Kecy o bohémství jsou na nic, musíte makat, říká o podnikání v umění Krajc

„Mám své obrazy rád, ale musím se uživit,“ odpovídá Krajc na otázku, zda má ve svém ateliéru i obrazy, které nikdy neprodá. K umění přistupuje jako k byznysu. I proto s kolegy založil uměleckou skupinu FIRMA.

„FIRMA fakt funguje jako firma. Máme stanovy, manažera, rozpočet. Dělíme se o procenta ze zisku a financujeme z něho společné výstavy či knihu, která záhy vyjde,“ přibližuje fungování skupiny, jejíž název se odvinul od frází bývalého premiéra Andreje Babiše.

Instagram je pořádný guláš, teď tam maluje třeba jedna uklízečka a má 50 tisíc sledování, zatímco já mám jen čtyři tisíce.

Kdo si koupil váš první velký obraz?

Sběratelé, majitelé velkých sbírek. Sledovali mě delší dobu, měli už některé menší obrazy. A po škole, v roce 2009 si ode mne ještě koupili čtyřmetrová plátna.

Kupují dál?

Dnes už moc nechodí, před lety nakoupili levněji, nechtějí jít výš. Objevují se ale noví zájemci. A je jich spousta. Za covidu se trh s uměním hodně rozběhl, lidi měli asi víc času, nechtěli nechat ležet peníze.

Přicházejí za vámi kupci až sem, do ateliéru?

Prodávám v ateliéru, ale zastupují mě také DSC Gallery a Galerie Kodl. A spolupracuji také s kurátorem Karlem Srpem při přípravě výstav, knih. Přesně dovede vyhmátnout, o co na mých plátnech jde, vidí tam i věci, na které já nedohlídnu. A má brilantní znalosti dějin umění.

Jak to vypadá v ateliéru Martina Krajce? Podívejte se

Daniel Hamerník

Daniel Hamerník

Další obrázky v galerii (6)

To stačí? Instagram nepotřebujete?

Ale potřebuji, je praktický. Jedu do Madridu, chci ukázat, co nového dělám, a tak vytáhnu mobil. Také všechny galerie i další výtvarníci se na Instagramu prezentují.

Instagram je ovšem dnes zaplaven uměním všeho druhu i kvality. Jak se v tom má případný kupec vyznat?

Mám asi štěstí, že jsem si už něco odpracoval, lidi si mne najdou i bez sítí. Instagram je pořádný guláš, máte pravdu, teď tam maluje třeba jedna uklízečka a má 50 tisíc sledování, zatímco já mám jen čtyři tisíce. Ta dáma se vyfotí v legínách, v obýváčku, lidi to baví, kupují.

Samozřejmě přišla i chudá období, ale vždycky to nějak dopadlo. Dneska si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného.

Kupují také digitální tisky na 100ks.cz, a to včetně těch vašich. Jak jste se tam ocitl?

Přivedla mě tam poptávka. Jak jinak. Poskytl jsem jeden obraz, vyfotili ho a já jim dal autorské právo k vytisknutí stovky kopií. Jsou to digitální tisky. Dostal jsem honorář a když prodají i ten originál, mají sjednanou provizi. Normální obchod. Už jsme spolu dělali dvě edice.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Někteří autoři, třeba i nejznámější německý malíř Gerhard Richter, digitální tisky odmítají.

Myslím, že každý autor má právo si zvolit techniku pro grafické zpracování svého díla. Někdo navždy zůstane u litografie na šutr, u sítotisku. Mně digitální tisk nevadí, stejně jako neodmítám Instagram. Jsou to nové cesty, principy. Když se mě ale zeptáte, jak to dělá Damien Hirst s tokeny, to mi už hlava nebere. Jsem rád, že platím sociální a zdravotní, zvládnu daňové přiznání a mám čas na malování. Jasně, nad Instagramem mě přepadají i ty blbé otázky: Proč jsem studoval tolik let? Na co jsem se dřel? Abych pochopil, že všechno už bylo namalované?

Došlo to někdy až tak daleko, že jste přemýšlel o tom, že to vzdáte a půjdete se prostě živit jinak?

První krize přišla hned po promoci. Akademie byla krásná bublina s ateliérem, který sice sdílíte s deseti lidmi, ale máte tam barvy a můžete malovat a malovat. Ale pak dostanete diplom a rodiče se zeptají: Co teď budeš dělat? A kde? Naštěstí jsme našli s jedním kamarádem útočiště nejprve v pražské Trafačce, později jsem si pronajal už ateliér na Vinohradech. Samozřejmě přišla pak i chudá období, ale vždycky to nějak dopadlo. Dneska si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného.

A daří se vám, jak je vidno. Na začátku července jste zahajoval výstavu v DSC Gallery a na konci měsíce byla polovina pláten prodaná. Mimochodem – máte tady v ateliéru i obrazy, které nikdy neprodáte?

Některé si nechávám, abych se mohl časem ohlédnout. V samém finále jsou ale všechny moje obrazy na prodej. Jak říká Michael Rittstein: „Těžko se prodává, lehce se žije.“ Mám své obrazy rád, ale musím se uživit.

Proto jste také s kolegy založili před dvěma roky uměleckou skupinu FIRMA?

Je to stejný způsob jako s OBREM (skupina, kterou Krajc spoluzaložil v roce 2006 během studií - pozn.red.). Je nás sedm, všem se nám blíží čtyřicítka a všichni se živíme výtvarným uměním. A chceme se jím dál živit. Proto jsme založili FIRMU. Je to produkt doby, kdy umělec je mnohdy sám sobě manažerem, stará se o každodenní provoz i výdělek, jedná s galeriemi, kupci, investory. Žijeme ve specifickém období, úplně jiném, než prožívaly předcházející generace. Tohle chceme prostřednictvím FIRMY reflektovat, je v tom nadsázka i sebeironie a hlavně společně tvoříme.

Mám rád velká plátna, takže často lezu po štaflích a někdy hrozně bolí nohy, záda. Chce to tedy i dobrou fyzičku.

Pasta Oner, Michal Cimala, Jan Kaláb, Martin Krajc, Matěj Olmer, Michal Škapa a Karel Štědrý. Jak to šlo dohromady, když jste malovali jeden obraz?

Skvěle! Ten obraz měří čtyři krát šest metrů, takže jsme si na něj museli pronajmout halu. Malovali jsme ve skupinkách nebo na střídačku skoro dva měsíce. A když jsme jej vystavili s dalšími plátny, která pro FIRMU vznikla, bylo to taky obrovské. Nechápu to, ale i největší plátno se prodalo. Teď děláme na dalším, ale rozdělili jsme jej na šest částí. Vystavíme ho v říjnu v Mánesu.

Martin Krajc

Daniel Hamerník

• Patří k nejúspěšnějším současným výtvarníkům, jeho díla figurují v soukromých i veřejných sbírkách u nás i v zahraničí.
• Zatím poslední výstava v pražské DSC Gallery, která umělce zastupuje, se konala v červenci a srpnu a setkala se opět s velkým ohlasem.
• Společně s Pastou Onerem, Michalem Cimalou, Janem Kalábem, Matějem Olmerem, Michalem Škapou a Karlem Štědrým je podepsán pod manifestem umělecké skupiny FIRMA. Ta chystá další výstavu na říjen do pražského Mánesu.

Říkáte, že FIRMA je manifest. Je také firmou?

Název se odvinul z Babišových frází o tom, že stát se má řídit jako firma. Naštěstí na Babiše už můžeme zapomenout, ale FIRMA fakt funguje jako firma. Máme stanovy, manažera, rozpočet. Dělíme se o procenta ze zisku a financujeme z něho společné výstavy či knihu, která záhy vyjde. Uvidíme, co z toho ještě pojde, jestli nám to nakonec manažer neukradne. Nesmějte se, všechno je možné.

Ustojíte podnikání s kamarády?

Nebereme se moc vážně, tak snad jo. Zatím je to radost. Jasně že jsme i rivalové. Ale to je motor, hecuje nás to.

Kdybyste měl děti a ty se také nadchly pro malbu, nezrazoval byste je?

Co bych mohl dělat? Ale je to boj, to nepopírám. Člověk na sebe musí být tvrdý, musí si nastavit režim a neslevit. Všechny ty kecy o bohémství jsou na nic. Musíte makat.

Jak máte nastavený režim?

Maluju každý den, tak osm deset hodin. Začínám hned po snídani, pak rychlý oběd. Večer už je to na nic, ale když obraz dokončuju, přetahuju. Mám rád velká plátna, takže často lezu po štaflích a někdy hrozně bolí nohy, záda. Chce to tedy i dobrou fyzičku. Někdy to nejde, někdy se nechce, ale musí se.

(...)

Zaujal vás rozhovor? Martin Krajc v novém čísle tištěného Finmagu vypráví o mnoha dalších věcech. Třeba o tom, kolik dostával za své obrazy v začátcích, o tom, proč si pro vzdělání nevybral nějaký „pragmatičtější“ obor, nebo o tom, zda se bojí nástupu umělé inteligence.

Finmag.cz

Kam dál? Tištěný Finmag na webu:

• Základ byrokracie. Jak vznikl kopírák a proč se ho soudruzi drželi zuby nehty?
• Obsazuje seriály i filmy. Casting je víc než jen výběr herců, říká podnikatelka
• Žlutá střela se zenovou aurou. Tenhle Lexus zosobňuje sny o Japonsku
• Být první nestačí. Tyhle „cool“ vynálezy ukázaly cestu k fatálnímu neúspěchu
• Vinař Fabig otevřeně o kolapsu i byznysu. Tělo mě vypnulo, popisuje

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag