Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

… a odpusťte Řekům dluhy, jak i oni odpustili dlužníkům

| 3. 2. 2015

Promine Evropa Řekům jejich dluhy? Němcům je po válce odpustila. Jenže pro to měla pádnější důvody než v řeckém případě.

… a odpusťte Řekům dluhy, jak i oni odpustili dlužníkům

Nová řecká vláda navrhuje evropským spojencům, aby helénské zemi smazali více než polovinu dluhu, který dosahuje 320 miliard eur. To je v korunách závratných 8,9 bilionu.

Její šéf Alexis Tsipras se označuje za ateistu, ale kdo ví, jestli se před spaním nemodlí „… a odpusť nám naše dluhy, jak i my jsme odpustili svým dlužníkům.“. Partnerům z Evropské unie naservíroval plán na oddlužení jako „udržitelné, férové a vzájemné prospěšné řešení pro Evropu“. Zbytku Evropy navrhl, aby svolal věřitelskou konferenci, která by dluh helénské země seškrtala, obdobně jak to udělala mezinárodní konference v roce 1953 s německými dluhy, pocházejícími ze světových válek.

Čerstvé Řecko na Finmagu

Řecku a jeho dluhovým trablím se pochopitelně na Finmagu věnujeme už dlouhou dobu. Teď nabízíme jen z nejčerstvějšího:

Stane se Řecko prvním odpadlíkem eurozóny? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta, Aleše Michla, Petra Macha a dalších lidí ze světa financí.

Nominální vyjednávací síla nového řeckého premiéra vůči EU je zhruba čtvrt bilionu eur. Tolik Řecko Unii a jejím státům dluží. Není to ale paradoxně tolik, co třeba před deseti lety. Tenkrát totiž věřiteli byly v mnohem větší míře soukromé banky, jejichž ochota o peníze přijít je vždycky nižší než ve státním sektoru.

Řecko, teď pět roků relativně tvrdě škrtalo. Připravilo také program privatizací státního majetku, zefektivňování státní správy a ekonomických reforem – na papíře vypadá hezky, ve skutečnosti ale ještě pořádně nezačal. A tak nyní celá země tak trochu připomíná plod vyhnívající zevnitř.

Rudí Řekové z vládní Syrizy vytáhli moralistickou kartu a formulovali oddlužení jako morální povinnost spojenců. Pokud jste odpustili válečné reparace Německu a dali mu druhou šanci, nemůžete přece upřít stejnou laskavost Řecku – zemi, která, na rozdíl od Německa, nerozpoutala válku, vzkazují Evropě.

Samotné Německo by se podle nich mělo revanšovat. Zejména proto, že mezi věřitelskými státy, které mu kdysi odpustily reparace, bylo také Řecko.

A pokud to nepůjde po dobrém, Syriza pohrozila, že bude požadovat, aby Němci do posledního eura splatili válečné reparace a další dluhy pocházející z války. Mezi nimi je půjčka, kterou nacistickému Německu během okupace poskytla (přesněji musela poskytnout) řecká centrální banka. Po přepočítání na dnešní hodnotu eura Řekům vyšla částka 11 miliard.

Nezávislí Řekové (koaliční partner Syrizy) s tímto požadavkem souhlasí.

Schodky, lži a benefity

Poválečná (západní) Evropa byla k (západnímu) Německu před dvaašedesáti lety vskutku velkorysá. Měla však dost dobrých důvodů pro to, aby Němcům, kteří zůstali na její straně železné opony, válečné reparace odpustila.

Západní Německo bylo základním kamenem poválečné Evropy, hrálo důležitou roli při zadržování Sovětského svazu a potřebovalo finance na obnovu domů a infrastruktury. A také na to, aby se vypořádalo s přílivem uprchlíků z východního Německa.

Zájem na německé stabilitě vedl západoevropské spojence k tomu, aby na konferenci v Londýně ukázali velkorysost a odepsali Němcům 55 procent dluhu (v tehdejších markách 32,3 miliardy). Tato částka zahrnovala nejen reparace z druhé, ale ještě i z první z první světové války.

Snížení dluhu podpořilo vybombardovanou německou ekonomiku, nastartovalo ji k vyššímu (až desetiprocentnímu) růstu. Nový šéf řeckých financí Janis Varufakis tvrdí, že v řeckém případě může následovat vývoj obdobný „německému hospodářskému zázraku“ v padesátých letech a podobně jako tehdy na tom může vydělat celá Evropa.

Je ovšem těžké věřit tomu, že Syriza je schopná nasměrovat Řecko k prosperitě. Zatímco Německo řízené konzervativním kancléřem Konradem Adenauerem a jeho ministrem hospodářství Ludwigem Erhardem vedlo odpovědnou rozpočtovou politiku a spoléhalo na trh a svobodné podnikání, Syriza sází na erár.

Tsiprasova parta se chystá se zastavit privatizaci, přijmout zpět propuštěné státní úředníky, zvýšit minimální mzdy, vyplácet třinácté důchody a vracet další socialistické benefity, které přispěly k řeckému předlužení. Ostatně jak jinak, vždyť s tímto slibem nedávno vyhrála volby.

Pohádka o zlých věřitelích

Syriza během volební kampaně šířila pohádku o zlých věřitelích, potažmo zlém Německu. Jenže „zlí“ věřitelé už v roce 2012 umazali z řeckého dluhu sto miliard eur.

Je přitom patrné, že Řecko neuvrhla do sociální mizérie zlá kancléřka Angela Merkelová, ale „hodní“ řečtí politici. Falšovali účetnictví, aby propašovali zemi do klubu, v němž se platí eurem. Řecko tím dostali do situace, kterou nemohlo ustát, protože už nemohlo dluhy umazávat devalvací drachmy, jak to dělalo dříve.

Řecké vlády však dál předkládaly lidu hodokvas za cizí peníze, mimo jiné za peníze německých investorů do řeckých dluhopisů. A lid tyto peníze bezstarostně projídal a propíjel.

Teď se řecká reprezentace dovolává evropské solidarity. Proč ne? Evropská unie je založena solidaritě, bohatí platí víc než chudí.

Každá solidarita je však podmíněna vstřícností těch, kteří se dostanou do nesnází. Západní Evropa (včetně Řeků) by sotva odpouštěla Němcům válečné reparace, pokud by nedostala záruky, že Němci zůstanou na západní straně a svůj stát nebudou militarizovat.

Pokud věřitelé Řekům ve splácení dluhu významně uleví, je nasnadě, že si budou klást podmínky, stejně jako při samotných půjčkách. Nepochybně budou chtít záruky, že se Řekové nevrátí ke starým rozpočtovým hříchům, a nejspíš i ujištění, že budou spolehlivým partnerem v evropské politice. Takovým, jakým bylo Adenauerovo Německo.


Fotografii Alexise Tsiprase v mesiášské póze dodal Thinkstock

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (15 komentářů)

Richard Fuld | 9. 3. 2015 17:22

Odpouštění státních dluhů je nesmysl. Je to jen zoufalý pokus Řeků, když nezabírá skutečnost, že řecký dluh je problémem pouze v očích bankovních panikářů. Řecký dluh byl v roce 2009 kdy ta absurdní taškařice vypukla kryt z více než 100% úsporami řeckých domácností. O problematičnosti výše řeckého dluhu nemohla být tehdy řeč ani na vteřinu. Panikáři jsou ale vždy slepí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 3. 2. 2015 11:03

Neaktuální článek - již nechtějí odpustit polovinu dluhu, chtějí navázat jeho výnos na hosp.růst + chtějí prodloužit splatnost (ideálně do nekonečna).
Výsledek víceméně stejný, jen doufají, že to tolik nepopudí německé a finské voliče. A také asi doufají, že europolitici by se mohli o něco méně obávat, že obratem to samé bude chtít SP, P, IT, ....

Státy a politici dokáží vše tak zamlžit a zkomplikovat, že nalézt "správné" řešení zkrátka není možné. Jednoduché morální hledisko může říkat "podváděli jste, rozhazovali, nasekali dluhy, tak splácejte".
Jenže ten dluh zkrátka splatit nejde, resp. jde, ale ne v podmínkách státu demokratického eurosocialismu. Můžeme moralizovat, ale reálně to je tak, že buď jim věřitelé dluhy nějak umažou (a na čas jim zase umožní "fungovat"), nebo Řecko vyhlásí bankrot.

Elementární smysl pro spravedlnost říká, že pokud Němci donutili Řeky jim za války "půjčit", bylo to nelegitimní a mělo by to být napraveno. Na druhou stranu podle stejné logiky bychom všichni mohli chtít restituovat prostředky, které z nás pod pohrůžkou násilí vyždímala samozvaná parta, která sama sebe nazývá "vládou".

A ano. K oddulžení Německa měly vítězné mocnosti dobrý důvod - hlavně šlo o zadržování SSSR, resp. ruského expanzionismu. A toto kritérum je pro europolitiky relevantní i v řeckém případě. Hospodářský zázrak pod taktovkou marxistů jistě nenastane, ale EU si může chtít koupit loajalitu Řecka, souhlas se sankcemi, atd... Navíc problémy Řecka, jeho bankrot či odchod z eurozóny, by hrozil nákazou dalších jižních PIgS.
Vzhledem k tomu, že europolitik záchranou Řecka získá (nerozpadne se mu impérium, nezpochybní jeho korýtka), ale náklady nenese (zaplatí to produktivní minorita - podnikatelé, zaměstnanci soukromého sektoru, živnostníci), je jeho chování dobře odhadutelné (mlžení, odsouvání, záplatování).
Nakonec - jak moc se v principu Tsiprasovy nápady liší od Hallanda, Fica, Sobotky a dalších eurolevičáků? Majetková přiznání, progresivní a milionářské daně, nabírání státních zaměstnanců, růst jejich mezd, boj proti "parazitům" živnostníkům, evidence tržeb, nárůst regulací, atd... - to nejsou řecké výmysly. To je všední realita eurosocialismu. A je poměrně irelevantní, jestli první zbankrotuje Řecko, nebo Itálie, nebo se budou zachraňovat navzájem a zbankrotují později, zato všichni naráz. Socialismus je zkrátka ekonomicky nefunkční systém. A demokracie k němů bohužel zákonitě směřuje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Koss | 4. 2. 2015 10:44
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2015 11:03

Jan Altman se opravdu rozepsal a letem světem popsal všechno co se popsat dá. Je to o filosofii, politice, ekonomii, myšlení jiných, bankovnictví, atd atd. Aby to byl dobrý guláš chybí Putin a výroba oceli. Jinak dokonalé.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomas Hruby | 3. 2. 2015 11:57
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2015 11:03

Ono je to v podstatě už napsáno v článku - odpuštění dluhů nemusí být samo o sobě až tak špatná volba ani když se to vezme ryze pragmaticky a ekonomicky. Sice vznikne přímá ztráta, ale klidně to může v dlouhodobém horizontu vyjít levněji, než hra na jejich splacení. Koneckonců v případě Německa po WWII se tohle nesporně stalo... Když se připočtou i politické důvody, tak je jasné, že toto téma je ve hře zcela reálně.

Problém je spíše v naprosté nedůvěryhodnosti Řecka a zejména jeho současné vlády z hlediska fungování po případném umazání dluhů. U Německa po WWII následoval "hospodářský zázrak", u Řecka ale spíš hrozí, že se obratem začnou dělat nové dluhy v ještě větším měřítku. A na tohle asi odpověď nemá nikdo :-(
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 3. 2. 2015 13:03
reakce na Tomas Hruby | 3. 2. 2015 11:57

Realista by měl uznat, že Řecko nikdy nebude Německo.
Řecko vždy bude spíš Argentina:
http://xpuls.cz/argentinska-lekcia-pre-grecko/

Problémy s odpuštěním dluhu jsou tyto:
1) To samé budou chtít další zadlužené země, časem i Francie
2) Pokud srovnáme Řecko s Argentinou, tak odpuštění dluhu nevyřeší příčinu problému: nekompatibilitu severu a jihu co do výkonosti a hlavně fixaci jižních měn na ty severní. Drachmeuro prostě nemůže být 1:1 s markeurem. Resp. asi by i mohlo, ale ne při současném nastavení prametrů měnové unie (ty ale nikdo měnit neplánuje). Státy severoamerické unie také mají společnou měnu. Jenže mají jeden jazyk, jeden národ, jednu mentalitu, ochotu migrovat za prací a hlavně nemají TARGET.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Mrozek | 3. 2. 2015 18:29
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2015 13:03

A ještě jeden problém s odpuštěním dluhů:

Voda na mlýn socialistům v zemích, kde se doteď držel dluh jakžtakž v mezích. Socialisté budou mít v rukou trumfové eso: "Dluhy se nesplácejí, podívejte se na Řecko." A lidi je za to budou milovat a volit. Svět je postaven tímto úplně naruby.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 3. 2. 2015 22:34
reakce na Michal Mrozek | 3. 2. 2015 18:29

No já se na to ale těším. Budeme sledovat dějiny jak zrychlený film.
A pokud to socialisti rozjedou takto ve velkém, aspoň to dřív narazí do zdi ekonomické reality.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Piotr Shenkawski | 4. 2. 2015 10:57
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2015 22:34

Ja bych se na to take tesil, ale dost se obavam,ze naraz do zdi povede k nasilnostem - valce. Vidite jine moznosti?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 2. 2015 15:40
reakce na Piotr Shenkawski | 4. 2. 2015 10:57

Toto se velmi těžko předpovídá.
Ale asi by člověk měl být připraven na vše:

- V případě mírné hrozby mít prostředky obrany (od mříží, přes zbraň, po dobré sousedské vztahy a vzájemnou výpomoc - tzn. život na vesnici s dobrými, schopnými a odhodlanými sousedy je výhodou)

- V případě nezvládnutelné hrozby být připraven na odchod (mít již něco vyhlídnutého včetně možností obživy, umět jazyk, mít majetek v transportovatelné formě)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Novák | 4. 2. 2015 09:03
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2015 22:34

Naposledy, když lidé sledovali dějiny jako zrychlený film, tak jich to desítky milionů nepřežilo. Konflikty, krize, nějak mi to připomíná začátek 30. let.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 2. 2015 11:17
reakce na Petr Novák | 4. 2. 2015 09:03

No ano, to je bohužel možné, tlaků a problémů se nahromadilo hodně a takto to bohužel občas končí :-(
Jeden člověk ale má pramalou šanci vývoj nějak ovlivnit či usměrnit. Ale má určitou (byť omezenou) šanci vývoj predikovat, připravit se na něj a omezit tak dopady na sebe s své bližní.
Mimo jiné včasným odstěhováním, konverzí majetku do odstěhovatelné formy, učení se cizím jazykům, atd...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Novák | 4. 2. 2015 16:33
reakce na Jan Altman | 4. 2. 2015 11:17

Jinak k tématu, peníze vražené do Řecka jsou nenávratně pryč, teď už se hraje jen o to, kdo bude dojná kráva. Nejspíš tedy obyvatelé Eurozony. Státy, které mají Singer vazbu na Euro.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 2. 2015 22:20
reakce na Petr Novák | 4. 2. 2015 16:33

No jo, no. Co nového k tomu dodat. Asi nic. Jen zopakovat to staré: nemít koruny a eura - a ani dluhopisy v těchto měnách (s nulovým výnosem).
A jelikož s tím EURem vede juan, jen a dolar měnovou válku, tak se jich to týká také.

Otázka je, do čeho utéct.
I o akciích mnozí tvrdí, že jsou v bublině:
http://www.investicniweb.cz/2015/2/3/bublinove-dilema-vsadit-ted-na-akcie-nebo-na-dluhopisy/

Na druhou stranu k čemu to poměřují? Je jejich růst neúměrný, i když ho srovnáme s růstem širší měnové báze? Podle mne už tak moc ne. A musí nutně akcie spadnout? No pokud peněz bude přibývat stále rychlejším tempem, tak vlastně ani ne (jen v případě nějaké černolabuťové paniky a to jen dočasně).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Petr Novák | 5. 2. 2015 16:40
reakce na Jan Altman | 4. 2. 2015 22:20

Medu je málo, je třeba chovat včelky nebo si vybudovat jiný podnik. :-). Pasivní investice přestávají mít smysl, když je v ekonomice peněz dost.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 4. 2. 2015 22:11
reakce na Petr Novák | 4. 2. 2015 16:33

No jo, no. Co nového k tomu dodat. Asi nic. Jen zopakovat to staré: nemít koruny a eura - a ani dluhopisy v těchto měnách (s nulovým výnosem).
A jelikož s tím EURem vede juan, jen a dolar měnovou válku, tak se jich to týká také.

Otázka je, do čeho utéct.
I o akciích mnozí tvrdí, že jsou v bublině:
http://www.investicniweb.cz/2015/2/3/bublinove-dilema-vsadit-ted-na-akcie-nebo-na-dluhopisy/

Na druhou stranu k čemu to poměřují? Je jejich růst neúměrný, i když ho srovnáme s růstem širší měnové báze? Podle mne už tak moc ne. A musí nutně akcie spadnout? No pokud peněz bude přibývat stále rychlejším tempem, tak vlastně ani ne (jen v případě nějaké černolabuťové paniky a to jen dočasně).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!