Už se ksakru probuďme! K prosperitě Česka musíme přispět všichni

Jeden kolega má dovolenou, druhý vyšívá na novém čísle tištěného magazínu, třetí je zavalen prací pro Peníze.cz. Nedá se nic dělat, ale máte tu mimořádně zase mě. A jelikož minule jsme hodně propírali nový web Finmagu, dneska to vezměme pěkně postaru: co mě za ten týden zaujalo?

Bylo toho hodně, ale pokud mám najít nějakou společnou nit, bude to fascinace tím, jak se naše země plácá od deseti k pěti. Vlastně tomu tak je od chvíle, kdy jsem začal hlouběji českou politiku vnímat. Cirka dvacet let zpátky. Dneska je mi přes čtyřicet a ničemu se vlastně nedivím.

Nedivím se tomu, že nás v mnohém předběhlo tolik přehlížené Polsko. Nedivím se, že nás Die Welt nálepkuje jako „nemocného muže Evropy“. A už vůbec se nedivím – naopak tomu velmi fandím –, že podnikatelé volají po druhé ekonomické transformaci.

Absurdní škrty

Naše země zkrátka nevzkvétá, chtělo by se vrátit ke 34 let starým slovům prezidenta Václava Havla. A co víc, ona ani nemá žádnou dlouhodobou vizi. Pár jasných záblesků tu bylo (pamatujete na inovační strategii Country for the Future?), ale pak přišli „ti druzí“. A jelikož politická kultura v Česku je taková, že jedni zavádějí a druzí ruší, plácáme se pořád na místě.

Realita v Česku je bohužel dlouhodobě taková, že místo toho, abychom zatnuli zuby a investovali do rozvoje země, do infrastruktury, do lidí, do vzdělání, neustále tyhle věci pod rouškou nutných úspor škrtáme či odkládáme. Odkládáme reformy. A když přijdou na přetřes škrty, mezi prvními na odstřel jsou investice do vědy, výzkumu, vzdělání... Zaděláváme si tím ale na pořádný průšvih.

„Změnit myšlení a přemýšlet o vzdělání jako o investici do budoucna, která přichází s velkým zpožděním, totiž znamená přijmout fakt, že politika je práce pro budoucnost. Práce, jejíž plody nejsou nutně v okamžitém volebním výstupu, nýbrž v proměně kvality života lidí v budoucnosti, kam zatím ještě ani nedohlédneme,“ napsal tehdy pro Finmag.cz Petr Fischer. Do kamene tesat!

O to víc mi pak v týdnu hnul mandlí rozhovor v týdeníku Euro, který vedl – shodou náhod – Petr Fischer s Tomášem Mikolovem (za paywallem zde). Týká se obecně vnímání umělé inteligence (AI), ale i spolupráce vědy, státu a byznysu. Což je mimochodem téma, kterému se věnuje celé aktuální číslo tištěného Finmagu. Ale zpátky k věci...

Tenhle text je zajímavý hned z několika důvodů. Za prvé: kontrastem dvou rozličných pohledů na svět. Vzletně filozofující Petr Fischer (jehož komentáře jste mohli číst i na Finmagu) na straně jedné a vědecky přímočarý expert na AI Tomáš Mikolov (poslechněte si ho v naší sérii podcastů Future is Now) na straně druhé. To je sám o sobě mimořádný čtenářský zážitek.

A za druhé – a to je to podstatnější – jde o obsah. Hlavně pak jeho závěr: „Pracoval jsem v Googlu, Microsoftu, Facebooku. Ale když jsem jako mladý vědec přijel vyvíjet AI modely, volali mi přímo z Bílého domu, zda něco nepotřebuji, jak mi můžou pomoct (…) V Česku mi po návratu z Ameriky nevolal nikdo. I k ministryni pro vědu jsem se musel přihlásit sám.“

Dodnes prý Mikolov, který se do Česka vrátil před třemi roky s cílem vybudovat zde vlastní výzkumný tým na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze, neviděl od státu ani korunu podpory. Člověku se pak chce až brečet, jak my to tu vedeme...

Budíček nepřichází

Že je AI budoucnost, přitom v jiných zemích už dávno pochopili. Budoucnost pro lidstvo, pro byznys, pro celou společnost. Vyhýbat se tomu moc nelze. Podle Mikolova vede v investicích do rozvoje AI Velká Británie a Švýcarsko. Do rozvoje odvětví ale šlape i Čína či USA. A Česko? „Mohlo by být černým koněm Evropy (…), ale neinvestuje se do ní.“

Podcasty na Finmagu

Nebaví snad číst? Nevadí! Co oči nebaví, to uši napraví!

Finmag podcast, to je šikroký výběr témat i zajímavých hostů.

Uvařte si kafe, sedněte si, a zaposlouchejte se.

Ukažte, co tam máte!

Jasně, tu a tam se objeví zkazky, jak AI „krade“ práci takzvaným bílým límečkům. Jeden takový text – konkrétně tenhle komentář na Financial Times – jsem ostatně v týdnu řešil s Robertem Vlachem, hlavou volnonožců v Česku. Resumé? Text popisuje příliš malou výseč trhu. Jinými slovy: závěr, že freelancerům vlivem AI rapidně ubývá zakázek, není relevantní.

„Jaký je reálný dopad AI na celou freelance ekonomiku v USA, uvidíme až později ze statisticky reprezentativních průzkumů a analýz daňových přiznání. Ty budou postupně vycházet v průběhu následujících měsíců. V Česku reporty týkající se specificky freelancerů aktuálně dostupné nejsou,“ komentoval zmíněný text Vlach (i on pro Finmag občas něco napíše).

Co tím vším chci říct? Především to, že ať si o osobnosti Andreje Babiše myslím, co chci, jedno se mu musí nechat: ona strategie The Country for the Future alespoň jasně ukázala směr, kterým by se mělo Česko vydat. A politici by na těchto plánech měli makat bez ohledu na to, jestli se vidí vlevo, vpravo, nebo uprostřed.

Budíček by měli vládě nastavit ale i voliči. My všichni. Tlačit na změnu, vnímat kontext. Média a podnikatelé pak mohou pomoci už jen tenhle tlak zvyšovat. I když se tedy nabízí končit slovy typu „už před dvaceti lety bylo pozdě“, reálně podle mě není pozdě nikdy. Jen je potřeba už něco dělat!

Kdo ví, třeba – když se to povede –, budou jednou naše děti či vnoučata žít v podobně moderní a prosperující zemi, jakou je dnes například Singapur. Návštěva tohoto státu ve mně zanechala opravdu silnou stopu a rád bych, aby podobně prosperovalo i Česko. A to klidně i za cenu, že za prachobyčejné odplivnutí si na ulici můžete dostat pár ran holí (o čemž se ale, upřímně, víc mluví, než v praxi aplikuje – zejména pak na turisty...).

Nemusí to přitom být hned AI, ve které budeme hrát prim. Klidně se můžeme stát finanční velmocí, jak nedávno naznačil na Finmagu ekonom Pavel Kohout. Jen už se ksakru probuďme!

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Proč věda není fotbal? Člověk může hrát i za víc týmů

• Podvody, krize, směrnice. Na podnikatele se toho valí čím dál víc

• Jedna éra končí, nová začíná. Proč Finmag.cz převlékl kabát

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag