Proč věda není fotbal? Člověk může hrát i za víc týmů

„Je pro mě důležitý kontakt s místem, odkud pocházím, cítím se jím být také ovlivněná. Když se teď vracím, mám skutečně pocit, že bude fajn pomáhat téhle zemi se zlepšovat. A to, co mi dala, jí vrátit.“

Usmála se a mimoděk se obrátila k oknu. Stály jsme s Helenou Reichlovou v její miniaturní pracovně, dívaly se na zlatavě podzimní, ale ještě nádherně rozkvetlou zahradu Fyzikálního ústavu Akademie věd ve Střešovicích a zatímco ona se už smála z plných plic, mně se pár sekund snad nedostávalo kyslíku. Nebo co to vlastně bylo.

Snad vlna dojetí? Možná. Prostě mi spadla čelist.

Uvědomila jsem si, že za posledních deset dvacet let jsem přivykla negativním či alespoň ne zrovna optimistických zprávám, co se týká české vědy a perspektiv mladých lidí. Bylo už tak nějak skoro samozřejmé, že když už se vůbec někdo v osmnácti rozhodne pro studium fyziky právě jako Helena Reichlová, buď se oboru po promoci nevěnuje, nebo sice nastoupí do nějakého vědeckého ústavu, ale vzhledem k ne zrovna valnému finančnímu ohodnocení (rovná se pro začínající vědce v Česku de facto minimální mzdě) si hledá brzy i jiné zdroje obživy.

Varianta, že si najde uplatnění v komerční firmě, jež se zabývá podobným výzkumem či řeší odborně srovnatelné problémy, je přitom naprostá výjimka potvrzující pravidlo. Mnohem častěji se stává, že český absolvent, když už rovnou z vědy nezběhne, putuje nejprve kvůli doktorátu do zahraničí, tam si jej nezřídka oddře jako námezdní síla při dvanáctihodinových směnách v laboratořích (tím jsou pověstné zvláště americké vědecké ústavy), získá nicméně cenné zkušenosti a ještě cennější kontakty, které se pak moc dobře hodí při výběrových řízeních na stálejší místa, při žádostech o stipendia. A jak jinak – řada takto „zocelených“ a nadějných vědců hledá pak uplatnění po doktorátu zase v zahraničí, někteří se tam rovnou rozhodnou zůstat natrvalo.

Podle průzkumu, který mezi dvěma stovkami mladých českých vědců žijících v cizině v roce 2021 provedla organizace Czexpats in Science ve spolupráci s ministerstvem zahraničí, návrat domů plánovalo 38 procent z nich, zatímco stejný počet odpověděl, že v zahraničí chce zůstat. A z nich pak drtivá většina jako hlavní překážku v pokračování ve vědecké kariéře v Česku uvedla zoufale nízké platy.

„Myslím si, že tenhle ‚brain drain“ ochuzuje každou zemi,“ říká mi Helena Reichlová a její nadšení je nakažlivé.  Na svém vlastním příkladu ukazuje, že to jde i jinak. Po studiu a stážích v Americe a Francii a po více než pěti letech práce na Technické univerzitě v Drážďanech, kde se věnovala magneto-termálním jevům, se letos vrátila se dvěma malými dětmi a rakouským partnerem do Prahy a na začátku října ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR otevřela centrum Dioscuri pro spinkaloritroniku a magnoniku.

Ke kafi ku poslechu máme...

Zdroj: Shutterstock

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, uši napraví! A i pro ty něco máme: Finmag podcast. Reality, investice a zajímaví hosté.

Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se. Dobrou chuť!

To chci!

Jasně, také si pod těmi termíny nedokážu vůbec nic představit, dokonce ten první mám potíže i vyslovit, a to i přesto, že mi Helena do laické řeči přeložila, že se s kolegy bude snažit přijít na to, jak snížit stále rostoucí spotřebu energie v informačních technologiích.

Na první dobrou ale zato chápu, že je to velmi schopná dáma. Uspěla nejen ve velmi náročném grantovém řízení a získala tedy 1,5 milionu eur pro zmíněný výzkum, ale teď zrovna pročítá životopisy a zve do svého týmu mladé vědce z celého světa.

Jako kdyby se kormidlo konečně začalo otáčet na druhou stranu. A to musím ještě dodat, že peníze na tenhle výzkum jdou rovným dílem od české a německé vlády. Bingo podruhé!

„Já se fakt raduju, že mohu pracovat v Praze a doufám, že náš výzkum bude zajímavý i pro vědce odjinud,“ říká mi na rozloučenou Helena, jejíž děti mluví česky i německy. „Věda není fotbal, člověk si nemusí vybírat, za kterou zemi hraje, může klidně hrát za obě.“

Kam dál? Ochutnejte Finmag newsletter:

• Aby to svítilo a hřálo. Objevili jsme pravého Prométhea
• Prý nám zlevní hypotéky, povídali developeři. Dá se tomu věřit?
• Slovensko jako nové Rusko? Vydělat na tom můžeme my
• Blbá nálada, blbé vyhlídky. Tenhle newsletter radši nečtěte
• O všecko se rozděl. I o tipy na chytré čtení

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag