Články na téma: nezaměstnanost

Jak by mělo fungovat školství? Do jaké míry by mělo být vzdělávání propojeno s praxí a potřebami firem? A na jaké předměty klást hlavní důraz? Věčné otázky, na něž je obtížné najít odpověď. Konsensus snad najdeme jen v jedné věci: že dnešní školství nefunguje dobře. Ale co v tomto případě znamená „dobře“?

Míra nezaměstnanosti v únoru stagnovala, počet uchazečů o práci se v meziměsíčním i meziročním srovnání mírně zvýšil. Část firemního sektoru omezuje nové nábory a ve výjimečných případech sahá i k propouštění. I v evropském srovnání je ale český pracovní trh stále v dobré kondici.

Snižme odvody z nízkých mezd a kompenzujeme to jiným zdaněním. Tak zní jeden z celkem 37 návrhů prorůstových opatření Národní ekonomické rady vlády (NERV). Na první pohled to zní líbivě, kdo se ale na návrh podívá blíž, zjistí až neuvěřitelné souvislosti.

Podíl nezaměstnaných na začátku roku vždycky naroste. Letos je jich ale nejvíc za posledních pět lednů (když nepočítáme ten s covidem). Budou mít zaměstnavatelé konečně z čeho vybírat?

Současnému vládnímu kabinetu evidentně teče do bot. Vzpomněl si na skupinu obyvatel, za jejíhož zastánce se vláda – a zejména hlavní vládní strana ODS – od počátku prohlašovala: na podnikatele. Chce jim usnadnit propouštění a nabírání lidí. A to rychle. Problém je ale v tom, že to zaplatí zas podnikatelé. Anebo to nebude fungovat.

Česko se přestalo hýbat. Není to snad tím, že v této zemi máme plnou zaměstnanost a dotacemi držíme nad vodou zombie firmy?

Marian Jurečka páchá další dobro. Není však jisté, zda změny, které chystá v systému minimálních mezd, také dobře skončí.

Česká populace stárne, firmám scházejí lidé a je třeba to řešit, jinak to poškodí českou ekonomiku. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka proto nedávno oznámil, že zvýší kvóty pro „dovoz“ pracovníků z ciziny. Jenže jakkoliv to je dobrá okamžitá pomoc pro některé firmy, dlouhodobě to problém české ekonomiky ani podstatné části podniků nevyřeší. Co je tady špatně?

Podnikatelem se člověk nemusí stát jen z touhy po vlastním byznysu, ale i vlastní potřeby. Ukazují to dlouhodobé studie, podle kterých se nezaměstnaným daří uspět i skrze vlastní živnost. „Samostatná výdělečná činnost jim nabídla možnost, jak být svým pánem a dělat to, co je baví a podle svého,“ říká Ondřej Dvouletý z podnikohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Praze.

Potýkáte se s nedostatkem zaměstnanců a rádi byste do týmu přinesli mladou krev a nové nápady? Jestli jste si odpověděli alespoň jednou ano, pomoci může nový Barometr mladých, za kterým stojí Fakulta podnikohospodářská Vysoké školy ekonomické v Praze (FPH VŠE). Za cíl si bere pravidelně zjišťovat nálady a potřeby lidí ve věku mezi 19 a 27 lety. Tady jsou první výsledky.

Proběhnuvší hospodářská recese ve druhé polovině loňského roku se do situace na pracovním trhu téměř nepromítla a jedinou hmatatelnější stopou poklesu ekonomiky je zatím snižující se nabídka volných pracovních míst. Nezaměstnanost roste pomalu.

Zprávy o masovém propouštění v největších technologických společnostech se v poslední době staly normou. Odhaduje se, že americké společnosti z odvětví big techu dosud propustily celkem 130 tisíc lidí. A tento počet nemusí být konečný. Proč se to děje? Je to příznak krize? A jak je možné, že tolik pracovníků – převážně kvalifikovaných – nikdo nebude postrádat?

Nejdřív covid, pak válka a s ní spojená energetická krize a pádivá inflace. Nejen česká ekonomika je po těchto ranách na prahu recese, podle mnohých ekonomů už je dokonce v ní. Jak velké problémy budeme mít? A můžeme v recesi najít i příležitost? Zeptali jsme se expertů.

Průměrná mzda po zohlednění inflace se ve třetím čtvrtletí propadala nejvýrazněji v historii Česka, stejně jako ve druhém čtvrtletí o 9,8 procenta. Životní úroveň Čechů letos klesá takřka o desetinu, což je rekord. A bude hůř. V příštím roce přijde propouštění, jaké v posledních letech nepamatujeme.

Obavy českých domácností ze zdražování se posouvají na vedlejší kolej. Největším strašákem je teď růst nezaměstnanosti. Důvěra v ekonomiku klesá už pátý měsíc v řadě.

Všude kolem byla recese, ale nikdo o ní nevěděl. To tak s recesemi bývá, že o nich víme až zpětně. V prosinci roku 2007 by vás to ani nenapadlo. Přesto statistici právě tímto měsícem vytyčují začátek poslední velké krize. Opakuje se snad historie?

Světová ekonomika se zadrhává a v novinových titulcích se znovu objevuje slovo stagflace. To strašilo ekonomy hlavně v sedmdesátých letech minulého století. Jsme tedy opět ve stejné situaci, v jaké byl svět tehdy? A čeká nás dekáda vysoké inflace, stagnace ekonomiky a vysoké nezaměstnanosti?

Nedostatek pracovních sil je v současnosti považován za jednu z bariér dalšího rozvoje české ekonomiky, zejména průmyslu. Už tak složitou situaci navíc zkomplikovala ruská invaze na Ukrajinu a problém nastává i z hlediska struktury absolventů. Jak tento nedostatek řešit?

Připravte se. Pandemie rozhýbala pracovní trh. Změny zatím zůstávají spíš mimo statistiky, pod povrchem, ale už teď jsou veliké. A s epidemií neskončí. Odemykáme zajímavé čtení z tištěného Finmagu.

S členem bankovní rady ČNB Alešem Michlem o dopadech pandemie koronaviru na ekonomiku, regulacích hypotečního trhu a možnostech, jak naložit s devizovými rezervami centrální banky.

Co čeká český pracovní trh? Jak moc vyletí v příštích měsících nezaměstnanost? Kdo se má bát o místo? A dokáže vláda efektivně reagovat?