ESG jako bič na velké i malé. Brusel dál přitvrzuje, chystá se uregulovat firmy k smrti

Americký prezident, republikán Ronald Reagan, kdysi popsal hospodářskou politiku konkurenčních demokratů trefným výrokem: „Pokud se to hýbe, zdaň to. Když se to pořád hýbe, reguluj to. A když se to přestane hýbat, dotuj to.“

Poměřováno současnou Evropou, nacházíme se ve fázi regulační. A není přitom jasné, v jaké kondici ji firmy ze starého kontinentu přečkají, zda je ještě v budoucnu bude možné zachránit dalšími dotacemi.

Ještě se hýbete a podnikáte?

Evropské firmy dusí drahé energie, nedostatek kvalifikovaných pracovníků i regulace často spojené s nejrůznějším reportováním. Hromada regulací se přitom povážlivě rozrůstá, neustále vznikají nové a ty staré se neruší, ale zpřísňují.  

Brusel funguje jako fabrika na regulace. Chrlí hromady komplikovaných norem. Nedají se učíst, je obtížné jim porozumět a komplikují byznys.

Příkladem předpisu, který může leckomu ztížit podnikání, je navrhovaná směrnice o náležité péči udržitelnosti podniků (Corporate Sustainability Due Diligence), spadající do rozrůstající se kategorie „nefinančního reportingu“. Směrnice se zabývá hodnocením dopadů podnikání na životní prostředí a lidská práva, tedy procedurou označovanou zkratkou ESG (Environmental, social and corporate governance).

Má zavést nový systém, podle něhož by velké firmy měly odpovídat za to, že její přímí i nepřímí dodavatelé i odběratelé a obchodní partneři chrání životní prostředí, omezují svou uhlíkovou stopu a dbají na pracovní podmínky svých zaměstnanců, včetně transparentního odměňování nebo rovných příležitostí žen a mužů na pracovišti.

josefkubes / Shutterstock.com

Zákazy, příkazy, dotace a teď ještě zestátnění ČEZ. Evropa si reguluje cestu na dno

Čísla nejsou příznivá. Česko ekonomicky zaostává za EU a ta zase zaostává za USA. Proč tomu tak ale je? Proč chce Fialova vláda zestátnit ČEZ? A nešlape si náhodou Evropa sama po štěstí? Čtěte v komentáři Pavla Kohouta.

Korporace by od všech součástí svého řetězce měly vyžadovat totéž, co musí samy plnit. Měly by fakticky převzít kontrolu nad vším, co souvisí s jejich produkcí – od těžby surovin, přes výrobu a dopravu součástek až po likvidaci výrobků.

Bič na obry i malíčky

Česká Hospodářská komora proti takovému systému pozvedla hlas. Vznesla námitku, že kontrolou dodavatelů by neměl být pověřován soukromý sektor, ale státní správa. Komora dále upozornila, že navrhovaný způsob „nefinančního reportování“ úřadům zvyšuje administrativní i finanční zátěž podnikatelů, kteří si budou muset opatřovat audity.

Zatím pod „nefinanční reporting“ patří jen společnosti od 500 zaměstnanců výš. A výkazy, které předkládají, se týkají jen jejich podnikání. Některé z těchto společností zaměstnávají na reportování své experty, jiné si najímají služby specializovaných agentur. Náklady, které jsou s tím spojeny, jim umožňuje zvládnout jejich velikost.

Nová směrnice by se však měla dotknout i středních a malých podniků, pokud jsou součástí dodavatelského řetězce společnosti sídlící v některé ze zemí Evropské unie. Je zřejmé, že v Česku, odkud víc než 80 procent vývozu míří do států Evropské unie, by se týkala podstatné části firem.

Nové povinnosti by se měly propisovat do obchodních smluv korporací s dodavateli a obchodními partnery. Dodavatele by zatížily sledováním stovek dat a pravidelným reportováním.

Pokud dodavatelé sídlí třeba v jihovýchodní Asii nebo Africe, může přitom hrozit rozpad současných obchodních řetězců. Sotva se dá očekávat, že mateřská firma dokáže kdesi v „horoucích peklech“ prosadit evropské standardy práce a ochrany životního prostředí.

Kdyby firma chtěla fungující řetězce zachovat, mohla by se v takovém případě uchýlit ke greenwashingu. Šířila by vylepšené informace o firmách, na které bruselští či státní kontroloři z Evropy moc nedohlédnou.

Natřeme to nazeleno

Proti společenské odpovědnosti firem nelze nic namítat. Copak je ale nutné, aby byla spojena s horou komplikované administrativy? Nemají jí firmy už dnes nad hlavu?

V jedné z epizod politického sitcomu Jistě, pane ministře se ministr pro administrativní záležitosti Jim Hacker ocitne v prekérní situaci. Podle platných pravidel má potrestat obvod za to, že nedodržuje úřední postupy a neodesílá ministerstvu všechna vyžádaná data o svém hospodaření. Ministerská kontrola však zjistí, že právě tento obvod nakládá s penězi daňových poplatníků nejhospodárněji. Vysvětlení je prosté – zastupitelé obvodu přemýšlejí o každé libře a neutrácí za administrativu spojenou s kupou výkazů požadovanou státní mocí.

Nemůže to nakonec s chystanou směrnicí dopadnout jako v tomto sitcomu? Ti, kteří budou reportovat, byť svou činnost nalakují nazeleno a vytvoří o své společenské a environmentální odpovědnosti falešný obraz, budou v klidu. A ti, kteří se budou chovat odpovědně, ale nevykážou to v předepsaném úředním rozsahu, budou potrestáni.

Pravda, čas pro takový scénář ještě neuzrál. Hlasování o směrnici označované zkratkou CSDDD Rada Evropské unie v pátek odložila poté, co proti ní vyslovily námitky některé z unijních států. Bylo mezi nimi Česko, Finsko, Rakousko, Slovensko a dokonce Německo, v jehož vládě zasedají Zelení.

Že by trpělivost s regulátory byla vyčerpána? Kdepak, takový optimismus není na místě.

Vytrvalost, s jakou bruselská fabrika na regulace svou produkci prosazuje, dává tušit, že CSDDD se do hry brzy vrátí. A lze mít jen naději, nikoli jistotu, že to bude v nějaké formě pro byznys jednodušší a přijatelnější.

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Jistoty a volný čas nad zlato. Proč Češi zpohodlněli a co se s tím dá dělat?

• Digitalizujeme, na padlé živnostníky nehledíme. Proč si stát neváží OSVČ?

• Povinný podíl žen ve vedení firem? Genderové kvóty ničemu nepomůžou, spíš naopak

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag