Našel „svatý grál budoucnosti“. Věděli jsme, co děláme, říká o úspěchu český vědec

Být ve správnou chvíli na správném místě a projevit tam empatii k budoucím investorům může někdy stačit. „Věděli jsme, že na konferenci o biostimulantech v Miami bude 1 500 účastníků. Velké mezinárodní firmy. Stačilo se dobře připravit. Měl jsem jasnou vizi a věděl jsem, jaké výsledky musíme ukázat, abychom firmy zaujali,“ popisuje Jaroslav Nisler z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd.

Autor přelomového objevu věděl, že aby se látka s názvem MTU mohla stát komerčně úspěšnou, nesmí být drahá. Tedy cena, za kterou se použije na hektar, nesmí převážit její benefit – vyšší výnos třeba obilí nebo řepky olejky. Také věděl, že bude muset umět odrážet dotazy na její toxicitu.

Už několik let před konferencí v roce 2018 nechali v Ústředním kontrolním ústavu zemědělském v Brně otestovat, zda MTU nepoškozuje půdní mikrobiom, bakterie či členovce. „Samozřejmě jsme jim také ukázali výsledky našich pokusů, které jsme od roku 2014 dělali na polích v Olomouci. Po prezentaci za mnou přišlo asi sedm firem se zájmem o spolupráci,“ tvrdí Nisler.

Daniel Hamerník

MTU zvyšuje výnos pšenice, kukuřice, řepky olejky a slunečníce o pět až patnáct procent. Fotografie z laboratoře.

Zbyly dvě firmy s vážným zájmem – japonská a britská. Britský Intracrop byl aktivnější, jednal rychle a srozumitelně, takže si plácli. „Doteď je spolupráce s Brity výborná,“ pochvaluje si český vědec. Než ale Britové odkoupili licenci, chtěli si MTU sami otestovat. Původně ji plánovali zkoušet dva roky, nakonec se to protáhlo na tři. „Druhý rok byly tak nestandardní klimatické podmínky, že přínos našeho vynálezu byl marginální. Testování se tedy prodloužilo a my se modlili, aby nám počasí přálo,“ vzpomíná Nisler.

Nakonec to vyšlo. Spokojenost panuje evidentně i u Marka Palmera, ředitele Intracropu: „Dle naší zkušenosti zvyšuje MTU výnos pšenice, kukuřice, řepky olejky a slunečnice o pět až patnáct procent. Vnímáme tento biostimulant s takto jedinečnou látkou jako svatý grál budoucnosti.“

Objevili jsme objevené

Od loňska se MTU prodává v Británii, letos se látka dostala i na polský a maďarský trh. V Česku ji začala nabízet firma Adama. „Vedoucí české pobočky mi říkal, že prodali čtyřikrát víc, než měli v plánu. Pojedu s nimi do Trnavy, protože MTU chtějí začít prodávat i na Slovensku.“ Nisler se zástupci firmy Adama jezdí, aby distributorům vysvětlil, jak látka funguje, jak se používá a jaké jsou její benefity.

Finmag

Cesta od podání patentu až k uvedení MTU na trh trvala devět let. Objevena ale byla už v roce 2010. Tehdy se Nisler ještě na svém původním pracovišti v Laboratoři růstových regulátorů na Univerzitě Palackého v Olomouci věnoval hledání nových látek. Plánoval jejich strukturu, syntézu a pak testoval aktivitu. „S mým tehdejším vedoucím Lukášem Spíchalem jsme zkoušeli zkombinovat thidiazuron, což je derivát močoviny, a hormony cytokininy, abychom viděli, jaké bude mít výsledná látka vlastnosti.“

Testy probíhají vlastně docela jednoduše. Ustřihnou se mladé listy pšenice, řezem se ponoří do testované látky a celé se to dá na pět dní do tmy. Nastřižení i tma vyvolávají rozpad chlorofylu, což znamená, že lístek začne žloutnout. Pokud má látka protistárnoucí vlastnosti, chlorofyl se v listech nerozkládá tak rychle a lístky i po pěti dnech mohou zůstat zelené.

„Získali jsme látky, které měly velmi dobré výsledky, co se týče zpomalování stárnutí. Ale když jsme je chtěli patentovat, zjistili jsme, že už byly připravené někdy na přelomu 80. a 90. let. Nikdo u nich předtím sice protistárnoucí vlastnosti neobjevil, ale stejně je už nešlo patentovat znovu,“ vysvětluje. Přišlo mu škoda se dobrých výsledků vzdát, tak zkusil vymyslet derivát, který by byl té v minulosti publikované látce podobný. Tedy MTU, které si dobré vlastnosti původní látky zachovalo, ale mělo trochu jinou strukturu.

Po aplikaci MTU dochází k rychlejšímu růstu kořene i stonků. Rostliny jsou pak schopné lépe čerpat vodu a živiny v ní rozpuštěné. Díky těmto vlastnostem MTU u rostlin zmírňuje důsledky sucha, horka i dalších nepříznivých podmínek. Ošetřené rostliny navíc také lépe vstřebávají dusíkatá hnojiva, což omezuje jejich únik do okolního ekosystému.

Bez grantů je to bída

Z úspěchu Nislerovy laboratoře teď profitují všechny instituce, které vývoj MTU podporovaly. Ústav experimentální botaniky z Akademie věd dostal první peníze při prodeji licence, druhou větší částku Britové zaplatili po úspěšných prodejích látky. Finance z patentu instituce dostávají průběžně každý rok.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Ty získává i Univerzita Palackého, protože také její vědci se na vynálezu látky MTU podíleli. Peníze jdou instituci jako celku, s tím, že větší část pak putuje do laboratoře, kde vynález vznikl. Použít se mohou na cokoliv: platy, odměny, cestování na konference a podobně.

Speciální odměnu dostanou podle „spoluvynálezecké smlouvy“ vynálezci. Ta se uzavírá před podáním patentu a vědci se v ní musí dohodnout, kdo měl jaký podíl na vzniku nové látky.

Peníze jsou v akademickém prostředí velkým tématem. Jen z platu se v tomto sektoru prakticky vyjít nedá. „Když je člověk šikovný a získá grant, situace není tak zlá. Ale bez grantu je to hodně špatné. Základní platy podle tabulek jsou v podstatě na minimální mzdě,“ popisuje Jaroslav Nisler.

„Vědci mezi sebou neustále soupeří o peníze, a čas, který by mohli věnovat vědě, zabíjejí sháněním financování. Vidím to na sobě, touto činností trávím až 60 procent pracovní doby.“

Za pravdu mladému vědci, který dva roky vede laboratoř, dává i předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová: „Finanční podpora na úrovni státu pro udržení či návraty mladých vědců ze zahraničí není příliš výrazná.“

I podle ní by byla potřeba větší systémová podpora, tedy aby vědci nebyli závislí na grantech, a tudíž se nemuseli zdržovat byrokracií. „Přidruženým problémem je i nestabilita a nepředvídatelnost financování.

To všechno mladé lidi z vědeckých institucí v České republice vyhání. A ti dobří snadno získají lepší místo v jiných zemích.“

Zlom po doktorátu

Vědci odcházejí do ciziny často povinně, na doktorát. Problém je, že řada z nich už se nevrátí. Buď si pobyt prodlouží, nebo se tam odstěhují úplně.

Tomáš Nosil

Odliv mozků ochuzuje každou zemi. Chci Česku vrátit, co mi dalo, říká vědkyně

„Česko je pro mne ideální místo k práci i životu,“ říká úspěšná vědkyně Helena Reichlová v rozhovoru pro nové číslo Finmagu. Do Prahy se nedávno přestěhovala z Drážďan se dvěma malými dětmi a rakouským partnerem. A věří, že je to natrvalo.

Podle průzkumu, který mezi dvoustovkou českých vědců žijících v cizině v roce 2022 vypracovala organizace Czexpats in Science ve spolupráci s ministerstvem zahraničí, plánuje návrat z ciziny domů 38 procent z nich. Stejný počet vědců ale odpověděl, že chce v zahraničí zůstat. Necelá čtvrtina respondentů zatím neví. Do Česka se vracejí nejčastěji kvůli rodině nebo zázemí.

Právě dobré pracovní zázemí oceňuje v Česku i Jaroslav Nisler. Vědecké instituce mají kvalitní vybavení, ale když výzkumníci dosáhnou na doktorát, je jim kolem třiceti a rádi by dostávali „normální plat“, narazí. Platební podmínky už tak dobré nejsou.

Migrace vědců se ale netýká jen Česka. Nisler do svého pražského týmu nedávno přijal nové pracovníky z Íránu či Ruska. A když byl při doktorských obhajobách v Belgii, v patnáctičlenném týmu bylo 12 cizinců. „Všichni byli z Východu, zatímco výzkumníci ze západních zemí zase odcházejí dál do Ameriky,“ tvrdí čtyřicetiletý vědec.

On sám ale odchod z Česka neplánuje. „Mám to tady rád a chci tady žít. Máme se ženou tři malé děti, takže já zatím utíkat nebudu.“ Přesunul se pouze z Olomouce do Prahy, a ani kvůli tomu nemusel měnit zaměstnavatele, jen pracoviště.

Posledních sedm let, po které působí v Praze na Akademii věd, pracoval na výzkumu dalších látek, které by mohly pomoci rostlinám bránit se stresu. Vznikly z toho tři další patenty, dva z nich testuje opět firma Intracrop. „Minimálně jeden z nich možná bude stejně úspěšný jako MTU,“ vysvětluje Jaroslav Nisler. „Intracrop má opět zájem o exkluzivní opční smlouvu na dva patenty. Teď bude nové látky tři roky testovat, a pokud vše dobře dopadne, mohou opět zakoupit licenci a začít s nimi obchodovat.“

Text vyšel v akutálním tištěném magazínu Finmag v rámci velkého tématu Věda&byznys. Už příští týden vás čeká nové číslo, kdo si chce tedy počíst v tom aktuálním, měl by si pospíšit.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Proč věda není fotbal? Člověk může hrát i za víc týmů

• Hora k Mohammedovi, investor k vědci. Ani sebelepší nápad se nezpeněží sám

• Hlavy máme, peníze tu jsou. Tak kde je problém?