Takhle to nepůjde, systém pobídek je v patu. Žábou na prameni je vláda

Začněme od zásadní otázky – jsou vůbec investiční pobídky potřeba? Tohle se řeší v Česku už od roku 1998, kdy úřednická vláda Josefa Tošovského systém investičních pobídek svým usnesením zavedla. Václav Klaus, tehdy předseda ODS, okamžitě označil „umělé daňové pobídky“ za neefektivní pokřivení trhu. Ve svém tažení proti nim pak s ODS pokračoval celá léta. Mimo jiné asi i proto, že je podporoval jeho největší rival, šéf sociálních demokratů Miloš Zeman.

Klaus třeba trval na tom, že „zahraniční firmy, které investují do skutečně efektivních a výnosných projektů, by k nám přišly i bez investičních pobídek“ a že je to celé jen mystifikace, kterou „nám vnucuje státní byrokracie, aby prokázala svoji vlastní potřebnost a důležitost“.

V roce 2005 se pak skupina poslanců ODS dokonce pokusila investiční pobídky zrušit. Argumentovali tím, že vytvářejí nerovnost mezi firmami a podnikateli. Když ale ODS odešla z opozičních lavic do vlády, vše bylo najednou jinak. Tehdejší ministr obchodu Martin Říman začal mluvit už nikoliv o jejich zrušení, ale jen o změně.

Prapor boje za rušení investičních pobídek pak převzali jiní, třeba i Andrej Babiš. Ještě jako ministr financí v Sobotkově vládě tvrdil, že se mají zrušit daňové výjimky, které byly součástí investičních pobídek. Pomohlo by mu to při správě státních financí a nespokojenost s jejich zrušením by pak dopadla nejspíš na premiéra.

Když se ale Babiš sám stal ministerským předsedou, začal mluvit jinak. Prohlásil, že pobídky je třeba zachovat a že stačí jejich systém upravit. Názor mu tedy vydržel jen do doby, než by za zrušení investičních pobídek nesl osobní odpovědnost.

Kdybychom investiční pobídky neměli, byli bychom pak v nevýhodě a část firem by raději investovala jinde.

Nutnost ze dvou důvodů

Zkrátka se ukázalo, že investiční pobídky jsou praktickou i politickou nutností. Ze dvou důvodů.

Shutterstock

Česko jako finanční velmoc? Proč tohle spojení nemusí být sci-fi

Česko už se nemůže tak jako dřív opřít o automobilový průmysl, strojírenství či výrobní odvětví obecně. Tak na co by se měla česká ekonomika v příštích letech zaměřit? Jednou z cest je rozvoj finančních služeb. Může se tedy z Česka někdy stát finanční centrum, jak se to povedlo třeba Maltě? Přečtěte si komentář Pavla Kohouta.

Za prvé proto, že je používá většina zemí, a navíc úplně všechny státy, se kterými „soutěžíme“ o investice. Tedy včetně našich sousedů, kam se konec konců mohou přestěhovat i některé české firmy. Kdybychom investiční pobídky neměli, byli bychom pak v nevýhodě a část firem by raději investovala jinde.

Za druhé je to nástroj hospodářské politiky státu. Vláda tím může urychlit proměnu struktury ekonomiky, posílit „zaostalé“ regiony včetně zvyšování zaměstnanosti, nebo směřovat podporu určitému typu podnikání. Přilákání firem využívajících pokročilé technologie či nejnovější manažerské postupy vede podle ekonomů obhajujících investiční pobídky k vyšší konkurenci v ekonomice a stimuluje „napodobování“ moderních postupů, což má pozitivní vliv na produktivitu práce.

Pravda je zřejmě někde uprostřed. Hodně záleží na konkrétním nastavení pobídek. A v tom je právě zakopaný pes.

Investiční pobídky ovšem de facto přispívaly k tomu, že se z Česka stala země „montoven“.

Cizinci, našinci a vláda

Systém investičních pobídek se u nás do svého zavedení v roce 1998 dost měnil. Zpočátku – ještě před přijetím zákona o investičních pobídkách – rozhodovala o tom, komu připadne podpora státu, ve finále svým hlasováním vláda. Vyvolávalo to nejistotu mezi investory a potřebu lobbování u politiků či úředníků, u politiků pak tendenci chlubit se „zařízením“ investic.

Zároveň byly tyto pobídky určeny jen pro zahraniční firmy a muselo jít opravdu o masivní a úplně novou investici „na zelené louce“. Zpočátku minimálně ve výši 25 milionů dolarů (v dnešních cenách téměř 600 milionů korun). Velmi rychle, ještě v roce 1998, ale přišla změna, hranice investice byla snížena na deset milionů dolarů (dnes asi 233 milionů Kč) a dostat pobídku mohli i významní domácí investoři.

Shutterstock

Česko v pasti. Naše země nevzkvétá, měla by se konečně probrat

Nebohatneme a vyhlídka bohatší země se před námi ani nerýsuje. Další sbližování s úrovní vyspělejších států není při současné struktuře ekonomiky možné. Nejvyšší čas ji změnit, píše v komentáři Pavel Jégl.

Poté vznikla agentura CzechInvest, která má podporovat konkurenceschopnost České republiky, nejen pomocí investičních pobídek. A zároveň přišel zákon, podle kterého se investiční pobídky udělovaly. Vznikl jakýsi pobídkový „automat“. Kdo splnil podmínky pro pobídky, tak je dostal. Bylo to jednoduché a odstínilo pobídky od politických tlaků.

Investiční pobídky ovšem de facto přispívaly k tomu, že se z Česka stala země „montoven“. Bylo výhodné využít je pro investice velkého rozsahu využívající levnou pracovní sílu pro výrobu s nízkou přidanou hodnotou. Ostatně to bylo dané i tím, že jednou z podmínek pro získání pobídky bylo zaměstnání určitého počtu lidí v oblasti s vyšší nezaměstnaností.

Ukázalo se, že to není cesta vpřed. Menší – zejména české – podniky to cítily tak, že se dává přednost větším a silnějším. Práce začala být dražší, a proto se sem už tolik „montoven“ nehrnulo a stále víc se mluvilo o tom, že je třeba získat do země high-tech výrobu, a ne být hlavně dodavatelem dílů pro jiné.

Systém se proto postupně měnil směrem k větší otevřenosti menším firmám a snaze podpořit sofistikovanější výrobu. Ale velmi pomalu. Největší změnu za poslední dobu pak přinesl rok 2019, kdy systém zcela změnila Babišova vláda. Na první pohled k lepšímu, právě ve snaze podpořit výrobu s vyšší přidanou hodnotou, a to i českých firem.

Jenže chybička se vždycky vloudí. Kromě toho, že šlo najednou přiznat vyšší podporu v rámci takzvané strategické investiční akce vyšším investicím, se přišlo s tím, že všechny investiční pobídky bude schvalovat vláda. Systém se tak vrátil ke svému počátku. Na pobídku není automatický nárok, kabinet nemusí schválení či neschválení investice zdůvodňovat, a navíc se schvalování investiční pobídek o rok prodloužilo.

Investoři si stěžují, a kromě toho to vyvolává dojem, že systém lze ovlivnit nějakým „všimným“. Původní zdůvodnění, že vláda posuzuje, zda jde o projekt s výrobou s vysokou přidanou hodnotou, je poněkud směšné.

Zahraniční firmy budou raději investovat jinam, a při rozšiřování výroby je v tom mohou brzy následovat i ty české.

Oprava jen napůl

V parlamentu je nyní zákon, který to má napravit. Ale jen částečně. Menší investiční pobídky, které nepočítají s přímou finanční podporou, ale jen s odpuštěním daní, budou opět udělovány automaticky. Tím se celý proces zrychlí.

Jenže mnohem cennější i pro menší firmy je často právě onen finanční grant na část investice. Větších projektů se netýká, ty bude i nadále schvalovat kabinet. „Pobídky jsou v prostředí, kdy se státy přetahují o klíčové investice, naprostou nutností. Novela zákona schvalování části žádostí o pobídky zrychlí, což je pozitivní a velmi důležité. Škoda jen, že zákonodárce zůstal jen „na půli cesty“ a systém, zdá se, nadále zůstane poněkud netransparentní," říká Ondřej Votruba, výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice.

Navíc zůstává otázkou, kolik bude na investiční pobídky příští rok vlastně vyčleněno peněz a zda půjdou jen z „kapsy“ ministerstva průmyslu a obchodu, nebo jestli něco přidá i ministerstvo financí.

A v neposlední řadě je tu otázka, co bude s CzechInvestem, který žádosti zpracovává a posílá na vládu ke schválení. Už rok a půl nemá svého ředitele a podle investorů přestává fungovat.

Ministr obchodu a průmyslu Jozef Síkela zřejmě na CzechInvest a řešení problému investičních pobídek nemá čas. Jenže to znamená, že zahraniční firmy budou raději investovat jinam, a při rozšiřování výroby je v tom mohou brzy následovat i ty české.

Finmag.cz

Kam dál? Marek Hudema na Finmagu:

• Vymírající Česko v pasti. Žádní „levní“ Mongolové krizi pracovního trhu nevyřeší
• Šeď a průměr. Proč značka Made in Czech Republic netáhne a jak to změnit?
• Euro, nebo koruna? Společná měna prorůstá do Česka víc, než si myslíte
• Slepé vlády a mazaní úředníci. Takhle přebujelý stát nikdy nezkrotíme
• Hospody nevymřou, ať je DPH jakákoli, věří průkopník kultury minipivovarů

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag