Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Bez ideálů (a peněz) na Mars nelez

| 16. 6. 2014

Američané mají nakročeno na Mars. Brzdí je však náklady na takovou odyseu a především – nedostatek ideálů a konkurence.

Bez ideálů (a peněz) na Mars nelez

Vypadá to, že Američané jsou na nejlepší cestě vyslat své astronauty za dvě desítky let na Mars. Jejich vesmírná agentura NASA se chystá vyzkoušet kabinu ve tvaru létajícího talíře pro přistání lidí na Marsu a na webu představuje model rakety, která má vynést do vesmíru loď schopnou dopravit astronauty k cizím planetám.

Jenže realita je jiná: K naší nejbližší planetě mají Američané mnohem dál než počátkem šedesátých let minulého století na Měsíc – poměřováno nejen kilometry, ale zejména dolary a zaujetím pro vesmírné lety.

Amerika je po uši zadlužena, osekává vládní výdaje a postrádá ideály. V čase dálkově ovládaných misí robotů a bombardovacích dronů navíc Američané zpohodlněli. Stačí přece zasednout do polstrovaného křesla v kanclu a vrtět joystickem. Je to bezpečné, pohodlné, levné.

Raketou na Mars poletíme zas…

Plán dopravit astronauty na Mars zvěstoval v roce 2010 Barack Obama. Ještě před tím zrušil projekt Constellation, který prosadil jeho předchůdce v Bílém domě George Bushe mladší a který měl Američany před expedicemi na cizí planety přivézt zpět na Měsíc.

„Musíme pokračovat vpřed, směřovat k dalším hranicím, otevřít nové prostory vesmíru… a vyslat lidi na Mars,“ pravil vrchní velitel Obama a „zavelel“ k letům na rudou planetu.

Panel expertů americké Národní akademie věd, který Obama pověřil úkolem navrhnout jízdní řád pro pilotované vesmírné lety, dospěl k závěru, že je reálné, aby Američané přistáli na Marsu ve druhé polovině třicátých let. NASA dostala úkol, aby se zaměřila na vývoj raket a lodí, které by člověka dopravily za hranice oběžné dráhy, tedy i na rudou planetu. Konstrukci a provoz lodí pro dopravu astronautů a nákladu na oběžnou dráhu přenechala soukromým firmám. Od nich si má vesmírné taxíky či vesmírné kamiony pronajímat.

Mezitím dolétala flotila raketoplánů. Na někdejší chloubu americké astronautiky usedá prach v muzeích a NASA je zatím při dopravě svých astronautů na stanici ISS odkázána na ruské sojuzy. Rusové jim za jednu letenku účtují téměř 70 milionů dolarů.

… ale za kolik?

Pamětníci nepochybně postřehli, že pilotované lety na oběžnou dráhu přestaly být vzrušujícími výpravami za dobrodružstvím, změnily se v nudnou rutinu. Jak by ne, vždyť lidé krouží kolem rodné hroudy pět desetiletí. Létají dokolečka jako na pouťovém kolotoči. Dosud nevzlétli k cizí planetě, natož, aby na ní přistáli.

Plánovaná marťanská odysea by mohla oživit zašlou slávu astronautiky, kdy si báječní muži na létajících strojích Apollo odskočili z nízké orbity a otiskli podrážky bot do měsíčního prachu.

V NASA srovnávají projekt pilotovaných letů na Mars s projektem Apollo, který přivedl Američany na Měsíc. Říkají mu Apollo na steroidech, tedy větší a dražší Apollo.

Vědecká konference pořádaná NASA však letos v dubnu odhadla cenu za jeden pilotovaný let na Mars a přípravu celého projektu na osmdesát až sto miliard dolarů. To je překvapivě nízká částka v porovnání s programem Apollo, který přivedl Američany na Měsíc.

Program Apollo stál celkem 25,4 miliardy dolarů. Američané během něj šestkrát vystoupili na Měsíc. Částka zahrnuje zejména konstrukci i výrobu raket a vesmírných lodí, motorů, zabezpečení letů a platy tisíců zaměstnanců. Pokud počítáme pouze projekt a přistání prvních astronautů na Měsíci v roce 1969, vychází náklady na 23 miliard.

Od té doby se dolar citelně znehodnotil. Kumulativní inflace od roku 1966 (rok největších investic do programu Apollo) obnáší 631 procent. Z toho vyplývá, že dnes by program Apollo s jedním letem na Měsíc stál zhruba 168 miliard dolarů.

V tomto srovnání vychází marsovská expedice neskutečně levně.

Jenže skutečnost a odhad, za kterým je zjevně skryt motiv nadchnout politiky pro lety lidí na Mars, jsou dvě různé věci. Připomínám, že vědecký panel k letům na Měsíc ve zprávě pro vládu a Kongres z roku 1961 odhadl cenu projektu na sedm miliard. Nakonec z toho byl více než trojnásobek.

Zpráva, kterou letos počátkem června vydal výbor expertů americké Národní akademie věd pro pilotované lety do vesmíru, varuje, že s nynějším přístupem Amerika lidi na Mars dostat nemůže. Výbor upozornil, že rozpočet NASA, který je stabilně nízký (necelých 18 miliard na rok 2014) a sotva drží krok s inflací, neumožňuje v příštích desetiletích dopravit astronauty na cizí planetu. A to ani v případě, že by Amerika cenu programu snížila spoluprací s dalšími zeměmi a se soukromým sektorem.

Výbor se vyčíslení nákladů na marsovský projekt ve zprávě vyhnul. Předseda jeho technické sekce John Sommerer to označil za předčasné. Připomněl, že NASA zatím nepřijala strategii pilotovaných letů na Mars. „Nejodpovědnější je přiznat jen to, že uvažujeme o programu, který zabere dekády a který bude stát stovky miliard dolarů,“ citoval Sommerera odborný časopis Space Review.

Ameriku tlačí bota dole na Zemi

Je zjevné, že Američané musí rozpočet NASA zvýšit o desítky procent, patrně až o polovinu. Jinak můžou o letu astronautů k Marsu jen snít.

Seškrtaný rozpočet vesmírné agentury dnes zatěžují desítky jiných projektů – konstrukce teleskopu, který nahradí Hubbleův vesmírný dalekohled, stanice ISS, podpora privátních projektů lodí pro lety na orbitu, mapování změn podnebí a kdovíco ještě. Na programy, které se dají využít v přípravě pilotovaného letu k Marsu, jsou v rozpočtu vymezeny jen tři až čtyři miliardy.

Porovnejme to s rokem 1966, kdy byly přípravy prvního letu lidí na Měsíc v plném proudu. NASA tehdy na program Apollo měla 3,1 miliardy dolarů, tedy více než šedesát procent ze svého pětimiliardového rozpočtu.

John Olson, ředitel strategických analýz NASA k tomu v rozhovoru pro agenturu Reuters poznamenal: „Let na Mars stejně jako na Měsíc není pouze o vlajce a stopách v písku. Je to spousta vytrvalé mravenčí práce, zkoušek – a někdo to musí zaplatit.“

Zatím se k tomu Američané nemají. Průzkum Gallupova ústavu ukazuje, že před pilotovanými lety dávají přednost úspornějšímu robotickým vozítkům. Za severním Atlantikem převládá názor, že Amerika by měla prioritně řešit problémy, kvůli kterým ji tlačí bota dole na Zemi. Tím spíš, že není jasné, zda a jaký ekonomický přínos by lety astronautů na Mars měly, zda by lidstvu přinesly nové technologie.

Většina Američanů zastává názor, že na kolonizaci cizích planet je dost času. A poslanci i senátoři veřejné mínění vesměs respektují.

Anketa

Fandíte cestě člověka na Mars?

Špatné časy pro vesmírná dobrodružství

Když John Kennedy v roce 1961 vyhlásil plán letů na Měsíc, kdekdo o něm pochyboval. Prezident však za sebou sešikoval většinu Američanů i demokratů a republikánů v Kongresu. Sázka byla vysoká: vyhrát ve vesmíru nad Sověty, jako první dosáhnout Měsíce a vztyčit na něm americkou vlajku.

Teď to je jiné. Americko-ruská rivalita není ve Washingtonu klíčové téma. Rusové beztak na pilotované lety k Marsu nespěchají, prioritou jsou pro ně investice do armády. Co víc, Mars je pro ně začarovaná planeta, z devatenácti sond, které k němu pod sovětskou nebo ruskou vlajkou vzlétly, uspěly jen tři.

Nic nenaznačuje tomu, že by Kongres finančně nenasytný projekt pilotovaných letů na Mars podpořil. Postavil se proti němu už na počátku devadesátých let, kdy jej v jiném aranžmá prosazoval tehdejší prezident George Bush starší. Experti tehdy předložili realistický účet na 250 miliard, který kongresmani nestrávili.

Doba přitom byla velkolepým vesmírným projektům nakloněna. Zhroutil se Sovětský svaz, bourala se berlínská zeď, Amerika škrtala zbrojní programy a vybírala mírové dividendy.

Ted se potýká s astronomickým dluhem a především s nedostatkem ideálů. Proto je projekt marťanské odyseje ve hvězdách.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (13 komentářů)

Josef Fraj | 16. 6. 2014 07:57

Ano, dobývání vesmíru v 60tých letech byla jenom soutěž mezi Chruščevem a Kennedym o to, kdo má větší přirození, nuceně financovaná občany, kteří v případě SSSR měli zoufalou životní úroveň. Dnes si svůj komplex z malého vesmírného pinďoura léčí čínské politbyro, při tom tam miliony lidí živoří na okraji přežití.

Co takhle financovat ty "velkolepé projekty" z dobrovolných darů? Protesty Brazilců, proti velkolepému fotbalovému mistrovství ukazují, že moho lidí na takovou velkolepost kašle. Ať takové projekty platí ti, kteří to chtějí a ze svých peněz.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 16. 6. 2014 08:26
reakce na Josef Fraj | 16. 6. 2014 07:57

Faktická poznámka - značná část toho "závodu" nebyla mezi Chruščovem a Kennedym, nýbrž mezi Chruščovem a jinými prezidenty. Navíc nešlo primárně až tak o honění si ega, ale o to, že USA opravdu v jisté době za SSSR zaostaly v technologii silných nosičů, což byla vysloveně vojenská záležitost, kdy prostě Američané reagovat museli. V SSSR ty peníze z kapes občanů v souvislosti s raketovou technikou tahala z víc než 90ti procent armáda, kosmický výzkum spíš paběrkoval, v USA to v podstatě až do rozjezdu Apolla bylo podobné.

V podstatě jediná část "závodu", která byla více o "egu", bylo přistání na Měsíci, které právě nešlo řešit využitím víceméně vojenské techniky a tak se do něj muselo investovat samostatně. Ovšem právě vznik NASA jako civilnější organizace motivoval právě větší využití vesmíru a s ním souvisejících technologií i pro civilnější účely, což otevíralo cesty k návratnosti vynaložených prostředků.
Jsem sice skeptický k "optimistickým variantám" mluvícím o desetinásobné (či dokonce větší) návratnosti programu Apollo, nicméně varianta minimálně "mírného přebytku" asi reálná bude.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 6. 2014 11:26
reakce na Tomas Hruby | 16. 6. 2014 08:26

Díky za info. Nechám teď stranu, že závody ve zbrojení jsou ještě nesmyslnější, než závody o Měsíc či Mars. Zajímavější je ta návratnost, protože to je nejčastější argument zastánců státního dobývaní vesmíru. Docela by mě zajímalo, jak se taková návratnosti konkrétně vypočítává. Můžete to nějak porovnat se situací, kdy by se prostředky na "vesmír" použili na rozvoj jiných technologií, například na efektivnější a ekologičtější zdroje enegrie, nanotechnologie nebo na cokoliv jiného? Stále nevidím argument, proč by arbitrární rozhodnutí politiků mělo být v tomto případě efektivnější než rozhodování soukromých subjektů, když je to většinou naopak.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Kafka | 19. 6. 2014 22:02
reakce na Josef Fraj | 16. 6. 2014 11:26

Jeden dulezity ale spatne meritelny prinos je, ze vesmirne zavody inspirovaly neskutecne mnozstvi chytrych lidi k tomu, aby se daly na vedu misto treba na pojistovnictvi, a nasledujicich cca 30-40 let bylo obdobim kdy vznikly skoro vsechny technologie ktere nas dnes obklopuji doma, v praci i na cestach...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 16. 6. 2014 13:30
reakce na Josef Fraj | 16. 6. 2014 11:26

Vojenské výdaje rozebírat (či hájit) na tomto místě nechci (i když se nedá popřít, že i z armádních aktivit leccos přešlo do vyloženě civilního použití), jen upozorňuji na to, že zažitá představa o tom, jak se v "závodech o vesmír" utápěly peníze z politických důvodů, je do ne zcela malé míry pohádka a v podstatě až do Apolla šlo spíš o doplněk k vojenskému výzkumu.

Jinak návratnost se právě počítá velmi blbě, taky proto snadno najdete i v seriozních zdrojů velice rozdílné hodnocení Apolla atd.
Podle mě ale ve vaší úvaze je jedna zásadní chyba - vy předpokládáte, že kdyby se za ten či onen projekt neutratilo x miliard, tak se prostě nalejí jinam do výzkumu. Jenže to má několik háčků. První je v tom, že zejména dnes (v době Apolla by to možná bylo trochu lepší) to v praxi skončí spíš tím, že se ty peníze rozpustí v x oblastech, kde se mnohdy spíš "projedí" a dlouhodobý přínos je nulový. Zadruhé ale velký projekt typu letu na Měsíc vyvolá nutně tlak na širší synergii ve více oblastech, kdy se něco otestuje řekněme z veřejných peněz, ale mnoho firem se následně pustí i do dalšího rozvoje už samo od sebe. Opět jsme u zkušenosti z Apolla - řada věcí, které se s ním spojují, populárné je třeba Velcro a Teflon ve skutečně nevznikla přímo v projektu, ale teprve projekt akceleroval jejich použití a nebýt něj bychom se možná vůbec nikdo k širokému nasazení neodhodlal.
Ale příklady s velcro a teflonem to jsou ještě celkem prkotiny, které by se možná rozjely samy od sebe, myslíte si ale, že by při absenci vojenských a civilních kosmických programů někdo v čistě civilním režimu vybudoval systém GPS nebo třeba jen využití satelitů pro meteorologii či datové přenosy?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 17. 6. 2014 07:47
reakce na Tomas Hruby | 16. 6. 2014 13:30

Jenom říkám, kdyby do toho nezasahoval stát, tak by kolonizace Měsíce začala, až by to mělo nějaký praktický smysl a ne z prestižních důvodů několika politiků. Na Měsíc by se začalo létat o několik desetiletí později, ale mnohem efektivněji, protože investoři by očekávali návratnost vložených prostředků. Mezitím by se ovšem projevil efekt ušetřených prostředků. Ne ve velkolepých projektech, ale nenápadně ve všech oblastech, podle potřeb lidí, kteří by sami rozhodli, co považují za užitečné. Technický rozvoj a výzkum by tak reagoval na potřeby lidí a ne na pokyny centrálního plánovače.

Podstata jako obvykle spočívá v otázce, zda efektivnější využítí zdrojů umožňuje nějaký státní plánovač nebo trh. Protože nelze porovnat obě alternativy na konkrétních datech, tak etatisté mohou oslavovat velkolepé dobývání kosmu jako důkaz úspěšnosti myšlenek socialismu a liberálové budou mluvit o nesmyslném plýtvání.

Nicméně podle toho, že "velkolepé dobývání Měsíce" skončilo ve chvíli, kdy přestalo plnit svoji prestižní funkci, mně vede k závěru, že ani jiný účel nemělo. Vedlejší efekty jako například teflon nebyly tak velké, aby pokračování projektu ospravedlnily a udržely. To myslím dost dobře ukazuje na efektivitu, takového projektu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Robert Antonio | 16. 6. 2014 16:51
reakce na Tomas Hruby | 16. 6. 2014 13:30

Například geostacionární družice SES-8 je financována plně soukromě a i na orbitu ji vynesl soukromý nosič SpaceX.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 19. 6. 2014 08:38
reakce na Robert Antonio | 16. 6. 2014 16:51

Obávám se, že vaše reakce ilustruje jisté nepochopení podstaty problému.
Ano, jistěže se dnes najdou v oblasti vesmíru soukromé aktivity. Mimochodem nemusíte se držet jen tohoto příkladu, v oblasti stavby družic již soukromé investice převládají a i nosné rakety nejsou zdaleka vždy typický státní projekt. Například Zenit i Ariane jsou již dnes ze značné části soukromé. I americké Delty provozuje v komerční oblasti soukromý kapitál.

Otázka ale stojí jinak - pustil by se do toho soukromý kapitál v případě, že by nejprve nebyla cesta prošlapána a (zejména) ověřena ve státních projektech, ať už vojenských anebo později NASA? Osobně o tom dost pochybuji. A tohle je právě zásadní bod, kde asi dávají vládní investice smysl.

A poznámka na okraj - obávám se, že soukromý charakter zmíněného SpaceX je tak trochu propaganda. Firmám jako je SpaceX dala motivaci až řada hodně sporných rozhodnutí NASA (či spíše Bílého domu), které hodně ořezalo investice do nosičů s představou, že to "soukromníci zvládnou levněji". I kdyby to byla pravda (a dosavadní dění to spíš nepotvrzuje), tak to nic nemění na tom, že i zde soukromý kapitál počítá s tím, že dost peněz získá na vládní úkoly pro NASA atd. a bez tohoto předpokladu by se do toho asi moc nehrnuli.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 19. 6. 2014 17:37
reakce na Tomas Hruby | 19. 6. 2014 08:38

To je pochopitelné docela snadno. Soukromý kapitál by se do toho pustil, až by to dávalo ekonomický smysl. Tedy až by to uspokojovalo něčí potřeby do té míry, že by za to byl ochoten zaplatit ze svého. Pokud si někteří politici a průkopníci světlých zítřků, přejí dobývat vesmír bez ohledu na náklady a návratnost, tak by si měli takový drahý koniček platit sami a nechtít to po jiných.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 20. 6. 2014 10:46
reakce na Josef Fraj | 19. 6. 2014 17:37

A co když něco nedává ekonomický smysl vůbec nikdy v případě, že musíte začínat od nuly? Tohle se podle mě týká v podstatě celé sféry využití družic - vůbec nejsem přesvědčen, že bychom dnes využívali satelitní komunikace a další nesporně užitečné věci v případě, že by prvotní rozjezd nezaplatila armáda...
V podstatě to samé máte s letectvím - zdaleka mi nepřipadá jako jisté, že by civilní doprava dosáhla dnešního rozvoje v případě, že by se během WWII a následně v době studené války neakceleroval vývoj spousty věcí z aerodynamiky, technologií či třeba vzniku spolehlivých proudových motorů.
V lepším případě by se vývoj zpozdil o desítky let, v horším by se ale úplně zastavil.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 20. 6. 2014 18:17
reakce na Tomas Hruby | 20. 6. 2014 10:46

Smysl to má, pokud o to mají lidé zájem. Pokud lidé mají potřebu létat, tak se bude rozvíjet letectví, pokud budou chtít bydlet na Marsu, tak se bude rozvíjet kosmonautika. Každopádně si myslím, že třeba civilní letectví by se rozvíjelo rychleji, kdyby většinu peněz na letectví nespolkla armáda. Z vašich příspěvků vyplývá, že kdyby nebylo zbrojního průmyslu, tak by se rozvoj civilizace prakticky zastavil. S tím nesouhlasím. Prostředky ušetřené ze zbrojení by byly použity na jiné věci a to na takové, které lidé chtějí nebo potřebují. Samozřejmě pokud nějaký sociální inženýr nemá možnost rozhodovat o těch prostředcích místo lidí. Neuvedl jste žádné principiální důvody, proč by to bez státu nešlo nebo proč by to bez něj mělo být pomalejší.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Tětek | 16. 6. 2014 12:19
reakce na Josef Fraj | 16. 6. 2014 11:26

Kromě nákladů příležitosti je také zapotřebí zmínit, že příjemci benefitů nejsou u vládních projektů totožní s těmi, kdo to platili. Takže v součtu klidně může "návratnost" dosahovat +10, ale daňový poplatník bude -100 a spřátelené korporace a státní kasa +110. Stejně jako je tomu např. u přerozdělování přes evropské dotační fondy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 16. 6. 2014 11:25
reakce na Tomas Hruby | 16. 6. 2014 08:26

Díky za info. Nechám teď stranu, že závody ve zbrojení jsou ještě nesmyslnější, než závody o Měsíc či Mars. Zajímavější je ta návratnost, protože to je nejčastější argument zastánců státního dobývaní vesmíru. Docela by mě zajímalo, jak se taková návratnosti konkrétně vypočítává. Můžete to nějak porovnat se situací, kdy by se prostředky na "vesmír" použili na rozvoj jiných technologií, například na efektivnější a ekologičtější zdroje enegrie, nanotechnologie nebo na cokoliv jiného? Stále nevidím argument, proč by arbitrární rozhodnutí politiků mělo být v tomto případě efektivnější než rozhodování soukromých subjektů, když je to většinou naopak.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!