Ve dvou budují globální firmu. Chystáme výrobu v Bangládeši a jdeme do USA, hlásí šéf Beany

K vytvoření lehkých kol pro děti inspirovaly Romana Blažka jeho děti. Všiml si, jak jsou běžně dostupná dětská kola těžká a lehká kola zase drahá. Rozhodl se to změnit. A k tomu spolupracuje s fyzioterapeuty, aby posez na jeho kole odpovídal požadavkům dětského organismu.

Svá kola dnes prodává skrze svou firmu Creative Play s. r. o. nejen v Česku, ale také v celé Evropě. A chystá expanzi do Spojených států. Navíc je jeho firma minimalistická. Sám si kola konstruuje, jeho žena dělá design, zaměstnává jen dva lidi a vše ostatní řeší externě.

„Cílím na zákazníky, kterým záleží na tom, na čem jejich děti jezdí a sami mají cyklistiku rádi,“ říká Blažek, který krom dětských kol stále nabízí pod značkou Beany například i snowboardy či lyže. V rozhovoru pro Finmag.cz odtajňuje své další plány i to, co ho k podnikání přivedlo.

Jak jste se vlastně dostal k výrobě a prodeji dětských kol? Dříve jste prodával snowboardy...

Závodil jsem na snowboardu i na kole. Ale ve 25 letech jsem skončil a posunul se dál. Už mi to moc nedávalo smysl. Člověk se tím sice nějakým způsobem uživil, ale na klasické žití, a hlavně na to, abych se zabezpečil na konec kariéry, to nebylo. Tak jsem si řekl, že už stačilo; jinak tady budu závodit do 35 let a pak teprve budu vymýšlet, co dělat dál. Navíc mne už tehdy lákalo podnikání a v hlavě jsem měl nápad.

Roman Blažek

Marek Hudema

Majitel vrchlabské firmy Beany, která vyrábí lehká dětská kola. K jejich výrobě ho inspirovaly zkušenosti s jeho dvěma dětmi. Blažek byl původně aktivní sportovec. S vlastním podnikáním začal v roce 2000, založil společnost AR Sport Snowboards, v roce 2003 začal vyrábět snowboardy pod vlastní značkou Westige. Firmu později prodal a nyní se plně věnuje výhradně vlastní značce Beany, jejíž název vymyslela kdysi jeho desetiletá dcera Emma. Obrat firmy se v roce 2022 pohyboval kolem 50 milionů korun, zisk činil necelých sedm milionů.

Co to bylo za nápad?

Začal jsem prodávat snowboardové komplety – prkno, k tomu vázání a případně i boty. Do té doby všichni prodávali zvlášť prkna a zvlášť vázání, vyšlo to draho. V roce 2001 stál snowboardový set dvacet tisíc korun, ale já věděl, že by ho šlo udělat za šest tisíc. Chtěl jsem dostat snowboarding mezi lidi, udělat z toho normální lidový sport, ne exkluzivní záležitost. Nakonec se mi to povedlo.

Jako první jsem začal vyrábět prkna v Asii, fakticky jako první z Evropy. Věděl jsem, že je tam levnější pracovní síla a že mohou dosáhnout dobré kvality, i když tam tyhle věci dosud nedělali. Tak jsem to zkusil. Jezdil jsem tam, pomáhal jsem jim učit se lepit prkna.

Proč jste svoji firmu Westige nakonec prodal a pustil se do kol?

Ve velkém podniku nebyl prostor pro kreativitu, už mě to tak nebavilo. Když jsem firmu prodal, nejdřív jsem si myslel, že tím končím, ale pak jsem si řekl, že mám ještě nějakou myšlenku. Já jsem takový neposedný, nevydržel bych to. Tak jsem si řekl, že mě kolařina vždycky bavila a přitom jsem ji ještě nezkusil… Rozhodl jsem se dělat dětská kola. K tomu mne inspirovaly moje děti. Jejich kola byla totiž těžká a lehkých kol na trhu moc nebylo.

Když jsem svému synovi kupoval kolo velikosti 16, vážilo 11 kilogramů. V poměru k váze dítěte to je opravdu hodně a není divu, že je pak pro děti těžké jezdit. Dneska naše kolo v téhle velikosti v modelu na příští rok váží 5,2 kilogramu. Zároveň jsem chtěl, aby lehká kola nestála obří sumy, aby je bylo možné pořídit za relativně rozumné peníze.

No a z těchto dvou cílů vznikla značka Beany. Vývoj takového kola mi trval dva roky. Váhu musíte ušetřit všude: na trubkách, na rámech, na komponentech… Když jsem s Beany začínal, díval jsem se na konkurenty a snažil se dostat pod jejich hmotnost. Což se mi nakonec povedlo.

Řeší zákazníci skutečně to, které kolo je nejlehčí, do posledního gramu?

Lidé neřeší rozdíl ve váze kola v rozmezí sto gramů. Je to spíše marketingová věc a věc prestiže. Záleží i na dalších věcech, třeba na tom, jak na kole dítě sedí, jestli je to posez ve stylu „paní radová“, nebo sportovnější. Podle toho se rodiče často rozhodnou, i když rozdíl váhy činí třeba dvě stě gramů. Mimochodem, my hodně řešíme, aby kolo bylo dobré pro sportovní výkon i pro růst dítěte. Spolupracuji kvůli tomu s odborníky na fyzioterapii z Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Vyplývá z toho i to, že takový ten posez jako na židli, už zmíněný styl „paní radová“, není úplně dobrý pro rozvoj dětí.

Jak moc záleží lidem na ceně?

Zcela na rovinu: 25 procent trhu v Evropě zabírají Beany, Woom, Early Rider a další značky lehkých kol, zbytek zákazníků jde do Decathlonu a řetězců pro levné kolo. Ale i tak jsem se snažil, aby naše kola byla cenově dostupná.

Proto používáte místo dražšího karbonu levnější hliník? Vývoj byl prý dost obtížný právě kvůli použitému materiálu.

Ano, ale jde i o jiné věci než o pouhý materiál, také o jeho zpracování. Trubky rámu jsou vyráběny ze třikrát zeslabovaného hliníku, který je lehčí než základní karbon. Karbon nepoužívám a používat nebudu.

Kde vlastně máte vývoj a kdo vám ho dělá?

Dělám si ho sám, tady v kanceláři u stolu. Vývoj konstrukce rámů a toho, jakými budou osazeny komponenty. Manželka u vedlejšího stolu dělá design. Takže tady sedíme vedle sebe. 

Vy jste vystudovaný konstruktér?

Ale kdepak! Mám bakaláře na Fakultě tělesné výchovy a sportu. Ani manželka není designérka. Má vystudovanou anglistiku a politologii a původně dělala mimo jiné i v neziskovém sektoru.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Co se teď nejvíc prodává?

U nás jsou nejprodávanější modely Zero. Jsou to superlehká kola na cyklostezky, lesní či polní cesty, zkrátka na běžné ježdění, ale ne do úplně extrémního terénu. Celkově ovšem poptávka po kolech spadla. Podle obchodníků se drží jen poptávka po dětských kolech. Má to svoji logiku. Za covidu si lidé nakoupili kola a teď navíc šetří. U dospělých můžete nákup kola odložit o dva roky, u dětí to nejde, protože rostou.

Když lidé šetří, nepřeprodávají si dětská kola místo toho, aby kupovali nová?

Přeprodávají, a my jim v tom dokonce pomáháme. Pro naše zákazníky jsme na Facebooku vytvořili projekt Beany bazar, kde si rodiče mohou mezi sebou nabízet a prodávat vybavení Beany. U našich kol se dost drží cena. Stojí třeba jedenáct tisíc a po dvou letech se prodává za deset. Sice kupujete dražší kolo, ale po dvou letech ztratíte minimum hodnoty.

Celkově je kolo téměř nesmrtelné, pokud se o něj ovšem staráte. Na rám a vidlici dáváme dokonce čtyřletou záruku. Jsem si jistý, že to vydrží. Doteď se mi jen u jednoho kusu stalo, že rám praskl dřív. Po sezóně byste ale měl dát i naše kolo do servisu, nechat ho seřídit, vycentrovat kola a promazat. Nicméně jsem realista a vím, že tohle u dětských kol dělá jen asi tak 15 procent lidí.

Kam směřuje současný trend s koly? Mluví se o kolech bez přehazovaček, módní jsou kola typu gravel…

Gravel je tady už dlouho, ale málokdo to ví. V USA je velmi populární už řadu let. A své využití má rozhodně i u nás. V Česku není moc těžkého terénu, kde by bylo vyloženě potřeba extrémní horské kolo. Gravel je přitom příjemný a můžete s ním jet po silnici stejně jako po polní cestě.

Kola bez řetězu a bez přehazovačky? To podle mě přijde. Nejdřív u městských kol, kde je zájem o bezúdržbová kola. Tedy čím méně řetězů a koleček, tím lépe. Za dvacet let budou kola určitě vypadat jinak, i když budou mít stále dvě kola a řídítka.

Michal Hron, Finmag.cz

Vindyšova továrna ožila díky patriotům. Chceme být inspirací, říkají podnikatelé

Že je tahle prodejna jiná, si mnozí všimnou už při vstupu. Namísto reklamní tabule se slevami narazí na cedulku vyzývající na vyčkání příchodu obsluhy. Ski a Bike Centrum Radotín na osobním přístupu staví už 35 let. Své úspěchy navíc vrací obci i sportovní komunitě. „Chtěli jsme udělat něco jiného,“ vysvětluje sázku na multifunkční areál spolumajitelka firmy Kateřina Princová.

Chcete expandovat na další trhy?

Prodáváme kola po Evropě, kterou máme pokrytou víceméně celou. Ale já moc neposedím a říkal jsem si, že by bylo dobré z toho udělat globálnější byznys. Plánujeme spustit výrobu v Bangladéši. Teď jednáme s partnery v Saúdské Arábii a ve Spojených státech. Kola pro ně by pak jezdila rovnou právě z výroby v Bangladéši.

Koupil jste tam tedy továrnu?

Ne, ta je jednoho tamního investora, ale my jsme jim pomohli dát ji do kupy. Management potřeboval objednávky dopředu, a tak nás oslovili, že by pro nás chtěli vyrábět. Nejde ale o výrobu výhradně pro nás, dělají i jiné značky. Jsou schopni vyrábět ročně půl milionu kol, my ale plánujeme zastropovat výrobu na 200 tisících. I tak to bude skok, teď prodáváme 70 tisíc kol ročně. Jako doplněk máme dva tisíce lyží a tisíc snowboardů ročně.

Proč nechcete vyrábět víc? Je to kvůli tomu, že byste pak musel dolů s cenou?

Nechci z toho udělat masovou značku, produkt, který bude dostupný na úplně každém rohu. Cílím na zákazníky, kterým záleží na tom, na čem jejich děti jezdí a sami mají cyklistiku rádi. Proto si i vybírám, kde se naše kola prodávají, hledám obchody s dobrými mechaniky, aby byla kola dobře servisovaná.

Baví vás pořád podnikání? V jednom rozhovoru jste říkal, že až s tím skončíte, budete už jenom rentiérem.

Mě to fakt baví. Ale víte jako to je, tři dny v týdnu vás baví a dva dny byste se na všechno vykašlal a dělal radši něco jiného nebo nedělal vůbec nic. Ale rentiérem být nechci. Chtěl bych víc sportovat, jezdit zase na kole, cestovat. Jsem sice dost na cestách, ale pracovně. To bych chtěl změnit.

Zatím ale budete dál provozovat rodinný podnik. Kolik vlastně zaměstnáváte lidí?

Jsem tu já, manželka a dva zaměstnanci ve skladu. Jinak všechno jedeme externě. Mám kolem sebe spoustu specialistů – na marketing, na PR, na „webařinu“, na grafiku, na daně a tak dále. Nastavit firmu takhle byla moje myšlenka od začátku. Že to na rozdíl od předchozí společnosti, kde jsem měl okolo padesáti zaměstnanců, zkusíme udělat všechno externě. A uvidíme, jestli to bude fungovat. A ono to funguje. Je to lepší v tom, že když je náhodou nějaký výkyv trhu dolů, tak prostě externisty využíváte méně a máte nižší náklady. Samozřejmě je to o tom, že musíte mít kolem sebe tým důvěryhodných a spolehlivých lidí. A to mám. Většinu jsem znal už z minulého podnikání.

Narážíte v podnikání také na nějaké překážky? Podnikatelé si často stěžují třeba na byrokracii.

Nejvíc nám vadí kontroly, často úplně nesmyslné, nepodložené. V našem případě jde všechno přes celnice, všechno má čárové kódy, vše je evidované, navíc děláme v poměrně velkém objemu. A pak přijdou kontroly, že jim nesedí číselně náš vývoz za jeden měsíc a ukáže se, že to bylo procleno až další měsíc. Přitom kdyby se podívali na úřadu do zpráv, co jim posíláme, všechno tam uvidí.

Věřím tomu, že třeba v jiných zemích mimo Evropskou unii je podnikání lehčí. Možná méně byrokratické a méně složité. Ale v Evropě je to asi podobné, jen se to liší v nějakých podrobnostech; někde je to jiné s daněmi, někde s byrokracií. Pořád mi ale přijde, že pokud je v Česku člověk podnikatel, koukají na něj trošku jako na podvodníka, jehož hlavním cílem je stát okrást. Ale to je nesmysl, na nějaké podvody nemá člověk v podnikání čas.

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Finmag.cz

Zaujali jsme vás? Pokračujte...

• Nasvítili Metalliku, AC/DC i Lady Gagu. I miliony světel lze dělat udržitelně, ukazuje česká firma

• Prodali agenturu, pak dostali Pavla na Hrad. Hlavní je sladit rychlost, prozrazují Nýdrlovi

• Od dopravníku na jablka po družicový systém. Pohony firmy ze Zlínska využíval i Rammstein

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag