Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Příběh vinařky: Pražákům ne. Dám to tobě, ty se o to budeš starat

Kristýna Kašpárková
Kristýna Kašpárková
8. 7. 2017
 33 355

Rozhodla se založit vinařství. V době, kdy noviny psaly, že hektar půdy na jihu Moravy stojí stejně jako na jihu Francie, to vypadá jako bláznovství. Jenže od touhy nalívat lidem z vlastní lahve Dominiku Černohorskou neodradí ani spálená kůže a bolavá záda po parném dni na vinohradě.

Příběh vinařky: Pražákům ne. Dám to tobě, ty se o to budeš starat

Vinařinu nejdřív studovala, až pak s kamarádem - ortodontistou - začali snít o vlastním vinařství Plenér. Loni sklidili první hrozny, letos budou plnit první lahve. Kromě toho stihla založit spolek Mladých vinařů a stát se jednou z mála žen v české Unii enologů.

Co nováčka v byznysu na jihu Moravy překvapilo? Solidarita okolních vinařů. Ovšem jen s těmi, kteří si půdu s řádky hroznů kupují, aby na ní dřeli.

S Dominikou se známe (což se člověku v Brně, kde obě žijeme, postupně stane snad s každým), nebudeme tedy předstírat, že si vykáme.

Tebe k vinařství dotlačila rodina, zaslechla jsem to správně?

Chtěla jsem po gymnáziu studovat humanitní obor, celou střední člověk slyší, že je buď humanitní, nebo technický typ, tak jsem se v podstatě nechala zaškatulkovat. Na školu jsem se pak nedostala, poněvadž nejsem člověk, co zvládne Scio testy. Šla jsem tedy na rok na jazykovku a pak si dala deset přihlášek na různá humanitní studia. Táta tehdy zakládal s kamarádem vinařství, byl v tom úplný nováček a já mu někdy pomáhala. A přemluvil mě, abych si dala ještě jedenáctou přihlášku – na vinařský obor na Mendelově univerzitě.

Tam ses dostala…

A uvědomila si, že chci dělat něco hmatatelného, pracovat rukama. Bavilo mě to od začátku, protože jsem měla kontakt se vznikajícím vinařstvím svého tatínka, viděla jsem, že obor jde nahoru, viděla jsem celý proces výroby vína naživo. Táta nakonec obor opustil, ale mně už vinařství v životě zůstalo.

Na škole si děláš doktorát, k tomu ses rozhodla založit vlastní vinařství Plenér. Letos bude první víno?

Ano, už je ve sklepě v sudech. Plenér jsme založili loni, já a můj kamarád Ivo Marek.

Koupili jsme vinohrady, obdělávat jsme je začali loni v lednu, pak bylo první vinobraní, část hroznů jsme zatím ještě museli dokoupit. Ideální je mít samozřejmě vlastní surovinu, ale sehnat dobrý vinohrad není jen tak.

Kolik vlastně stojí takový vinohrad?

Dost. Nerada o tom mluvím, loni vyšel v médiích článek, že jeden vinař prodal vinohrad za trojnásobek běžné ceny, samozřejmě si to přečetli všichni ostatní a taky zdražili na galaktická čísla. Cena půdy je dnes strašně přemrštěná.

Ano, Ivana Solaříková tehdy napsala, že Vinné sklepy Valtice nabídly za tři hektary půdy u Svatého kopečku v Mikulově sedm milionů korun a že ceny za hektar se tak už u nás pohybují v podobném rozmezí jako na jihu Francie. Ale to byl exces, ne?

Nejdražší je dneska Pálava. Hektar tam stojí zhruba milion korun, najdeš samozřejmě i dražší. Problém je, že na zmíněnou nadsazenou cenu dosáhnou spíše zájemci z Prahy, co si vinohrad koupí jako statusovou věc, to je teď velký trend. Když jsme kupovali vinohrady a hledali sklepy my, lidé, co mi je nabízeli, říkali: „Hele, mám zájemce Pražáky“ – Pražák v tomto případě znamenal spíš označení pro kohokoli, kdo není z dědiny – „a ti mi nabízejí dvojnásobek. Ale já to dám tobě, protože se o tu půdu budeš starat.“ Protože té práce je hrozně moc. Když je zanedbaný, trpí nejen vinohrad, ale i sousedé okolo, protože na ty vedlejší řádky přeskakují různé choroby, mráz…

Mráz?

Ano, protože když je vinohrad v dobrém stavu, mráz lépe odteče, když ve špatném stavu, drží se tam déle.

Kolik je podle tebe tedy férové cena za hektar vinohradu?

To je moc těžká otázka. Záleží na jeho stavu. Za skvěle udržovaný hektar vinohradu na Pálavě bych klidně dala i přes ten milion korun. Jinde než na Pálavě mimochodem seženete hektar klidně i za dvě stě tisíc. Před deseti lety byla cena několikanásobně nižší. Samozřejmě stoupá s tím, jak roste turistika i kvalita jihomoravských vín.

Kolik jste nejvíc „zainvestovali“ do vína?

A na kolik to vyjde, když se člověk rozhodne založit úplně nový vinohrad?

Na jeden hektar můžete vysadit tři tisíce sazenic, ale i čtyřnásobek. Taky záleží na lokalitě, na Pálavě vyjde nákup, příprava půdy, stavba opěrné konstrukce pro vinohrad a jeho vysazení zhruba milion korun. Do toho musíte řešit vinařství. Kdo to má jako já, tedy nemá to štěstí a vinařství nezdědí, musí mít prostory na výrobu, nakoupit technologie – tanky, sudy, lisy, mlýnky. Jsou to miliony korun, které se vracejí velmi pomalu. Snažíme se šetřit na tom, co se dá sdílet s ostatními vinaři, máme třeba pronajaté prostory na výrobu, traktorové práce nám dělají sousední vinaři…

A je vinařina vůbec výhodný byznys?

Jak teď vzniká spousta nových vinařství, můžou lidi mimo obor nabýt dojmu, že to výhodný byznys je. Ale upřímně, není to úplně tak. Nevím, jak je to u velkých vinařství, ale malí vinaři musí tu práci fakt milovat. Zní to jako klišé? Ale vinařství fakt není oslíček na peníze. Ta práce je náročná a nevypočitatelná. Teď jsem třeba byla o víkendu ve vinohradě, bylo pětatřicet stupňů, a já věděla, že prostě musím očistit co nejvíc kmínků, vedro nevedro. Byla jsem po několika hodinách spálená, umořená, ale viděla jsem tu práci, co je za mnou. A že za pár měsíců si z toho dám pohárek vína. Maminka se mi smála, že jsem se zbláznila.

Kdy budou první lahve Plenéru?

Až se rozhodnu, že už to do lahve může. (smích) Teď pořád chodím ochutnávat k sudům. Protože máme nové vinohrady a technologii, kterou jsem ještě nezkoušela, pozoruji, kam se bude vyvíjet víno dál. Je to punk, nevím, jak se víno bude chovat, zavelím, že lahvujeme, až mi přijde nejlepší. Nejpozději na podzim už něco prodávat musíme, abychom uvolnili místo v sudech na další ročník. Z ročníku 2016 budeme mít ryzlink, frankovku a dvě bílá cuvée. A zatím tak devět tisíc lahví, jsme maličké vinařství.

Chcete se rozrůstat?

Rádi bychom se rozrostli na pět hektarů vinohradů. Hlavně chci vědět, že lidi bude naše víno bavit. Nicméně z praktické oblasti: Moc bych si přála, abychom měli vlastní traktor.

Kolik plánuješ prvním rokem vydělat, za kolik budeš mít lahev?

To nevím! Záleží, jak dlouho vína budou v sudech, ani jsme si zatím nespočítali všechny náklady.

Tedy jinak, co je pro tebe víno pod cenou?

Když mám představu, kolik stojí práce a technologie, nechápu, jak se k nám může dovážet víno, které stojí šestnáct korun za litr. Tedy pro koncového zákazníka je z toho sudovka za 40 korun za litr. Nechápu, z čeho to dělají. U nás to není možné, kilo hroznů tu vyjde na 25 korun. Ale říct, že třeba ve vinotéce je pro mě lahev, která není pod cenou, ta nad dvě stovky, se taky jednoduše nedá. I za stovku seženete super moravské základní víno k večeři.

Jak vlastně vypadá typický den vinařky?

Máme už dva a půl hektaru vinohradu, takže v něm jsem víceméně pořád, teď valí sezona zelených prací, což je nejtěžší část roku, vinohrad roste a je třeba ho pořád upravovat. Ale dělám i administrativu a dokončuji vína ve sklepě.

Jaký je největší strach vinaře?

Že přijde o úrodu, samozřejmě. Bojím se všeho, letos při jarních mrazech přišli někteří vinaři i o 90 procent úrody, my to jakž takž přežili jen s desetinovou ztrátou. Pak přišly kroupy. Pak počasí, při kterém se daří plísním… Sucho… To je furt něco. Dokud nemám hrozny sklizené, je to stres, pak už vím, že to můžu pokazit jen já, a to je vlastně úlevný pocit.

Dominika Černohorská

Narodila se ve Valticích v roce 1988. Studovala vinařství a vinohradnictví na lednické Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity, kde si teď dělá doktorát. Na praxi chodila do vinařství Volařík, kde posléze zakotvila jako obchodní zástupkyně a organizátorka degustací. Loni s Ivem Markem založili vinařství Plenér. Je členkou spolku Mladí vinaři a Unie enologů ČR.

Co tě za ten rok v oboru nejvíc překvapilo?

Jak mi kolegové vinaři pomáhají. Loni jsem měla první vinobraní a sami od sebe mi volali, jestli něco nepotřebuju, jestli všechno zvládám.

Od konkurence jsi to nečekala?

Mám zafixované vinaře jako lidi, co se kamarádí, ale nádech konkurence tam pořád je. Mně to úplně nevyhovuje, myslím, že tu prostor je, aby se uživili všichni zdejší vinaři. I proto jsme založili spolek Mladých vinařů, je nás třináct, ochutnáváme navzájem vína a předáváme si znalosti. Myslím, že předchozí generace to tolik nedělá. Respektive že neumí ocenit úspěch kolegy. Teď jsme byli s Mladými vinaři na Wine Prague a měli jsme tam v neckách třiatřicet vín. Když jsem se podívala okolo sebe, každý z nás lidem prezentoval víno kolegy, nikdo ne své vlastní. To byl hezký moment.

V zahraničí je podobných spolků mladých hodně, chtěly jsme ho s kolegyní Evou Skálovou i u nás. Nejsme navždy uzavření, přijít může kdokoli, a kdo už nebude potřebovat, odejde a uvolní místo dalším. Plánujeme akce v Praze, akce s dýdžeji, prostě trochu ty degustace zbavit snobského nádechu. Netřeba důležitě točit sklenkou a říkat si, co v ní je a jak to chutná, ale prostě lidem nalévat svoje víno.

V pokračování rozhovoru s vinařkou Dominikou Černohorskou se dočtete třeba to, proč je podle ní nesmysl vybírat vína podle medailí na etiketě, jaká soutěž má v Česku vůbec smysl, nebo jaká vína doporučuje – třeba i k snídani:

Úvodní fotka: Luba Mrkvica

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Kristýna Kašpárková

Kristýna Kašpárková

Vystudovala filmovou vědu a žurnalistiku na Masarykově univerzitě. Dlouholetá redaktorka a posléze editorka brněnské redakce MF DNES. Od roku 2014 novinářka na rodičovské dovolené, přispívá pravidelně... Více

Další články autora

Zobrazit vše

Související témata

byznysplánpodnikánívínoživotní styl
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo