Vybíráme ideální manažerský vůz. Je lepší nafta, benzin, nebo elektřina?

Už v dobách, kdy automobilovému světu téměř bezvýhradně dominovala auta na benzin nebo naftu, bylo rozhodování mezi nimi otázkou dlouhých úvah, a především lítých sporů a vyhrocených názorů.

Diesel bez turba vydržel víceméně věčně a nemělo se na něm mnoho co rozbít. Jenomže také jezdil sice levně, ale zoufale pomalu a hlučně. Tyto problémy zčásti řešil příchod turbodieselů, které byly výkonnější, ale doprovázel je černý kouř z výfuku a rachtání pod kapotou. Když se pak zvýšil důraz na ekologii, zmizela výhoda levného servisu a vysoké trvanlivosti.

Kristýna Betlachová

Superkombík pro manažery. V Audi RS6 si můžete připadat jako Superman

Tak jako se v komiksech mění obyčejní chlápci na superhrdiny, změnil se tenhle rodinný kombík na supersport. Na první pohled je to pořád to staré dobré manažerské Audi A6, které je ideální i pro rodinu s dětmi a psem v kufru. Na ten druhý je ale něco divně. Co vše je na téhle upravené manažerské modle jinak? Dočtete se v recenzi.

To také postupně vedlo k poklesu obliby dieselů v menších autech. Navíc přišla aféra Dieselgate a odklon od dieselů obecně, když se ukázalo, že s jejich ekologií to také není zase tak skvělé.

Mezitím výrobci začali na trh uvádět nové „downsizované“ benzinové motory, které chytrým využitím turbodmychadel dokázaly stlačit spotřebu v běžných jízdních režimech na úroveň často srovnatelnou s diesely, aniž by přitom přišly o zásobu výkonu a hladký chod.

Na trhu se pak objevily jako další alternativa hybridy a v posledních letech také elektromobily. Hybridní auta Evropu do značné míry minula, protože v době, kdy zažívala největší boom na ostatních trzích, jsme byli zcela oddáni myšlence turbodieselu a zaujati nadšením z jeho schopnosti cestovat rychle a úsporně po dálnicích, což se zdá být naším evropským hobby. Postupem času se to zlepšilo, zejména s příchodem plug-in hybridů a jejich „papírovou ekologičností“, která z nich dělá pro výrobce skvělý nástroj pro řešení problémů s normami na emise CO₂.

A potom tu jsou elektromobily. Opředené ještě větší dávkou mýtů a emocí než jakýkoliv jiný pohon. Podle jedněch zachraňují planetu, podle druhých zabíjejí automobilismus, podle části řidičů jezdí líp než cokoliv jiného, podle dalších jsou v praxi nepoužitelné. Trend je ale jasný – nedávno prodeje elektromobilů na evropském trhu překonaly prodeje dieselů a nezdá se, že by tento vývoj nějak ochaboval.

Co je ale dnes nejvýhodnější? Benzin, diesel, hybrid nebo dokonce elektromobil? A existuje opravdu na tuhle otázku jasná odpověď, nebo bude výhodnost jednotlivých druhů pohonu záviset na vašich potřebách a způsobu provozu automobilu?

Abychom to zjistili, vyzkoušeli jsme jedno z mála aut, které si dnes můžete koupit ve všech těchto variantách – čtyřkové BMW jako diesel 420d, výkonný benzin M440i i elektrickou i4 eDrive 40, a k tomu technicky víceméně shodné trojkové BMW v hybridní verzi 330e.

Každé z těchto aut má své výhody i nevýhody a každé může být odpovědí na určitou sadu požadavků. Snad vám pomůžeme zjistit, které sedí na ty vaše.

Univerzální nafta

Když nevíte, objednejte si naftu. Tohle u manažerských sedanů platilo vždycky, platí to i dnes a platí to samozřejmě i u manažerského kupé-liftbacku, nebo jak čtyřku v karoserii Gran Coupe nazvat. Tohle auto je ostatně celé takovým univerzálním řešením pro lidi, kteří tak docela nevědí, co chtějí, nebo vědí, že by chtěli všechno.

Vojtěch Dobeš

Na Rujánu elektromobilem? Ne, líp poslouží starý dobrý diesel

Pláže s bílým pískem jsou blíž, než si myslíte. Pokud chcete k moři na víkend, jeďte na Rujánu. Elektroauto ale protentokrát nechejte doma v garáži, radí Vojtěch Dobeš.

Karoserie se sice svou siluetou tváří jako kupé, ale je pětidveřová. Za atraktivnější vzhled tak sice obětujete místo na hlavy cestujících vzadu, ale získáte ještě lepší přístup do kufru než u kombíku a prostoru méně jen v případě, že jste běžně zvyklí nakládat auto po strop. Dvě monstrózní „ledvinky“ chladiče vpředu naznačují příslušnost ke sportovnějším modelům, ale přesto si čtyřku můžete koupit i v hluboce racionálních motorizacích, byť ty nejslabší tu nedostanete.

První testované auto tak mělo pod kapotou to mezi Evropany asi nejpopulárnější hnací ústrojí od BMW. Čtyřválcový dvoulitr na naftu, přenášející přes osmistupňovou automatickou převodovku klasické koncepce s hydrodynamickým měničem svých 140 kW (190 koní) na všechna čtyři kola prostřednictvím systému xDrive. Prostě nafta v automatu a čtyřkolce.

Je těžké vymyslet něco, v čem by tahle kombinace mohla být špatná. Výkon 190 koní je bohatě dostačující pro naprostou většinu řidičů, včetně těch spěchajících. Čtyřkolka možná připraví řidičské puristy o trochu spojení s vozem a možnost řízené přetáčivosti v zatáčce, ale – upřímně – to stejně nepoznáte a nebudete dělat. Ano, pořád uslyšíte, že řídíte diesel a že je čtyřválcový. Ale také budete jezdit se spotřebou nějakých pět šest litrů na sto, pokud nebudete auto vyloženě trápit.

Proč byste tedy měli kupovat něco jiného? Prvním důvodem může být, že si chcete zkrátka dopřát. Tady se vám stále skýtá i alternativní naftové řešení v podobě řadového třílitru o výkonu 210 kW (286 koní), za který si připlatíte zhruba čtvrt milionu. Zaplatíte o něco málo vyšší spotřebou a získáte dynamiku, která už není jen „dostačující“ a zvuk, který se dá nazvat příjemným.

Ještě výkonnější verze pak už bohužel existuje jen u trojkové řady coby M340xd, ale pokud rádi jezdíte rychle, daleko a zároveň hledíte na spotřebu, neměly by velké diesely uniknout vaší pozornosti.

Benzin pro milovníky rychlosti

Z benzinových variant jsme si pro test vybrali tu nejvýkonnější a nejdražší (u čtyřkové řady v provedení kupé či kabrio můžete mít ještě dravější M4, ale ta se pro GranCoupé nenabízí). Tím se sice benzinová verze dostala o téměř 600 tisíc korun nad cenu základního elektromobilu a asi o půl milionu nad cenu naftové 420d, ale přesto je právě tahle verze ze všech benzinových variant tou, která dává největší smysl.

Proč? Jako jediná je totiž šestiválcová a jako jediná je opravdu rychlá. A to jsou hlavní důvody, proč byste měli chtít auto na benzin. S výkonem 374 koní a nezaměnitelným zvukem přeplňovaného řadového šestiválce je tohle auto jízdním i zvukovým projevem tam, kde před dvaceti lety byla „plnohodnotná“ emková BMW. Je rychlejší, než budete kdy na silnici potřebovat, a dost blízko hranici toho, co se dá i s velmi okázalou ignorací k zavedeným zvyklostem a pravidlům využít.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Ač měl testovaný kus pohon všech kol (v nabídce je i varianta s pohonem pouze zadní nápravy), není problém ho v utažených zatáčkách „poslat“ do přetáčivého smyku a série zatáček na vaší oblíbené okresce tohle auto požírá způsobem, který vám napumpuje adrenalin a endorfiny do žil.

Ne, není to tak ryzí sportovní zážitek jako M4, ale je otázkou, jestli to je na silnici vůbec potřeba – pokud hledáte primárně auto na cestování, které se umí trochu rozdovádět, a ne okruhový nástroj, který má omylem normální značky, je M440i lepší volba.

Má to nějaké nevýhody? Samozřejmě, a všechny se točí kolem toho, co vás to bude stát. Základní cena 1 938 300 Kč za verzi s pohonem všech kol, která se s příplatky testovaného kusu dostala kamsi nad 2,3 milionu, je první problém.

Ten druhý jsou samozřejmě provozní náklady. Ano, pokud budete jezdit opravdu s lehkou nohou, slušně a podle předpisů, tak můžete udávanou spotřebu osm až 8,5 litru na sto kilometrů nejen dosáhnout, ale dokonce ji i vylepšit. Ale potom je otázka, proč jste si kupovali třílitrový šestiválec o téměř 400 koních. A pokud budete jezdit ostře, snadno se podíváte k dvouciferným hodnotám, které ne vždycky budou začínat jedničkou (a při opravdu nadšeném dovádění ani dvojkou).

Stojí velkolepý zvuk a dramatický jízdní projev za to? Dost možná ano, zvlášť pokud nejezdíte příliš intenzivně a nemáte problém s tím, že občasná divočejší projížďka po okreskách vás bude stát nějakou tu tisícikorunu. Odměnou vám bude kultivovaný, byť agresivní projev motoru, obrovská zásoba výkonu kdykoliv a samozřejmě i jistá prestiž spojená s vrcholným motorem.

Nebyly by tedy řešením menší benzinové motory? Upřímně asi ne. Přijdete totiž jak o strhující výkony (430i má 245 koní, 420i má 184 koní), tak o orchestrální zvuk, protože obě varianty jsou čtyřválcové. Výhodou může být snad jen to, že silnější čtyřválec 430i je téměř stejně drahý jako základní diesel 420d, takže dostanete užitečných 55 koní navíc.

Díky moderním technologiím navíc klesl rozdíl mezi spotřebou dieselového a benzinového auta, takže pro řidiče s menším nájezdem může být dostačujícím lákadlem i přeci jen o něco kultivovanější chod. Opravdu racionální důvody, proč nesáhnout po dieselu, se ale stále hledají těžko.

Elektromobil jako nejdostupnější varianta

Otázku výběru mezi naftou a benzinem už ale motoristická veřejnost za poslední dekády probrala důkladně ze všech stran a je těžké přijít na něco nového. Co ale elektřina? Je to předražený nesmysl pro nadšence, nebo funkční řešení, které už může dávat ekonomický smysl?

První věcí, která vás možná překvapí, je pohled do ceníku (viz box). Ceny elektrických variant totiž víceméně kopírují ty spalovací – jen s tím rozdílem, že elektrická auta mají i nominálně větší výkon, nemluvě o tom, že ekvivalentní výkon na elektřinu vždycky přináší lepší dynamiku než odpovídající spalovací verze.

Složitější je otázka, jestli vás bude elektrická verze bavit stejně jako ta benzinová nebo i naftová. My zvolili pro test prostřední variantu eDrive40 s pohonem jen zadních kol, která nabízí největší dojezd a víc než dostatečný výkon. Na okreskách se přitom rozhodně nedá považovat za nudnou, ale frenetický zážitek spojený se šestiválcem ječícím a prskajícím ve vysokých otáčkách se také nekoná.

Okamžitě dostupný výkon je navíc věcí, na kterou si musíte zvykat – zatímco v benzinovém nebo naftovém autě můžete s rostoucími otáčkami snadno dávkovat výkon na hranici přilnavosti nebo i za ní, elektrická varianta funguje poněkud digitálně. Buďto se nic neděje a nebo najednou jedete bokem. Ale rozhodně to není nezábavné a s trochou zvyku a tréninku si nejspíše užijete i spoustu radosti z řízení.

To ale samozřejmě není hlavní problém, který většina zájemců řeší. Tím je, pochopitelně, pořád tak omílaný dojezd. Ten přitom v běžném příměstském a venkovském provozu už víceméně žádný problém nepředstavuje.

Dokud nejedete dálničními rychlostmi (a ještě lépe v těch městských), nejspíš se dokážete dost přiblížit udávané spotřebě a dojezdu – máte tak reálnou šanci najezdit nějakých 400 až 500 kilometrů na jedno nabití, přičemž pokud máte kde nabíjet, můžete každý den vyrážet s plnou baterkou. Pokud ne, nebo musíte nabíjet na cestách, dokáže vás rychlonabíječka díky nabíjení výkonem až 200 kW nabít na 80 procent za míň než půl hodiny.

Pokud tedy máte možnost nabíjení a váš typický den nezahrnuje cesty delší než 500 kilometrů, může být provozování i4 pohodlnější než u benzinu či nafty. Jednoduše každé ráno auto „vytáhnete ze zásuvky“ a startujete svůj den s plnou. Navíc s tím, jak se ceny energií vracejí do normálu, budete na elektřinu ze sítě jezdit opět hluboko pod korunu na kilometr. Nebo zadarmo, pokud máte solární panely.

O něco hůř na tom budou obyvatelé sídlišť a center měst. Pro ně bude nabíjení věcí, na kterou je potřeba myslet, byť pravděpodobně typický týden zvládnete s jedním či dvěma nabíjeními v obchodním centru, pokud si nákup alespoň trochu protáhnete.

Nejzásadnější otázkou jsou ale pro většinu lidí dlouhé cesty. I když nejezdíte na služební cestu do Berlína nebo na dovolenou k moři každý týden, obvykle si kupujete auto, které i takový úkol snadno zvládne. Ostatně proto tolik lidí jezdí velkými kombíky a SUV, jejichž přepravní kapacitu také využijí párkrát za rok.

Náš cíl byl ověřit dojezd právě cestou do Berlína – bohužel nám plán překazila proražená pneumatika těsně za Drážďany, takže můžeme jen odhadovat. Podle spotřeby do Drážďan, která se pohybovala lehce nad 20 kWh/100 km, by plná baterie vystačila na celou téměř čtyřistakilometrovou cestu. S nabitím na 80 procent, což je úroveň, do které má smysl nabíjet na rychlonabíječkách, by pak cesta vyžadovala jednu zastávku na míň než čtvrt hodiny.

Opravdu dlouhé cesty, na kterých potřebujete nabíjet víckrát, by pak probíhaly v režimu zastávek po něco přes 300 kilometrech, každá řekněme na dvacet minut nebo o něco víc. Což u většiny řidičů zhruba odpovídá intervalu, ve kterém potřebují „dobít baterky“ také oni.

Pokud tedy používáte svůj vůz primárně k dlouhým cestám, způsobí vám elektromobil nepochybně nepohodlí, byť ještě poměrně snesitelné. Ale pokud typicky jezdíte po městě, jeho okolí nebo po nejbližších městech – což v případě Prahy bude zahrnovat i třeba Brno nebo Drážďany – a pokud máte kde nabíjet, je elektrická verze i4 paradoxně nejlevnější variantou jak na provoz, tak i na pořízení.

Hybrid jako kompromis

Na závěr tu máme motorizaci, kterou si sice nemůžete pořídit v i4, ale testovali jsme jí dříve v sesterské trojkové řadě. Model 330e spojuje benzinový dvoulitr o 184 koních s elektromotorem o 109 koních, což znamená maximální celkový výkon 292 koní. S cenovkou od 1 430 000 Kč přitom stojí o něco méně než 330d o mírně menším výkonu a na jedno nabití baterie ujede až 60 kilometrů.

Pro určitý typ zákazníka tak může být perfektním kompromisem. Typicky tehdy, kdy chcete jezdit elektricky po městě nebo opravdu blízkém okolí, ale nechcete přijít o svobodu, kterou vám dává spalovací motor na dlouhých cestách. Pokud žijete v domku na předměstí, můžete s 330e celý týden jezdit bez jediné kapky benzinu, ale o víkendu se bez problémů vydat třeba na Rujánu.

Zároveň samozřejmě 330e funguje jako klasický hybrid, takže si baterii průběžně dobíjí rekuperací při brzdění nebo od primárního motoru. Nemusíte se tak obávat, že byste po ujetí 60 kilometrů přišli o možnost využívat plný výkon a zbyla by vám jen 320i obtěžkaná bateriemi – pokud nebudete jezdit opravdu velmi agresivně, je agregát schopen si neustále udržovat baterii dostatečně nabitou.

Nevýhoda? Pokud nemáte kde nabíjet, je plug-in hybrid víceméně zbytečný. Jediný opravdový smysl má při skutečně pravidelném – tedy typicky každodenním – nabíjení. Bydlíte na sídlišti a můžete nabít jednou za týden v supermarketu? 330e vám nic zásadního nepřinese, kupte si benzin nebo naftu.

Shrnutí

Srovnání trojice, respektive čtveřice možných pohonů ukázalo, že elektrický věk tu sice možná ještě není pro všechny, ale zároveň že už elektromobil dávno není hračkou pro nadšence. Pokud pro vás nejsou zásadně důležité rychlé přesuny vysokou rychlostí po dálnici a ideálně pokud máte kde nabíjet, je i4 výhodnější než její spalovací ekvivalenty nejen provozními náklady, ale i pořizovací cenou.

Diesel ale stále vede v univerzálnosti. Bude jezdit možná o něco dráž než elektromobil, ale natankujete ho kdekoliv a na jednu nádrž bez problémů najezdíte tisíc kilometrů. Zároveň není žádný problém jezdit rychle a daleko, jak jsme ukázali třeba při testu BMW 520d cestou na Rujánu. Nemusí pro vás být ideálním řešením, ale téměř nikdy pro vás nebude řešením špatným.

Benzinové varianty mají svůj smysl zejména ve špičkových verzích, které si pořídíte pro radost. Menší benzinové motory nabídnou o něco horší spotřebu než diesel výměnou za živější projev a lepší kultivovanost, ale skutečně racionální zdůvodnění se pro ně hledá poněkud obtížně.

A hybrid? Pokud jezdíte každý den kratší trasy a občas potřebujete vyrazit na dlouhou cestu, přičemž zároveň máte doma kde nabíjet, je spojením výhod elektromobilu i benzinového auta. Nemáte kde nabíjet? Pak je spíš spojením jejich nevýhod, nebo prostě benzinovým autem se zbytečnou zátěží.

Ideální manažerský vůz si můžete dlouhodobě výhodně pronajmout v Autopůjčovně.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikatelský servis na Finmagu:

• Jak ustát růst? Krizím se nevyhnete, je ale dobré se na ně připravit
• Změna větší než GDPR. Koho se týká směrnice NIS2 a jaké hrozí sankce?
• Hledáte „práci snů“? Tady máte návod, jak jí docílit
• Chcete rozjet podnikání? Výhody a nevýhody jednotlivých cest k byznysu
• Víc než jednu stránku číst nebudu... Co je Lean Canvas a k čemu se používá

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag