Základ byrokracie. Jak vznikl kopírák a proč se ho soudruzi drželi zuby nehty?

Tatínek používal kopírák, cheche, žertuje dlouho neviděný známý, když potká rodinku na nedělní procházce. Maminka se rdí, tatínek jen usmívá a děti jako vejce vejci se tváří nechápavě.

Pochopitelně. Éra, kdy v domácnostech a zejména kancelářích ťukaly psací stroje a kdy nebylo možné představit si řízení firmy, úřadu nebo i státu bez průklepů, je už chvíli pryč. Točí se o ní populární seriály, nad kterými se ti, co už nejsou nejmladší, tolik dojímají.

Uhlový papír neboli kopírák je tenký papír, který je na jedné straně pokrytý směsí vosku a barviva.

Vrstvi vrstvy

Když řídíte firmu, víte, že není důležité jenom rozhodovat a vydávat pokyny. Čas od času se k nim taky musíte vrátit a připomenout je. Sobě i ostatním. Dneska se to dělá takhle: „Všem jsem vám to posílal, mám to v odeslané poště.“ A pokud musíte připomenout přesné znění: „Najdi si to, posílal jsem to 12. června.“

Wrigley's

Trhák made in USA. Jak otvírač žvýkaček za války (možná) zachránil svět

Tenký červený proužek, proslavený žvýkačkami Wrigley’s, který vám denně zachraňuje nervy, za druhé světové války zachránil celý svět. Možná. Čtěte další příběh o vynálezu od Gabriela Plesky.

Dokud ale nervová síť společnosti a společností nebyla elektronická, pokyny, vzkazy, nařízení a korespondence vznikaly za pomoci psacího stroje, ideálně v kombinaci se sekretářkou, která z ekonomky nebo večerních kurzů dovedla psát všemi deseti. A aby měl svůj papír každý, včetně toho, kdo diktoval, zakládal se do psacího stroje štůsek papírů v pořadí: normální papír, uhlový papír, průklepový papír, uhlový papír, průklepový papír, uhlový papír, průklepový papír.

Víc už většinou ne, protože psací stroj je mechanický a pro úspěšně natištěné písmenko je potřeba vynaložit určitou sílu. Jen ten, kdo měl sekretářku se švarcenegřími svaly na prstech nebo elektrický stroj, mohl přidat pár párů uhlového a průklepového papíru navíc.

Těm, co nedávali v technickém muzeu pozor, jenom rychle zopakujeme pojmy a princip. V psacím stroji máte válec, na válci je navinutý papír. Stiskem klávesy vymrštíte proti válci kovovou ručku, která má na konci plošku a na ní plastické zrcadlově vyvedené písmeno. Maličký kousek nad válcem – a v tuto chvíli i nad papírem, který je na něm poměrně pevně přitištěný – je natažená páska napuštěná barvou. Páčka prudce přirazí pásku k papíru – a voilà, na papír se obtiskne písmenko.

Uhlový papír neboli kopírák je tenký papír, který je na jedné straně pokrytý směsí vosku a barviva; obojí bylo kdysi dávno původu uhelného, proto uhlový papír. A znovu: nárazem nebo tlakem se tahle barevná vrstva obtiskuje na další papír. A aby se takhle dalo propsat co nejvíc kopií, používá se tenoulinký, až průsvitný papír, kterému se říká průklepový čili průklepák. A kopii na něm potom průklep. Fór je ovšem v tom, že kopírák je o víc než půlstoletí starší než moderní a průmyslově vyráběné psací stroje.

Uhlový papír patří mezi ty objevy, které snad jako by v určité době visely ve vzduchu, jen po nich sáhnout.

Teď, teď tu byl

Vynálezci uhlového papíru totiž vůbec nemysleli na kancelář, na pana ředitele a jeho sekretářku, na obchodní nebo úřední korespondenci. Dokonce ani na rozmnožování. Kopírák byl vynalezený k vytváření originálů.

Shutterstock

Když to píplo poprvé. Čárový kód změnil svět, na české vychcánky je ale krátký

Nedávejte děti do skauta! Něco je tam naučí – a oni s tím pak připraví miliony lidí o práci. A jediný způsob, jak tomu budete moct zabránit, bude chovat se nečestně a nesportovně. Krást v obchodech. Přečtěte si další příběh od Gabriela Plesky, tentokrát o tom, jak v USA vymysleli čárový kód. A jak ho nečestní dokážou využít ve svůj prospěch.

Když říkám vynálezci, myslím samozřejmě vynálezci. Ale nemyslím tým vynálezců. Uhlový papír patří mezi ty objevy, které snad jako by v určité době visely ve vzduchu, jen po nich sáhnout – a že byly tak nasnadě, stalo se, že po nich sáhli prakticky ve stejný čas různí lidé na různých místech světa.

V případě kopíráku to bylo v Itálii a v Anglii v letech 1806 a 1808. Dlouhé roky svět věděl jen o anglickém vynálezci – ten si pořídil patent a hleděl svůj vynález zpeněžit.

V italském případě šlo o vynález pro soukromé účely, pokusy o komerční využití odtud známy nejsou. V obou zemích ale vynálezce vedla táž myšlenka: jak usnadnit psaní lidem s poruchou zraku, případně docela nevidomým.

Podle novějších výzkumů mašinu vymyslel hraběnčin bratr Agostino, Turrimu připisují jen vynález kopíráku v roce 1801 nebo 1806.

Z lásky?

První příběh je romantický, jak se na počátek 19. století v Itálii sluší. Vypráví o hraběnce Carolině Fantoni da Fivizzano, která onemocněla oční chorobou a rychle ztrácela zrak. Její ctitel Pellegrino Turri pro ni vynalezl psací stroj a zároveň i uhlový papír, který sloužil jako zdroj barvy. Naučí se rozložení klapek a může psát i poslepu.

Bohužel dnešní italští historikové už smysl pro romantiku moc nemají. Podle jejich novějších výzkumů mašinu vymyslel hraběnčin bratr Agostino, Turrimu připisují jen vynález kopíráku v roce 1801 nebo 1806. A ještě nám to kazí tím, že tvrdí, že o jeho milostném zapálení pro hraběnku nejsou důkazy. Nejsou. Stroj ani uhlové papíry se nedochovaly, mechanismus přesně neznáme.

Jediné, co zbylo v italských muzeích, je pár hraběnčiných listů Turrimu – ale z těch se skutečně na nějaký románek nedá usuzovat. Na druhou stranu – vyloučit se nedá, takže pokud máte romantiku v srdci, tady se může vaše fantazie rozletět. Pokud ji nemáte, měla ji spisovatelka Carey Wallaceová, autorka románu Komtesa.

Ten problém, který Wedgwood řešil, nebylo, jak se trefit na papír. Problémem byl inkoust a brk.

Kopie jako vedlejší produkt

Druhý příběh je z průmyslové Anglie, a tedy jednak střízlivější, jednak docela dobře zdokumentovaný. Vynález Ralpha Wedgwooda, který si nechal patentovat roku 1806, se jmenoval noktograf, tedy řekněme nocipis. V základní verzi šlo o dřevěný rám, do něhož byly zasazené tyčky jako dřevěné řádky. Když dopsal nad první z nich až k pravému okraji rámu, přesunul se o dřevěný řádek níž.

Science Museum Group

Dobová reklama na noktograf Ralpha Wedgwooda zhruba z let 1840–1844. Nahoře obyčejná verze s prostou mřížkou, dole varianta deluxe s mechanismem na posuv papíru.

To je ovšem zařízení, které může fungovat i bez kopíráku. Ten problém, který Wedgwood řešil, nebylo, jak se trefit na papír.

Problémem byl inkoust a brk. To byla zásadní psací pomůcka doby a její obsluha vyžadovala neustálou pozornost a zrakovou kontrolu: trefit se do nádobky s inkoustem, nenabrat moc, cestou k papíru nenacintat, poznat, kdy už inkoust došel a je potřeba znovu smočit, netrefit se do mokrého písma rukou…

Wedgwood nesnáz řešil originálně: do jeho rámečku se zakládaly tři papíry. Dva bílé listy a mezi ně uhlový papír. Ten vyráběl ponořením do mokré lázně, byl tedy oboustranný. Psalo se kovovým pisátkem. Vrchní papír byl sice hlavně krycí, aby se pisátko nešpinilo, ale barva se na něj obtiskovala taky, a sice zrcadlově.

A tady podnikavý Wedgwood brzy zavětřil příležitost. Když se totiž jako vrchní papír použil tenký, průsvitný papír – dneska bychom řekli, než to slovo zapomeneme, průklepák! –, dal se skrz něj obtisknutý černý text docela slušně přečíst. Pan Wedgwood mimoděk vynalezl udělátko, se kterým bylo možné psát a zároveň vytvářet kopii.

Filozofickou otázku, který z papírů byl kopie a který originál, nechejme hloubavějším. V praxi se za originál bral papír vespod.

Výrobci psacích strojů nejdřív při prodeji cílili na soudy, ale poměrně brzy se psací stroje s kopírákem začaly prosazovat i v úřadech a ve firmách.

Konečně stroj!

Pan Wedgwood svůj vynález zdokonaloval, dostal uhlový papír ve 20. letech 19. století i do Ameriky. Ale pořád to byla venkoncem záležitost okraje. Mimo hlavní proud.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

To všechno změnil až vynález zdaleka ne prvního, ale prvního úspěšného a masově využitelného psacího stroje.

Jeho vynálezce Christopher Latham Sholes už při prvních předváděčkách používal i uhlový papír a zdůrazňoval, že s jeho šrajbmašinou můžete nejen psát rychle a nejenomže to bude vždycky ve stejné a dobře čitelné kvalitě, ale zároveň můžete i dělat kopii.

Ten přístup od něj převzala i firma Remington, která původně vyráběla zbraně, revolvery a pušky a později taky šicí stroje.

Majitelé Sholesova patentu na první psací stroje, na kterých se dalo psát rychleji, než svedl písař ručně, sami nedokázali produkovat složité mechanické přístroje ani v dostatečné kvalitě, ani dostatečném množství. To se změnilo až s přechodem výroby k Remingtonům v roce 1873.

Výrobci psacích strojů nejdřív při prodeji cílili na soudy, ale poměrně brzy se psací stroje s kopírákem začaly prosazovat i v úřadech a ve firmách. Do první světové války už byly mazivem veškeré americké byrokracie, jak státní, tak i té firemní.

Na to se často zapomíná, byrokracie není nepřítelem kapitalismu, ale jeho nezbytnou součástí. Bez šanonů nebo jejich digitální obdoby to nejde.

U nás jsme možná na kopírky neměli – neměli jsme ani peníze na jejich nákup, ani invenci na to, abychom si vymysleli vlastní.

Proč u nás nezabila kopírák kopírka

V roce 1974, kdy byla produkce kopíráků v Americe na vrcholu, se jich prý jenom tam vyrobilo na 220 tisíc tun. A to už přes deset let měly zdatného konkurenta, kopírky firmy Xerox. Jejich princip byl sice znám od roku 1938, ale prosadily se až v 60. letech.

Tedy v Americe. V Československu jsme pořád jeli v kopírácích. Možná jsme na kopírky neměli – neměli jsme ani peníze na jejich nákup, ani invenci na to, abychom si vymysleli vlastní. Ale nejspíš jsme je hlavně nechtěli. Kromě toho, že jsou nástrojem řízení, kopírování dokumentů, daly by se totiž využít ke kopírování zakázaného.

„Všechny kopírovací stroje byly samozřejmě registrované a jejich neoprávněné využití trestáno podle platných zákonů. Ilegální tiskárny neměl rád žádný autoritářský režim, komunisty nevyjímaje,“ říká Pavel Pohlreich, kurátor sbírek polygrafie v Národním technickém muzeu.

A tak u nás byli podvraceči režimu – ale s nimi i armáda úředníků a řídících pracovníků – prakticky až do jeho konce odsouzeni špinit si ruce při zakládání uhlových papírů. Práce armády opisovačů a zejména opisovaček, díky kterým se mezi lidmi šířily zakázané dokumenty a literatura a bez kterých by všichni slavní disidenti byli namydlení, už asi nikdy nebude zcela doceněna. A to měli na prstech ty švarcenegří bicáky, se kterými prý dokázali propsat i přes tucet papírů.

Zaujalo? Tenhle článek jsme pro vás vytáhli z aktuálního čísla tištěného Finmagu. Na jeho pořízení už ale máte jen posledních pár dní. Nové číslo už se totiž peče a na stáncích bude co nevidět. Navíc ve zcela novém layoutu i pojetí! Těšte se...

Kam dál? Gabriel Pleska na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag