Podnikatelé nedostanou ošetřovné. Taková malá česká diskriminace

Nemocenské pojištění si v Česku platí necelých sto tisíc samostatně výdělečných osob. A povinně ho mají všichni zaměstnanci. Pojištění dává pojištěncům nárok na určité formy podpory, když nemůžou pracovat a vydělávat.

Některé jsou pro všechny stejné: po čtrnáctém dni pracovní neschopnosti je to vlastní dávka nemocenského pojištění neboli nemocenské. Pak peněžitá pomoc v mateřství čili mateřská a poměrně nová dávka otcovské poporodní péče čili otcovská. 

Pak tu máme vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Ten vykrývá částečný výpadek v příjmech, když je zaměstnankyně kvůli nastávajícímu nebo nastalému mateřství přeřazena dočasně na jiné, hůř placené místo. Třeba kde není vystavena takové fyzické námaze, jaké se v práci vystavovala dřív, nebo kde může být i s miminkem a v klidu nakojí.

Je to fér vůči samostatně výdělečně činným ženám? Co když mají stěhovací firmu a taky potřebují nějaký týden před porodem, s ohledem na zdraví své i nenarozeného dítěte, vysadit a nenosit po schodech křídla a skříně, ale jen pianina a skříňky?

Samozřejmě vysadí – ale proti propadu příjmů se musí zajistit po svém.

Nejdivnější část systému nemocenského pojištění je ale ošetřovné. Respektive ošetřovná. Máme totiž dvě.

Jen pro někoho 

Jedno je ošetřovné bez přívlastku. Slouží k vykrytí příjmu zaměstnanců, kteří pár dnů nečekaně zůstanou doma s dítětem, s rodičem, s nemocným partnerem. A vlastně nemusí jít ani o nemoc nebo ošetřování, stačí karanténa. Nebo i věc, která se zdravím nemá nic – když třeba zavřou školku kvůli nějaká havárii.

Ošetřovné plošné pro všechny zaměstnance k nám přinesl zákon o nemocenském pojištění zaměstnanců z roku 1956. Vyplácelo se maximálně tři dny, v případě potřeby i další tři dny. Zaměstnankyni, která byla až na dítě „jinak osamělá“, se podpora při ošetřování člena rodiny mohla protáhnout ještě o šest dní.

Je pochopitelné, že zákon z roku 1956 nemyslel na živnostníky. Určitě ne tenhle.

Nemyslela na ně ani žádná z novel po roce 1989, ani nový zákon, který v roce 2006 svého půl století starého předchůdce nahradil.

Důvodová zpráva předkládající sociálnědemokratické vlády mluvila o tom, že nemocenské pojištění bude systém „v zásadě jednotný pouze s nezbytnými odchylkami pro některé skupiny pojištěnců, a to pouze v rozsahu odůvodněném charakterem jejich činnosti (např. příslušníci ve služebním poměru, domáčtí pracovníci, osoby samostatně výdělečně činné)“.

Dál to ale zpráva nerozvádí a nezpochybňovali to ani poslanci. Zákon projel sněmovnou jak nůž máslem. 

Pozměňovací návrh Táni Fischerové, která chtěla v celé pasáži zákona věnované ošetřovnému nahradit slovo „zaměstnanec“ slovem „pojištěnec“ a zahrnout tak mezi lidi s nárokem na ošetřovné i živnostníky, kteří si platí nemocenské pojištění, byl rychle a bez debaty zamítnut.

Rozdíl je v práci, ne v tom, pro koho ji děláte

Interpretaci toho, jak to asi autoři zákona mysleli, nabídla před několika lety webu Podnikatel Česká správa sociálního zabezpečení. Podle ní ošetřovné vzniklo, aby „zaměstnanec, který má zaměstnavatelem určenou pracovní dobu, mohl pečovat o rodinného příslušníka při náhlém vzniku potřeby ošetřování (např. péče o nemocné dítě, nemocného manžela/manželku, nemocné rodiče). Nárok na ošetřovné nemají pojištěnci, kteří nemají pevně stanovenou pracovní dobu.“

Byl to samozřejmě nesmysl už v roce 2006 i dřív. Pokud mám doma dítě se čtyřicítkami, sotva si práci zorganizuju jinak. Prostě nejspíš nebudu pracovat. Pokud dítěti zavřou školu kvůli hrozící epidemii, sotva zákazníkům nabídnu, že jim přijdu spravit vodovod nebo smontovat nábytek v noci.

A ještě víc nesmysl je to s rozmachem různých forem home office a volnější organizace práce v některých firmách, kdy si naopak někteří zaměstnanci, co ťukají do počítače, můžou práci udělat, když děcko na chvíli usne nebo v noci. Rozdíl je zkrátka vždycky víc v povaze práce samotné než v tom, jestli ji zrovna děláte na pracovní smlouvu, nebo na vlastní triko.

Proto fakticky není důvod, aby na jednu z dávek nemocenského pojištění jedna skupina pojištěných neměla nárok. Je to diskriminační a logika za tím je pochybná.

To v podstatě potvrzuje druhé ošetřovné, které máme od roku 2018.

Koho zajímá pár živnostníčků? 

Toto ošetřovné s přívlastkem dlouhodobé je určené pro lidi, co pečují o blízkou osobu, která si pobyla v nemocnici a doktoři soudí, že minimálně měsíc bude potřebovat, aby jí někdo ošetřoval. Počítá se stejně jako ošetřovné bez přívlastku, vyplácí se ale až devadesát dní.

Na „pojistné plnění“ ze svého pojištění ale mají najednou nárok všichni pojištěnci. Včetně těch samostatně výdělečně činných.

„Předpokládá se, že poskytování dlouhodobé péče ošetřované osobě, která vyžaduje každodenní dlouhodobou péči, je namáhavé, neboť tato péče je ze strany pojištěnce poskytována v průběhu celého dne, tedy např. i v noci. Proto se neumožňuje souběh dlouhodobé péče s výdělečnou činností,“ píše se v důvodové zprávě.

A dokazuje to jediné: ten, kdo ji spolu se zákonem psal, byl odtržený od reality. Protože i u dlouhodobé péče o těžce nemocného člověka se někdy nějaká práce dělat dá, jiná nedá. Stejně jako u týdenního pečování o nemocné dítě. Bez ohledu na to, jestli vás někdo zaměstnává, nebo se zaměstnáváte sami.

Jenže – dobrovolné nemocenské pojištění si u nás platí sto tisíc lidí. Zaměstnanců jsou víc než čtyři miliony. Takže – koho taková věc zajímá?

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Nemocenské pojištění OSVČ. Kalkulačka, kdy se vyplatí, podmínky

• Digitalizujeme, na padlé živnostníky nehledíme. Proč si stát neváží OSVČ?

• Úleva pro začínající podnikatele: koalice navrhuje zmírnit platby sociálního pojištění

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag