Články na téma: cena práce

Češi se mění, ztratili zápal po práci, zpohodlněli. To je zásadní – a také alarmující – zjištění z průzkumu, který o Česku a jeho obyvatelích vypovídá víc než kdejaké sondy volebních preferencí.

Vstupujeme snad do éry čtyřdenního pracovního týdne? Leccos by tomu mohlo nasvědčovat. Rozhodně by ale neměl být nařizovaný vládami.

Nová pravidla pro home office jsou dobrou zprávou pro většinu zaměstnanců. Ne tak pro zaměstnavatele: jednou provždy prý budou muset pochopit, že pokud šetříte firemní toaleťák a kávovar, měli by vám platit víc.

Aby minimální mzda v Česku způsobila růst nezaměstnanosti, musela by být víc než 20 tisíc korun měsíčně, říká šéf odborářů Josef Středula. Znamená to, že při minimální mzdě dvanáct, patnáct nebo třeba sedmnáct tisíc se s trhem práce nic moc nestane?

„Nejde jen o větší zdanění vysokopříjmových osob. Musíme zvážit, jestli je ještě důvod pro některé daňové úlevy. Řešit by se měla také daň z příjmu právnických osob, daňové základy, paušály a odpočitatelné položky,“ říká předák Českomoravské konfederace odborových svazů v pokračování našeho rozhovoru.

Proč nám ve mzdách kromě Západu uniká i sousední Slovensko? Jak chtějí odbory skoncovat s levnou prací v Česku? A co přinese čtvrtá průmyslová revoluce? Čtěte si exkluzivní rozhovor s předsedou Českomoravské konfederace odborových svazů Josefem Středulou.

Při tradičním novoročním běžeckém rozhovoru jsme si s ekonomem a poradcem ministra financí Alešem Michlem povídali o letošních vyhlídkách české ekonomiky a také o tom, jak a kde na finančních trzích hledat stabilitu.

Pozornost ekonomů upoutala nedávná kritika Spojených států na adresu Německa a jeho hospodářské politiky. Ta je prý zaměřena příliš úzce a merkantilisticky na podporu německého exportního průmyslu, bez ohledu na potřeby zbytku eurozóny a zbytku světa. Němci reagovali předvídatelně: Američané nám závidí, také by chtěli tak silný exportní průmysl jako my, ale nemají na to. A navíc mají dluh přes sto procent HDP, kiš, kiš.

Politici se před volbami předhání s návrhy, jak naložit s minimální mzdou. Jeden by ji zvýšil na deset tisíc, druhý dokonce na dvanáct, další by ji naopak nejradši zrušil. Tolik politici. Jak se ale na problematiku minimální mzdy dívají ekonomové, analytici, zástupci odborů a podniků či bývalý ministr práce a sociálních věcí?

V druhé polovině exkluzivního rozhovoru s ekonomkou Ilonou Švihlíkovou se „vrátíme ze světa domů“ – našimi tématy bude ekonomická závislost Česka na exportu, potravinová závislost na importu, Kalouskovy největší chyby, ale také nešťastné výroky stínového ministra financí za ČSSD, který chce porcovat koláč, nevěda, jak ho upeče.

Škodlivost minimální mzdy je jednou z mála věcí, na které se ekonomové napříč názorovým a politickým spektrem ve značné většině shodnou. Kdo však skutečné dopady zákonem stanoveného prahu ceny práce odmítá pochopit jsou – možná nikoli překvapivě – politici.

Jsem si vědom, že drobné a střední podnikání je základ státu, respektive jeho hospodářství, a že rozvoj podnikání je hybnou silou ekonomiky. Jenže v Česku je až příliš mnoho důvodů, proč se do budování podniku nepouštět. Pokud má ještě někdo sílu, vůli případně moc s tím něco dělat, zde ony důvody jsou. Přehledně, na jednom místě. Pokud se při čtení tohoto seznamu obtíží, se kterými se začínající podnikatelé v České republice potýkají, chytí nějaká odpovědná osoba za nos, budu jen rád.

Když za titěrnou vzájemnou laskavost hrozí podnikatelům osmdesátitisícové pokuty a cizincům vypoklonkování ze země, nezbývá, než se přiznat a doufat v milost.

Pro eurozónu by mohl být odchod Řecka vysvobozením. Zároveň však může jít o spouštěč, jenž strhne lavinu, která na evropské ekonomice napáchá obří škody. Co si o tom myslí ekonomové Aleš Michl, Jan Procházka, Petr Mach a další osobnosti ze světa financí?

Levicový premiér Robert Fico ruší na Slovensku rovnou daň, symbol liberálních reforem. Tamější ekonomiku to může přijít draho.

Deficit obchodu Spojených státůs Čínou dosáhl v roce 2011 hodnoty tří set miliard dolarů, což je další rekord, uvádí The Economist. Oficiální data jsou však podle britského časopisu silně nadhodnocená.

Andor Jakab nechce doma v Maďarsku zaměstnávat lidi, protože státu musí za každého zaměstnaného občana vyplatit nájemné vyšší, než bude činit mzda onoho občana. Jeho rozhodnutí vzbudilo vášně i v Česku. A to nám po Maďarech nic není. Co potom vzbudí zpráva o nákladech na zaměstnávání v Česku?

Autor žalozpěvu o maďarském úpadku by měl být za byrokracii a vysoké daně rád. Nebýt jich, neměl by se na co vymlouvat – a na svém vybájeném byznysu by pravděpodobně prodělal byt i kalhoty.

Musím se omluvit. Nedávno jsem zveřejnil článek s názvem Proč vás nezaměstnám. Byl to velmi hulvátský článek. Něco tak obhroublého zkrátka do slušné společnosti nepatří. A jako by to nestačilo, vykřikoval jsem navíc, že „bych nikdy nezaměstnal ženu“.

Mohl bych zaměstnat dvanáct lidí za 760 eur čistého, ale neudělám to. Řeknu vám proč. Mohli byste pracovat v pěkné kanceláři mé firmy, která působí v sektoru služeb. Žádný telemarketing, ani nic podobně pochybného. Dělali byste seriozní, náročnou práci, osm hodin denně, víkendy volné...

Když se během roku 2009 hroutily irské banky a následně i veřejné finance, vypukly v jistých kruzích orgie škodolibosti: vidíte, to jsou ty nízké daně, haha, to je ten váš neoliberální vzor, páni ekonomové – kiš kiš!