Kopejte kryty, nebo jeďte na Zéland. Hrozba atomové války je zpět

Starší ročníky si určitě vzpomenou na školní cvičení, kdy si navlékali pláštěnky a na nohy a ruce igelitové pytlíky a učili se lehat patami k epicentru nukleárního výbuchu. To aby se připravili na případ jaderné války.

S pádem komunismu ale tohle skončilo a v posledních dvaceti či třiceti letech jsme o možnosti nukleárního konfliktu fakticky přestali uvažovat. Bunkry, které byly pro případ nukleárního konfliktu postaveny, se často změnily na noční kluby či skladiště zeleniny.

Jenže dnes přichází čas brambory z krytů vystěhovat. Riziko jaderné války stoupá a je možná větší, než bylo v osmdesátých letech, kdy se zkoušely zmíněné pláštěnky.

Experti i politici se obávají, že ruský prezident Vladimir Putin se rozhodne vyřešit válku na Ukrajině jaderným úderem.

Jaderná válka na spadnutí

Podle některých současná situace dokonce připomíná spíš padesátá či šedesátá léta, kdy bylo riziko jaderného konfliktu vyšší. Hodiny provozované organizací Bulletin of the Atomic Scientists, které ukazují riziko záhuby lidstva, jsou dokonce nařízeny na sto sekund před půlnocí, což ukazuje na nejvyšší nebezpečí od jejich spuštění v roce 1947.

Důvodem obav je pochopitelně válka na Ukrajině. Experti i politici se obávají, že se ji ruský prezident Vladimir Putin rozhodne vyřešit jaderným úderem. Takzvaným taktickým, tedy menší jadernou zbraní, která není určena na rozpoutání velké světové jaderné války.

Takovou nukleární zbraní by Putin mohl zasáhnout nějaký cíl na Ukrajině, aby demonstroval svoji rozhodnost. A donutil Ukrajinu k tomu, aby se vzdala nebo aspoň aby Rusku udělala jinak nepředstavitelné ústupky. Situace na Ukrajině se totiž nevyvíjí podle ruských představ.

V jistém ohledu by to bylo podobné svržení amerických jaderných bomb na Hirošimu nebo Nagasaki. S tím rozdílem, že Američanům šlo tehdy o zkrácení války, kterou beztak vyhrávali. Putinovi by šlo o zkrácení války, kterou nevyhrává, a díky západní pomoci Ukrajině ji dokonce může nakonec i prohrát.

Není jasné, zda takhle v Moskvě skutečně uvažují. Zdá se ale, že Rusko počítá dlouhodobě s doktrínou nazývanou „deeskalace eskalací“ (viz box), byť v ruské oficiální jaderné doktríně není výslovně zmíněna. Ta uvádí, že pokud Rusko bude v ozbrojeném konfliktu prohrávat nebo bude hrozit, že se po jeho prvních vítězstvích válečné štěstí obrátí, donutí protivníka nukleárními zbraněmi přijmout ruské podmínky či si alespoň udrží vybojované pozice.

Něco takového se může stát na Ukrajině a je otázka, jak tomu zabránit a co by následovalo, pokud by se to stalo.

Studie doporučuje odpovědět na ruský jaderný úder větším či menším jaderným úderem NATO. Taková hrozba může Moskvu odradit...

Ruský „zadní dvorek“

Možnost malého ruského jaderného úderu na některou z okolních zemí není nic, co by nikdo nepředvídal a pro experty by to bylo překvapením. Ve čtyři roky staré studii amerického think-tanku Atlantic Council se píše – mimochodem s odvoláním na studie z roku 2016 –, že Rusko se bude snažit používat své jaderné síly k tomu, aby se členské státy vzdaly svých cílů nebo aby čelily další možné katastrofické konfrontaci vedoucí k velké jaderné válce.

Shutterstock

Připrav se, kdo můžeš. Komunita prepperů radí, jak přežít válku

Tak se to stalo. Z kohoutku neteče voda, v zásuvce není proud. Den. Dva. Týden. Měsíc. Jak přežít? Odpověď hledají preppeři. V době ruské invaze na Ukrajinu mimořádně důležité téma, které pro vás odemykáme z historického vydání tištěného Finmagu. Dost možná se totiž bude hodit.

Autoři přitom výslovně zmiňují možnost, že se Rusko bude snažit odradit NATO od jeho snahy čelit ruské agresi v blízkém zahraničí a svým nátlakem rozdělit Alianci. Pojem blízké zahraničí je převzat z ruského slovníku, kde se objevil oficiálně na konci první poloviny devadesátých let minulého století. Označuje země, které bývaly republikami Sovětského svazu. Tedy i Ukrajinu, která je podle představ Moskvy Rusku ještě mnohem bližší než ostatní svazové republiky a podle Vladimira Putina je to vlastně umělý stát, který má být součástí Ruska.

V blízkém zahraničí má Rusko podle svých vládců nezadatelná práva. Je to jeho „zadní dvorek“, kde musí dominovat a kde podle některých může libovolně intervenovat.

Jak ale na takový ruský postup reagovat? Zmíněná studie doporučuje odpovědět na ruský jaderný úder větším či menším jaderným úderem NATO. Taková hrozba může Moskvu odradit od použití jaderných zbraní nebo dalšího stupňování konfrontace.

Problém je v tom, že studie se fakticky zabývá možným ruským úderem na pobaltské země, které jsou členy Severoatlantické aliance a které jsou tedy ostatní spojenci zavázáni bránit. Napadení jednoho člena aliance je podle článku 5 Severoatlantické smlouvy posuzováno jako napadení všech. Pravděpodobnost útoku na takové země je přece jen menší než pravděpodobnost útoku na Ukrajině.

USA a jejich spojenci by mohli třeba zničit ruské jednotky v Černém moři, v Sýrii či jinde a snažit se vynutit celosvětové obchodní embargo vůči Moskvě.

Černé ukrajinské scénáře

Experti se proto obávají, že Moskva proti Ukrajině, která v NATO není, může použít „malou“ jadernou zbraň. Všeobecně se počítá s tím, že úder by směřoval na nějakou méně zalidněnou část země. Jenže pokud by jeho cílem bylo postavit Ukrajince před volbu vzdát se či přistoupit na extrémně tvrdé mírové podmínky, které by mohly znamenat i konec Ukrajinců jako národa, bylo by logičtější zaútočit spíš na nějaké větší město.

V tom případě by ale pravděpodobně část radioaktivního spadu zasáhl Evropu a Spojené státy by vzhledem ke svým předchozím vyjádřením, že budou na takovou situaci reagovat a Moskva ponese těžké následky, musely něco dělat. Navíc i západní veřejné mínění by vzhledem k počtu obětí volalo po tvrdé odvetě.

Přesto by jaderný útok na Rusko byl vyloučen. Vedl by přímo ke globální nukleární válce, kterou nikdo nechce. Možná by tak stačila odpověď konvenčními zbraněmi, zamýšlí se v deníku The Wall Street Journal Seth Crospey z amerického think-tanku Yorktown Institute. Spojené státy a jejich spojenci by mohli třeba zničit ruské jednotky v Černém moři, v Sýrii či jinde a snažit se vynutit celosvětové obchodní embargo vůči Moskvě.

Co když by ale bylo cílem Kremlu jaderným úderem nejen zastrašit Ukrajince, ale i Západ, aby Ukrajině nepomáhal? Pak by Putin takovéhle útoky bral jen jako pobídku k dalším demonstrativním úderům. Tentokráte už na země NATO. Nejspíše na nějakou méně významnou zemi vedle nějaké významnější. Například na souseda Německa, třeba na Českou republiku. A doufal by, že to Alianci zastaví. Jenže to by už mohlo vést k jadernému úderu a opět k celosvětové jaderné válce.

Ekonomika by se i v případě malé nukleární války vzpamatovávala hůř než po obří přírodní katastrofě či ekonomickém embargu...

Malá jaderná apokalypsa

I menší nukleární konflikt by znamenal nejen spousty mrtvých a zraněných, ale také rozvrat zasaženého státu. Navíc by elektromagnetický pulz jaderné zbraně vyřadil z provozu elektroniku a dodávky elektřiny a následkem toho zřejmě i vody. Radioaktivní spad by znehodnotil zemědělskou půdu a země by přišla o důležitou část průmyslu, který je obvkle koncentrován ve městech. Ta jsou nejpravděpodobnějším cílem nukleárního úderu. Zejména pak administrativní centra, jejichž zničením by vznikl zmatek.

Ekonomika by se i v případě „malé“ nukleární války či jednoho jaderného výbuchu ve velkém městě vzpamatovávala hůř než po obří přírodní katastrofě či ekonomickém embargu, uvádí na základě vědeckých studí organizace International Campaign to Abolish Nuclear Weapons. Celosvětová jaderná válka by pak měla ještě větší následky, které se jen těžko dají odhadnout. Svět by se z ní vzpamatovával v lepším případě desítky let.

Problémem v případě konfliktu budou i veřejné finance, protože výdaje na zdravotnictví a obnovu budou enormní a lidé zřejmě nebudou tolik spořit. Vlastně možná vůbec, a to i v málo postižených oblastech.

Už pouhá větší pravděpodobnost jaderné války a zničení určitého státu vedou k tomu, že lidé mění své ekonomické chování. Například po konci studené války, kdy se snížilo riziko celosvětového jaderného konfliktu, vzrostla dlouhodobě cena akcií. Naopak, když hrozilo vyšší riziko jaderné války, lidé méně spořili a investovali.

Pozdně antická malá doba ledová vedla k hladu a rozvratu celé civilizace. Něco podobného by způsobila jaderná zima.

Připravit se na život v zimě

Ač si to mnoho lidí neuvědomuje, globální válka by nejspíš nevedla ani k okamžitému zániku lidstva, píše ve své knize Nad propastí Toby Ord, známý filozof zabývající se existenčními riziky lidstva. Namísto toho by na dlouhou dobu několika let nastala takzvaná nukleární zima. Popel vymrštěný do atmosféry by bránil slunečnímu svitu, Země by se ochladila a v některých jejích částech by nešlo normálně pěstovat plodiny.

Samozřejmě by záleželo, jak velká by jaderná válka byla. I menší atomová přestřelka by ale zřejmě stačila k rozvratu civilizace na velké části planety. V miniatuře si dopady nukleární zimy, třeba jen menší po použití menšího počtu jaderných zbraní, můžeme představit na základě obřích sopečných výbuchů v historii. Ty také dostaly do vzduchu obrovské množství popela, síry a dalších látek a dokázaly ochladit planetu.

Z doby, kdy existovala rozvinutá civilizace, jich ale známe jen málo. Jedna taková událost zvrátila slibně nastartovaný pokus o obnovu Římské říše v šestém století našeho letopočtu. Šlo zejména o rok 536, který vešel do kronik jako rok bez léta. A vlastně i rok temna, protože lidé dlouhou dobu neviděli slunce.

Historik Kyle Harper ve své knize Pád Říma tehdejší situaci popisuje jako sled několika sopečných erupcí v různých částech světa (viz box). Výchozí klimatické podmínky či jejich kumulativní účinky podle něj zapříčinily, že celkové dopady byly větší než souhrn jejich částí. Nastala tak pozdně antická malá doba ledová a neúroda vedla k hladu a rozvratu celé civilizace.

Něco podobného, ale v ještě horším provedení, by způsobila jaderná zima.

Část lidí by mohla přežít. Bylo by ale potřeba zateplených krytů a potravin na pět či více let...

Do krytů!

Podle některých odborníků se lze na jadernou válku aspoň trochu připravit. Vybudovat kryty pro obyvatelstvo, připravit evakuační plány na přesun části lidí do oblastí, které by zřejmě byly zasaženy méně, vytvořit zásoby trvanlivých potravin a hlavně paliv, které budou potřeba, až se začne obnovovat infrastruktura. Zároveň je třeba naplánovat rychlé rozšíření základní zdravotní péče pro postižené výbuchy (navíc v situaci, kdy bude zničena část nemocnic), vytvořit odolné komunikační systémy a nouzovou či záložní státní správu, která by řídila obnovovací práce a vůbec udržela pořádek.

Postupy, jak se vyrovnat s jadernou zimou, se ale zatím příliš neřešily. Jistě, část lidí by mohla přežít v krytech, kde by měla dlouhodobé zásoby potravin. Ale bylo by potřeba zateplených krytů a potravin na pět či více let, kdy by nešlo třeba v našem mírném pásu kvůli mrazu nic pořádně vypěstovat.

Ano, ne všude by to bylo stejné. Vědecké studie naznačují, že by bez relativně velkých problémů a drastického ochlazení pokračoval civilizovaný život třeba na Novém Zélandu a v jižní Austrálii. Zbytek lidstva by se musel naučit pěstovat potraviny bez slunečního svitu a žít v mrazu. A současně provozovat infrastrukturu, jako dodávky vody a elektřiny, v drsných klimatických podmínkách.

Například již citovaný filozof Ord doufá, že by to šlo. Že lidstvo může najít cesty, jak přežít globální konflikt a jadernou zimu. Možná bychom si ale takové postupy raději měli začít připravovat už nyní.

Kam dál? Válka a ekonomika na Finmagu:

• Green Deal umřel. Nemůžeme být závislí na východních zdrojích, říká Petráček
• Vyzbrojeni nepřítelem. Proč obrana Česka stále závisí na sovětské technice?
• Hořkosladká data. Ekonomika se zvedala z útlumu, válka ji zase srazí
• Jak vydělat na válce? Shortování není pro každého, varuje investor
• Evropská komise vymyslela hru proti Putinovi. Zahrajete si?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag