Prodali agenturu, pak dostali Pavla na Hrad. Hlavní je sladit rychlost, prozrazují Nýdrlovi

Manželé Pavla a Michal Nýdrlovi mají za sebou turbulentní období. Prodali reklamní agenturu, kterou Michal budoval od roku 2002. Pak se vydali na cestu kolem světa na plachetnici, během níž museli přežít i ztroskotání. Následně se zapojili do nakonec úspěšné kampaně Petra Pavla v prezidentských volbách. Na Hradě ale po vítězství nezůstali.

Manželé Nýdrlovi dnes mimo jiné podnikají v realitách, staví v Praze novou městskou čtvrť a také vyhledávají a rekonstruují starobylé objekty. „Nedovedu si představit, jak člověk něco vybuduje na půl úvazku, na půl plynu. Když vás to baví, tak u toho přece chcete být. Musíte jet naplno,“ říká v rozhovoru pro Finmag Pavla Nýdrle.

Každý podnikatel prodej firmy prožívá jinak. Vystoupit z rozjetého a úspěšného byznysu není ale asi pro nikoho zrovna lehké, ne?

Pavla: A není to také okamžité. Když jsme podepsali smlouvu o prodeji, čekaly nás ještě tři roky tvrdé práce. Šlo o to, aby převzetí firmy proběhlo pokud možno v klidu a bez ztrát, aby to zvládl management a lidi neztratili práci a ano, také, abychom dostali peníze, na kterých jsme se dohodli. Takže jsme dál makali, ale věděli jsme, že se nejpozději na konci roku 2021 sebereme a vydáme se okolo světa. Po letech práce jsme chtěli být s dětmi, chtěli jsme jim vrátit tu spoustu času, kdy jsme kvůli byznysu nemohli být spolu. Firma je prostě závazek.

Michal: Objet zeměkouli na plachetnici byl sen, na který jsme se připravovali od roku 2013. Velmi systematicky, prostě jsme to chtěli. A když se pak v roce 2018 objevila možnost prodat firmu, přišlo to jako na zavolanou. Rozhodli jsme se to rozetnout, ale nebudu nic zastírat, bylo to těžké. Ta firma bylo moje baby, budoval jsem ji od roku 2002.

Takže jste podnikal od dvaceti? To byl poměrně brzký start.

Michal: Jsem totální samorost. Nikdy jsem nefungoval pod žádným manažerem, nikdy jsem neměl šéfa. A pak – jen si to představte – po dvaceti letech jsme se při prodeji firmy dohodli na nové struktuře řízení. Jako původní šéf jsem šel stranou – vedle nového generálního ředitele, jemuž reportovali Pavla a Lukáš, šéf naší druhé divize. Byl jsem tam, tedy i nebyl, chodil jsem na boardy a mohl se vyjadřovat, mít chytré nápady, ale vlastně mě nikdo neposlouchal. To mi vydrželo asi tři čtvrtě roku a pak jsem si řekl, že už jen mrhám tím, co umím, a naopak se nutím do aktivit, které mi nejsou úplně blízké. Jako lev v kleci. Jo, tak jsem si přesně připadal. Odešel jsem po roce a Pavla s Lukášem to tam ještě rok a půl dotahovali.

Tomáš Nosil

Tomáš Nosil

Další obrázky v galerii (4)

A dotáhli jste to tam, kam jste chtěli?

Michal: Kupující vypočetli na základě čísel z roku 2017 určitou trajektorii a dohodli jsme se, že když v přechodových třech letech firma poroste, dosáhneme také maxima dohodnuté prodejní ceny. Svázali nás tím vlastně do svého korporátního finančního řízení, přičemž ale neutlumili energii a apetit pro inovace, které naši firmu roky posunovaly kupředu. Ve výsledku to znamenalo, že Pavla stanovená kritéria přeplnila, zisky se navýšily, a proto také spousta lidí ve firmě zůstala. To se v tak zvaném intelektuálním byznysu nestává často. Je to až k nevíře. Myslel jsem si, že lidi odejdou, protože nebudou chtít být v korporátu, protože mají radši osobnější přístup, protože plat je sice pro ně důležitý, ale důležitější je prostředí, vztahy a osobní rozvoj.

Kolik lidí ve vaší agentuře před prodejem pracovalo?

Pavla: U nás to bylo 150 lidí, v kupující firmě 250 lidí. A když jsme se spojili, bylo fér, že stanovili podmínky pro všechny stejné. Tedy v praxi se manažerem týmu mohl stát kdokoliv – od nás i od nich. Nebáli se pustit naše lidi do klíčových pozic. Doteď je ve firmě spousta lidí, kteří ještě pracovali s námi. I když jim asi víc vyhovovala majitelská firma, korporát jim dal zase globální jméno a globální zakázky. A to je také velmi důležité.

Jenom se mi to zdá, anebo ještě přece jen máte za agenturu smutek?

Michal: Chvílemi se mnou cloumaly pocity, které drtí otce, když předává dceru do rukou ženicha. Nicméně s odstupem doby musím říct, že ten ženich byl princ. Ale v tu dobu jsem to tak neviděl. V den, kdy jsme to podepsali, jsem chtěl sezvat všechny lidi, kteří s námi během dvaceti let pracovali, a uspořádat obrovský mejdan. Jenže v momentě, kdy jsem podepsal smlouvu, se mi udělalo špatně. Jel jsem domů a tři měsíce doktoři nevěděli, co mi je, rvali do mě zleva zprava antibiotika. Stres se vyplavil ven.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Pavla: Firma se skládala z více agentur, a tedy z více partnerů. A Michal měl těžkou úlohu v tom, že je musel přesvědčit, že je dobré prodat to společně – ve stejném čase. Většina agentur byla přitom na vrcholu, nikdo nechápal, proč chceme prodávat. Jenže Michal prostě ovládá umění odejít v pravý čas. To málokdo umí.

Jak vás tak poslouchám, jste velmi propojeni, doplňujete se. To není zrovna častý rodinný model.

Michal: Já jsem v rodině neviděl nikdy jiný model. Třeba děda jezdil celý život po ambasádách, babička byla stále s ním, vlastně mu dělala sekretářku. Sekretářku… To zní hrozně, že?

Pavla: Děkuju, konečně vím, jak to mám!

Michal: Děda byl obchodní atašé v Římě, Libanonu, Vietnamu, v Alžíru, různě po světě, babička mu pomáhala s agendou. To zní líp, ne? Vždyť víte, co chci říct. Prostě celý život spolupracovali. Máma se svým mužem, mým otčímem, také podnikala – věnovali se rodinnému rezidenčnímu developmentu. Kupovali staré domy, opravovali je, prodávali. Viděl jsem tedy tuhle „komplementaritu“ ve všech pádech. A když jsem potkal Pavlu a přesvědčil ji, aby pracovala v mé firmě, bylo jasné, že budeme dělat spolu.

A jak to tedy děláte?

Pavla: Když Michal určí směr, já si začnu představovat, co všechno musím udělat, abych se tam dostala. Jsem víc v exekuci.

Michal: Občas mi Pavla říká: „Ty vidíš, co je za kopcem, ale já jsem ještě pod kopcem. Nech mě tam dojít.“ A to mě rozčiluje, zdržuje. Musíme tedy občas sladit rychlost. Každopádně Pavla je chytrá ženská, nechává mě si myslet, že to řídím.

A nedělá právě tohle potíže při řízení ostatních lidí?

Pavla: No… když jsem po Michalovi přebírala vedení první agentury, protože už chtěl rozvíjet další projekty, nebylo to zrovna lehké. Už jen se tam postavit místo chlapíka, co dělal vždycky dobrou náladu, byl pozitivní, zvyklý elegantně a otevřeně pojmenovávat i negativní témata, bylo náročné. A pak jsme ještě museli přiznat, že spolu randíme. Bylo jasné, jak se na mě budou dívat. Že to všechno mám jen tak, zadarmo.

Něco podobného jsem si pak ještě prožila ve volebním týmu Petra Pavla. Michal mě doporučil Tomášovi Richterovi a ten to prezentoval asi takhle: „Lidi, mám výbornýho volebního lídra, je to manželka jednoho donora.“ A teď všichni: „No ty jo, to bude strašný, paní přijde s kabelkou a bude se chtít jenom fotit.“ Prostě manželka to občas nemá jednoduché. Musí nejdříve obhájit, že si to všechno zaslouží.

Jak jste se obhajovala?

Pavla: Brzy se ukáže, kdo to myslí dobře a jestli chce pracovat jako ostatní, nebo ne. Odmakala jsem si to. Pracovat a podnikat mě vždycky bavilo a baví.

Tomáš Nosil

Odliv mozků ochuzuje každou zemi. Chci Česku vrátit, co mi dalo, říká vědkyně

„Česko je pro mne ideální místo k práci i životu,“ říká úspěšná vědkyně Helena Reichlová v rozhovoru pro nové číslo Finmagu. Do Prahy se nedávno přestěhovala z Drážďan se dvěma malými dětmi a rakouským partnerem. A věří, že je to natrvalo.

Co vám podnikání vzalo?

Pavla: Vzalo mi čas s dětmi. Do smrti si budu klást tu otázku: neměla jsem zůstat na mateřské? Když jsme čekali první dítě, neuměla jsem práci opustit.

Michal: Musím přidat historku. Zrovna jsme s Českým rozhlasem, naším výborným klientem, měli rozjet kampaň. Prezentace byla v pátek, Pavla tam dorazila s obrovským břichem, odprezentovala a večer jsme jeli do porodnice. Příští pátek se prezentovalo druhé kolo a Pavla přišla do Rozhlasu bez břicha. Tady je něco jinak, ne? Lidi se ptali, zírali. Tak to je prosím Pavla.

Pavla: Dnes si myslím, že to byla spíš nevyzrálost. Po druhém porodu jsem to zvládla lépe, předala jsem včas řízení firmy, ale něco se tam finančně začalo kazit, takže jsem to nevydržela a šla jsem zase docela rychle na plac. Reklamka jsou lidi. A když řídíte tendr, musíte tam s nimi prostě být. Naši Adinku tedy hlídala moje šestasedmdesátiletá babička. Každé ráno jsme miminko odvezli, odpoledne si jej vyzvedli. Když se narodil Hugo, šla Adinka v roce a půl do školičky a najali jsme výbornou chůvu, rodinnou známou. Měla jsem luxus, že jsem věděla, že děti jsou v dobrých rukou, vůbec nestrádají. Dnes ale nevím, jestli to stačilo. Až budou v pubertě, možná si budu stokrát říkat, že kdybych s nimi byla doma, nebyly by takové. Nevím.

Michal: Na druhou stranu jsou od malička zvyklé s námi všechno dělat. Hugovi byl měsíc a už se s námi tři týdny plavil na lodi. Všude jsme je brali s sebou. Kdysi jsi řekla, Pavlo, důležitou větu: „Ty děti se musí přizpůsobit nám, a ne my jim.“ A ony to udělaly. Jezdí prostě všude s námi.

Když říkáte, Pavlo, že jste měla možná slevit na tempu… Dalo by se věnovat firmě třeba jen na půl plynu?

Pavla: No, nedovedu si představit, jak člověk něco vybuduje na půl úvazku, na půl plynu. Když vás to baví, tak u toho přece chcete být. Musíte jet naplno.

Tomáš Nosil

Tomáš Nosil

Další obrázky v galerii (4)

Znám spoustu lidí, kteří jsou na volné noze, aby se svým časem mohli svobodněji nakládat. Anebo pracují na půl úvazku, či projektově.

Pavla: Možná nemají potřebu něco budovat.

Michal: My ji máme, oba. Budovali jsme firmu a věděli jsme, že lidi nebudou motivováni, když si šéf koupí nové auto, barák nebo pojede někam na dovolenou. A tak když se řešilo těžké výběrové řízení nebo odevzdával projekt, byli jsme na place vždycky s nimi. Třeba do rána. Funguje to jako ve válce. Když král stojí na kopci, motivace vojáků je jiná, než když útočí s nimi.

Měli jsme ovšem také jednu výhodu: do firmy hned na začátku nastoupilo pět vrcholových atletů. Byla to náhoda a obrovský přínos. Ti kluci byli hodně analytičtí a ještě si uměli počítat vteřiny. Prostě to byli lidi, kteří vědí, že něčeho dosáhnout bolí. S tímhle základem vznikl energeticky nabitý kmen, který přitahoval další podobně naladěné lidi. A tak jsme najednou z pěti vrcholových atletů měli 150 lidí, kteří spolu trávili hodně času i mimo práci. Takže máte supervelkou rodinu, výkonnostně založenou. Výkonnostní firmu.

(...)

Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v aktuálním čísle tištěného Finmagu. Dozvíte se v něm například, co manželé Nýdrlovi budují teď, nebo proč po vítězství Petra Pavla nezůstali na Hradě.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Emisní povolenka na každou krávu? Green Deal je potřeba, říká šéf mlékárny

• Našel „svatý grál budoucnosti“. Věděli jsme, co děláme, říká o úspěchu český vědec

• Nulová DPH na knihy je podvod, vymstí se nám to, říká první československý podnikatel

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag