Jistoty a volný čas nad zlato. Proč Češi zpohodlněli a co se s tím dá dělat?

Z aktuálního průzkumu Workmonitor, který v 34 zemích Evropy, Asie, Tichomoří a Ameriky provedla společnost pro řízení lidských zdrojů Randstad, vyplynulo, že obyvatelé české kotliny přehodnotili své požadavky na práci. Dávají přednost soukromému životu před pracovním a ve výrazně nižší míře, než je v zahraničí obvyklé, stojí o kariérní postup.

Ambice? Radši pohodička

Z dotázaných českých zaměstnanců 63 procent uvedlo, že soukromý život považuje za důležitější než pracovní a 42 procent by odešlo z práce, pokud by jim znemožňovala užívat si života. Větší manažerskou zodpovědnost si přitom přeje převzít pouhá čtvrtina pracovníků, zatímco v globálním průměru po tom touží 47 procent zaměstnanců.

„Tento trend jasně ukazuje na změnu v hodnotách pracovníků, kteří dávají přednost osobnímu životu a duševnímu zdraví před profesním postupem a nechtějí nést v práci větší zodpovědnost,“ řekl k průzkumu ředitel české pobočky Randstad Martin Jánský.

Shutterstock

Plná zaměstnanost začíná být problém. Zbavíme se konečně zombie firem?

Česko se přestalo hýbat. Není to snad tím, že v této zemi máme plnou zaměstnanost a dotacemi držíme nad vodou zombie firmy? Přečtěte si další komentář Pavla Jégla.

Z průzkumu také vyplývá, že při přemýšlení o současném či budoucím zaměstnání je pro Čechy nejdůležitější jistota práce, klade na ni důraz 92 procent respondentů. Kromě toho stojí za pozornost, že v zemi, kde je fakticky plná zaměstnanost se 45 procent zaměstnanců obává ztráty práce.

Je to ale jen trend posledních několika let? Na serveru Peníze.cz už v roce 2013 vysokoškolský pedagog Jiří Šedivý upozorňoval, že Češi zpohodlněli. Po svém návratu z Ameriky, kde osm let pracoval pro IBM a Google, si povšiml změny, která v Česku nastala. „Lidé tu často nemají touhu se zlepšovat. Chtějí mít pohodičku, grilovačku na zahradě a k tomu pivo,“ řekl.

Namístě je otázka, zda hodnocení Čechů ve Workmonitoru, které odpovídá Šedivého postřehu a které odhaluje mentální nastavení zacílené na jistoty a volný čas, nemůže být pro leckterého investora či zaměstnavatele varováním před aktivitami v Česku.

Na konci s dechem?

Pamětníci polistopadových časů, mezi které autor tohoto článku patří, pamatují jiné Česko.

Bylo nebylo, kdysi se mezi Ašským výběžkem a řekou Moravou rozkládala dynamická země. Mluvilo se o ní a psalo jako o premiantovi Visegrádu. Dnes ale pokulhává a dokonce zaostává.

Hospodářská komora ve své analýze připomíná, že česká ekonomika se od roku 2009 přiblížila k průměru Evropské unie o pouhé čtyři procentní body. A z jiné analýzy nazvané Index prosperity a finančního zdraví, kterou sestavuje Česká spořitelna, vychází najevo, že Česko v roce 2022 proti předchozímu roku propadlo v indexu z devátého na třinácté místo v Evropské unii (za rok 2023 zatím nejsou data vyhodnocena). Za sestupem vidí analytici nejen pádivou inflaci, ale také nízkou přidanou hodnotu ekonomiky.

Ekonomika této země zamrzla na subdodávkách pro finální výrobce. Jistě, i taková činnost má význam, větší přidanou hodnotu ale dostaneme jen tehdy, pokud budeme vytvářet produkty od nápadu až po prodej. A v tom mohou pomoci startupy, zakládané těmi, kdo mají nápady, jsou ochotni podstupovat riziko a pro práci obětovat víc volného času, než je běžné.

Data Indexu prosperity však naznačují, že poměřováno Evropskou unií je jejich výskyt v Česku podprůměrný. Se 131 startupy na milion obyvatel byla tato země v roce 2022 mezi 27. státy Evropské unie na 21. místě (data z roku 2023 ještě nejsou známa).

Necháme se znechutit byrokracií?

Pravda, v cestě stojí byrokracie. Založení vlastního podnikání v Česku trvá až 25 dní, což je vysoko nad unijním průměrem. Zároveň je pro založení firmy potřeba udělat víc administrativních kroků než v ostatních zemích.

Můžeme však zaostávání Česka házet jen na rozestavěné dálnice nebo na byrokracii? Má snad smysl čekat na spásná řešení, která budou padat shůry a mezitím láteřit nad poměry? O tom, že mnozí Češi zápal pro práci a byznys neztratili a že se překážky způsobené státní mašinerií dají překonávat, svědčí hodně příkladů. Na webu Finmagu jsme vám jich už několik představili: třeba tady, zde, tu.

John F. Kennedy v roce 1961 pronesl větu, která se stala památnou: „Neptejte se, co vlast může udělat pro vás, ptejte se, co můžete vy udělat pro vlast.“

Pro Česko roku 2024 by se tahle věta dala mírně upravit. Třeba takto: „Neptejte se, co vláda může udělat pro vás, ptejte se, co vy můžete udělat pro Česko a taky pro sebe. A ptejte se i na to, co jste ochotni pro to obětovat, třeba ze svých jistot a svého volného času.“

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag