Články na téma: Česká republika

Už druhý měsíc roste počet bankrotů podnikatelů. Vyplývá to z dat společnosti CRIF, podle které v únoru zbankrotovalo nejvíce fyzických osob od loňského června. Jedním z podniků, které bojují s problémy, je například i pražský Hangár Pub publicisty a pivovarníka Davida Binara.

Čtyři roky hot, čtyři roky čehý. Čtyři roky pravice, čtyři roky levice. Čtyři roky Babiš, čtyři roky antibabiš. A pak to vypadá, jak to vypadá: jen přešlapujeme na místě, zatímco ostatní rostou. Vítejte u nového Finmag newsletteru.

Víte, co je to druhotná platební neschopnost? Tento terminus technicus, který byl dosud takovou „lochneskou“ finančního světa – mluvilo se o něm, ale nikdo jej reálně neviděl – začíná čím dál častěji vyplouvat na povrch. A firmy zjišťují, že doopravdy existuje. Jak se zajistit, aby do ní vaše firma nespadla?

Vláda se chystá šetřit na eráru. Byl by to chvályhodný a fiskálně odpovědný počin, pokud by kabinet šetřil důsledněji – nejen v centrálních úřadech, ale i v krajských zastupitelstvech a obecních samosprávách. Pak by třeba nemusel zvedat některé daně.

Ačkoliv se mnozí s rozdělením Československa na dva samostatné státy ani doposud nevyrovnali a s nostalgií vzpomínají na společný stát, svět rozdělení dvou zemí bez použití síly oceňuje. I samotné rozdělení státu, jeho majetku a národní měny na dvě samostatné proběhlo zdárně bez větších otřesů tehdy mladičkých finančních trhů.

Lednová inflace vystoupala v Česku k desetiprocentní hranici, zatímco v eurozóně je o několik procentních bodů nižší. Rozhořely se tak debaty, zda by Česku přece jen nebylo v eurozóně líp. Takže, bylo?

Česko nemá tolik nerostných surovin, aby na ně mohlo sázet při dalším růstu ekonomiky. Ten pravý potenciál země se proto skrývá v samotných lidech, lidském kapitálu. Jen investice do špičkového vzdělání, výzkumu a vědy nám prý může přinést podobnou životní úroveň jako v Německu či Rakousku. Být průměrní už zkrátka nestačí, říká ekonom Jan Švejnar.

Stejně jako mají dodnes Spojené státy trauma z vietnamské války, českou společnost nahlodává afghánský syndrom. A mlčení nad nedořešenými věcmi jej rozhodně nevyřeší.

Česko se stále víc zadlužuje, a to nejen kvůli pandemii koronaviru. Nejméně polovina loňských výdajů s ní vůbec nesouvisela. Ministerstvo financí uklidňuje, že všechno jde podle plánu, oslovení experti ale varují, že bez rázných a bolestivých kroků se to neobejde.

Odešel ze školy, aby se plně vrhl na podnikání. Václav Muchna, zakladatel a CEO softwarové a hardwarové společnosti Y Soft, se pro Finmag.cz rozpovídal o nedostatku vizí v české politice i o tom, co je špatně na digitalizaci. A co odhalila o českém státě pandemie.

Když se vrátíte z ciziny plně naočkovaní, český stát to nezajímá. A jak se zdá, ani do budoucna pro Čechy, kteří byli očkovaní mimo EU, nemá řešení. Možná vám to přijde jako zbytečný nářek privilegovaných, ale podobná zlovůle státu by vám neměla být jedno.

Co letos udělalo největší radost a co naopak nejvíc zklamalo ekonomy, politiky, podnikatele, lidi z univerzit i neziskovek?

Kdykoli je řeč o mzdách, nevyhnutelně přijde řeč na rozdíl mezi příjmy Čechů a Němců. Jak je možné, že víc než dvacet let po údajně úspěšně ukončených hospodářských reformách máme ve srovnání s Německem stále třetinové platy?

Řekové v referendu odmítli podmínky věřitelů a přiblížili tím svůj konec v eurozóně. Jak si máme řecké NE vykládat? A jaký další vývoj může nyní Evropa očekávat? Odpovídá premiér Sobotka, ministr financí Babiš, ekonomové Petr Robejšek, Aleš Michl, Petr Mach, Naďa Johanisová a další osobnosti.

Už jsme se dávno měli mít jako Rakušáci, ne? Daří se nám dohánět vyspělé evropské ekonomiky, nebo vlak mizí za zatáčkou a my ho ztrácíme z očí? Zeptali jsme se Pavla Kohouta, Aleše Michla, Petra Macha, Víta Samka a dalších osobností ze světa ekonomiky, politiky a financí.

Od sametové revoluce uplynulo čtvrtstoletí. Jakých úspěchů za tu dobu naše hospodářství dosáhlo a kde jsme naopak udělali největší chyby? Přečtěte si pohled jednoho z architektů kuponové privatizace Dušana Třísky, Aleše Michla, Vladimíra Špidly a dalších osobností.

Sledovat zblízka americkou debatu o státním dluhu a z dálky českou předvolební scénu nabízí zajímavá srovnání. Ještě zajímavější možná budou srovnání za dva týdny.

Tak se do angličtiny překládá české úsloví „z bláta do louže“. Po návratu z USA do naší středoevropské reality se s vámi podělím o jedno pozorování: V Americe panuje úplně stejně blbá nálada jako u nás, a to v podstatě z podobných důvodů.

V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament – prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na vůli Sněmovny a politických stran.

Když dluhy nemají kam růst, ani ekonomika neroste. V České republice prostor pro růst dluhů stále je.

Češi nikdy nebyli ve světě moc oblíbení, a pokud jde o ostudy, mají tvrdou konkurenci. Proto se kvůli politickým průšvihům bojte spíš o kvalitu vlastního života než o fiktivní národní pověst.