Krvavý obchod s bílým zlatem. Za kšefty se slonovinou se dodnes platí životem

Přestože se mezinárodní komunita přinejmenším od konce 80. let pokouší krvavý obchod co nejvíc omezit, úspěch zatím slaví spíš jen na úrovni jednotlivých států. Nejčerstvěji oznámila rozšíření zákazu obchodování se slonovinou Velká Británie, která do něj koncem května zařadila pět nových druhů, včetně nosorožců, kosatek či narvalů.

Opačným směrem jdou některé africké země, pro které by mohla být slonovina výrazným zdrojem příjmů. Ty se v poslední době pokoušejí její prodej znovu zlegalizovat, což jim ale naposledy v listopadu minulého roku nevyšlo. Dodnes se tak se slonovinou čile obchoduje, Českou republiku nevyjímaje.

Takzvané „bílé zlato“ nejčastěji pochází od stále ohroženějších afrických slonů, jejichž počet za posledních čtyřicet let poklesl z 1,3 milionu na zhruba 415 tisíc.

Kromě samotných slonů navíc umírají kvůli ceněné komoditě i ochránci národních parků, kteří se snaží ohrožená zvířata ochránit – mezi lety 2006 a 2021 jich zemřelo víc než jeden a půl tisíce.

Ještě v roce 1800 bylo v Africe zhruba 26 milionů slonů, zatímco o sto let později jejich počet poklesl na pouhých deset milionů.

Dlouhá historie

Dálkový obchod se slonovinou se datuje už do období antiky, kdy se ze sloních klů vyřezávala drahá umělecká díla, ozdobné schránky nebo náboženské předměty. Ve starověkém Řecku byly například mimořádně oblíbené kultovní sochy, které se vyráběly ze zlata a slonoviny – socha Dia v Olympii od řeckého sochaře Feidiáse měla na dvanáct metrů a byla považována za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Řekové a Římané používali slonovinu v takovém množství, že během několika staletí zcela vyhubili syrské a severoafrické poddruhy slonů.

Obliba tohoto materiálu ale ani poté neustala – slonovinu nejprve ve středověku z afrického pobřeží dováželi arabští obchodníci a od 15. století je postupně nahradili Evropané v čele s Portugalci, kteří si najímali (nebo zotročovali) africké lovce slonů ve vnitrozemí.

Vzácné předměty z „bílého zlata“ mimochodem pronikly už ve středověku i do českých zemí, třeba Karel IV. si měl z Benátek přivézt slonovinovou šperkovnici s vyřezávanými erotickými motivy.

Během „závodu o Afriku“ v 19. století se lov slonů rozšířil do takové míry, že ho musely koloniální administrativy evropských států začít regulovat. Ještě v roce 1800 bylo v Africe zhruba 26 milionů slonů, zatímco o sto let později jejich počet poklesl na pouhých deset milionů. V příštích desetiletích pak přes veškerá ochranářská opatření včetně zakládání národních parků zmizelo dalších pětadevadesát procent sloní populace, která se dnes pohybuje v pouhých statisících a soustředí se převážně v Botswaně, Zimbabwe a Tanzanii.

Obrovskou popularitu získaly předměty ze sloního klu zejména v Číně, kde si je může dovolit mnohem víc lidí než v minulosti.

Marný zákaz

Drastický úbytek počtu afrických slonů vedl v roce 1989 k zákazu mezinárodního obchodu s jeho klem, ke kterému se připojilo celkem 184 zemí (se slonovinou z klů ještě mnohem míň početných asijských slonů se nesmí mezinárodně obchodovat už od roku 1975).

Slonovinové „přetáčení tachometru“

Shutterstock

Překupníci s „bílým zlatem“ se rychle naučili zákaz mezinárodního obchodu obcházet – například tím, že různými triky (třeba za použití čaje) vydávají slonovinu za dostatečně starou na to, aby ji bylo nadále možné dovážet a prodávat. Řada cílových států totiž umožňovala se sloními kly stále obchodovat za předpokladu, že byly získány před určitým datem – často datem přijetí zákazu. Přitom se ukázalo, že odborníci často nejsou schopni skutečné stáří slonoviny na pohled rozpoznat.

Podle jedné studie expert na starožitnosti mylně identifikoval stáří slonovinových předmětů u dvanácti ze čtrnácti případů a teprve relativně nedávno vyvinutou radiouhlíkovou metodu datování ještě ani zdaleka nevyužívají všechny důležité státy.

Obchod ovšem nelegálně pokračoval i nadále, živený především poptávkou v jihovýchodní a východní Asii, kde jsou předměty z „bílého zlata“ nejen symbolem statusu a bohatství, ale mají přinášet štěstí nebo jsou využívány v tradiční medicíně. I nadále se z něj také vyřezávají náboženské předměty, pro část lidí se navíc slonovina stala investicí podobně jako skutečné zlato, zvlášť pak v době nejistoty a ekonomické krize.

Obrovskou popularitu v posledních dvou desetiletích získaly předměty ze sloního klu zejména v Číně, kde si je díky zvyšující se životní úrovni může dovolit mnohem víc lidí než v minulosti. Do velké míry tak nahradili Japonce, kteří naopak o slonovinu ztrácejí zájem.

„Čínští spotřebitelé jsou jednou z hlavních hnacích sil globálního obchodu se slonovinou, který přispívá k rozmachu nelegálního lovu slonů na africkém kontinentu,“ popisuje Čou Fej, vedoucí programu WWF Čína. Mezi Číňany zároveň dlouho chyběla výraznější osvěta a velká část zájemců o výrobky ze sloního klu si neuvědomovala, že jsou výsledkem vraždění slonů, což se začalo měnit teprve díky angažmá veřejně známých osobností.

Se slonovinou se kromě toho rozvinul klasický černý trh, který funguje zejména na internetu. Překupníci na serverech jako eBay, který prodej slonoviny plošně zakázal v roce 2010, pro nabízení „bílého zlata“ používají různé přezdívky, jako je „hovězí kost“ nebo „falešná slonovina“. Studie Caroline Coxové z Portsmouthské univerzity v roce 2018 ukázala, že víc než 500 z 632 předmětů prodávaných na britském eBay pod názvem „hovězí kost“ byla ve skutečnosti vyrobená ze slonoviny.

Podobný případ se v nedávné době řešil i v Česku. Celníci koncem března provedli razii nejmenovaného plzeňského obchodníka se starožitnostmi, který přes internet údajně nabízel nelegální slonovinu a předměty z ní vyrobené. Zajistili u něj desítky exemplářů, ke kterým neměl doklad o jejich původu.

Británie pod hrozbou maximální pokuty 250 tisíc liber a pěti let vězení zakazuje jakýkoli dovoz, vývoz nebo prodej slonovinových výrobků.

Nová opatření

Vzhledem k prokazatelné neefektivnosti zákazu mezinárodního obchodu se slonovinou se stále víc zemí uchyluje k přísnější regulaci domácího prodeje předmětů ze sloního klu bez ohledu na jeho domnělé stáří.

Právě k tomuto kroku loni přistoupila Velká Británie, která pod hrozbou maximální pokuty 250 tisíc liber (v přepočtu 6,8 milionu korun) a pěti let vězení zakazuje jakýkoli dovoz, vývoz nebo prodej všech slonovinových výrobků s výjimkou hudebních nástrojů vyrobených před rokem 1975 a starožitností „mimořádného významu“.

Obchod se slonovinou v číslech

Shutterstock

• Pytláci zabijí v průměru jednoho afrického slona každých 25 minut
• Celkový počet afrických slonů se během let 2006 až 2015 snížil o 20 procent na odhadovaný počet 415 tisíc
• Mezi lety 1979 až 1989 byla kvůli obchodu se slonovinou zabita polovina celkového množství slonů v Africe
• Od roku 2010 do roku 2014 došlo vyletěla cena nezpracované slonoviny v Číně trojnásobně na 2100 dolarů (46 tisíc korun) za kilogram

Zdroj: Statista

Japonsko, jemuž se v posledních desetiletích podařilo dramaticky redukovat zájem o slonovinu, zvolilo jiný přístup a v roce 2019 začalo od dovozců nezpracovaných sloních klů požadovat datování výše zmíněnou uhlíkovou metodou.

„Očekáváme, že počet nově registrovaných celých sloních klů, které se dostanou na domácí trh, bude poté velmi omezený,“ vysvětluje Tošio Torii, zástupce ředitele Úřadu pro ochranu přírody na ministerstvu životního prostředí. V Japonsku už předtím zafungovaly apely výrazných osobností včetně členů královské rodiny na spotřebitele, aby si slonovinu nekupovali.

Z hlediska poptávky jsou ale zdaleka nejvýznamnější kroky, ke kterým přistoupila vláda komunistické Číny. Ta totiž od konce roku 2017 po dohodě se Spojenými státy zakázala domácí obchod se sloními kly a uzavřela všechny autorizované řezbářské továrny a prodejny. Výsledkem je, že se podle pravidelného průzkumu společnosti GlobeScan počet respondentů nakupujících slonovinu mezi lety 2017 a 2021 snížil z 31 procent na míň než polovinu a došlo rovněž k dramatickému snížení ceny této komodity.

Loni se navíc zákaz konečně rozšířit i na Hongkong, který se stal jakýmsi epicentrem obchodu se slonovinou. Přesto však „bílé zlato“ do Číny stále proudí nelegálně především přes sousední Vietnam a Laos. Právě v něm prakticky přes noc vyrostly desítky obchodů s předměty ze slonoviny zaměřené na čínské turisty, kteří si je už nemohou zakoupit doma. Odborníci upozorňují, že právě na nelegální dovoz slonoviny z blízkého zahraničí nebo přímo z afrických států, kam míří vzrůstající množství čínských turistů i podnikatelů, se nyní Čína musí zaměřit.

Proti rozvolnění stávajících opatření se obecně staví ty africké státy, ve kterých je domácí sloní populace zvláště ohrožená.

Africký spor

Některé africké země ovšem chtějí globální trend zvrátit, a naopak navrhují i zrušení zákazu mezinárodního obchodu se sloními kly z roku 1989. Před rokem se o to znovu společně pokusily Botswana, Namibie, Tanzanie, Zambie and Zimbabwe, ve kterých žije drtivá většina afrických slonů.

Tyto státy si stěžují, že se jejich sloní populace přemnožily a zvířata se dostávají do častého konfliktu s člověkem, kvůli čemuž stále častěji povolují jejich legální lov. Požadují proto, aby bylo možné takto získanou slonovinu spolu se sloními kly získanými od přirozeně uhynulých zvířat prodat do zahraničí. Výtěžek ve výši stovek milionů dolarů by pak údajně použily na financování lepší ochrany slonů.

K povolení jednorázových zásob slonoviny získané od uhynulých zvířat z několika afrických států do Japonska a Číny už došlo v letech 1999 a 2008. Příznivci tohoto kroku tehdy argumentovali tím, že velké množství legálních sloních klů na světových trzích povede ke snížení pytláctví, podle odborníků byl ale výsledek zcela opačný a opatření „vyvolala zvýšení produkce slonoviny na černém trhu tím, že zvýšila poptávku spotřebitelů a/nebo snížily náklady na dodávky slonoviny na černý trh“.

V obou případech následovala epidemie nelegálního lovu afrických slonů, ke které by s největší pravděpodobností došlo i tentokrát. „Předchozí a údajně jednorázový prodej zásob slonoviny se ukázal být pro slony naprostou katastrofou, protože podpořil novou poptávku spotřebitelů a poskytl dokonalé krytí pro legalizaci nezákonně získané slonoviny,“ popisuje Lindsey Smith z Agentury pro vyšetřování životního prostředí (EIA). „Ve světle současné celosvětové krize biodiverzity si prostě nemůžeme dovolit opakovat chyby z minulosti a obnovit obchod se slonovinou."

Proti návrhu se ostatně výrazně staví i druhá, početnější skupina afrických států v čele s Keňou, jejíž prezidenti už od roku 1989 pravidelně pálí desítky až stovky tun nahromaděného sloního klu a která požaduje naprostý zákaz obchodu se slonovinou.

Proti rozvolnění stávajících opatření se obecně staví ty africké státy, ve kterých je domácí sloní populace zvlášť ohrožená – například v Keni žije zhruba polovina slonů oproti sousední Tanzanii. Obávají se proto, že by ji mohl nárůst nelegálního lovu zdecimovat úplně.

Kam dál? František Kalenda na Finmagu:

• Pád „sultána“ Erdoğana. Zemětřesení v Turecku otřásá ekonomikou i politikou
• Brazílie se nachází v mizerném stavu. Zopakuje Lula ekonomický zázrak?
• Kam se vydá britská ekonomika: nižší daně, nebo vyrovnanější rozpočet?
• Francii hrozí politický rozvrat. Macron musí po volbách hledat kompromisy
• Sázka na bitcoin nevyšla. El Salvador je na pokraji bankrotu

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag