Vyšší daně, vyšší příjmy? Reálné dopady zvýšení korporátní daně očima expertů

20. 10. 2023

7 490

Daň z příjmu právnických osob se počínaje příjmy za rok 2024 zvýší z 19 na 21 procent. Vláda tuto vyšší zátěž pro firmy obhajuje kromě jiného tím, že jim stát během covidu vydatně pomáhal. Měly by firmy tímto způsobem skutečně část pomoci „vrátit“? Nebudou kvůli tomu spíš Česko opouštět?

Vyšší daně, vyšší příjmy? Reálné dopady zvýšení korporátní daně očima expertů

Zvýšení daně z příjmu právnických osob je pro firmy nejzásadnější změnou z čerstvě schváleného konsolidačního balíčku. Vláda si od tohoto kroku slibuje výraznou pomoc pro státní rozpočet, do státní kasy by mělo přitéct 22 miliard korun ročně. Celkový přínos konsolidačního balíčku by přitom měl pro rozpočet vyrůst na 69 miliard za rok.

Jde o skutečný průlom, tato daň se zvýší vůbec poprvé v novodobé české historii. V roce 1993 činila dokonce 45 procent, od té doby její výše třikrát klesla na současných 19 procent. Až nyní se zvýší o dva procentní body.

Shutterstock

Držte si peněženky, konsolidační balíček je tu. Co se mění pro podnikatele?

Vláda protlačila Sněmovnou konsolidační balíček, který v mnohém mění i podmínky pro české podnikatele. I když se pár drobností od května, kdy ozdravný balíček vláda představila, změnilo, to hlavní zůstává: zvýšit se má zdanění firem i odvody OSVČ. Změn z pohledu ponikatelů je ovšem mnohem víc. Přinášíme přehled těch nejdůležitějších.

Vláda Petra Fialy, jejímž dlouhodobým cílem je naopak podpora podnikání, si vyšší zdanění firem ospravedlňuje kromě jiného tím, že stát zejména v covidových letech firmám výraznou měrou pomáhal.

„Roky 2020, 2021, 2022, částečně rok 2023 přinesly obrovské dotace ze strany daňových poplatníků vůči firmám. A to i z dobrých důvodů. Některé státy třeba v covidových letech dávaly pomoc formou půjčky. Jestli to byly opravdu desítky a desítky miliard této pomoci, tak si myslím, že není nic špatného na tom chtít část té pomoci vrátit zpátky ve formě daní,“ hájil už v květnu rozhodnutí vlády ministr financí Zbyněk Stanjura v rozhovoru pro E15. Podle něj však nemá být konsolidační balíček žádným trestem a vydělat by na něm měl každý.

S takovým zdůvodněním ale nesouhlasí komentátor Finmag.cz Marek Hudema. Podle něj jde o argumentační faul. „Nikdo přece v průběhu covidu ani energetické krize nepřemýšlel o tom, že v případě státních podpor a dotací jde o jakousi půjčku, kterou bude potřeba za pár let splatit. Stát není firma, aby jednal jen za účelem dosažení zisku. Cílem všech těch dotací a regulací bylo zachovat funkční a konkurenceschopný průmysl a na cenu, kterou to bude stát, se příliš nehledělo. Šlo o to zachovat funkční ekonomiku a pracovní místa,“ napsal v komentáři.

S dosavadní sazbou daně z příjmu právnických osob bylo Česko na 16. až 18. místě v Evropské unii, nově se podle Stanjury zařadí do evropského průměru. Nejvyšší zdanění mají Malta (35 %), Francie (33,3 %), Belgie (33 %) a Španělsko (30 %), na opačném pólu jsou Bulharsko a Kypr s deseti procenty.

Průměr korporátní daně v Evropské unii činí necelých 22 procent, trendem u většiny zemí je však její snižování. I proto se nabízí otázka, zda zvýšení daně v Česku nemůže přinést odchod některých firem do zemí s přívětivějším daňovým nastavením.

Jaké dopady přinese zvýšení daně z příjmu právnických osob na 21 procent? Měly by firmy tímto způsobem skutečně „vrátit“ část pomoci, kterou jim během covidu stát poskytl? Nehrozí, že se kvůli tomu mohou některé z nich přesunout do daňových rájů?

Zvýšení daně z příjmu právnických osob ze současných 19 % na 21 % státu přinese 22 miliard ročně a představuje jedno z klíčových opatření takzvaného ozdravného balíčku, na kterém se shodly všechny vládní strany. Ne vše v balíčku je populární, ale většina podnikatelů a zaměstnavatelů, se kterými jsem v poslední době mluvil, mi potvrdila, že opatřením v něm rozumí a jsou připraveni se i s navýšením DPPO vyrovnat. Současná sazba 19 % totiž řadí ČR až na 16. až 18. místo z 27 zemí EU. Jejím mírným zvýšením se pouze přiblížíme k průměru zdanění firem a obchodních společností v jiných státech EU. S 21% sazbou DPPO tak rozhodně nebudeme vyčnívat. I díky loňské nadnárodní dohodě na minimální úrovni efektivního zdanění firem ve výši 15 % se nemusíme obávat odlivu českých firem do daňových rájů.

V uplynulých čtyřech letech stát, tedy de facto daňoví poplatníci – protože stát žádné „své“ peníze nemá –, výrazně podpořil podnikatelský sektor. Nejprve v době pandemie a poté v souvislosti s invazí Ruska na Ukrajinu, kdy stát firmám pomohl zvládnout vysoké ceny energií kompenzacemi ve výši desítek miliard korun. Proto je legitimní, aby firmy s odezníváním krize menší část této vyplacené státní podpory daňovým poplatníkům vrátily prostřednictvím mírného zvýšení korporátní daně.

Ozdravný balíček současně přináší i nižší byrokracii, což firmám usnadní život. Ať už se jedná o zjednodušení daňového systému odstraněním nesystémových výjimek, snížení počtu sazeb DPH ze tří na dvě, zjednodušení evidence dohod o provedení práce nebo možnost vést účetnictví v cizí měně.

Za normálních okolností by se dalo říct, že vláda jen porušila další z řady svých slibů, sebere si ročně od firem zhruba 22 miliard korun ročně navíc, což vzhledem k tomu, že celkové roční inkaso DPPO bude 340 miliard korun, korporátní sektor sice zabolí, ale nepoloží.

Bohužel poslední dny přinesly informaci o tom, že vláda se slíbeného rušení národních dotací rozhodla zhruba trojnásobně zdražit firmám elektrickou energii. Tím, že na ně přesune náklady na vedení vysokého napětí i obnovitelné zdroje, jim zvýší náklady o neuvěřitelných několik desítek miliard ročně. To povede k výrazné redukci jejich ziskovosti, a tedy i výtěžnosti chystaného zvýšení daně. Společně pak tento koktejl pro ekonomiku zejména průmyslových podniků bude znamenat doslova špinavou bombu.

Nepochybuji, že pokud v tuto chvíli například globální farmaceutická firma přemýšlí, zda svůj evropský závod rozjede v Česku nebo v Polsku, aktuální kroky naší vlády jí rozhodovací proces výrazně usnadní. Samozřejmě v neprospěch ČR.

Rozumím potřebě ozdravení našich veřejných financí, každoroční stamiliardové schodky státního rozpočtu se nesmí stát samozřejmostí. Na utahování opasků by se měly solidárně podílet všechny sociální skupiny včetně podnikatelů, ať už podnikají jako právnické osoby nebo OSVČ. Změna sazby daně z příjmů právnických osob má přitom být opatřením, které v rámci konsolidačního balíčku nejvýrazněji zvýší daňové zatížení. Vláda si od něj slibuje ročně víc než dvě desítky miliard korun.

Ozdravení nebude zadarmo. Není pochyb o tom, že vyšší míra zdanění zisku není a nemůže být prorůstovým národohospodářským opatřením. Z hlediska celé ekonomiky toto opatření určitě ztlumí její žádoucí rozvoj po období stagnace. Daň je pro firmy nákladem, proto se budou snažit o úspory jinde, například zpomalí, odloží, nebo zcela zastaví své investiční plány. To není dobrý výhled pro naši ekonomiku, která má zejména v oblasti strategických investic velké resty ve srovnání s ostatní Evropou. Další možnou reakcí firem je přenos daňové zátěže do cen produkce – mnozí podnikatelé zvýší ceny prodávaného zboží a služeb. Ani to není po našich čerstvých zkušenostech s vysokou inflací atraktivní scénář.

V dnešním světě globální konkurence přitom může firma ztratit své místo na trhu v důsledku i jen několikaprocentního zvýšení cen své produkce, proto nelze vyloučit, že některé firmy zváží i případný přesun svého sídla do zemí, s nižším odvodovým zatížením. Někdy možná přesunou i vlastní výrobu nebo její část.

Jakékoliv zvýšení daní obecně není pro podnikatele dobrou zprávou, o tom není sporu. Nicméně v kontextu aktuální situace a takzvaného konsolidačního balíčku jde o dílčí opatření, které samo o sobě nepatří mezi ta, které firmy enormně zasahují či dráždí.

Podnikatelé dlouhodobě vnímají nutnost a povinnost vlády ČR reagovat na neudržitelný stav veřejných financí, respektive deficit státního rozpočtu. Nicméně za posledních pět let se příjmy státního rozpočtu zvýšily o 28 %, výdaje však vzrostly o 38 %. V příjmové stránce rozpočtu podnikatelé (a nejen oni) zhusta klíčový problém nevidí. Přesto zvýšení daní z příjmů by zřejmě bylo široce akceptováno, zejména pokud by součástí balíčku byla i prorůstová opatření a skutečné a zásadní zjednodušení celého podnikatelského prostředí, což každý podnikatel v okamžiku zvyšování daní a „utahování opasků“ oprávněně předpokládá. Nic takového se však nestalo.

Přesto se nedomnívám, že prosté zvýšení daně z příjmů na 21 % povede firmy k odchodům do takzvaných daňových rájů. Tak triviální situace skutečně není. Na druhou stranu nesdílím vládní optimismus spočívající v odhadu získaných prostředků. Je třeba otevřeně říct, že daň z příjmů patří mezi daně, jejichž finální výši lze ze strany firmy ovlivnit a zvýšení sazby automaticky neznamená vyšší výběr prostředků do státního rozpočtu.

Musím říct, že samotná výše zdanění není v kontextu sousedících zemí nic dramatického, přesun do daňových rájů není alternativou. Na druhou stranu to ale není jediné daňové zatížení, které vláda pro firmy chystá. Byť je pochopitelné, že se snaží hledat možnosti, jak zvýšit příjmy státního rozpočtu, tak způsob, kterým to dělá, není nejšťastnější. Zatímco změny DPH sníží výběr této daně a spotřební daň na tiché víno zůstává nulová, zvyšuje se daňová zátěž prostřednictvím přímých daní, tedy zvýšením sazby daně z příjmu právnických osob a zvýšením sazby nemocenského pojištění pro zaměstnance. V jednom balíku je tak zvyšování daňového zatížení práce, ruší se daňové zvýhodnění benefitů a celá tato tíže se přesouvá zejména na zaměstnavatele.

Co se týče zdanění práce (daň včetně odvodů), už delší dobu předháníme i země jako je třeba Francie, kterou si jistě nikdo s nízkými daněmi nespojuje. A to ve svém důsledku může znamenat, že nám budou utíkat byznysové příležitosti, zahraniční firmy nás nebudou preferovat a budou se rozhlížet jinde.

Největším problémem těchto opatření je ale především to, že za nimi není vidět koncepce. Změny přímých daní ovlivňují ekonomickou aktivitu podstatně více než změny nepřímých daní. Místo, aby se zvýšily daně na „neřesti“ a spotřebu, zatěžujeme firmy, které ekonomiku drží. Zvýšení daně z příjmu právnických osob vnímám spíše jako daň za aktivitu, za to, že se firmy snaží, rostou a daří se jim. A je samozřejmě otázka, jestli zvýšené daně budou platit stejné firmy, které čerpaly výhody a podporu v době covidu.

Určitě se roztrhne pytel s hodnoceními, jestli je 19 procent málo, 21 procent moc, ve srovnání s kým budeme levnější nebo naopak dražší. Na druhé straně se budou politici koalice předhánět v (aktuálně naprosto nepodložených) odhadech zvýšeného výběru daně do rozpočtu v souvislosti s konsolidací veřejných rozpočtů a od opozice naopak můžeme očekávat (stejně nepodložené) výtky o likvidaci podnikatelů a odchodech do daňových rájů. Ve skutečnosti jsou podniky schopné u daně z příjmu PO zcela legálně optimalizovat svou daňovou povinnost, tedy platit nutné minimum. V některých oborech nás čeká ekonomický pokles, daňový základ sníží zvýšené náklady způsobené inflací, některé podniky budou stále ještě odepisovat ztráty z pandemických let a jakékoliv predikce se tím pádem blíží věštění z křišťálové koule.

Ale co za ta dvě procenta navíc vlastně stát podnikatelům nabízí? Řeší někdo vysoké daňové zatížení práce? Máme rychlý a komfortní přístup k úřadům? Zbavujeme se zbytečné byrokracie? Zjednodušuje se zaměstnávání a propouštění? Automatizujeme a digitalizujeme státní správu? Investujeme dostatečně do modernizace infrastruktury? Podporujeme dostatečně nové technologie a inovace? Jsou podnikatelé vnímáni jako klíčová část ekonomiky, které je třeba vytvářet komfortní podmínky? Ve všech bodech bohužel spíš naopak.

Jsem přesvědčená, že pokud by stát nabídl výměnou alespoň něco z výše uvedeného, budou podnikatelé platit dvě procenta navíc když ne ochotně, tak aspoň bez větších protestů. Můžeme se ale divit námitkám, když vidíme, kam vybrané peníze jdou a jak „efektivně“ s nimi stát zachází?

Že by kvůli zvýšení daně z příjmu nastal exodus firem z Česka, nepředpokládám. Náklady a rizika spojená s přesunem do zahraničí ve většině případů dalece převyšují dodatečné daně a firmám se tedy nevyplatí. Přesto se jedná o nešťastný krok, a ještě horší je jeho vysvětlení.

Česká ekonomika prochází obdobím významných turbulencí, které ji od základu promění. Mívali jsme levnou pracovní sílu, už nemáme. Mívali jsme levné energie, už nemáme. K dohánění bohatších zemí nám stačívalo od nich opisovat, už nestačí. Nyní tedy není na místě se ptát, jak zde za každou cenu udržet stávající výrobní model, ale naopak jak přitáhnout či vytvořit nový, vhodnější pro dnešní svět.

Role státu přitom nebude spočívat v určování, zda máme vynikat v IT, AI nebo v těžbě lithia. Stát má „pouze“ nabídnout přívětivé podnikatelské prostředí, o zbytek se postará trh. Pokud by náš stát nabízel například mimořádně kvalitní infrastrukturu nebo chytrý a digitální veřejný sektor, mohli bychom si dovolit podnikání více danit. To ovšem není náš případ, a pokud chceme vůbec někoho přilákat, musíme se spíše podbízet nižšími daněmi.

Přímo hrůzu pak nahání zdůvodnění, že firmy vyššími daněmi mají splácet předchozí dotace. Rozhazovat dotace plošně všema směry bez ohledu na potřebnost – a činit tak navíc nevratně – byla od začátku chyba. Napravovat ji dalším plošným opatřením, tedy vyššími daněmi, je chyba druhá. Dvě chyby, každá s opačným znaménkem, se ovšem vzájemně nevykrátí. Naopak, stává se z nich chyba na druhou.

Zvýšení daně o dva procentní body neudělá s ekonomikou nic dramatického. Firmy se pokusí daň přenést na své zákazníky, což vytvoří inflační tlaky. Celkově to ale přinese firmám problémy, bude na ně tlak, aby zvýšily produktivitu, protože na mezinárodním poli budou opět o něco méně konkurenceschopní.

Určitě to někoho přiměje k tomu, aby převedl firmu do daňových rájů. Neočekávám však, že by těch firem byly mraky.

Argumentace, že to je nějaké vracení čehosi, je nesmysl. To platilo krátkou dobu, vyšší daň u korporací bude trvat dlouho. Nečekám, že někdo vzhledem k prázdné státní kase v nejbližších letech daň sníží. Navíc to, že rostou daně, není dáno minulostí, ale přítomností – konkrétně nehorázným deficitem státního rozpočtu.

Zvýšení firemní daně je nešťastné samo o sobě, snižuje totiž tuzemskou konkurenceschopnost. Ještě nešťastnější je však jeho zdůvodnění. Vždyť politici učinili z covidové pomoci předmět politického boje. Nejprve, v první půli 2020, když Babišova vláda ještě pomoc škrtila, tehdejší opoziční strany – dnešní strany vládní – volaly po dramatickém navýšení pomoci. Když pak Babišův kabinet začal do ekonomiky sypat miliardy, tehdejší opoziční strany otočily a volaly, že pomoci je příliš a že Česko kvůli ní zbankrotuje.

Ve skutečnosti už od roku 2019 je pravděpodobnost bankrotu Česka v příštích deseti letech podle ratingové agentury Moody’s konstantně a stále na úrovni 0,4 procenta, tedy de facto nulová. Firmy za covidu pomoc dostaly, protože to vyhovovalo tehdejším vládním politikům samotným. Udrželi díky ní totiž nezaměstnanost nízko. Protože ovšem někdejší opozice pak tedy při volbách nemohla vytáhnout kartu nezaměstnanosti, vytáhla kartu dluhu a hrozby bankrotu. Tím se jí podařilo Čechy natolik vystrašit, že u voleb uspěla. Nyní se tedy musí někdejší opoziční strany (tedy dnešní strany vládní) tvářit, že bankrot odvracejí. Proto kromě jiného navyšují právě firemní daň. Porušují tím svůj slib, že (údajně) bankrotující veřejné finance dají do pořádku bez zvyšování daní. Tento slib sám premiér opakoval ještě loni na podzim, když už byla covidová pandemie pryč. Proč tedy alespoň tehdy neřekl, že firmy budou covidovou pomoc splácet vyšší daní? Protože ještě stále uplatňoval předvolební rétoriku. Tu změnil vlastně až letos. Najednou je třeba vyšších daní. Aby to vypadalo, že se rozpočet dává dohromady.

Politici zkrátka přišli na to, že veřejnost – i podnikovou sféru – bankrotem vystrašili tak důsledně, že jim odkývne dokonce i vyšší daně, i porušení slibu; a vždy je pohodlnější brát z cizí kapsy než šetřit na sobě.

Finmag.cz

Kam dál? Ankety s experty na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag

Ohodnoťte článek

Sdílejte

Diskutujte (6)

Vstoupit do diskuze

Adam Štěpánek

Editor Finmag.cz. Začínal ve sportovních redakcích, poté se přeorientoval na byznys a jako redaktor a posléze editor působil na webech týdeníků Euro a Hrot. Zajímá se o zahraniční politiku a rád se nervuje... Více

Další články autora