Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Pije celá Morava a Slováci taky, říká sklář z Kopanic. Na skladě má tisíce štamprlat

Marie Urubková
Marie Urubková
2. 10. 2023
 8 990
Podnikavé Česko

Foukal pohár pro papeže i lustry pro Bocci. Když se měl rozhodnout, jestli utratí milion za plyn, nebo pec vypne, neváhal ani minutu. Rok po krizi dodává luxusní dýmky do Dubaje a jede „do plných“. Ladislav Breznický a jeho skleněný svět v kostce. Račte vstoupit.

Pije celá Morava a Slováci taky, říká sklář z Kopanic. Na skladě má tisíce štamprlat
Ladislav Breznický se svými syny Ladislavem a Matějem / Zdroj: Glass LB
Sklárna Glass LBSklárna Glass LBSklárna Glass LBSklárna Glass LBSklárna Glass LBSklárna Glass LB
Další fotky
v galerii (18)

V malé rodinné sklárně ve Květné jasně žhne rozpálená pec. Na konec píšťaly nabere mistr žhavou sklovinu. Září jako drahokam a hustotou připomíná tekutý med. Krátce ji obarví krystalky modré barvy, kus sválí v dřevěném svaláku a zručně vloží do formy. S elastickou hmotou si pohrává tak dlouho, dokud z ní nevytvaruje dózu přesně podle svých představ.

Jedná precizně, ale rychle, aby sklo nestihlo zatuhnout. Nůžkami natříhne uši a třílitrovou nádobu šikovně odřízne od píšťaly. Hotová putuje do chladicí pece, kde je krátce vystavena pětisetstupňovému žáru a poté postupně chládne až do druhého dne.

Z čela setře nabíhající krůpěje potu a znovu se usměje. „Štamprlek zvládneme udělat i dvě stovky denně, dóz na živou vodu kolem pětapadesáti,“ popisuje majitel firmy Glass LB Ladislav Breznický. Pevný šestapadesátník s úsměvem od ucha k uchu, který nikdy nejde pro dobrou historku daleko. Jeho život je jedna velká historka.

Nahlédněte sklářským mistrům pod ruce

Čím je nás míň, tím je práce víc a člověk se dostane k věcem, které stroje a zahraniční skláři ještě nezvládnou.

Sklářská tradice

Narodil se na zámku a do porodnice jej táhli na saních koně s rolničkami. „Od té doby su prdlý do koní,“ vypráví s humorem sobě vlastním Breznický.

U koní se seznámil s manželkou Radkou, několik let pracoval jako správce parku Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem. Nebýt zmanipulovaných zakázek, které převrátily hřebčín vzhůru nohama, sedlal by zřejmě slavné bělouše dodnes.

Dvě dekády strávil v Moravských sklárnách Květná. Foukal sklo v Častolovicích i v Komni. Pracoval jako zedník. Pak rozvážel důchodcům obědy a přibral patnáct kilo. S nadsázkou říká, že jako tehdy už se mít v životě nikdy nebude.

Ladislav Breznický

  • Narodil se 17. listopadu 1966 na zámku Nový Světlov v Bojkovicích, pochází ze šesti sourozenců.
  • Vyučil se na Středním odborném učilišti sklářském ve Valašském Meziříčí, praxi absolvoval v huti v Karolince, kde se naučil foukat baňky, skleničky i džbánky.
  • Ve studiu pokračoval na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru, obor hutní zpracování skla.
  • Začínal jako foukač skla ve Sklárně Květná, kde se vypracoval na pozici huťmistra.
  • Působil jako mistr sklářské dílny Florianova Huť v Častolovicích, v HANA Glass studiu v Komni nebo sklářském ateliéru Svoboda Karlov u Škrdlovic.
  • Pracoval jako správce Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem.
  • Vlastní sklářnou huť ve Květné zbudoval v roce 2010, firmu Glass LB zřídil společně se svými syny v roce 2016.
  • Získal ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Zlínského kraje 2023.
  • Téměř 35 let je členem slévačského týmu věhlasného akademického sochaře Otmara Olivy.
  • Organizátor setkání starých sklářských mistrů z Květné, nejstarší má 94 let.
  • Víc než 40 let sólový tanečník a zpěvák folklorního souboru Světlovan z Bojkovic.
  • Jeden ze zakladatelů mužského pěveckého sboru SEN ze Strání a aktivní člen mužského sboru Bratříčci z Moravy.
  • S rodinou žije v Květné, s manželkou Radkou mají syny Ladislava a Matěje a vnučky Emily a Lani.

Jenže kopaničář se stal sklářem, aby se k řemeslu, za které bojoval i s transparentem v ruce, znovu vrátil. V roce 2010 vydražil se ženou torzo od souseda a v místě, kde stála tři roky zavřená sklárna, postavil novou huť.

Ze stropu v ní visí kanadské lustry Bocci, které připomínají mačkané polštáře, ale i skutečnost, že Glass LB je dnes jedna z mála českých firem, která dodává české sklo až za oceán. Zatímco ostatní krachují, ona roste. „Čím je nás míň, tím je práce víc a člověk se dostane k věcem, které stroje a zahraniční skláři ještě nezvládnou,“ vysvětluje Breznický.

Třináctým rokem navazuje na místní tradici, která zde sahá až do 18. století. Sklárnu Květná založili v roce 1794 Lichtenštejnové a je dosud jednou z nejdéle fungujících skláren na našem území. Ladislav Breznický s ní soupeřit nechce, ani nemůže. „S ředitelem jsme kamarádi, chodil ke mně do skautu. Jsme rádi, že se tu řemeslo stále drží.“

S německou firmou Maunawai, které vyrábí dózy na živou vodu, spolupracuje jeho sklárna už sedm let. „Mrtvá“ voda z hor, kterou čistí přes filtr, končí v domácnostech, firmách i sanatoriích - v ručně foukaných nádobách, které poctivě vypiplají v rodinné sklárně na východě Moravy. Začínali na pěti stech kusech ročně, loni už dělali tři tisíce. „Maunawai je jedna z pěti stálých firem, které nám pomáhají udržovat suroviny, platit energie i mzdy. Ten zbytek už je navíc,“ zmiňuje huťmistr.

Plynu protopíme hromadu, ale už můžeme zase sponzorovat kalichy, sklíčka do cyklostezek nebo relikviář Jana Pavla II. do Koclířova.

Vynucená odstávka

Když se loni k poslednímu srpnu rozhodl pec vypnout, byl to právě německý zákazník, který jej přemluvil, aby mu zakázku i za cenu vyšších nákladů dodělal. Dvaadvacet dní v září, než dosloužila pánev, hradil sklárně energie i tisíc kusů ručně foukaných nádob, které si objednal.

Luis Sergio Castro
Jakub Koutek

Za energie platíme čtyřnásobek, pomoc státu je nutná, říká šéf přední keramičky

Při výrobě využívají pece na plyn a neobejdou se bez elektřiny. Společnost Laufen CZ, pod níž spadá i česká značka sanitární techniky Jika, tak patří v rámci aktuální energetické krize mezi nejohroženější firmy. Co firmu aktuálně trápí a co by jí pomohlo? „Chtěli bychom zastropovat ceny,“ volal v rozhovorou pro Finmag.cz po jasném celoevropském řešení ředitel společnosti Luis Sergio Castro.

Přesto se čtyřměsíční pauza Breznického sklárně nevyhnula. Má za sebou krušný rok. Extrémní ceny energií jí téměř položily. „Za loňský rok nám sedmkrát zvedli plyn,“ přemítá majitel. Dokud to bylo čtyřikrát, pětkrát, zákazníci prý na produkt dražší o třicet procent kývli. V okamžiku, kdy vzrostla cena za kubík z 370 na 3500 korun, už ale výroba utáhnout nešla.

Dát dva miliony za plyn, nebo radši udělat podlahy a zbytek si nechat na výplaty? Volba byla jasná. Než se politici dohodnou, tak si tu naši huť trochu zkulturníme, řekli si chlapi na dílně. A jak řekli, tak i bylo. Místo sklářských píšťal nahodili zednické náčiní a kromě podlah udělali nové omítky a sklárnu vymalovali. Pec stála od 20. září do 12. ledna. Desátého února už byly její vzorky na veletrhu v Dubaji.

Glass LB přestála krizi a dnes je v lepší kondici než kdykoliv předtím. S ještě větším nasazením se pustila do výroby děl, které projdou osmi rukama, než se dostanou ke konečnému zákazníkovi. „Plynu protopíme hromadu, ale už můžeme zase sponzorovat kalichy, sklíčka do cyklostezek nebo relikviář Jana Pavla II. do Koclířova,“ pochvaluje si Breznický.

Pije celá Morava a z druhé strany je Slovensko, ti jsou stejní jak my. Když není pět tisíc štamprlek na skladě, tak je to málo.

Skleněná loď do Dubaje

Za luxusní zakázku, která v současnosti tvoří až polovinu odbytu Glass LB, vděčí sklárna českému designérovi Vítu Bechynskému. Vodních dýmek, které putují na Blízký východ, vyrobí dvě stě kusů měsíčně. S podnikatelem spolupracuje už osm let.

Jak se vám podniká v Česku?

Jsem člověk, který si nestěžuje. Když něco dělám s chutí a rád, všechno se dá zvládnout. Jen občas bojujeme se závistí a nedávno jsem byl trochu vytočený z byrokracie. Na udání jsme měnili dva komíny. Neustále jsme plnili rostoucí připomínky a ze dvou měsíců bylo tři čtvrtě roku. Až jsem začal řvát do telefonu, přijel úředník a na druhý den byly papíry hotové. Celá ta sranda nás vyšla na 250 tisíc.

Dokud jsem dělal skláře na živnost, nikdo se v dílně neukázal. Pak si něco přistavíš, aby to bylo kulturní, protože sem chodí lidi a už tě mají. Co vyděláš, to z tebe dostanou. Kontroly musí být, ale tolik? To je neštěstí. Jak to bylo v té pohádce O statečném kováři? „To kralování od pořádné práce jenom zdržuje.”

„V únoru jsme mu vzorovali nový design. Skleněnou loď, která plave jako v akváriu. Nahoře má dokonce vychytávku, že digitálně zahřívá tabák. Bomba!“ popisuje nadšeně majitel.

Movitá klientela tvoří až tři čtvrtiny osmiapůlmilionového obratu rodinné sklárny na slovenském pomezí. Čtvrtina jde do Německa, polovina do Dubaje. „Zbývají štamprlky, protože pije celá Morava a z druhé strany je Slovensko, ti jsou stejní jak my. Když není pět tisíc štamprlek na skladě, tak je to málo,“ usmívá se huťmistr.

Právě zde vznikají i originální kalíšky zvané zuzky. Jak říká Breznický: „Jediné štamprlky, ze kterých jde pít i vleže.“ Ťukají jimi staří dobří rodáci a z typicky folklorních oblastí, mezi které Strání patří, dosud nevymizely. Na hranici se Slovenskem získávají slavíčci nebo pijačky na oblibě stále častěji. V rodinné sklárně ve Květné jej vyrábějí asi v patnácti různých provedeních.

Mozaiku děl, které maličkou sklárnu za posledních 13 let proslavily, doplňuje rubínový kalich pro papeže Františka, který dostala hlava katolické církve darem. Podílela se na výrobě koruny Anežky České, dvouapůlmetrové soše, kterou vytvořil akademický sochař Daniel Ignác Trubač. Týden pak strávila výprava ve Vatikánu na osobní audienci.

Dnes tvoří absinthové skleničky i speciální dózy na led pro boršický Žufánek. Whiskovky pro Seznam.cz, pohárky pro čokoládovnu Černý Janek, také sošky, lustry, sklíčka do vitráží a další kuriozity, které můžete obdivovat hned při vstupu do prodejny. Umělecká díla vznikají pod rukama sedmi sklářů včetně Breznického synů Ladislava a Matěje, kteří se na vedení firmy už několik let podílejí.

Přemýšlíte o podnikání? Otestujte se, na co se hodíte!

Otazník
Shutterstock

Podnikavé Česko, to nejsou jen zajímavé byznysové příběhy a rozhovory s podnikateli. Je to taky zábava. A vhled do toho, co takový podnikatel vlastně všechno musí řešit: byrokracie, daně, ESG/CSR, personalistika, technologie... Ono je toho víc, ale ne všechno lze tak snadno zaškatulkovat.

Pokud navíc sami přemýšlíte, do čeho se vrhnout, máme pro vás jedno milé překvapení: zkuste náš test osobnosti. Stačí vyplnit dvacet otázek a okamžitě zjistíte, jaký obor by vám sedl nejvíc. Tak směle do toho!

Domácí galerii doplňují zdejší výrobky, ale také snímky papeže Františka nebo akademického sochaře Otmara Olivy.

Křišťálový tatraplán pro Zikmunda

Z torza vznikla prosperující sklářská dílna, z několika metrů čtverečních maličký kulturák. Kovové trubice, kleště a další sklářské nástroje doplňuje na stěnách malá rodinná galerie. Z několika fotografí září do prostoru široký úsměv Miroslava Zikmunda, na kterého si majitel sklárny vzpomene často a rád.

„Byl to zlatý človíček. Když jsme odlévali u Otmara Olivy portál cestovatelů na radnici do Zlína, skočil za mnou do díry, vytrhl mi z ruky lopatu a ve dvaadevadesáti letech a se sedmi bajpasy vyhazoval písek místo mě,“ popisuje s úsměvem Breznický. Když prý přišel legendární Zikmund na odlévání podruhé, letěl zrovna s manželkou do Amazonie, tak jim podepisoval knížku pro náčelníka.

Ještě jste nemrkli na galerii? Tady máte poslední šanci

Skleněný křišťálový Tatraplán, který vznikal ve Květné ve spolupráci s jedním z nejlepších českých sklářů Honzou Vyskočilem, dostal Miroslav Zikmund ke stým narozeninám. Nyní je k vidění ve 14. budově bývalého areálu Svitu ve Zlíně.

Domácí galerii doplňují zdejší výrobky, ale také snímky papeže Františka nebo akademického sochaře Otmara Olivy. V jeho slévačském týmu je Ladislav Breznický téměř pětatřicet let. „Jak umíme utavit sklo, tak umíme utavit bronz.“ V červnu společně instalovali pomník Milady Horákové na právnické fakultě v Olomouci, v červenci relikviář biskupa Antonína Cyrila Stojana na Velehradě.

Nikdo nesmí prudit. Protože po zlém uděláš hodně práce, ale po dobrém milionkrát víc.

Chce to chytnout hned odmala

Kdo nezná Ladislava Breznického jako skláře, mohl jej vidět na pódiu. Pětačtyřicet let obléká pod hlavičkou Světlovanu bojkovský kroj a s folklorem už objel pěkný kus světa. Naposledy zpíval do rozhlasu v ekvádorském Ambato a navzdory své tělesné konstituci vyskočí výš než kdejaký dvacátník.

Volný čas věnuje rodině a jednou za měsíc se vypraví do Nového Boru. Při pohledu na vyhaslé pece, u kterých sám kdysi začínal, je mu smutno. Píšťalám a mašinám, které tam zůstaly po bývalých sklářích, znovu vrací život ve své huti.

Dokážete ocenit sklářské řemeslo?

České sklo jde prý znovu do módy. Jenže problém je s učni. „Na školách mají výborné podmínky, ale je jiná doba. Když mladí vidí, že se člověk u práce potí, tak je sklářské řemeslo neláká,“ přemítá huťmistr. Pivo se u precizní práce už tolik nenosí a k mobilu od pece taky jen tak neutečete. Jeden sklář toho navíc na užitkovém skle moc nezmůže.

„Musíte být sehraný tým. Když to jeden pokazí, neuděláte vůbec nic. A nikdo nesmí prudit. Protože po zlém uděláš hodně práce, ale po dobrém milionkrát víc,“ říká Ladislav Breznický.

Sám dokázal přitáhnout ke sklářství oba své syny a dnes je rád, že jim to společně šlape. „Kluci pomáhají a baví je to. Pak přijdou vnučky a točí mi s píšťalou. Zatím chtějí spíš prodávat, ale už brzy je naučíme brousit. Musí projít celou výrobou. Chce to chytnout hned odmalička,“ míní majitel.

Mistr Breznický má tři stenty v srdci a už tu ani nemusel být. Sklářské řemeslo chce předat, dokud může, a sám už si bude jenom hrát. Protože když chcete udělat pěkný výrobek, nesmíte ho dělat pod tlakem. Musíte mít klid.

Svou práci má majitel maličké sklárny rád. Ale kdyby ho někdo naštval, což už se párkát stalo, nebál by se naložit kontejner a odjet k Indiánům do Ekvádoru. „Když jsme se stěhovali do Kladrub, stýskal jsem si, že nebudu mít Moravu, že nebudu mít kroj, ale s těmi Indiány si taky zatancuješ a naučíš je písničky. Jsou úplně někde jinde než my tady v Česku,“ dodává Breznický.

„Tak jedem, hoši. Hlavně vesele a do plných!“

Máte snad tip na podobně zajímavý či neotřelý byznysový příběh? Pošlete nám ho a my se na něj rádi podíváme!

Podnikavé ČeskoFinmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
19
+

Sdílejte

Diskutujte

Vstoupit do diskuze
Marie Urubková

Marie Urubková

Editorka regionálního Deníku a redaktorka Magazínu Patriot. V médiích působí od roku 2007. V minulosti spolupracovala s regionální televizí TVS, vyzkoušela si práci tiskové mluvčí města. Pohybuje se v... Více

Související témata

byznyspodnikáníPodnikavé Českosklářstvísuccess storyZlínský kraj
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo