Handrkování o zaručenou mzdu už bylo dost. Je čas zapnout autopilota?

Do Česka vstoupil nový rok a z moci úřední se zvyšuje kdeco – daně, poplatky, odvody živnostníků, minimální mzda a s nimi také mzda zaručená, tedy nejnižší možná mzda pro jednotlivé profese.

Zvýšení „minimzdy“ o 1600 korun na 18 900 se dotkne mizivého počtu zaměstnanců, podle dat ministerstva práce jich bude 120 tisíc. Zato růst mzdy zaručené u čtyř z jejích osmi stupňů o 1600 až 3200 korun by mělo pocítit 1,2 milionu lidí.

Tabulkové hodnoty některých zaručených mezd se na první pohled mohou jevit jako nehorázně nízké. Nedá se však opomenout, že mnohé jsou vypláceny v oborech, jako jsou gastronomie nebo ubytovací služby, kde pracovník zhusta dostává „peníze bokem“. Zvýšení zaručené mzdy v tomto případě proto může být jen přerozdělením zdaněné a nezdaněné části příjmu.

Zaručená mzda se od minimální odlišuje především tím, že nemíří na nejnižší příjmové skupiny, ale předpisuje minimální cenu práce v kvalifikovaných profesích, a to i v těch, které vyžadují vysokou kvalifikaci.

V nich figurují mnohdy absurdní tabulkové mzdy. Dokážete si snad představit ajťáka nebo zubaře, který pracuje na plný úvazek za 29 tisíc hrubého? Takový příjem jim garantuje sedmá platová skupina zaručených mezd, kam tyto profese spadají.

A komu tím prospějete, co?

Tahle otázka zatvrzelého komunisty Šebka z Pelíšků je namístě.

Shutterstock

Ochrana zaměstnanců, nebo hrozba pro podniky? Zaručená mzda očima expertů

Měl by stát určovat soukromému sektoru výši mezd? Na institut zaručené mzdy jsme se už dříve ptali expertů. Přečtěte si, co si o něm myslí.

Odpověď je snadná. Vydělat by na zvýšení zaručených mezd měli ti pracovníci, kteří je pobírají, a přitom nespoléhají na peníze, které dostanou nezdaněné na ruku. A pomoci by si mohla také vláda. Na sociálních a zdravotních odvodech by podle odhadu ministerstva práce měla letos získat o 2,16 miliardy korun víc.

Z toho je patrné, že rozhodnutí kabinetu o výši minimální a zaručené mzdy je také rozhodování o tom, kolik stát na odvodech vybere.

Vcelku to však je hra nulovým součtem, protože podnikatelům se letos po nařízeném přidání mají zvednout mzdové náklady o 5,21 miliardy korun. A zaměstnavatelé ve veřejném sektoru by měli zaplatit o 240 milionů korun víc.

Jenže vládní regulace mezd v soukromém sektoru nejsou jen pouhá čísla. Vypovídají především o tom, jakou roli hraje stát, potažmo centrální plánování, v ekonomice, která je nazývána tržní.

Zaměstnavatelům nestačí orientovat se v nabídce a poptávce na trhu práce, ale musí brát v potaz mzdové regulace státu, který se pasuje na „centrální mozek“ či „nejvyšší moudrost“ schopnou určit správnou cenu lidské práce.

A to si se zaručenými mzdami pohrává vláda, která se řadí k pravému středu! Nasnadě je myšlenka, zda by si troufla tyto sociální výrobky zrušit v případě, kdyby místo lidovce – socialisty, který v neděli chodí do kostela – vedl ministerstvo práce politik z ODS nebo TOP 09?

Další sociální autopilot?

Odborářům systém zaručených mezd vyhovuje. Dovtípili se, že držet pod krkem vládní politiky, kteří se třesou o každý hlas v nejbližších volbách, je snazší než tlačit při kolektivním vyjednávání ke zdi zaměstnavatele, kteří mají před očima především dlouhodobou prosperitu firmy.

Pro vládu to však je horký brambor. Musí si dávat pozor, aby se nespálila a u některých voličů si to nerozházela. Proto zvažuje, že by se každoročního handrkování mohla zbavit, kdyby minimální mzdu, ze které se odvozují mzdy zaručené, převedla do režimu automatických valorizací.

Pro zaměstnavatele by takový sociální autopilot byl předvídatelnější, omezoval by však jejich možnost vyplácet zaměstnance podle výkonnosti a přidané hodnoty, kterou vytvářejí. Mzdy by vzlínaly „odspodu“ – od mezd minimálních i zaručených.

Růst nadprůměrných mezd by tak zpomalil, nejkvalifikovanější pracovnici by patrně hledali práci v zahraničí a počet nezaměstnaných lidí se zdravotním postižením by stoupal.

Jednodušším a ekonomicky prospěšnějším způsobem, jak zlepšit příjem těch, kteří pobírají minimální, případně zaručenou mzdu, by bylo snížit jejich odvodové zatížení.

Vláda to ostatně ve svém původním programovém prohlášení z ledna 2022 slibovala. Skončilo to ale jako vždycky.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Česko ve formě? A kdy? Samotný konsolidační balíček na to stačit nebude

• Plná zaměstnanost začíná být problém. Zbavíme se konečně zombie firem?

• Křišťálová koule Pavla Jégla 2024: Příští rok bude pekelně horký, drahý a trumpovský

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag