Úrok, úvěr, lichva: Kde se vzaly?

Článek Ondry Veselého najdete zde.

Opravdu – co je kontokorent, to vám dneska řekne i párkař. A je to cizí slovo! Úrok je slovo domácí, měli bychom ho umět rozebrat na součástky – a přitom i celá řada finančních poradců neví, kde se vzalo. Vítejte v poradně pro poradce.

Ve slově úrok nacházíme týž základ, jako ve slově výrok či rokovat, obměněné podoby pak slyšíme ve slovech říkat, řeč. Výrok je cosi, co bylo vyřčeno, úrok označuje poplatek za půjčení peněz, na jehož výši se obě strany domluvily, dohovořily se. A co se řeklo, to platí.

Slovo úvěr je o něco průhlednější; nepříliš odborně, ale v zásadě správně bychom mohli tvrdit, že ten, kdo nám poskytuje úvěr, nám prostě uvěřil, že o své peníze nepřijde (a taky věří, že se může těšit na umluvený úrok).

Kdo poskytuje úvěr za nemravný úrok, dopouští se lichvy. Slovo se dnes nepoužívá často, neznamená to ale, že by lichva nebyla, ostatně i Veselého článek zmiňuje půjčky na 200% úrok. Lichva může někomu znít nečesky. Ani etymologové si jeho původem nejsou jistí. Jedni předpokládají, že ho praslovanští předkové převzali z některého z germánských jazyků, v dnešní němčině by tedy naše lichva měla příbuzného ve slově leihen, půjčovat. Druzí hledají souvislost lichvy se slovem lichý, které ovšem dřív neznamenalo jen opak sudého, ale především zlý, podvodný nebo také prázdný, zbytečný.

Najděte si tedy věřitele, kterému můžete věřit, že mu nejde o váš byt či kalhoty, rokujte o výši úroků s ním, se svými blízkými – a pokud možno s finančním poradcem. A především – dobře važte, zda si opravdu musíte půjčit. O deset centimetrů delší úhlopříčka obrazovky je lichý důvod.

Autor je editorem a korektorem tohoto webu.

Foto: Profimedia.cz