ODS v klinči, euro štěpí vládu. Společnou měnu můžeme mít dřív, než řeknete Stanjura

Otázka, zda přijmout euro, je u nás už dávno formálně vyřešena. Když jsme vstupovali v roce 2004 do Evropské unie, součástí vstupu byl i závazek přijetí společné měny.

Protože ale bylo jasné, že nově přistupující postkomunistické státy mají jiný ekonomický vývoj, pracují v jiném ekonomickém cyklu a v některých případech mají i problémy se zadlužováním, nebylo pro ně pro zavedení eura stanoveno žádné konkrétní datum.

Dnes už to mnozí vidí jako chybu. Umožnilo nám to neustále přijetí eura odkládat. S odsunutím vstupu do eurozóny na neurčito u nás postupně zmizela i debata o výhodách a nevýhodách eura, o budoucnosti eurozóny a nakonec se vytratila i veřejná podpora nahrazení české koruny společnou evropskou měnou.

Takhle ale nelze postupovat donekonečna.

Euro? Nedoporučuju...

A tak když teď přišel ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS s tím, že chce, aby se vláda zavázala, že kabinet nepodnikne žádné kroky směrem k přijetí společné evropské měny, i když v příštím roce patrně Česko splní všechny formální ekonomické předpoklady vstupu do eurozóny, vyvolalo to odpor ostatních koaličních stran. Tedy TOP 09, KDU-ČSL, hnutí STAN a Pirátů.

Dohromady mají tyto strany ve vládě nad ODS převahu. Konkrétně 12:6. Otázkou ovšem je, zda to bude stačit. ODS je totiž nejsilnější koaliční stranou a koalice díky ní drží pohromadě.

Těžko říci, jestli právě euro je tou věcí, kvůli které se ostatní koaliční strany opravdu postaví proti ODS. Zejména když je jeho zavedení vzdálenou budoucností. Protože i kdybychom se pro členství v eurozóně rozhodli dnes, musíme vstoupit nejprve na dva roky do mechanismu směnných kursů ERM II a teprve po dvouletém „čekání“ můžeme vstoupit do eurozóny.

Přijetí společné evropské měny navíc není nakloněna ani veřejnost, tedy voliči. Podle průzkumů veřejného mínění je většina z nich proti tomu vzdát se české koruny (například CVVM – 73 % dotázaných proti euru), byť mezi menšími koaličními stranami je zřejmě nadproporční zastoupení příznivců eura.

Je tedy přijetí eura – protože před volbami se do toho nikomu nebude chtít – otázkou až příštího volebního období? Nebo snad otázkou kladenou do konce desetiletí? Zdaleka ne jistě…

Průmysl na scéně

Na scénu totiž přichází další – a opravdu silný – hráč. Vstup do eurozóny chce Svaz průmyslu a dopravy, největší a nejsilnější zaměstnavatelské sdružení v zemi. Plánuje spustit kampaň za vstup Česka do eurozóny a jeho představenstvo jmenovalo bývalého ministra za ODS Pavla Drobila zmocněncem pro přijetí společné evropské měny.

Svaz průmyslu a dopravy má pro vstup Česka do eurozóny jasné argumenty. Firmy, které vyvážejí do zahraničí, vyvážejí především do eurové oblasti a jejich kontrakty jsou uzavřeny z podstatné části v eurech, takže je jen logické, že jim výkyvy kurzu eura a koruny způsobují problémy.

Zavedení eura by to vyřešilo. A i při exportu mimo eurozónu je většinou na výběr placení ve světových měnách, což jsou dolary, nebo opět euro. Podobné je to s dovozy, ať už polotovarů či surovin. Některé velké podniky už fakticky v eurech počítají, jen jim vadí to, že v korunách dosud musí účtovat a vyplácet mzdy či je používat při obchodech s českými firmami.

I to se ale díky už schváleným zákonům po novém roce částečně změní a celý systém se stane euru ještě přívětivější. Navíc tlak na přijetí eura zesiluje, protože mnoho firem si v něm vzalo úvěry. Případný velký výkyv v kurzu, který by je donutil splácet o hodně víc korun, než s kolika počítali, by je mohl zničit.

Podle některých informací si tak Svaz Drobila vybral i proto, aby přesvědčil část své mateřské ODS, že euro není špatná věc a vůbec nejde o nějakou eurohujerskou protikonzervativní či dokonce polosocialistickou myšlenku.

Nevýhody eura

Neznamená to ale, že by euro nemělo i nevýhody, zejména pak ty dlouhodobého rázu. Tratily by na něm třeba firmy, které ve velkém nevyvážejí a běžně by si vystačily s korunou. Většina ekonomů také namítá, že máme jiný ekonomický cyklus než v eurozóně a hlavně v Německu. A také že přijetím eura ztratíme vlastní nezávislou měnovou politiku.

Ano, tu by s přijetím společné měny už nedělala Česká národní banka (ČNB) z Prahy, ale Evropská centrální banka z Frankfurtu nad Mohanem. Ta ale bude – tvrdí zlí jazykové – brát ohled víc na celou eurozónu, případně na ekonomicky silné Německo, než na malé Česko. Což je sice pravda, jenže Česko je s eurozónou stále více propojeno. Nemluvě o tom, že v posledních letech ČNB vlastně žádnou pořádnou politiku nedělala, což jsme mimo jiné viděli na obří inflaci.

Další námitka je, že možná budeme časem muset odvádět do unijního rozpočtu víc peněz, protože jako členská země eurozóny budeme v případě velké krize pomáhat ostatním zemím platícím eurem. A to se pak odrazí na daních. I tu lze ovšem rozporovat: jsme jedna z těch menších, slabších a nepříliš rychle rostoucích zemí, takže bychom spíš z velkého společného rozpočtu těžili.

Naším vstupem do eurozóny by se současně zvýšil společný rozpočet, což by pomohlo euro dlouhodobě stabilizovat. Jestli je totiž něco skutečnou nevýhodou společné měny, je to fakt, že stále není dokončena vnitřní struktura mající zabránit jeho otřesům a bankovním problémům.

Eurozóna zkrátka nemá vlastní fiskální politiku ani žádný velký rozpočet, který může pomoci zemím v případě nízkého růstu a vysoké nezaměstnanosti.

A zas ti politici

Ovšem vylepšit euro tak, aby mohlo čelit všem otřesům a vytvořit společný rozpočet tak, aby byl výhodný pro Česko, to už je záležitost politiků. Podnikatelé jim v tom mohou jen radit a snažit se dotlačit zemi k přijetí eura, protože je to pro ně i pro českou ekonomiku v dohledné době opravdu výhodné. A momentálně vše, tedy bráno z ekonomického hlediska, pro přijetí eura mluví.

Co na to tedy ODS, která se tradičně označuje za propodnikatelskou stranu? Asi těžko se taková strana mínění Svazu průmyslu a dopravy veřejně postaví. Nejde přitom jen o ohrožení přísunu případných sponzorských darů, ale právě i o to, že jsme ekonomikou extrémně závislou na průmyslu a na exportu. A navíc – jak už bylo řečeno – zejména do zemí eurozóny.

Je těžké si pak představit, jak premiér Petr Fiala vystupuje například v televizi a říká, že jde jen o názor pár velkých průmyslníků, že ho lobbing firem jako Škoda Auto vůbec nezajímá a že exportéři se o sebe mají postarat sami či dokonce že jdou proti zájmům Česka. Nehledě na to, že protievropské či chcete-li europesimistické křídlo v ODS v posledním roce výrazně oslabilo.

Euro bychom tak mohli mít dřív, než řeknete Stanjura. Ideálně by to šlo už v roce 2026.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Nebylo by Česku v eurozóně líp? Inflační tlaky očima expertů

• Česká koruna, vítěz války i pandemie. Vůči euru je nejsilnější od roku 2008

• Euro, nebo koruna? Společná měna prorůstá do Česka víc, než si myslíte

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag