Hotovost je jen zlomek. Jak dnes vzniká valná většina peněz?

Minule jsme si vyjasnili, že takzvané kvantitativní uvolňování nemá žádný bezprostřední vliv na množství peněz v ekonomice. A tedy také to, že tímto způsobem peníze nevznikají.

Tehdy jsme však splnili pouze polovinu předsevzatého úkolu – je nutné ještě zodpovědět otázku, jak vznikají peníze.

A než začneme, je třeba vyslovit jedno nečekané prohlášení: Ekonomové se jen zřídkakdy neshodují tak zásadně jako v otázce, co ještě jsou a co už nejsou peníze.

Zní to možná zvláštně; vždyť peníze jsou to, čím platím, a je proto snadné je jasně definovat. Obvyklá monetaristická doktrína, že existují pouze peníze a kvazi-peníze (jazykem ekonomů peněžní substituty) a že je mezi těmito dvěma kategoriemi ostrý předěl, je však chybná.

Jestliže stát znemožní anebo znesnadní konkurenci v oblasti produkce peněz, je zřejmé, že se mnoho alternativ k měně, kterou sám emituje, nenajde.

Co jsou peníze?

Ekonomové už od doby, kdy Carl Menger vydal své slavné dílo The Origins of Money, pojednávající o podstatě peněz, uvažují o penězích jako o všeobecně přijímaném prostředku směny. Ostatní peněžní funkce (jako uchovatel hodnoty a účetní jednotka) jsou pak jen předpokladem toho, že jsou peníze dobrovolně univerzálně akceptované – funkce prostředku směny je tedy těmito dalšími dvěma podmíněna.

Jak správně upozorňuje ten možná vůbec nejvýznamnější myslitel společenských věd 20. století F. A. Hayek: „Není ale sebemenšího důvodu, proč by v rámci jedné komunity musel existovat pouze jeden druh peněz, který by byl všeobecně (či alespoň většinou) akceptován.“

Hayek dále pokračuje tvrzením, že neexistuje žádná dělící čára mezi tím, co jsou a nejsou peníze. „Nalézáme spíše spojitou řadu aktiv s různým stupněm likvidity, schopností volně měnit svou hodnotu vůči ostatním aktivům a s odlišnou mírou schopnosti fungovat jako peníze.“ Jak vidíme, pojem „peníze“ je poněkud vágní.

Někdo může namítat, že v naší zemi se platí měnou jedinou – českou korunou. To je však důsledek toho, že je česká koruna zákonným platidlem. Je to měna zřízená z moci úřední s vynuceným oběhem, takzvaná fiat měna.

Jestliže stát znemožní anebo alespoň výrazně znesnadní konkurenci v oblasti produkce peněz (což dnes zcela jednoznačně činí), je zřejmé, že se mnoho alternativ k měně, kterou sám emituje, nenajde. Nicméně i tak rozhodně nelze říci, že by se všechny platby na území ČR vypořádávaly v koruně. Přinejmenším proto, jaký vzrůstající vliv má dnes euro.

Objem hotovosti v ekonomice se přizpůsobuje především preferencím klientů komerčních bank.

Jak (ne)vznikají peníze?

Standardní učebnicový popis tvorby peněz je následující: Centrální banka tiskne hotovost. Zároveň stanovuje míru povinných minimálních rezerv (PMR), která představuje nejmenší možnou výši rezerv, jež musí komerční banky mít, aby mohly někomu poskytnout úvěr. Rezervy přitom představují vklady klientů banky. Banka tedy multiplikuje tyto vklady na základě rezervního poměru, a tak vznikají peníze.

Tento stručný popis je však celý chybný. Je sice užitečnou pomůckou, aby se studentům ukázalo, jak monetární systém dříve fungoval, nicméně s jeho dnešní podobou má jen máloco společného.

Bývalý poradce členů bankovní rady České národní banky (ČNB) Jiří Schwarz dokonce explicitně tvrdí, že „peněžní multiplikátor je největší zlo ekonomických učebnic.“ A není se čemu divit. Takovýto popis nejenže správně nevysvětluje pravou podstatu vzniku peněz, ale také celou tuto diskuzi zatemňuje a stojí za četnými omyly.

Můžeme začít hned u první části poučky: centrální banka v dnešním peněžním uspořádání peníze nevytváří. Drtivá většina peněžních jednotek dnes vzniká tak, že komerční banky poskytnou nefinančním tuzemským subjektům úvěr.

Centrální banka nadto nevytváří ani onu hotovost. Tu ve skutečnosti tiskne Státní tiskárna cenin pod jejím dohledem. Avšak objem hotovosti v ekonomice se přizpůsobuje především preferencím klientů komerčních bank. Ti si, v případě zájmu, mohou zůstatky na svých účtech u jejich banky směnit do hotovosti.

Ale pozor, tím peníze nevznikají – pouze se mění jejich podoba (z digitálních na fyzické). Podíl hotovosti na celkové peněžní zásobě se v ČR dlouhodobě pohybuje mírně nad 10 % a dnes tvoří 12 až 13 %. Jak tedy vzniká zbytek, respektive valná většina, peněz?

Ve chvíli, kdy banka poskytuje úvěr, žádný vklad likvidity nepoužije, použít nepotřebuje, a dokonce použít ani nemůže.

Vklady a úvěry

Když banky někomu poskytnou nový úvěr, v žádném případě k tomu nepoužívají prostředky svých klientů. Množství vkladů tak dnes neurčuje počet úvěrů, které banka může někomu poskytnout. Je to přesně naopak.

Vzhledem k tomu, že peníze vznikají zcela dominantně úvěry, v souhrnu platí, že množství úvěrů předurčuje množství vkladů. Při tom, co banka žadateli o úvěr připíše na úvěrový účet zbrusu nové prostředky, vznikly nové peníze.

Ony prostředky před uskutečněním této operace v ekonomice nikde nebyly. A splácením tohoto úvěru (tedy přesně opačnou účetní operací) zase tyto peníze nadobro zanikají.

Bývalý poradce bankovní rady ČNB a ekonom nyní působící v České spořitelně Michal Skořepa ve své letošní publikaci zvané Ekonomické jednohubky jasně poznamenává: „Ve chvíli, kdy banka poskytuje úvěr, žádný vklad likvidity nepoužije, použít nepotřebuje, a dokonce použít ani nemůže.“

Na jakých faktorech tedy závisí úvěrová aktivita komerčních bank? Jak to, že neposkytují úvěry zcela všem zájemcům bez výjimky? Zmiňme ty nejdůležitější:

1. bonita dlužníka (jeho schopnost úvěr bez problémů splácet)

2. atraktivita výnosů úvěru (zaujímající podobu zejména úroků, které klient postupně platí bance)

3. požadované kapitálové rezervy (jedná se o specifické regulatorní požadavky ze strany národních i mezinárodních finančních institucí)

Celý monetární systém stojí jen na důvěře občanů, čímž je poměrně dost vratký, protože důvěra není nejstálejší veličinou, na níž se lze spolehnout.

Vznikají peníze z ničeho?

Nyní to tedy vypadá, že peníze vznikají naprosto z ničeho, z čistého vzduchu („ex nihilo“ – „out of thin air“). Je to ale skutečně pravda?

Ekonom František Mašek tvrdí, že teze o vzniku peněz z ničeho není správná. Důvodem je, že tvorba peněz je transformací aktiv, a to z nelikvidních na likvidní. Jinými slovy banka pomocí úvěru přeměňuje pomyslnou schopnost dlužníka splácet svůj závazek (pro banku je onen tok příjmů od dlužníka nelikvidním aktivem) na likvidní aktivum v podobě zůstatku na účtu dlužníka.

Na druhou stranu je nesporné, že vytvořit peníze nebylo nikdy snazší než dnes. Vznikají doslova stisknutím jednoho tlačítka na klávesnici. Zatímco dříve byly peníze kryty určitým podkladovým aktivem (zpravidla drahými kovy, konkrétně zlatem či stříbrem), dnes to jsou opravdu jen „papírky“ nebo „digitální čísla“.

A kde se tedy bere jejich hodnota? Tu mají jen proto, že v ní věříme. Celý dnešní monetární systém tak stojí jen na důvěře občanů, čímž je poměrně dost vratký, protože důvěra přece jenom není tou nejrobustnější a nejstálejší veličinou, na níž se lze spolehnout.

Ona důvěra je konkrétně důvěrou ve schopnost centrální banky dosahovat svých měnověpolitických cílů – dvouprocentní míry inflace. Ztrácí-li měnová autorita svůj um dosahovat inflačního cíle, riskuje, že přijde o to nejcennější, co má – důvěryhodnost.

Likvidita komerčních bank se do žádného ukazatele, jímž peněžní zásobu měříme, nezapočítává. A stejně tak bilance centrální banky.

Peníze a/nebo likvidita

Vraťme se na chvíli ještě kousek nazpět a učiňme krátkou odbočku. Bylo už řečeno, že do peněžní zásoby se počítají jednak hotovostní zůstatky, a jednak bezhotovostní zůstatky domácností a nefinančních podniků u tuzemských obchodních bank. Jenže co vklady komerčních bank u centrální banky? Nejsou tyto rovněž penězi?

Ředitel měnové sekce ČNB Petr Král nám poskytuje srozumitelnou odpověď: „... vklady obchodních bank u centrální banky se do peněžních agregátů nezapočítávají. ...samotné banky nepatří do takzvaného sektoru držby peněz a své vklady u centrální banky (pokud je nevyberou v hotovosti) používají pouze k bezhotovostnímu mezibankovnímu platebnímu styku.“

Likvidita (nazvěme ji klidně také „rezervami“) komerčních bank se do žádného ukazatele, jímž peněžní zásobu měříme, nezapočítává. A stejně tak bilance centrální banky.

Počet peněžních jednotek je přizpůsoben potřebám ekonomiky a je určen poptávkou po úvěrech, tedy poptávkou po penězích.

Kontrola nad peněžní zásobou

Na závěr si vyjasněme jeden velmi důležitý poznatek: centrální banky dnes nemají kontrolu nad objemem peněžní zásoby v ekonomice. Nejenže ji nepotřebují mít, ale ani ji mít zcela nedokáží. Jak totiž popisuje člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub, centrální banky dnes neřídí měnovou bázi, která poté předurčuje konečnou výši peněžní zásoby, přestože to mnohé (zastaralé) učebnice ekonomie a měnové politiky tvrdí.

Moderní teoretické poznatky tvrdí, že peníze jsou takzvaně endogenní. Bývalý přední český ekonom Milan Sojka vysvětluje: „Peníze jsou determinovány rozhodováním ekonomických subjektů, jsou determinovány endogenně a každé opatření peněžních autorit může být negováno chováním ekonomických subjektů.“

Zní to docela složitě, tak si výklad zjednodušme. Množství peněz v ekonomice neurčuje centrální banka. Počet peněžních jednotek je přizpůsoben potřebám ekonomiky a je určen poptávkou po úvěrech, tedy poptávkou po penězích. Nabídka peněz se tak samovolně přizpůsobuje poptávce po penězích, která zase závisí na vývoji národního důchodu, a nikoli na jakémsi arbitrárním rozhodnutí centrální banky.

Kam dál? Štěpán Drábek na Finmagu:

• Vyrovnaný státní rozpočet není nutností. Řekneme vám proč
• Temná budoucnost kapitalismu. Čeká nás po letech růstu strmý pád?
• Zakažme inflaci, jde to! I ČNB může najít cestu, jak lidem neubírat z kapes
• Kdo je viníkem vysoké inflace v Česku? Pokrytecké půtky jen zastírají pravdu
• Boj s inflací ještě není u konce. ČNB může přijít o vše