Hlavu vzhůru, pro samé stromy nevidíme les! Letošní marast mohou vystřídat lepší zítřky

Nejprve pár dnes už banálních faktů. Česká ekonomika je jediná v Evropské unii, která se nedostala v růstu HDP ani na předcovidovou úroveň. Navíc to vypadá, že se to jen tak nezlepší. Místo toho, abychom Západ doháněli, se nám tak vyspělé západní země spíše vzdalují.

Přidejme k tomu vysokou inflaci, která se v Česku i v listopadu meziročně stále držela na úrovni přes sedm procent. Tedy takové, kterou jsme před pár lety považovali za běžnou tak maximálně v rozvojových zemích.

Samozřejmě, v posledních letech je zvýšená inflace v Evropě i v Severní Americe běžná. Ale my máme z Evropské unie inflaci nejvyšší.

Černé vyhlídky

A pojďme dál. Sužují nás vysoké ceny energií a průmysl se pomalu stěhuje z Evropy. Mladé inovativní podniky odcházejí za oceán do Spojených států. Výrazně poklesly reálné mzdy a spotřeba domácností je na úrovni, jaká byla za covidových uzávěr.

Domácnosti reálně zchudly. Čisté jmění domácností se mezi lety 2017 až 2022 snížilo o víc než půl procenta a ještě výrazněji se snížilo čisté finanční jmění. Část lidí nemá peníze, zatímco ti, co peníze mají, je neutrácejí a šetří.

Průměrná míra úspor domácností je nyní 19 procent jejich čistého příjmu. Je to o sedm procentních bodů nad dlouhodobým předcovidovým průměrem Česka a dokonce i o trochu víc než za lockdownů. Znamená to, že lidé reálně očekávají, že se v budoucnu budou mít ještě hůř než nyní. A dělají si zásoby na horší časy.

Kromě velkých globálních (a trochu vzdálených až abstraktních záležitostí), které nepřidávají na optimismu, jako je třeba válka na Ukrajině či zadýchávání se Číny, a které mají nepříznivý vliv na celosvětovou ekonomiku, je tu i velmi konkrétní a lokální vládní konsolidační balíček. Podle fiskálního výhledu ministerstva financí balíček v letech 2024 až 2026 zpomalí ekonomiku.

Není divu, vždyť je v něm zabaleno zvýšení některých daní včetně části DPH, daně z nemovitostí, konec daňových úlev třeba na děti ve školce či zvýšení plateb na zdravotní a sociální pojištění pro část živnostníků. Zároveň stát omezuje dotace, zejména ty podnikatelům. Tempo růstu hrubého domácího produktu by se kvůli vládnímu konsolidačnímu balíčku mělo v každém roce snížit o 0,3 procentního bodu. Zároveň balíček nijak výrazně nepomůže snížit inflaci.

A hlavně, i když měl balíček vyřešit naše problémy se schodkem státního rozpočtu a rychle se zvyšujícím zadlužováním státu, definitivně je zdaleka nevyřeší. Někteří ekonomové, třeba člen Národní ekonomické rady vlády Petr Janský, dokonce už teď mluví o tom, že bude třeba přijmout další konsolidační balíček. Nebo zvýšit daně.

Sečteno podtrženo by se chtělo říct, že není důvod pro optimismus, ale spíš pro pilulku Xanaxu proti úzkosti a depresi. Naštěstí ale nic není tak černé, jak se na první pohled zdá. A v případě Česka to platí dvojnásob.

Hledání optimismu

Možná se totiž díváme jen na to, co se nám nedaří. A pro stromy nevidíme les. Když dělal prestižní časopis The Economist srovnání toho, jak si letos oproti loňsku ekonomicky vedly vybrané vyspělé země, Česko skončilo na 26. místě z 35. Dokonce před Německem či Finskem. To už nezní špatně, ne?

Nepočítal se totiž jen růst (či v našem případě pokles) HDP a inflace, ale také třeba vývoj akciového trhu nebo nezaměstnanost. Přitom naše akcie jsou na tom dobře a nezaměstnanost máme rekordně nízkou. To je dobře pro investory i zaměstnance. Tím, kdo dlouhodobě trpí, jsou ovšem firmy; nedostatek zaměstnanců je nemálokdy dostává do úzkých.

Shutterstock

Plná zaměstnanost začíná být problém. Zbavíme se konečně zombie firem?

Česko se přestalo hýbat. Není to snad tím, že v této zemi máme plnou zaměstnanost a dotacemi držíme nad vodou zombie firmy? O tom, proč nízká nezaměstnanost může představovat i problém, píše v komentáři Pavel Jégl.

Vlastně ani s tou inflací to nemusí být tak hrozné, jak se zdá. Kdybychom totiž nepočítali do inflace vliv úsporného tarifu z loňského roku, který meziroční inflaci v posledním čtvrtletí letošního roku navýšil, byl by meziroční růst cen v ČR „jen“ 4,9 %. Je to sice stále hodně, ale skoro na průměru Evropské unie. Pokud bychom měli v ekonomice víc konkurence, mohla by být dokonce ještě nižší.

Navíc je možné, že kvůli různým přeceňováním skladových zásob není náš ekonomický růst taková tragédie. Můžeme být ne v minusu, ale na nule či v malém plusu. Jak to je, se reálně dozvíme až po dalších statistických revizích. Každopádně by to vysvětlovalo, proč je u nás tak nízká nezaměstnanost.

Situace by se navíc měla příští rok ještě výrazně zlepšit. Ministerstvo financí očekává obnovení spotřeby domácností a roční ekonomický růst ve výši 1,9 procenta, míra nezaměstnanosti by měla zůstat nízká a inflace klesnout pod tři procenta.

Česká národní banka (ČNB) je pak dokonce ještě optimističtější. Pokud jde o inflaci, ta by podle ní měla být maximálně 2,6 procenta, byť růst by podle ní měl být jen pod jedním procentem. Zajímavé přitom je, že skepse ČNB překonává tradičně skeptické analytiky ČSOB, kteří předpovídají příští rok růst HDP o 1,4 procenta. Ať to ale dopadne jakkoli, ekonomický růst příští rok bude.

Stejně tak je vysoce pravděpodobné, že dramaticky poklesne inflace a poroste domácí poptávka. Nejen kvůli tomu, že se značná část podnikatelů chystá přidávat svým zaměstnancům, ale i proto, že část omezené poptávky tvoří odložené nákupy. A ty nelze odkládat donekonečna; můžete odložit nákup auta či gauče o pár let, ale jednou se vám stejně rozbijí a vy poběžíte koupit jiné.

Poněkud horší to bude příští rok s exporty, zejména do Německa, ale zřejmě ani tam to nebude žádná tragédie. K tomu se zdá, že vláda je výjimečně nakloněná k případné podpoře podnikatelů, pokud se dostanou do úzkých. Tedy vyjma zemědělství a potravinářství, kde se budou masivně škrtat dotace velkým podnikům.

Připravenost vlády pomoct ukázal nedávno ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, když oznámil, že vláda pomůže firemním velkoodběratelům s drahými energiemi a vyčlení na to víc než tři miliardy korun. To vše v situaci, kdy jinde kabinet šetří a kdy neplánuje žádné zásadní úlevy pro domácnosti, které tak zadotují firmy částečně ze svých daní.

Hlavu vzhůru!

Svět sice znepokojují různé konflikty, ale situace v příštím roce by se neměla zhoršit a nemělo by to mít obří ekonomické dopady. Tedy pokud se podaří udržet průjezd Rudým mořem a Suezem a zabezpečit ho před piráty a jemenskými povstalci, což by ale mělo americké námořnictvo zvládnout.

Velkou neznámou jsou ovšem listopadové prezidentské volby v USA. Pokud by vyhrál Donald Trump a začal by zavádět cla, jak plánuje, zasáhlo by to tvrdě mezinárodní obchod a tím i Evropu. Uklidňovat nás může snad jen to, že to do konce příštího roku pravděpodobně nestihne.

Na druhou stranu, pokud by Trump zrušil dotace a daňové úlevy, které zavedl současný prezident Joe Biden pro americké firmy, pomohlo by to jejich evropské konkurenci. Tedy i nám.

Zkrátka, hlavu vzhůru! Pokud se nestane nic hodně neočekávaného, měl by být příští rok lepší než současný. A nakonec, jak jsme si už vysvětlili: on ani ten končící rok 2023 nebyl zdaleka tak špatný, jak se na první pohled zdá.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag