání. Na začátku máte nějaký cíl, chcete vybudovat větší firmu, která má celoevropský dopad. Něco se vám podaří, ale s jídlem roste chuť, a chcete postupovat dál. Platí totiž, že se buď zlepšujete a rostete, anebo to jde dolů. Jiný přístup není i kvůli konkurenci možný.

Pokud si tedy chceme udržet pozici, kterou Vafo na evropském trhu se zvířecími věcmi má, tak musíme dál růst. Ať se nám to líbí, nebo ne.

Když byste měl dnešní Vafo zhodnotit, jak si stojí? A kam až s ním chcete expandovat?

V našem oboru jsou dvě kategorie firem. Jedna jsou skutečně silní globální hráči, jejichž tržby se pohybují v desítkách miliard dolarů. To je samozřejmě liga, kterou my nehrajeme. Není důvod, abych tyto firmy jmenoval, ale máme tu takovou velkou čtyřku, čtyři koncerny, které dělají nejenom krmiva pro domácí zvířata, ale mají k tomu většinou i nějakou potravinářskou divizi nebo jiné spotřební zboží.

Pak následuje taková druhá kategorie firem, které podnikají v jednociferných miliardách eur. A právě sem máme ambici se trvale zařadit. Dnes jsme ve světovém srovnání mezi firmami s krmivy pro zvířata okolo 25. místa. Už dlouho ale nehrajeme jen středoevropskou ligu, ale postoupili jsme do vyšší divize.

Používám zase sportovní přirovnání, ačkoliv nejsem nějaký velký sportovec. Ale sport mi přijde jako dobrá metafora k podnikání. Pokud podnikání neberete sportovně, jako soutěživost, neuspějete. Musíte soutěžit s okolím, musíte soutěžit sami se sebou. Jako u sportu.

Jak jste začal podnikat vy sám? Nebyl jste tehdy ještě plnoletý ani jste nepůsobil ve vašem rodinném byznysu...

Velmi brzy po revoluci jsem odjel na roční pobyt do Ameriky, v roce 1992 jsem strávil rok u rodiny v Kalifornii. Když jsem se vrátil, začal jsem si přivydělávat. To posléze přerostlo v regulérnější podnikání. Podnikat jsme začali se třemi spolužáky z gymnázia, použili jsme na to živnostenský list nejstaršího z nás, protože nám dvěma ještě nebylo 18 let. Organizovali jsme různé kulturní akce a eventy.

V roce 1994 jsem pracoval třeba pro produkci koncertu Rolling Stones na pražském Strahově. Navíc jsem překládal z angličtiny, učil jsem angličtinu a dělal jsem po nocích barmana. Už na gymnáziu jsem měl poměrně solidní příjem a byl jsem schopný si vydělávat na celé prázdniny. Angličtina, kterou dnes umí skoro každý, byla tehdy velkou výhodou.

Jako dvacetiletého kluka vás víc láká dělat koncerty, natáčet filmy a točit reklamy. Já ale cítil rodinnou zodpovědnost a také velký potenciál...

Proč jste u organizování akcí nezůstal? Proč jste nakonec šel do rodinné firmy Vafo, která patřila vašemu otci? Mám to číst jako nějaký tlak rodiny?

Ne, nátlak tam nebyl. Byl jsem ale ze sourozenců jediný, komu výroba krmiva přišla jako opravdu výborný nápad. Ostatní se trochu ušklíbali, přišlo jim divné, že otec opouští kariéru v České akademii věd i podnikání v nemovitostech a jde do psího krmiva. Ale samozřejmě máte pravdu, že vás jako dvacetiletého kluka víc láká dělat koncerty, natáčet filmy a točit reklamy. Já ale cítil rodinnou zodpovědnost a také velký potenciál tohohle podnikání.

Když jsem byl ve Spojených státech, bydlel jsem v rodině, která měla domácí mazlíčky, a chodil jsem s nimi nakupovat krmivo. Díky tomu, že jsem tam uklízel v místním obchodním centru, kde jsem zas viděl obchod s potřebami pro zvířata; co prodávají, jaký je to byznys. Na základě toho jsem došel k závěru, že potřeby pro zvířata mohou být v budoucnu velkým podnikáním. Navíc jsem uměl anglicky, takže jsem mohl domlouvat obchody v zahraničí.

Váš otec už ve vedení firmy není, ale pořád se o ní píše jako o rodinné firmě. Co to znamená?

Od roku 2005, kdy se táta rozhodl ustoupit do pozadí, sice firmu řídím já, ale později jsme se dohodli s mým bratrem, který pro mě pracuje. A ve firmě pracují i další členové rodiny, třeba neteř Karolína Čápová, moje nejbližší spolupracovnice v celém Vafo. Považujeme se tak stále za rodinnou firmu. K tomu patří také určitá atmosféra, kultura firmy, a já doufám, že i dnes, kdy už je nás ve firmě skoro tisíc, se nám daří přátelskou atmosféru a otevřenost držet.

Chcete firmu potom předat další generaci z vaší rodiny?

To bych rád. Nedávno jsme v podniku řešili strategii na dalších pět let a jednou z jejích součásti je, že nadále hodláme firmu plně kontrolovat a vlastnit my. Vstup na burzu, na což se mě občas ptají, do budoucna vyloučit nemůžu, ale v nejbližších třech letech to nebude.

Plánujete tedy jako výše zmíněné giganty mít kromě výroby krmiv pro zvířata i výrobu jídla pro lidi? Koupili jste firmy Lifefood a Country Life, které se zabývají zdravým jídlem pro lidi...

Po tom, co v létě proběhly tyto zprávy, by to tak mohlo vypadat. Ale s Vafem se nic nezměnilo. Máme tu Vafo s výrobou pro domácí mazlíčky a kromě toho vlastníme přes investiční fond Fermia další firmy. Kromě oboru zdravé výživy tam máme také sportovní podnikání, služby, firmy, kde máme dominantní většinový podíl, a firmy, kde máme minoritní. V oboru zdravé výživy jsme viděli příležitost a máme tam určitou výhodu, že známe lidi z oboru a rozumíme tomu, protože některé věci jsou podobné s podnikáním ve výrobě pro domácí mazlíčky. Nechceme to ale sloučit dohromady, ve zdravé výživě mám roli investora.

Mimochodem, jak výhodné či nevýhodné by bylo pro firmy začlenění do eurozóny a tedy přijetí eura? V jednom rozhovoru jste řekl, že vysokými úrokovými sazbami jsme českým firmám podepsali ortel, což by – pokud bychom měli euro – neplatilo. A zároveň jste na tom samozřejmě vydělali, když jste koupili Country Life, který se kvůli vysokým sazbám dost zadlužil a byl proto na prodej.

Ano, máte pravdu, koupili, ale já se snažím obecné věci říkat tak, jak by pomohly ekonomice a nejen mým zájmům. Z praktického hlediska už dávno ve Vafo v eurech podnikáme, máme skoro 85 procent obratu v eurech. Po zavedení eura na Slovensku se nám například zvedl podíl slovenských dodavatelů, a pokud po nás chce německý obchodník pevnou cenu na dlouhodobé dodávky v eurech, potřebujeme si stabilizovat náklady také v eurech. S většími dodavateli to ani v neeurové oblastí není problém, ale u malých firem je to pro ně těžké.

Z tohoto hlediska považuji za chybu, že jsme se „nesvezli“ se Slovenskem a nepřijali tehdy také euro. Je v tom nějaká pýcha, jako Česko si myslíme, že o ekonomice víme víc než celý zbytek Evropy. Ano, přijetím eura bychom pustili z ruky jeden nástroj, kterým můžeme řídit ekonomiku, ale podívejte se, kolik úsilí a prostředků jsme vyčerpali na stabilizaci měny v některých obdobích. Česká koruna není tak velkou měnou, aby dokázala snadno ustát nápor obchodníků.

Když jdu občas do nějaké školy a mluvím se studenty, tak mladí lidi často chtějí nastoupit na úřednické pozice, nebo do velké firmy, a ne začít podnikat.

Cítíte se víc jako podnikatel, co má firmu, nebo jako investor?

Pořád se cítím být tím podnikatelem, co má jeden podnik, to je hlavní doména mé práce. I z této schůzky pojedu opět do Vafa. Někde vzadu mám, že mám určitou ambici zkusit vybudovat něco jiného, ale to jsou oblasti, kde jsem opravdu jenom investor a využívám toho, že jsem okolo sebe shromáždil lidi, kteří rozumějí i jiným oborům. Ať už je to to zmíněné podnikání ve sportu, nebo prostor Opero.

Máme také fond Fazole Ventures, což je taková třetí noha mého podnikání, která investuje do startupů vyvíjejících technologické produkty v sektoru B2B, tedy pro firmy. A jako Vafo jsme vstoupili do podnikatelského inkubátoru Point One, kde spolupracujeme s Českou zemědělskou univerzitou. Je tam jasné oborové spojení.

Co vás na podpoře ostatních podnikatelů láká?

Snažím se obecně pomáhat lidem, aby se nebáli přijít s nápady a začít podnikat. Rozčiluje mě totiž, že když jdu občas do nějaké školy a mluvím se studenty, tak mladí lidi často chtějí nastoupit na úřednické pozice, nebo do velké firmy, a ne začít podnikat.

Znamená to, že mladí lidé ztratili zájem o podnikání a energii něco vymýšlet?

Ne úplně. Je tady spousta šikovných mladých lidí. Ale obecný přístup společnosti, a tím pádem i mladých lidí, mě trochu děsí. Byl jsem třeba na Vysoké škole ekonomické v Praze a v jedné třídě mě zarazilo, že vysněné povolání studentů je pracovat v jedné z firem velké čtyřky světových poradenských společností. To mě trochu mrzelo. Pro naši zemi je totiž důležité, aby se tu podnikalo, aby pořád vznikaly nové a nové firmy. A myslím, že bychom se měli starat o to, aby tu byly pro tato začínající podnikání dobré podmínky.

Na co přesně teď narážíte?

Nelíbí se mi třeba to, že úsporný balíček zrovna tohle vůbec neřeší. Netvrdím – a teď mluvím proti svým zájmům –, že by firmy neměly mít vyšší daně. Ale u začínajících firem by to mělo být jiné. Začínajícímu byznysu, startupům, by například strašně pomohlo nedanit kapitálové výnosy. Usnadnit fázi, kdy se nápad přetvoří v podnikání. Začínající startup musí hledat investory, a tam, kde je menší daňové zatížení, tam je víc peněz.

Vůbec bychom měli pracovat na tom, abychom si v Česku udrželi víc kapitálu a ten se tady opět investoval. Pomalu se nám tady začíná tento kapitál zvětšovat, ale my jako čeští podnikatelé potřebujeme trochu času, abychom se vyrovnali vyspělému světu. Nejde přitom o to mít nějakou výjimečnou podporu, ale o to neměnit neustále podmínky pro podnikání.

Já si zkrátka myslím, že pro naši budoucnost tady musí být víc podnikatelství a podnikavosti.

bez přílivu lidí ze zahraničí to nezvládneme. Dnes je velmi obtížné dostat do Česka IT specialistu ze zahraničí, byť má plat v řádech statisíců korun...

Podpora podnikání a podnikavosti se prolíná mnoha vašimi aktivitami...

Je to záměrné. Myslím si, že když někdo dovede něco rozjet – a teď je jedno, jestli se bavíme o výdělečné firmě, neziskové organizaci, sportovním klubu –, je to důležité. A platí to i pro lidi, kteří třeba vedou sportovní kroužky pro děti, dávají do toho spoustu lidské osobní energie. To je také podnikání jako každé jiné, byť nevede k zisku. Tito podnikatelé jsou pak lidé, kteří mají vliv na své okolí, jsou sebevědomí, nenechají se snadno ovlivnit propagandou či falešnými sliby. Je to součástí toho, co je potřeba, abychom byli zdravá společnost.

Abychom ale byli zdravou společností, musíme být také bohatou společností. A bohatství u nás vzniká z podnikání. Nikdy nebudeme země, která bude mít nerostné bohatství, ze kterého budeme žít.

Co by tedy podle vás podnikání v Česku a potažmo české ekonomice nejvíc pomohlo?

Za prvé pochopení toho, že české firmy jsou pro Česko a jeho rozvoj důležité. Pokud nebudeme podnikaví, tak to povede k naší větší chudobě. Dneska je tu tendence podnikání spíše komplikovat, je tu velká byrokracie. Konkrétně je například docela těžké postavit novou tovární halu. Ve Finsku jsem třeba postavil tovární halu v méně než třetinovém čase než v České republice. To by se mělo změnit.

Část firemních daní by mohla jít obcím, jako je to v jiných zemích, aby se obce snažily podporovat podnikání. Pomohlo by i to, aby se nezdaňovaly zaměstnanecké akcie při jejich vydání. Často totiž není jasné, kolik budou stát, až je zaměstnanec bude moci prodat. Přitom zaměstnanecké akcie dokážou přitáhnout experty a talenty.

Důležité je samozřejmě také podporovat vzdělávání. A podpora začínajících firem. Ale třeba i vědomí toho, že bez přílivu lidí ze zahraničí to nezvládneme. Dnes je velmi obtížné dostat do Česka IT specialistu ze zahraničí, byť má plat v řádech statisíců korun a pro stát je to tedy z daňového hlediska výhodné. V mnoha zemích je to mnohem jednodušší a takoví lidé tam míří. Přitom my bychom se neměli uzavírat před konkurencí, protože to zlepšuje i naše výkony.

Musíme mít stejné hřiště jako v zahraniční, stejné podmínky pro podnikání. Až pak můžeme vyhrát.

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Držte si peněženky, konsolidační balíček je tu. Co se mění pro podnikatele?
• Vymírající Česko v pasti. Žádní „levní“ Mongolové krizi pracovního trhu nevyřeší
• Opravdu zbohatnu na jednom nápadu? Pět nejčastějších podnikatelských mýtů
• Kniha jízd je přežitek, jen zatěžuje, spílají firmy vládě. Nabízejí vlastní řešení
• Dá sa, nedá sa, dá sa Pražákům? Tak to neexistuje, říká vinař z rodu Valihrachů