Ceny energií klesají, vyhráno ale není. Hrozí nám další energetický bolehlav?

Ceny energií klesly na přelomu roku na úroveň před válkou na Ukrajině, oznámila nedávno agentura Reuters. Ceny se ovšem nevrátily na úroveň, na jaké byly před epidemií covidu či na začátku covidových lockdownů.

A nikdy se tam už zřejmě nevrátí. Tehdejší situace totiž byla hned v několika ohledech historicky unikátní. Stalo se něco, co jsme neviděli od padesátých let minulého století.

Zaprvé, ještě před pandemií covidu-19 se producenti energií snažili zahltit trh levnou ropou a plynem. A zadruhé, vypuknutí pandemie koronaviru vedlo k extrémně rychlému poklesu ekonomické aktivity v Číně, v Evropě a nakonec i v USA.

Levné energie anomálií

Pokud se tedy ohlédneme, co stálo za extrémně levnými energiemi před covidem, musíme v první řadě jmenovat snahy Saúdské Arábie. Ta chtěla snížit celosvětové ceny na takovou úroveň, aby zničila takzvané alternativní těžaře ropy a plynu ve Spojených státech.

Spojené státy byly léta závislé na dovozu ropy mimo jiné právě z Perského zálivu. Díky nekonvenční těžbě metodou frakování se ovšem v roce 2018 staly největším producentem ropy na světě. A Saúdům šlo ve zkratce o to, aby se Američanům těžba nevyplatila, případně aby neměli dost peněz na další investice na vylepšování stávajících vrtů. A hlavně na otevírání nových.

Do toho se svůj podíl na trhu zcela logicky snažilo udržet také Rusko, které s cílem prodat co nejvíc ropy prodávalo tuto nerostnou surovinu velmi levně. Posílilo tím mimochodem i závislost Evropy na ruských dodávkách energie.

Výsledkem celosvětové pandemie pak byl enormně rychlý pokles poptávky po energiích. Tak rychlý, že producenti nemohli reagovat okamžitě omezením těžby. Následoval další pád cen. Situace došla dokonce tak daleko, že obchodníci platili zákazníkům za odebrání ropy. To aby se uvolnily tankery a zásobníky, které byly plné a vytěženou ropu nebylo kam dávat.

Nic z toho se ale v příštích desetiletích dost pravděpodobně nezopakuje. Pokud tedy někdo nevymyslí velmi levný a snadno dostupný zdroj energie, který převálcuje ty dosavadní. Nebo – nedej bůh – nevypukne pandemie ještě horší a smrtelnější nemoci než je covid-19.

Krátká paměť národů

Co následovalo po odeznění pandemie a především v souvislosti s barbarským vpádem ruských vojsk na Ukrajinu, si dodnes všichni živě pamatujeme. Málokdo už ale vzpomene, že ono období zvýšených cen energií jako na horské dráze nastalo už před samotnou válkou na Ukrajině.

Nejprve to vypadalo jako neskutečná záhada a analytici, včetně například těch v české centrální bance, ze sebe chrlili různá vysvětlení. Žádné ovšem nebylo dost dobré. Vycházeli totiž z nesprávného předpokladu, že ceny energií určuje trh, na kterém se všichni chovají tržně: maximalizují svůj zisk.

Jinými slovy obecný předpoklad byl, že když je výhodně nakupovat, všichni nakupují, a když naopak prodávat, tak všichni prodávají. Jenže ruské podniky, i když by prodejem ropy a plynu dosáhly velkých zisků, prodávat nechtěly. Přestože potenciálně utrpěly velké ztráty.

Ruský Gazprom tehdy omezil dodávky plynu, nakoupil kapacitu zásobníků, aby do nich nemohl dodávat plyn nikdo jiný, a ceny rostly. Cílem bylo vyvolat chaos a ukázat závislost Evropy na Rusku; ryze politické rozhodnutí nedodávat podobné těm, která vedla v sedmdesátých letech minulého století ke dvěma ropným krizím.

Tehdy šlo o bojkot Izraele a jeho údajných spojenců, pak o omezení dodávek z revolučního Íránu. Jenže my jsme na začátku 21. století tuhle lekci o tom, že trh může být zastíněn politikou, zapomněli.

Evropská hlava v písku

Další zdražení energií přišlo se sankcemi proti Rusku, kdy se jednotlivé země v Evropě snažily od závislosti na Rusku rychle odpoutat. A jelikož stavba alternativních tras dovozu energií a plynových terminálů pochopitelně nebyla zadarmo, náklady na energie dál výrazně rostly.

Starému kontinentu to neulehčily ani země Perského zálivu v čele se Saúdskou Arábií, které se snažily udržet vysoké ceny ropy a plynu. Navíc při tom dlouhodobě spolupracují v rámci kartelu OPEC+ právě i s Ruskem.

Shutterstock

Obnovitelné zdroje? Utopie! Před Ruskem nás zachrání leda frakování

Nezávislost Evropy na Ruské ropě a především plynu žádné obnovitelné zdroje nezajistí. Pokud to myslíme s odstřižením od ruských trubek vážně, musíme hledat jiné alternativy. Ta hlavní naděje se skrývá třeba ve frakování, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Nakonec ale i to Evropa překonala. Vůči Spojeným státům se tím ale dostala do nezáviděníhodné situace, kdy ji vlivem vysokých cen energií opouští řada energetický náročných podniků. Ty své výrobní kapacity přemísťují do USA. V létě na tento trend upozornil třeba Stefano Mallia zastupující zaměstnavatele v Evropském ekonomickém a sociálním výboru.

V neposlední řadě pak ceny energií zvyšuje i evropská zelená politika, a to nejen skrze proklínané emisní povolenky, ale i různá omezení staveb plynovodů, ropovodů a elektráren. A co je zřejmě nejdůležitější, Evropa dlouhodobě nechce těžit vlastní ropu a plyn.

Právě starý kontinent by přitom mohl konkurovat klidně i Spojeným státům. I on by však musel sáhnout po nekonvenční těžbě ropy a plynu a pořídit si vlastní zdroje levné energie. Jenže z toho má většina evropských vlád obavy: z dopadů na životní prostředí nechce o něčem takovém ani slyšet.

Politici se zkrátka bojí protestů svých voličů, kteří ovšem nyní demonstrují proti vysokým cenám energií. Nebo možná lépe řečeno: Před energetickou krizí raději strkají hlavu do písku.

Konec horské dráhy

Co z toho všeho plyne? V tomto roce experti věští určitou stabilizaci cen s tím, že sice už nebudou tak vysoké, ale zároveň neklesnou na předkrizovou úroveň. Firmy se tedy mohou aspoň do jisté míry radovat, protože mohou trochu plánovat do budoucna.

Na druhou stranu by se neměly radovat až moc. Vládní politika v oblasti energetiky je mírně řečeno chaotická; podporu poskytne například energeticky náročným oborům, není ovšem zcela jasné, na jak dlouho to bude. Bohužel se tak dá očekávat, že nejistota na poli cen energií dál potrvá.

Navíc, pokud někdo draze investoval do snížení energetické náročnosti své výroby a nyní jeho konkurent dostane státní dotaci, je to přinejmenším k vzteku. Nemluvě o tom, že investičně aktivní firmy to poškozuje na trhu, protože tyto náklady musí promítnout do ceny svých výrobků.

Dalším problémem jsou geopolitické události. Útoky jemenských povstalců v Rudém moři (které mohou omezit dopravu ropy a plynu do Evropy), případné potíže v Číně (které mohou snížit poptávku a vést ke zlevnění) či vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách (který slibuje zvýšit těžbu i vývoz ropy a plynu, což může vést ke zlevnění)...

Už jen z toho je zřejmé, že jednotlivé faktory působící na cenu se mohou vyrovnat. V Evropě jsou navíc nyní pro případ přerušení dodávek plné zásobníky ropy i plynu. A stejně tak nehrozí takové výpadky dodávek elektřiny jako v nedávné době. Budoucí vývoj cen je tedy sice stále nejistý, nicméně určitě už to nebude taková jízda na horské dráze jako loni či předloni.

Ano, ceny zůstanou vyšší, vládní zásahy nadále budou způsobovat chaos, ale pro stěhování většiny firem do USA zatím není důvod.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Lomborg: Svět se zbláznil, čeká nás chaos. Zelený diktát vítězí nad rozumem

• Růst cen energií očima expertů. Mají si podnikatelé radši dohodnout fixaci?

• Miliardová úleva pro energeticky náročné firmy. Koho se bude vládní pomoc týkat?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag