Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

… a odpusťte Řekům dluhy, jak i oni odpustili dlužníkům

Promine Evropa Řekům jejich dluhy? Němcům je po válce odpustila. Jenže pro to měla pádnější důvody než v řeckém případě.

Nová řecká vláda navrhuje evropským spojencům, aby helénské zemi smazali více než polovinu dluhu, který dosahuje 320 miliard eur. To je v korunách závratných 8,9 bilionu.

Její šéf Alexis Tsipras se označuje za ateistu, ale kdo ví, jestli se před spaním nemodlí „… a odpusť nám naše dluhy, jak i my jsme odpustili svým dlužníkům.“. Partnerům z Evropské unie naservíroval plán na oddlužení jako „udržitelné, férové a vzájemné prospěšné řešení pro Evropu“. Zbytku Evropy navrhl, aby svolal věřitelskou konferenci, která by dluh helénské země seškrtala, obdobně jak to udělala mezinárodní konference v roce 1953 s německými dluhy, pocházejícími ze světových válek.

Čerstvé Řecko na Finmagu

Řecku a jeho dluhovým trablím se pochopitelně na Finmagu věnujeme už dlouhou dobu. Teď nabízíme jen z nejčerstvějšího:

Stane se Řecko prvním odpadlíkem eurozóny? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta, Aleše Michla, Petra Macha a dalších lidí ze světa financí.

Nominální vyjednávací síla nového řeckého premiéra vůči EU je zhruba čtvrt bilionu eur. Tolik Řecko Unii a jejím státům dluží. Není to ale paradoxně tolik, co třeba před deseti lety. Tenkrát totiž věřiteli byly v mnohem větší míře soukromé banky, jejichž ochota o peníze přijít je vždycky nižší než ve státním sektoru.

Řecko, teď pět roků relativně tvrdě škrtalo. Připravilo také program privatizací státního majetku, zefektivňování státní správy a ekonomických reforem – na papíře vypadá hezky, ve skutečnosti ale ještě pořádně nezačal. A tak nyní celá země tak trochu připomíná plod vyhnívající zevnitř.

Rudí Řekové z vládní Syrizy vytáhli moralistickou kartu a formulovali oddlužení jako morální povinnost spojenců. Pokud jste odpustili válečné reparace Německu a dali mu druhou šanci, nemůžete přece upřít stejnou laskavost Řecku – zemi, která, na rozdíl od Německa, nerozpoutala válku, vzkazují Evropě.

Samotné Německo by se podle nich mělo revanšovat. Zejména proto, že mezi věřitelskými státy, které mu kdysi odpustily reparace, bylo také Řecko.

A pokud to nepůjde po dobrém, Syriza pohrozila, že bude požadovat, aby Němci do posledního eura splatili válečné reparace a další dluhy pocházející z války. Mezi nimi je půjčka, kterou nacistickému Německu během okupace poskytla (přesněji musela poskytnout) řecká centrální banka. Po přepočítání na dnešní hodnotu eura Řekům vyšla částka 11 miliard.

Nezávislí Řekové (koaliční partner Syrizy) s tímto požadavkem souhlasí.

Schodky, lži a benefity

Poválečná (západní) Evropa byla k (západnímu) Německu před dvaašedesáti lety vskutku velkorysá. Měla však dost dobrých důvodů pro to, aby Němcům, kteří zůstali na její straně železné opony, válečné reparace odpustila.

Západní Německo bylo základním kamenem poválečné Evropy, hrálo důležitou roli při zadržování Sovětského svazu a potřebovalo finance na obnovu domů a infrastruktury. A také na to, aby se vypořádalo s přílivem uprchlíků z východního Německa.

Zájem na německé stabilitě vedl západoevropské spojence k tomu, aby na konferenci v Londýně ukázali velkorysost a odepsali Němcům 55 procent dluhu (v tehdejších markách 32,3 miliardy). Tato částka zahrnovala nejen reparace z druhé, ale ještě i z první z první světové války.

Snížení dluhu podpořilo vybombardovanou německou ekonomiku, nastartovalo ji k vyššímu (až desetiprocentnímu) růstu. Nový šéf řeckých financí Janis Varufakis tvrdí, že v řeckém případě může následovat vývoj obdobný „německému hospodářskému zázraku“ v padesátých letech a podobně jako tehdy na tom může vydělat celá Evropa.

Je ovšem těžké věřit tomu, že Syriza je schopná nasměrovat Řecko k prosperitě. Zatímco Německo řízené konzervativním kancléřem Konradem Adenauerem a jeho ministrem hospodářství Ludwigem Erhardem vedlo odpovědnou rozpočtovou politiku a spoléhalo na trh a svobodné podnikání, Syriza sází na erár.

Tsiprasova parta se chystá se zastavit privatizaci, přijmout zpět propuštěné státní úředníky, zvýšit minimální mzdy, vyplácet třinácté důchody a vracet další socialistické benefity, které přispěly k řeckému předlužení. Ostatně jak jinak, vždyť s tímto slibem nedávno vyhrála volby.

Pohádka o zlých věřitelích

Syriza během volební kampaně šířila pohádku o zlých věřitelích, potažmo zlém Německu. Jenže „zlí“ věřitelé už v roce 2012 umazali z řeckého dluhu sto miliard eur.

Je přitom patrné, že Řecko neuvrhla do sociální mizérie zlá kancléřka Angela Merkelová, ale „hodní“ řečtí politici. Falšovali účetnictví, aby propašovali zemi do klubu, v němž se platí eurem. Řecko tím dostali do situace, kterou nemohlo ustát, protože už nemohlo dluhy umazávat devalvací drachmy, jak to dělalo dříve.

Řecké vlády však dál předkládaly lidu hodokvas za cizí peníze, mimo jiné za peníze německých investorů do řeckých dluhopisů. A lid tyto peníze bezstarostně projídal a propíjel.

Teď se řecká reprezentace dovolává evropské solidarity. Proč ne? Evropská unie je založena solidaritě, bohatí platí víc než chudí.

Každá solidarita je však podmíněna vstřícností těch, kteří se dostanou do nesnází. Západní Evropa (včetně Řeků) by sotva odpouštěla Němcům válečné reparace, pokud by nedostala záruky, že Němci zůstanou na západní straně a svůj stát nebudou militarizovat.

Pokud věřitelé Řekům ve splácení dluhu významně uleví, je nasnadě, že si budou klást podmínky, stejně jako při samotných půjčkách. Nepochybně budou chtít záruky, že se Řekové nevrátí ke starým rozpočtovým hříchům, a nejspíš i ujištění, že budou spolehlivým partnerem v evropské politice. Takovým, jakým bylo Adenauerovo Německo.


Fotografii Alexise Tsiprase v mesiášské póze dodal Thinkstock
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 17 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK