Nemocenské pojištění očima expertů. Naštve nový vládní plán úplně všechny?

Zbyněk Stanjura

ministr financí

Souhlasíte s názorem?

-

-80

+

Nemocenské pojištění hrazené zaměstnancem ve výši 1,1 % bylo na začátku roku 2009 zrušeno coby kompenzace za zavedení karenční doby. Jednalo se o nesystémový krok, který tehdy kritizovali i sociální partneři, a který následně vedl k nerovnováze systému nemocenského pojištění. V roce 2019 Babišova vláda zrušila karenční dobu. Logicky by se nabízelo znovuzavedení nemocenského pojištění placeného zaměstnancem, což ovšem Babišova vláda neudělala a namísto toho ještě navíc snížila sazbu nemocenského pojištění placeného zaměstnavatelem z 2,3 % vyměřovacího základu na 2,1 %.

Kvůli těmto krokům a zavedení dalších dávek nemocenského pojištění (například zavedení a poté prodloužení otcovské či zavedení pečovatelské dovolené) vykazuje od roku 2019 účet nemocenského pojištění záporné saldo, jen v loňském roce zhruba minus osm miliard korun. Takto nastavený systém považuji za dlouhodobě neudržitelný a považuji za nutné bilanci tohoto účtu vyrovnat. Zároveň považuji za logické při zrušení karenční doby zároveň zrušit kompenzaci, která byla původně spojena s jejím zavedením.

Proto v ozdravném balíčku navrhujeme opětovné zavedení nemocenského pojištění placeného zaměstnancem se sazbou pouze 0,6 procenta, zatímco do roku 2009 platila ve výši 1,1 %. Tímto opatřením získáme do státního rozpočtu příští rok dodatečných 11,9 miliardy korun, v dalším roce dalších 1,1 miliardy korun. Jsem si vědom toho, že se jedná o nepopulární krok, nicméně tolik potřebnou konsolidaci veřejných financí nelze provést zcela bezbolestně. Věřím však, že je v zájmu nás všech, aby byl stát v co možná nejlepší finanční kondici a mohl tak v těžkých časech pomáhat především nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva.

Alena Schillerová

předsedkyně poslaneckého klubu hnutí ANO, bývalá ministryně financí

Souhlasíte s názorem?

-

+37

+

Opatření není ničím jiným, než rafinovanou snahou získat z peněženek lidí 13 miliard korun ročně do státního rozpočtu.

Pochybuji, že státnímu rozpočtu nějak významněji pomůže, protože ministerstvo financí si nechává stejnou částku ročně utéct na nepřiznaných tržbách obchodníků a s tím souvisejícím zaměstnáváním na černo. A ti, kteří načerno nepracují, budou v důsledku tohoto opatření platit naprosto nejvyšší odvody ze všech zemí OECD, protože už dnes patříme společně se Slováky na první místo. Rodinné rozpočty tím přijdou v průměru o 500 Kč měsíčně, což ještě více prohloubí už tak rekordní pokles reálných mezd v České republice.

Není divu, že samo ministerstvo financí v analýze dopadů regulace tohoto balíčku hovoří o negativních sociálních dopadech, snížení hospodářského růstu a ztrátě kredibility.

Daniel Prokop

sociolog, zakladatel PAQ Research, člen NERV

Souhlasíte s názorem?

-

+52

+

Mně se to nelíbí hned ze čtyř důvodů. Zaprvé – Česko má už teď vysoké sociální a zdravotní odvody a nízkou daň z příjmu. Slevy na daních se aplikují jen na daň, ne na odvody. Nízkopříjmoví je tak v dani často nevyčerpají, což zvyšuje jejich efektivní zatížení, posiluje pracující chudobu a motivaci k práci na černo. Za druhé – už dnes lidé od zaměstnání utíkají do OSVČ a dohod, kde je zátěž na odvody nižší či nulová. A nyní zvedáme odvod, který platí specificky zaměstnanci a dále rozevíráme ty nůžky.

Za třetí – nemocenská je pojistný systém s odvody a čerpáním. Saldo v něm mimo covid bylo ve výši nižších jednotek miliard, což neopravňuje k velkému navyšování. Všechny tyto důvody tedy říkají, že lepší by bylo zvýšit sazbu daně z příjmu třeba na 17 %. To by se méně dotklo nízkopříjmových (srazily by jim to dnes nedočerpané slevy či by se sleva na poplatníka dala zvýšit), projevilo by se to v danění OSVČ, srážkové dani dohod a třeba i sazbě kapitálových daní. Neposilovalo by to už tak masivní nerovnosti zdanění různých typů výdělků.

A pak je tu čtvrtý důvod. My potřebujeme výrazné posílení prevence ve zdraví, kvůli jejíž nedostatečnosti stát ztrácí desítky miliard. Součástí by měla být i reforma nemocenského pojištění, aby odvody i výplata přešly pod zdravotní pojišťovny. Ty mají reálně nástroje investic do prevence. A pokud ponesou náklad v podobě nemocenské, tak to zvýší jejich motivaci do prevence investovat efektivně a hodně. V rámci těchto systémových win-win reforem je posouvání nemocenského pojištění o 0,6 %, aby se nemusely zvýšit daně, úkrok stranou.

Ladislav Minčič

ředitel Odboru legislativy, práva a analýz Hospodářské komory

Souhlasíte s názorem?

-

+12

+

Opětovné zavedení nemocenského pojistného je třeba vnímat v kontextu zrušení karenční doby před čtyřmi lety. Lze připomenout, že spolu se zavedením karenční doby bylo od roku 2009 plošně zrušeno pojistné na nemocenské pojištění placené samotnými zaměstnanci, jehož výše původně představovala 1,1 % z hrubé mzdy. Tehdejší anulování pojistného bylo odůvodňováno potřebou vytvořit zdroj pro vlastní úspory zaměstnance pro případ krátkodobé nemoci.

Na druhé straně při zpětném zrušení karenční doby v roce 2019 byla zaměstnavatelům poskytnuta kompenzace za vyplácení náhrad během prvních tří dnů pracovní neschopnosti ve formě snížení pojistného odvodu jen ve výši 0,2 % z hrubé mzdy, což mělo podle propočtů MPSV odpovídat vypláceným náhradám (tedy příjmům zaměstnanců v době prvních 3 dnů zdravotní indispozice). To znamená, že úplné anulování pojistného na nemocenské pojištění zaměstnanců v roce 2009 bylo neúměrné.

Je třeba si navíc uvědomit, že systém „nemocenského pojištění“ je zvláštním státním pojišťovacím systémem, kde náhrady v počáteční fázi nemoci platí ze svého zaměstnavatel a počínaje 15. dnem nemoci vyplácí zaměstnanci nemocenskou stát. Vše je tak financováno jen a jen zaměstnavateli – napřímo prostřednictvím náhrad nebo zprostředkovaně skrze odvody nemocenského pojistného. V těchto souvislostech je nespravedlivé, že sám zaměstnanec na pojištění vlastní (dlouhodobé) nemoci nijak neparticipuje. Proto by se měl i sám zaměstnanec podílet na formování zdrojů pro případné čerpání nemocenských dávek.

Pavla Břečková

místopředsedkyně AMSP ČR

Souhlasíte s názorem?

-

+38

+

Zavádět nemocenské pojištění pro zaměstnance je jako škrábat se levou rukou za pravým uchem. Jistě, pokud nám nevadí bezmyšlenkovitě naskočit na mantru bilance účtu státního rozpočtu, tak to určitý smysl zdánlivě dává.

Osobně ale za mnohem elegantnější a komplexnější řešení považuji opětovné zavedení karenční doby. V EU není karenční doba žádným otloukánkem, a její délka se pohybuje od jednoho do sedmi dnů. Po zavedení karenční doby u nás v roce 2009 výrazně poklesl průměrný počet hodin zaměstnanců na nemocenské. To má vliv nejen na saldo účtu nemocenského pojištění. Také to má smysl pro zaměstnavatele, který nyní i tyto první dny nemoci platí ze svého. No a rovněž mu to dává více prostoru poskytnout takzvané sick-days jako benefit pro své lidi, kterým věří, že firemní systém nezneužívají.

V neposlední řadě je to i signál nám zaměstnancům, že svůj život máme ve svých rukou, že starat se o své zdraví je dlouhodobě věcí vlastní zodpovědnosti, a že mnohdy ranní bolehlav po probdělé noci je možné posunout až na víkend.

Vít Hradil

hlavní ekonom Cyrrus

Souhlasíte s názorem?

-

+95

+

Zavedení nemocenského pojištění pochopitelně není nic jiného, než snaha vlády zvýšit daně zaměstnancům a zároveň při tom „nezvýšit daně zaměstnancům“. Zvýšit jim je musí, protože není schopná adekvátně šetřit a dostatečně velké objemy chybějících peněz jednoduše nelze vybrat pouze od kuřáků, gamblerů a firem. Zároveň ovšem zvýšit daně zaměstnancům nemůže, protože nainvestovala příliš mnoho komunikačního kapitálu do obhajoby zrušení superhrubé mzdy, což byl údajně skvělý krok, protože „lidem zůstane víc peněz v peněženkách“.

Lidem samozřejmě víc peněz nezůstane, pokud mají i nadále platit stejně velký stát. To, že jim peníze „necháme v peněženkách“, protože si na své deficitní výdaje stát půjčí na finančním trhu, neznamená nic jiného, než že jim tyto peníze budeme muset stejně sebrat v budoucnu, navýšené o úroky. Nehledě k tomu, že v aktuální situaci tyto dodatečné peníze přiživují inflaci a bylo by tedy pro všechny zúčastněné lepší, kdyby byly raději utrácené v budoucnu, kdy naopak budou chybět, nikoliv nyní.

Vláda ovšem zabředla do své mantry o úžasném snížení zdanění zaměstnanců tak hluboko, že z ní prostě nemůže vycouvat a uchyluje se ke slovíčkaření. Nezvýší tedy daně, ale pojištění. Což je pro všechny praktické účely to samé, jen jinak nazvané.

Když podobný problém se zvyšováním daní řešila prezidentka Simpsonová v legendárním seriálu, nazvala jej mazaně „přechodnou adjustací refundací“. To aby se občan nelekl, že rostou daně. Možná se toho také dočkáme.

David Marek

ekonomický expert Deloitte

Souhlasíte s názorem?

-

+43

+

Sazba nemocenského pojištění pro zaměstnance byla snížena v roce 2009, sazba nemocenského pojištění pro zaměstnavatele potom v roce 2019 jako kompenzace za zrušení karenční doby. Od té doby je účet nemocenského pojištění trvale deficitní.

Zavedením tohoto opatření se očekává vyrovnání bilance účtu. Jistě, bylo by možné pokračovat za současných podmínek, pokud by vláda našla prostředky na snížení celkového schodku státního rozpočtu někde jinde. Navržená fiskální konsolidace směřuje na zaměstnance, firmy i živnostníky. Krátkodobě představuje fiskální konsolidace hru s nulovým součtem.

Pokles rozpočtového schodku někdo zaplatit musí. Představa, že lze snižovat schodky bezbolestně, je naivní. U každého opatření můžeme uvádět protiargumenty. Nicméně nesmíme dovolit rozmělnit úsilí o snižování schodku. Jednoduchá odpověď je, ano, musíme zvýšit nemocenské pojištění. Ano, musíme zvednout i některé další daně. Ano, musíme snížit řadu výdajů ve státním rozpočtu.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom Trinity Bank

Souhlasíte s názorem?

-

+43

+

Není to nutné. Jenže vláda se chytla do své vlastní pasti. Varovala před bankrotem, k němuž mělo vést Babišovo hospodaření, tak dlouho a vehementně, až jí to vyhrálo volby. Ale zároveň postavilo před nutnost nyní bankrot, jenž ve skutečnosti nikdy nehrozil a nehrozí, jakoby odvracet. Nechce ztratit tvář. A sama ODS pak nechce ztratit tvář ani tím, že by vrátila zdanění mezd na úroveň, kde bylo před takzvaným zrušením superhrubé mzdy, tedy před rokem 2021.

Výsledkem je „daňový balíček“, marketingově, leč klamavě označovaný jako „konsolidační“, „úsporný“ nebo „ozdravný“. Tedy několikeré zvýšení daní, případně právě zavedení nemocenského.

Vláda by měla zůstat u svého základního slibu a daně ani odvody – takzvaná pojištění – ani nezvyšovat, ani nezavádět. Nic takového před volbami její strany neslibovaly.

A dokonce ještě loni na podzim, tedy již řadu měsíců po vypuknutí války na Ukrajině, se premiér zaříkával, že daně zvyšovat nebude. Žádné. U toho by mělo zůstat. Stát se stejně dříve či později bude muset neučit šetřit na sobě, protože daně donekonečna zvedat nejde.

Čím dřív se stát začne učit na sobě šetřit – na svém provozu, v rámci propouštění státních zaměstnanců nebo škrtání dotací – tím to pro něj a vlastně pro nás všechny bude méně bolestivé.

Andrea Linhartová Palánová

expertka na řízení lidských zdrojů, PwC Česká republika

Souhlasíte s názorem?

-

+33

+

Zavedení nemocenského pojištění pro zaměstnance, které se zvažuje ve výši 1,1% z hrubé mzdy, jistě přinese velmi potřebné peníze do státního rozpočtu. Na druhé straně to přinese i další zatížení pro zaměstnance, které se zdá pouze opticky jako velmi malé.

Navýšení tak může vést k dalším nárokům na zvýšení mzdy ze strany zaměstnanců, které firmy nebudou schopné saturovat. Přidáme-li k tomu míru inflace, pak se dostáváme do nepříjemného soukolí, jehož výsledkem bude stále se snižující reálný příjem.

Zajišťování příjmové stránky státního rozpočtu by se mělo hledat systémověji a jiným způsobem, než dalším zatížením zaměstnanců.