Tornádo očima expertů. Zabíjí vládní pomoc pojištění?

9. 7. 2021

7 896

Tornádo přišlo a bralo, nekoukalo přitom vlevo ani vpravo. Lidé dávali, nepřemýšleli komu. I vláda dává, vymýšlí si ale podmínky. Je v pořádku, že někdo dostane míň?

Tornádo očima expertů. Zabíjí vládní pomoc pojištění?

Tornádo, které navštívilo Česko na konci června, ničilo domy v několika obcích na jižní Moravě, daň si zlé počasí vybralo taky v severních Čechách. Ještě než se škody začaly sčítat, bylo jasné, že budou v řádech desítek miliard. Někteří lidé přišli o všechno.

Kromě hrůzy ale Česko zažilo i vzepětí solidarity, lidé mezi sebou dokázali během pár dní vybrat miliardy. A na výjimečnou situaci reagovala rychle i vláda. Její pomoc ale od začátku provázely... komunikační nesnáze.

Proč platit pojištění?

Ministryně financí nejprve v televizním debatním pořadu oznámila, že postižení můžou dostat dotaci až dva miliony, ovšem, že tato dotace se bude krátit o případné pojistné plnění. To by znamenalo, že pokud měl někdo majetek pojištěný aspoň na dva miliony, nedostal by od státu nic, zatímco nepojištěný soused by klidně dva miliony dostal. Další host ve studiu, ekonom Luděk Niedermayer, to glosoval tak, že pojištění budou za pitomce. Proč vlastně být odpovědný a platit tisíce ročně za pojistku?

Zaostřeno

Zdroj: Shutterstock

Tornádo na jižní Moravě šokovalo svou silou. Ministryně financí Alena Schillerová, která řeší kompenzace poškozených, naopak nijak nepřekvapila silou své zmateností. Komentář Pavla Jégla.

Z pojištěných pitomci snadno a rychle

V řádu dní se pravidla ujasnila. Slibované dva miliony může dostat každý, pokud škoda na jeho majetku bude i po případné výplatě pojistného plnění tak vysoká. Pokud má člověk škodu čtyři miliony a dva miliony zaplatí pojistka, pak můžete od státu vyčerpat plné dva miliony. Pokud má škodu čtyři miliony a tři miliony pokryje pojistka, pak od státu dostanete nejvýš milion. A pokud má škodu čtyři miliony, ale pojistit se nechtěl, nebo nemohl, dostane jen ty dva miliony od státu. To zní o poznání líp. Ale zmatkům a změnám pravidel ještě nebyl konec.

Veletoče paní Kláry

Pravidla dotací totiž jmenovala ještě peníze z jednoho zdroje, které by měly poškozeným státní dotaci pokrátit. Totiž o darech ze sbírek. Klára Dostálová, ministryně pro místní rozvoj, navzdory jednoznačné formulaci ve vládním nařízení tvrdila, že o peníze z darů se dotace krátit nebude a že jde o „úřednický dokument“, který „úředníci mysleli dobře“, ale formulovali „sporně“.

Spornou větu o darech z pravidel vyjmeme. Úředníci to mysleli dobře, ale je to nesmysl, vyvolává to jen nejasnosti. Proto jsem se rozhodla, že navrhnu vládě vypuštění, aby měli lidé jasno a nebáli se. Dary se z dotace odečítat nebudou!
— Klara Dostalova (@DostalovaK) July 6, 2021

Nesporně to ale byla sama ministryně, kdo jim zpracování dokumentu zadával a kdo ho pak předkládal vládě. A jak potvrdili úředníci, neplatí ani pozdější tvrzení ministryně, že „to tam zůstalo od povodní“.

Dary z veřejných sbírek se v minulosti neodečítaly od státních dotací na obnovu majetku, a to ani po povodních. @mistnirozvoj tak reaguje na výrok své šéfky Dostálové. Ta dříve uvedla, že pasáž o odečítání darů zůstala v nařízení zřejmě ještě od povodní.https://t.co/t0Qjc062Nr
— iROZHLAS.cz (@iROZHLAScz) July 8, 2021

První den po svátcích se nicméně sešla vláda, ponížení dotace o peníze se sbírek škrtla a jaksi nad plán dokonce zmírnila i pravidlo s pojištěním – nově se od celkové škody odečítá semdesát procent plnění od pojišťovny. Kdybychom se tedy vrátili trochu výš, pak člověk, který přišel ke škodě za čtyři miliony a dostane od pojišťovny miliony tři, dostane od státu 1 900 000, protože ze tří milionů se mu počítá sedmdesát procent – tedy 2 100 000 korun. Signál, že pojistit se má smysl, byl tedy snad vyslán, ačkoli o jeho síle se asi dá i pohádat.

Na druhou stranu se nedá moc pochybovat o síle, kterou pomíjivost hmotných statků připomnělo tornádo. Škody, které způsobilo během chvilky, jsou ohromné. Ukázalo, kolik lidí na zajištění svého majetku nedbá vůbec. Ukázalo, kolik na něj myslí málo, neaktualizuje si pojistné smlouvy podle hodnoty majetku a podle toho, za kolik by se dal pořídit znova. Forma státní pomoci a odstiňování přístupu k nim ale vzbuzuje otázky. Například: když budeme míň pomáhat těm, kterým škodu pokryje pojistka, proč nepřistupujeme jinak třeba k těm, kteří mají tolik peněz, že si můžou nová stavení pořídit bez pomoci? Nebo to už je moc ostré?

Ale – radši se zeptáme chytřejších.

Je nastavení vládní pomoci férové? Dalo se to udělat jinak? Nebude tenhle přístup lidi odrazovat od uzavírání pojistek? Nebo i tak po řádění tornáda půjde zájem o uzavření pojištění nebo jeho aktualizaci nahoru?

Úpravu rozhodnutí vlády vnímáme jako krok správným směrem. Snížení odpočtu vyplaceného pojistného od státní pomoci o 30 procent je pro pojištěné motivující a ukazuje, že být pojištěný se vyplatí. Není v možnostech vlády pomáhat při jakýchkoli škodách na bydlení občanů, které způsobují povodně nebo vichřice, a pojištění zůstává klíčovou součástí odpovědného zabezpečení rodin pro případ živelných škod a ztráty střechy nad hlavou. Vláda je si toho vědoma, a proto věříme, že bude i pro případy opakujících se katastrofických škod klást důraz na význam pojištění při ochraně zdraví a majetku.

Tornádo navodilo mimořádnou situaci. Nemalé množství rodin, ale zároveň množství zvládnutelné, bylo fatálně postiženo devastujícím živlem. Tato mimořádnost podle mě opravňuje stát k poměrně bezprecedentní finanční podpoře poškozených. Bez ní by vznikla z několika vesnic chudinská ghetta – a to by nebylo v ničím zájmu. A daňové poplatníky by to nakonec stálo mnohonásobně víc. Taková podpora má ale být poskytnuta plošně všem, bez ohledu na to, kolik mají našetřeno v bance nebo jaké mají pojistky. V opačném případě bychom trestali ty, kteří spoří nebo si léta platí pojistku. Je spravedlivé, pokud na tom pojištění lidé budou finančně lépe. Rozhodnutí vlády vytváří velký hazard, protože lidé nabydou dojmu, že pojištění se nevyplácí, když to všechno nakonec zaplatí stát.

Musíme si také uvědomit, že je před volbami. Kdo ví, jak by stát byl štědrý v jiný termín. A až někomu spálí dům blesk nebo vybuchne plyn, tak stát nic nezaplatí a bez pojištění tyto rodiny upadnou do dluhové pasti. Prozřetelné chování nesmí být penalizováno.

To, jak se vyvíjí situace kolem dotačního programu Živel, výstižně ilustruje, jak populisticky k ní vláda přistupuje. Ponížení dotace (byť o jedno procento z pojistného plnění) snižuje váhu a potřebu pojištění jako ochrany majetku či života. Na základě této zkušenosti se může občan domnívat, že nebýt pojištěn je v pořádku a „někdo“ za něj všechno vyřeší.

Rozumnějších řešení se nabízí hned několik – plošná státní podpora pro všechny, bezúročná státní půjčka, státem vybudované bydlení pro sociálně slabší rodiny a následný převod do osobního vlastnictví.

Současně se ale domnívám, že tato nešťastná událost přesto přispěje k povědomí lidí, jak by měli přistupovat k ochraně svého majetku a zdraví. To by se mělo promítnout do vyššího zájmu o pojištění, ale především i o revizi stávajících smluv.

Zvýhodněním nepojištěných před pojištěnými stát říká, že pojištění se nevyplácí. To je nebezpečný precedens. Nebezpečný i pro stát samotný. Vždyť sociální a zdravotní odvody jsou de iure také pojištění. Co když si teď masa lidí řekne, že je odvádět nebude? Že, až bude třeba, stát je z průšvihu vyseká jako oběti tornáda? Principiálně je přece jedno, jestli jde o pojištění před vichřicí, nemocí nebo stářím. Pojistná událost ve všech těch případech může nastat, a nemusí. Někteří lidé se nedožijí stáří, ani závažnějšího zdravotního problému ne, třeba právě proto, že zamlada zahynou při vichřici nebo tornádu.

Stát si zjevně neuvědomil možné konsekvence svého populismu. Solidaritou se nelze zaštiťovat bezbřeze. Pojištění pykají hned dvakrát – jednak nesou dopady tornáda, jednak zjišťují, že se dlouhá léta pojišťovali zbytečně, a že tedy přišli nejen o střechu nad hlavou, ale třeba také o exotickou dovolenou, kterou si mohli za peníze vydané v běhu let na pojistném pořídit.

Kdo hájí peníze všem bez ohledu na pojištěnost, poškozuje v nejhorší možné době oběti tornáda, ty pojištěné.

Vlastní nemovitost bývá nejcennějším majetkem, který člověk má. Pojištění je jeho přirozenou ochranou a prevencí pro případ jejího poškození nebo zničení. Výrazem odpovědnosti.

Rozumíme tomu, že stát chce v kritické a ojedinělé situaci pomoci svým nepojištěným občanům, ale původně zvolená forma pomoci byla nespravedlivá vůči těm, kteří si s péčí řádného hospodáře nemovitost pojistili. Platili průběžně pojistné, přispívali pravidelně a solidárně na ochranu všech ostatních pojištěných.

Přírodní katastrofy jsou v Česku poměrně časté – vzpomeňme na povodně roku 1997, 2002 nebo místně omezenější v roce 2013. Na větrné smršti v letech 2007 a 2008, kroupy v Praze v roce 2010… Občané postižení těžce při jiné živelné události, než bylo toto tornádo, se mohou oprávněně ptát, proč oni státní podporu nedostali. Velké bouře zasáhly prakticky ve stejný termín i jiné domácnosti jinde v Česku, jejich majetek byl také zničen.

Vítáme samozřejmě rozumnou změnu vládního postoje a rozhodnutí, že se do nákladů na obnovu bude počítat jen část pojistného plnění. To je podle nás krok správným směrem, nicméně stále zůstává částečná nespravedlnost. Pokud toto opatření vláda navíc označuje za „zvýhodnění“ pojištěných, není to podle nás fér.

Státní pomoc je namístě, současně je ale třeba zohlednit individuální úsilí každého jednotlivce motivujícím způsobem, nikoli uvažováním o odpočtech (byť i jen částečných) pojistného plnění v zájmu jakéhosi „rovnostářství“. Stát by měl spíš uvažovat, jak dlouhodobě zvýšit zájem občanů o privátní pojištění, aby v případě přírodních katastrof nemusel zasahovat takto razantně. Například formou plošné povinnosti pojišťovat nemovitosti proti katastrofickým rizikům nebo daňovým zohledněním pojistného zaplaceného za pojištění katastrofických rizik.