Dávali mu dva měsíce. Majitel vinotéky vydržel a teď prosperuje

Kavárna a vinotéka Hroznovka je stranou od turisty vyšlapaných tras, cestu si sem nacházejí zejména místní. A kdo jednou zavítá, ten se rád vrací. Podnik v domě s historií sahající až do 16. století v létě otvírá celé průčelí a dokonale se propojí s klidnou ulicí starobylého centra. Zajímavé je, že to byl dům s právem várečným, které ve středověku legalizovalo vaření piva.

Atmosféra pod starodávnou klenbou je opravdu nevšední a poukazuje na výtvarný cit jejího majitele, jehož obrazy i fotografie visí na stěnách. Zdi jsou jen částečně ozdobené starodávným modrým válečkem evokujícím prababiččinu kuchyň. Vzor se opakuje i na papírových taškách nahrazujících stínidla lustrů v chodbě před WC. Zajímavý kontrast starobylosti tvoří regály na víno z betonových šalovek natřených červenou a žlutou barvou.

Vinotéka Hroznovka

Vinotéka Hroznovka

Další obrázky v galerii (5)

„Šedá působila moc placatě. Navíc dřevěné regály by byly velká investice, takhle všechno vyšlo na devět tisíc korun,“ vysvětluje zvláštní nápad majitel podniku Ondřej Vitha. „Ostatně beton není žádná moderna, podobné materiály používali už staří Řekové.“

Na výbornou italskou kávu sem lze přijít ve všední den už v devět ráno, po italsku rychle ji vysrknout a pokračovat v cestě do práce. Ale podnik svým klidem láká spíš k příjemnému posezení a vychutnání některého z kvalitních, zejména moravských a rakouských vín.

Musel jsem si na vyplacení jejího podílu vzít úvěr. To by se dalo zvládnout, kdyby se v účetnictví posléze neobjevil problém.

Útěk přes stresem

Ostatně právě touha po klidu byla tím, co kuchaře Vithu dovedlo nejprve k výučnímu listu v oboru fotografie a posléze k provozování kavárny a obchodu s vínem. V mládí sbíral gastronomické zkušenosti v cizině, nějakou dobu vedl v Českých Budějovicích restauraci, ale hektické tempo gastronomického provozu mu nedělalo dobře. 

V roce 2015 Vithovi vcelku nečekaně skončila práce ve vinotéce – její majitel se rozhodl ji zavřít. A téměř vzápětí se naskytla možnost výhodného pronájmu krásného zařízeného prostoru v Krajinské ulici.

Ondřej Vitha (46)

Vinotéka Hroznovka

Rodák z Českých Budějovic od dětství tíhnul ke kuchyni. Vystudoval českobudějovickou SŠ a VOŠ školu cestovního ruchu, kde získal výuční list v oboru kuchař. V restauracích pracoval jen krátce, většinou v cizině, například v Moskvě či Dublinu. Má rád kávu a víno, protože u nich lidé na rozdíl od jídla zpravidla nechvátají.

Před vlastním podnikáním zvažoval i uměleckou dráhu fotografa, kavárnu zdobí jeho fotografie i obrazy a je také autorem neotřelého interiéru. S přítelkyní vlastní tři výstavní koně – pár vysoce hodnocených šampionů arabských plnokrevníků a jejich hříbě. Veškerý volný čas tráví u nich pod Kletí a na nedaleké chalupě rodičů.

Spolu s tehdejší obchodní partnerkou si na rozjezd vinárny půjčili sto tisíc korun. V roce 2018 se přesunuli do současné Hroznovky, kde do té doby byla dvanáct let herna s casinem.

Jenže spolumajitelka se v roce 2019 rozhodla společné podnikání opustit.

„Musel jsem si na vyplacení jejího podílu vzít úvěr. To by se dalo zvládnout, kdyby se v účetnictví posléze neobjevil problém. Vůbec to nemusel být zlý úmysl, ale vyrovnat takový zásek bylo hodně náročné,“ prozrazuje kavárník. „Později jsem se doslechl, že mi okolí dávalo tak dva měsíce, než mě to položí, ale zvládl jsem to. Do toho přišel covid a jeho restrikce.“

Vítěznou sázku na jednu kartu odůvodňuje zejména pílí, zájmem o obor a dobrou komunikací s lidmi. Na první pohled uvolněný extrovert totiž působí, jako byste ho znali léta.

V době covidových restrikcí už byla skupina skalních příznivců tak silná, že nákupy vína podnikání udržely.

Vztahy jsou víc než statistiky

Vinárna v Krajinské byla večerní podnik, což sice znamená rychlejší obrat, ale práce od 18 hodin do půlnoci i déle je dlouhodobě zničující. Vitha chtěl dělat kavárnu a obchod, prostě mít ve všední den klidný režim s normální pracovní dobou.

Daniel Hamerník

Napodruhé to vyšlo. Jak zdravá sušenka od Zemanky dobyla supermarkety

Začínal s domácí troubou a maminkou, která pekla sušenky podle rodinného receptu. Dnes vyváží do desítky evropských zemí a dal slovu cirkulární nový rozměr. „Jako první v Evropě jsme začali zpracovávat zbytkové mláto z pivovaru a pečeme z něj krekry,“ říká Jan Zeman, majitel Biopekárny Zemanka.

A to se ukázalo jako dobrý tah. Ještě před covidem se tu odehrála řada vánočních večírků a zásadních setkání s lidmi, z nichž se časem stali přátelé a stálí zákazníci. V době covidových restrikcí už byla skupina skalních příznivců tak silná, že nákupy vína podnikání udržely. Zafungovaly i dodávky do firem přes osobní kontakty se zákazníky.

„Pojišťovny a banky za dárky pro partnery ve formě vína či kávy utratí před Vánoci pár desítek tisíc, řada z nich si objednává také degustace,“ pochvaluje si obchodník. Z covidové krize firma na rozdíl od mnoha jiných vyšla silnější právě díky zaměření na malo- i velkoobchod.

Na otázku, zda má přehled o rozložení typů příjmu, podnikatel upřímně odpovídá: „Porovnání nemám, nejsem analytický typ a administrativa je moje slabší stránka. Rád udržuju přátelské vztahy a pro mě je to, že stálí zákazníci ke mně třeba přijdou oslavit narozeniny, důležitější než statistiky, na čem nejvíc vydělám.“

Rok a půl jsem tu byl sám a ani jednou se nestalo, že bych se ráno probudil a netěšil se do práce.

Síla solidarity

Firma pracovně stojí na dvou lidech. Vithova přítelkyně Alžběta Poláčková, původní profesí zemědělská inženýrka, peče zákusky nebo zaskakuje za barem, když majitel dělá rozvozy či jede pro víno. Poznali se právě v jeho kavárně, kam přišla s kamarádkou oslavit diplomku.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

„Vyjeli jsme si na kole a už jsme spolu pět let,“ usmívá se kavárník. „Zaměstnance samozřejmě hledám, ovšem najít někoho, kdo bude práci vnímat na osobní úrovni a s každým člověkem hezky komunikovat, je opravdu těžké. Mě kontakt s lidmi, kteří sem chodí, neskutečně nabíjí. Rok a půl jsem tu byl sám a ani jednou se nestalo, že bych se ráno probudil a netěšil se do práce.“

Velkou solidaritu skalních příznivců si uvědomil ve chvíli, kdy si na běžkách zlomil pravou ruku a utrhl si šlachu v palci té levé. Kamarád se po dobu jeho léčby postavil za bar, zatímco zraněný majitel fungoval jen jako poradce.

Nechtěl jsem být opileckou štací, zavírám už v devět a světím víkendy. Pro mě jsou důležitější všední dny, i pátky jsou tu slabé.

O víkendu zavřeno

Vitha nemá webové stránky ani e-shop, vystačí si s Instagramem a s e-mailem. 

„Základem dobrého prodeje vína je totiž mluvení s lidmi, kdy se snažím zjistit, co zhruba chtějí a pro koho. Preference zákazníků umím už docela dobře odhadnout. Jsem prostě staromilec, proto jsme taky jediná vinotéka v Budějovicích, která nenabízí stáčené víno,“ usmívá se podnikatel. „Vinařských webů je plno, ale často od zákazníků slýchám, že něco koupili za velké peníze na internetu a moc jim to nechutnalo.“

Lidé podle něj často za víno utratí zbytečně moc, aniž by za své peníze měli potřebný zážitek. Sám sází na degustace a práci se zákazníkem. Hodně funguje šeptanda, kdy se lidé pochlubí se svým nákupem či oslavou na internetu a spoustu dalších to inspiruje.

„Nechtěl jsem být opileckou štací, zavírám už v devět a světím víkendy. Pro mě jsou důležitější všední dny, i pátky jsou tu slabé. Nevyplatilo by se mi na víkend platit obsluhu. Místo, kde sídlíme, totiž není průtočné, neprochází tudy žádná důležitá spojnice a turisté se soustředí spíš na nedaleké náměstí,“ pokračuje Vitha.

„Ale při zadání hesla ‚vinotéka‘ na internetu vyběhnu jako první, protože mám nejlepší hodnocení. Je pro mě zajímavé prezentovat moravská vína cizincům a podívat se na ně jejich očima. Jsou potěšení kvalitou mého sortimentu, i znalce vína z Paříže dokáže třeba Pinot Noir nebo Chardonnay z Moravy překvapit,“ dodává vinárník.

Ostatně do Francie už z Hroznovky šlo hodně láhví, třeba suchá Pálava nebo Veltlín. Dobře se prodávají biodynamická vína (viz box) pěstovaná v souladu s přírodou a kutnohorská vína s velkou tradicí. Majitel rád zdůrazňuje, že první záznamy o nákupu vinic na Kutnohorsku pocházejí už z 11. století.

Nějakých dvacet korun navíc nehraje roli, dobré víno se vždycky prodá. Horší je, že firmy nemohou uplatnit odpočet.

Celoživotní vzdělávání

Víno podnikatele zajímalo odjakživa. „Přišel jsem k větším profesním pražským degustacím, kde mě vše kolem vína nadchlo. Dostal jsem se do bubliny příjemných lidí se stejnými zájmy, cestuju, ochutnávám… Je to neustálé sebevzdělávání. Hodně se učím také od mnohých zákazníků, časem si určitě udělám i someliérský kurz,“ plánuje vinárník. „V Hroznovce se každý měsíc koná jedna otevřená a jedna klubová degustace. Klub vinařů, který se u mě schází, funguje už 22 let.“

Vinotéka Hroznovka

Vinotéka Hroznovka

Další obrázky v galerii (5)

Protože rád cestuje, pro víno si jezdí sám, zejména do nedalekého Rakouska: „V Budějovicích je rakouské víno hodně oblíbené, navíc do vinařské oblasti Langenlois v Kamptalu je z Budějovic jen 130 kilometrů, k některým moravským vinařům ujedu dvojnásobek cesty. Hned napoprvé jsem v Langenlois podle hezké etikety natrefil na super vinaře.“

Přes svou velkou komunikativnost se nepouští do debat o politice. I když jeho zákazníci podle fotografie Václava Havla v zadní místnosti mohou mít představu o jeho názorech, za barem vyslechne ledacos. „Ale jsem v tom jako hospodský Palivec, prostě zaplať a žvaň si, co chceš,“ směje se. „Naštěstí i lidé s jiným názorem si cení dobrých služeb a příjemné atmosféry, a to je jim dražší než prudit s nesmysly.“

A když jsme u politiky, nelze se nezeptat, co říká na nulovou spotřební daň u tichých vín? Jak by její zrušení ovlivnilo jeho podnikání a jak pocítí konec daňové uznatelnosti tichého vína jako daru na reprezentaci?

„Se spotřební daní jsem se nenervoval, to u věcí, s nimiž nic nenadělám, nemá cenu,“ přiznává podnikatel. „Navíc víno se zdražuje neustále, dřív to bylo 200, dnes kolem 350 korun za kvalitní láhev. Nějakých dvacet korun navíc nehraje roli, dobré víno se vždycky prodá. Horší je, že firmy nemohou uplatnit odpočet. To je podle mě špatná cesta, která poznamená naše vinaře, spousta z nich funguje na tom, že prodává do firem.“

V nejbližší době má v plánu vyměnit bar za modernější verzi a koupit nový kávovar, ale spíš chce po nalezení kvalitní posily trochu spočinout. O budoucnost podniku se nebojí. Přímo nad kavárnou bydlí několik generací rodiny skvělých majitelů prostoru, s nimiž dobře vychází, a zvětšil si prostor pronájmem bývalé kolárny. Je přesvědčen, že se v kavárensko-vinárenském podnikání našel, a chce mu zůstat věrný.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Od realit k sexbyznysu a hutnictví. Musím vydělat dardu, říká Duda
• První barefooty vyrobil na koleně. Dnes Ahinsa Shoes dodává boty i do USA
• Supervýkonní zaměstnanci a recepční, co se nemračí. Co vše už zvládá AI
• Dělat tuctové věci je už nebavilo. Výrobci odvážných oken těží ze změny
• Miliardový byznys předal jiným. Nechtěl jsem, aby mě kleplo, říká šéf Malfini

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag