Dělat tuctové věci je už nebavilo. Výrobci odvážných oken těží ze změny koncepce

Kariéra Jakuba Janošíka v rodinné firmě nezačala dobře. Když do ní přišel v 18 letech poprvé pracovat naplno, bylo to proto, že ho vyhodili ze střední školy. Ale nakonec to pomohlo výrazně změnit kurz rodinného podnikání. Z truhlářské firmy, která kdysi dělala běžná eurookna nebo třeba repliky historických oken a schodišť, jsou dnes specialisté na velkoformátová okna, která jsou součástí oceňovaných architektonických realizací. 

Když spolu mluvíme, je 33letý Janošík v jednom kole. Administrativní prostory ve Valašských Příkazech, vesnici na československých hranicích, jsou ve vrcholné fázi rekonstrukce, takže on i kolegové dočasně úřadují třeba ze stanic dobrovolných hasičů po okolí.

„Rekonstrukce je vrchol našich krátkodobých plánů. A pak máme spoustu dalších. Rekonstrukce nás stála několik let projekce a příprav. Nejen, že si chceme vytvořit příjemnější prostředí pro práci. Ale současně bude sloužit jako showroom k prezentaci toho, co umíme. Místo s výhledem na vrcholky Bílých Karpat a přilehlou loukou je k tomu ideální. Naše práce je spojení architektury a přírody. Tento dům by to měl dvakrát podtrhnout, “ říká nejmladší zástupce značky, jejíž historie se začala psát už v roce 1926.

Tehdy s řemeslem začal Jakubův prapraděda. Výrazně pak byznys nakopl Jakubův otec Jiří. Z regionálně působící dílny o čtyřech zaměstnancích udělal po revoluci prosperující firmu o desítkách zaměstnanců s pražským showroomem a prodejnou, která dodávala do celé republiky. Jenže to nefungovalo úplně dobře.

„Dělali jsme všechno a jak to tak bývá, nic pořádně. Klasická eurookna, interiérové dveře, schodiště, repliky historických věcí. Všechno tuctové, bez přidané hodnoty a pro kohokoliv, takže od majitelů bytových domů v Praze, po ty, kdo si stavěli rodinný domek nebo naopak pro developery. A i když toho bylo hodně, finančně to nevycházelo dobře,“ vzpomíná Jakub na realitu pár let zpátky.

Kouzlo těchhle oken spočívá v tom, že mají splynout s okolím a nic vás nemá rušit ve výhledu na to nejhezčí, tedy přírodu venku.

Průšvihář

Realitu, kterou sám výrazně pomohl překlopit v něco úplně jiného. Jen co se ve firmě rozkoukal a jen co se srovnala rozbouřená hladina poté, co do rodinného podnikání naskočil po vyhazovu ze střední školy. Dnes se leckde řeší nástupnictví a kdo rodinný byznys převezme. U Janošíků na tuhle debatu nestihlo dojít. Po éře letních studentských brigád sem Jakub prostě ze dne na den naskočil rovnou na plný úvazek bez jakéhokoliv plánu a směřování.

„Na střední jsem se netrefil oborem. Studoval jsem řízení firem, nebavilo mě to a moje blbost byla, že jsem to tehdy dával i okázale najevo. Doma z mého konce ve škole nikdo nadšený nebyl, ale mělo to tu výhodu, že jsem si tady pak zkusil různé pozice od výroby přes montáže a ve finále zakotvil ve vývoji a začal s estetičtějším směřováním firmy,“ nakusuje Janošík něco, na čem se ale nakonec shodli s celou rodinou včetně otce zakladatele.

Šéf inovací firmy Jakub Janošík

Tedy, shodli… Nečekejte žádnou promyšlenou strategii a noci probděné nad kreslením sofistikovaných plánů. Jednotlivým členům rodiny jen zkrátka začalo postupně docházet, že za věci, které dělají, se nedokážou postavit a rádi by se vrhli na produkty, které „trochu vypadají“ a budou je moci hrdě ukazovat.

„Brali jsme to tak, že to bude doplněk pro radost, že se tím občas uchytneme v nějakém hezčím domku. Nikoho z nás nenapadlo, že na tom nakonec bude celá naše práce stát a firmu to převrátí naruby,“ povídá s úsměvem Jakub.

Dnes tvoří právě velkoformátová okna, jakými je proslavená třeba brněnská vila Tugendhat, sto procent byznysu firmy Janošík. A z podniku zaměřeného na dřevo se stala firma orientovaná vlastně víc na sklo – kouzlo těchhle oken totiž spočívá v tom, že mají splynout s okolím a nic vás nemá rušit ve výhledu na to nejhezčí, tedy přírodu venku.

Nic se ale nezměnilo ze dne na den. Zakázky přicházely postupně, jedna hezká realizace k sobě přitáhla další zájemce. Janošíkům hodně pomohla spolupráce s oceňovaným architektem Zdeňkem Fránkem, který se nebál specialisty na dřevo z východu Moravy zaúkolovat náročnými výzvami.

Co je to vlastně moderní architektura, se u Janošíků přece jen pár měsíců učili. „Ono se ale těžko řekne moderní, když se podíváte na stavby z 20. nebo 30. let, často se k nim dnes vracíme,“ přidává další úhel pohledu Janošík.

Realizace velkoformátových oken od firmy Janošík

BoysPlayNice

Alex Shoots Buildings

Další obrázky v galerii (4)

Okna jeho firmy dnes najdete třeba v designovém vinařství Sonberk, v Českou cenou za architekturu oceněném Domě na Kozině z rukou ateliéru 111 architekti nebo v novém sídle dřevařské společnosti Klobucká lesní, jehož fotky nedávno oběhly všechny oborové weby. Kdo se na ně zadívá pozorněji, musí se ptát: Jak se tam ta okna sakra dávají? A jak to převážíte?

Do náročnějších projektů se odvážní Janošíci můžou pouštět i díky tomu, že jejich současná tvorba má přidanou hodnotu a tím pádem ji zákazníci velkoryseji oceňují.

Na milimetr

„Někdy složitě,“ směje se Jakub a vzpomíná na nejnáročnější úkol posledních měsíců. Desetimetrové sklo o váze 3,5 tuny se osazovalo do nového domu v Praze. Standardně musí materiál nejdřív projet centrálou ve Valašských Příkazech, ale tady se kvůli nadměrnosti nákladu jelo z německé výroby rovnou do metropole na stavbu. „Až je nám to někdy blbé, jak se to sklo nacestuje, jenže v Česku to nikdo dělat neumí,“ krčí rameny Jakub.

Vila Nic

Firma Janošík

Už před několika lety nadchla firma Janošík milovníky přírody pozorovatelnou Durch (na snímku), která stojí ve valašských kopcích jako prostý dřevěný rám a ohraničuje výhled na tamější přírodu. Ještě odvážnější by měla být plánovaná Vila Nic, konceptuální volnočasový domek v lesích, kde budou moct přespávat klienti firmy i milovníci netradiční architektury.

Vzniknout by měl jako ukázka toho, co všechno dnes jde s okny dělat. Jen to ještě chvilku potrvá. „Jak dlouho? To už snad ani nechci říkat, dvakrát už jsme měnili lokaci a řešíme stavební povolení. Mezitím to ale ještě uzrálo a proti původní verzi to bude ještě promakanější,“ těší se Jakub Janošík, až budou moct s kolegy ukázat, co všechno se za poslední roky naučili.

Zatímco dřív stačili na běžná okna dva zaměřovači, teď existuje desetičlenný tým lidí, který si jezdí pohlídat každý centimetr. To proto, že netrefit se u oken, která musí dokonale padnout, by byl daleko větší průšvih. Třeba ve zmiňovaném Domě na Kozině je každé okno atyp, ani jedno není stejné.

„Myslím, že i to je to, co architekty na spolupráci s námi baví. Jsme otevření jejich požadavkům a chceme jim vyjít vstříc. Zdeněk Fránek si například na jednom domku v Krkonoších vymyslel skleněnou kostku zasazenou do střechy, což bylo projekčně i montážně hodně náročné, ale zvládli jsme to. S takovými zakázkami rosteme, a navíc dělá radost nám i zaměstnancům, když se pak o realizacích hezky mluví nejen mezi architekty,“ popisuje Janošík.

Do náročnějších projektů se odvážní Janošíci můžou pouštět i díky tomu, že jejich současná tvorba má přidanou hodnotu a tím pádem ji zákazníci velkoryseji oceňují. Velmi hrubým průměrem (záleží to na konkrétním projektu i velikosti konečné plochy nebo způsobu uchycení) vychází metr čtvereční takového okna na 20 tisíc korun.

Naše práce se propisuje do celkové ceny a tu se developeři většinou snaží strhat na minimum. Neprotínáme se.

Výhled z „ničeho“

„Změnou orientace firmy se nám také změnila klientela. Naši zákazníci si na stavby většinou neberou hypotéky, nemají takový problém s tím, když jsme teď kvůli cenám vstupů museli o deset nebo patnáct procent zdražovat. Zajímá je, co umíme a jak to bude vypadat. A i nám je v téhle společnosti daleko příjemněji,“ přiznává Janošík, jehož firma spolupracuje téměř výhradně s architekty nebo investory-jednotlivci.

Naopak, ve velkých developerských projektech jejich okna až na jednu současnou výjimku nenajdete: „Naše práce se propisuje do celkové ceny a tu se developeři většinou snaží strhat na minimum. Neprotínáme se.“

Realizace velkoformátových oken od firmy Janošík

BoysPlayNice

Alex Shoots Buildings

Další obrázky v galerii (4)

S kým se proto snaží protínat co nejvíc, jsou lidé, kteří v Česku tvoří projekty s důrazem na kvalitu a krásu architektury. Výhoda prý je, že jich doma poslední dobou vzniká čím dál víc, což je mimo jiné i důvod, proč se zatím nehrnou do zahraničí.

Na svoje „doma“ se teď vůbec chtějí ještě trochu víc zaměřit. V nově budované centrále ve Valašských Příkazech by mělo vzniknout i bistro a prostory pro prezentaci moderní architektury nebo akce.

Finmag.cz

Kam dál? Podnikavé Česko na Finmagu:

• Staré ruiny mění na domovy pro seniory. Mělník nebyla náhoda, věří v Senlife
• Pěkně ostrý byznys. Pilové pásy ze Sazovic znají až za velkou louží
• Vinař Fabig otevřeně o kolapsu i byznysu: Tělo mě vypnulo, ale buduju dál
• Tradice, vášeň, slast i byznys. Neapolská pizza láká i Čechy
• Světový úspěch českého startupu. Průhledné střechy Nebesys získaly zlato

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag