Malířinu pojal po svém. Nemáme hranice, lidi nabírám přímo na ulici, říká mladý podnikatel

Moravec se celý život pohybuje ve stavebnictví. Sám o sobě říká, že poznal už všechnu krásu malířské práce. A rozhodl se, že řemeslu pomůže navrátit punc profesionality.

„Když se ti rozbije pračka nebo lednice, potřebuješ odborníka. Když ti teče voda ze zdi, zavoláš si instalatéra. A teď si pojďme říct, kolik lidí si říká něco jako Mám špinavé stěny, tak zavolám malíře. Všichni si spíš řeknou Tak já to teda vymaluju,“ nastiňuje na úvod Moravec, jak chce se svou firmou Mokuso změnit vnímání této profese.

Základ firmy dnes podle Moravce tvoří zhruba deset lidí, spolupracovníků už má ale desítky. Poněkud překvapivě navíc tvrdí, že nemá problém najít nové; vyčerpaný trh práce ho prý netrápí. Dost možná proto, že k náboru spolupracovníků přistupuje po svém:

„Malíř je stvoření, které má specifické rysy. A já když chodím po Praze po ulici nebo jedu na motorce, vidím jeho auto, zastavím, zaklepu na okýnko, dám mu vizitku a řeknu, že jestli s náma chce spolupracovat a někam se posouvat, ať zavolá,“ prozrazuje Moravec.

Je to prý praxe, která stála už na začátku jeho firmy zhruba osm let zpátky. „Někde v Podolí mezi paneláky byl chlap, co nakládal barvu, byl úplně špinavej. Tak jsem se ho zeptal, jestli náhodou není malíř, zasmáli jsme se, padli jsme si do oka a od té doby fungujeme,“ říká Moravec.

Vydělat jednou nestačí

Netradiční způsob náboru ostatně stojí i za nynější oborovou expanzí firmy do stavebnictví. Vedle malířů se tak Moravec nově stará i o partu řemeslníků-stavařů. „Stáli jsme v koloně, vidím, že má v autě trubky, říkal jsem si Hele, řemeslníci mi teďka chybí, tak já to zkusím.“

Slovo prý dalo slovo, ukázalo se, že oslovil majitele menší stavební firmy, a zhruba před rokem se dali dohromady. „A od toho jsme udělali asi 6,5 milionu obrat. Protože ten kluk chtěl, přišel, má tah na branku, ví, co dělá,“ popisuje nadšeně Moravec.

Ne vždycky se ale dařilo. Mezi největší své neúspěchy Moravec řadí období, kdy prý sám málem „zboural firmu“. „To bylo zhruba v roce 2000, bylo mi nějakých devatenáct dvacet. Za měsíc jsem tehdy vydělal fakt velký peníze. A dostal jsem se do takové té fáze, kdy si říkáš, že vlastně tohohle či tamtoho zákazníka nepotřebuješ, že přece umíš vydělávat velký prachy.“

Výsledkem byl ovšem pravý opak. „Trvalo mi to skoro půl roku, kdy jsem si uvědomil, že nemám řemeslníky, protože ty jsem odpuzoval svou namachrovaností, a neměl jsem zákazníky, protože jsem je odpálkovával. A samozřejmě jsem neměl peníze,“ vzpomíná Moravec na klíčový okamžik v historii firmy.

Od té chvíle se prý zcela změnil i jeho přístup k podnikání. „Začal jsem se vzdělávat, přišel jsem do projektu DoToho!, začal jsem networkingově žít… A uvědomil jsem si, jak strašně malí jsme a že když nezačněme své zkušenosti sdílet a pomáhat si, nebude to mít dlouhé trvání.“

40 odstínů bílé

Pyšný je Moravec naopak na své rozhodnutí založit vlastní showroom, kde klientům ukazuje barvy a vzory. Mimo jiné třeba i skoro čtyřicet odstínů bílé barvy. „Každý výrobce vlastně dělá jinou bílou, v jiných matnostech. A teď si vyber…,“ směje se Moravec.

Už po roce ale zjistil, že původní prostory byly malé. Našel proto nové a větší a pracuje na myšlence, jak je pojmout moderně. „Má to skoro osm set metrů, ale nebude to už jenom ten klasický showroom. Chci to dělat jako Alza: že si přijdeš, vybereš si, co chceš, naklikáš si to někde na tabletu a oni ti to buď přinesou, nebo ti to vydají rovnou do auta,“ prozrazuje plány.

Velikost prostoru mu navíc dovoluje rozvinout své myšlenky dál: ze zbývající části by rád vybudoval zázemí nejen pro spolupracovníky, ale i další řemeslníky, kteří tu můžou navzájem sdílet své zkušenosti a pomáhat si v růstu. „Pomůžeme jim expandovat, rychleji z nich udělat profíky,“ maluje blízkou budoucnost Moravec.

Jeho obor prý navíc „nemá hranice“, jak prý zjistil i díky účasti v mentoringovém programu DoToho! „Nemám žádný hranice, můžu v podstatě kamkoliv po republice. Stačí jenom tvrdě makat, mít na to dobrý PR a know-how a můžu jít, kam chci...“

(…)

Nekončíme. Co dál v podcastu zazní?

• Jestli se cítí ještě jako řemeslník, nebo jako majitel firmy
• Proč je důležité občas obléknout monterky
• V čem mu pomohla účast v programu DoToho!
• Co je u zaměstnanců nejdůležitější vlastnost
• Kde se vzal název firmy Mokuso

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Náš zákazník, náš pán? Zažil jsem i obchodníky, kteří na klienty řvali, vzpomíná podnikatel

• S průměrnými lidmi skvělou firmu nepostavíš. Jak přilákat ty správné zaměstnance?

• Kdo chvíli stál, stojí opodál. Tvoříme celoživotní univerzitu pro firmy, říká duchovní otec DoToho!

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag