Diskuze: Hotovost je jen zlomek. Jak dnes vzniká valná většina peněz?

Richard Fuld|20. 10. 2023 15:09| reakce na Jan Novák - 18. 10. 2023 16:52

"celý ten systém je odpoután od reálných aktiv jako kotvy, přestože reálná aktiva se za ty jedničky a nuly nakupují."

No, to tedy není. Závazek dlužníka splatit dluh bance je stejně reálným aktivem a také hodnotnějším, než kus nějaké komodity. Zatímco reálné aktivum v podobě měnového kovu už existuje a samotné nic nového nevyprodukuje, dlužník musí v souvislosti s existencí jeho dluhu vůči bance, něco vyprodukovat, to následně prodat a z utržených peněz splácet svůj dluh. Tohle Vám žádné "reálné" aktivum typu zlatá cihla nikdy nezajistí.

Pokud jde o funkci zlata jako kotvy, pak ano tato zlato fungovalo jako kotva, avšak tato kotva pouze ekonomiku periodicky stahovala ke dnu, vždy poté, co se od té kotvy pokusila odpoutat. Téhle kotvě by se mělo říkat spíše brzda, či koule u nohy.

Úvěrová tvorba peněz neznamená automatickou inflaci. To jsou samozřejmě zcela nepodložené báchorky. Opakuji, že penězi vzniklými poskytnutím úvěru se současně s novými penězi objeví na trhu i nová produkce dlužníků, kteří ty dluhy musí skrze tuto produkci splácet... S rostoucí agregátní poptávkou roste i agregátní nabídka. A je třeba nezapomínat na to, že současně s poskytováním nových úvěrů dochází ke splácení těch v předchozích letech poskytnutých úvěrů. A konečně zde existují dostatečná statistická data, která jasně ukazují, že mezi růstem objemu peněz a růstem cen není zdaleka tak pevná vazba, jak se v tomto ohledu obecně usuzuje.

"A jak vám stoupne cena aktiv, tak ti, co je nedrží a jejichž příjem je v dané měně, se od nich vzdálili právě o tu inflaci nekrytých peněz. Jsou legálně okradeni."

Tohle je zcela neudržitelné tvrzení. Podle Vás tedy růst cen akcií způsobuje okrádání těch, kteří si je nekoupili? Tohle přece nemůžete myslet vážně,..

Umělý boom? Nic takového neexistuje. Buď je boom nebo není, podle toho, jak se rozhodnou ekonomické subjekty jednat v prostředí, v němž se nacházejí. Je to vždy jen na nich, co budou dělat...

Pokud ekonomika roste, je to skvělá zpráva, nikoliv umělý boom, z kterého se zákonitě musí vyklubat inflace a/nebo krize. Tohle platilo v dobách zlaté kotvy, kdy nadměrná úvěrová expanze přehřála ekonomiku, přišla inflace a následně peněžní kontrakce (návrat ke zlaté kotvě) ekonomiku totálně zlikvidovala. Nejprve šlo o lokální krachy, po zřízení FED to pak v roce 1929 prasklo v celostátním gigantickém rozměru. Tohle si fakt zopakovat nechcete.

Bez zlaté kotvy ale tenhle problém neexistuje. Po případné inflaci už automaticky nedochází k razantní peněžní kontrakci, která by následně ekonomiku totálně zničila. V roce 1971 se svět konečně definitivně zbavil té zlaté koule u nohy a od té doby velmi dobře prosperuje bez nějakých velkých ekonomických krizí.

Jan Novák|18. 10. 2023 16:52| reakce na Richard Fuld - 16. 10. 2023 11:36

„Vznik peněz nemá s frakčním bankovnictvím nic společného.“ – Má, protože celý ten systém je odpoután od reálných aktiv jako kotvy, přestože reálná aktiva se za ty jedničky a nuly nakupují. Když se z ničeho vytvoří úvěry a půjde se za ně nakupovat na reálný trh, tak se víc subjektů s nekrytými penězi pere o stejné množství produktů a vznikne vám inflace, protože hodnota reálných aktiv vyjádřená v měně stoupne. Už se to probralo v diskuzi předchozího článku autora. A jak vám stoupne cena aktiv, tak ti, co je nedrží a jejichž příjem je v dané měně, se od nich vzdálili právě o tu inflaci nekrytých peněz. Jsou legálně okradeni.

„Nijak nezpochybňuji, že při nižších úrocích budou peněz vznikat více, než při vysokých úrocích. Nicméně ty peníze stále vnikají stejně, bez ohledu na výši úrokových sazeb.“ – No právě – peníze v tomto systému vznikají nepodloženě a chybným signálem, který není jen o vzniku peněz v současnosti a nákupu reálných statků, ale i o přenosu hodnot v čase, k čemuž je právě ten úrok (manipulovaný centrální bankou). To, co na počátku vypadá skvěle (ten umělý boom) vás časem dožene v podobě inflace a vyšších nákladů a párty končí. Jen nedopadne na všechny stejně.

„Cílem monetární politiky není podněcovat, či tlumit vznikání peněz. Cílem je inflační cíl.“ – Vždyť je to to samé. Stejně jako papír tak i vzletná hesla snesou všechno. Je fuk, co je nebo není cílem, podstatné je, co to reálně dělá. Výherní automat také není z podstaty výherní (omylem někdy ano), protože je reálně dost proherní, ale výherní zní líp. V těch dvou větách je ale opět skryto to samé – inflační cíl je novozélandské hausnumero označující nějakou rádoby „kotvu“ permanentního přilévání nekrytých peněz do oběhu. A to přímo souvisí s podněcováním nebo utlumováním úvěrové aktivity, tedy vznikem peněz. Je to to samé.

Richard Fuld|16. 10. 2023 11:36| reakce na Jan Novák - 13. 10. 2023 12:34

Vznik peněz nemá s frakčním bankovnictvím nic společného.

Frakční bankovnictví je spojeno s nesmyslem označovaným jako multiplikace vkladů.

Nijak nezpochybňuji, že při nižších úrocích budou peněz vznikat více, než při vysokých úrocích. Nicméně ty peníze stále vnikají stejně, bez ohledu na výši úrokových sazeb.

Cílem monetární politiky není podněcovat, či tlumit vznikání peněz. Cílem je inflační cíl.

Jan Novák|13. 10. 2023 12:34| reakce na Richard Fuld - 13. 10. 2023 11:46

To vy mi rozporujete něco, co já nepopisuji – já vůbec ve svém textu o multiplikátoru nepíšu, není potřeba.

A zde se sám usvědčujete o nepochopení podstaty: „Článek byl o tom, jak vznikají peníze, nikoliv o tom, jak rozhodnutí centrálních bank ovlivňuje ekonomické subjekty v ohledu jejich zájmu o úvěry.“ Jenže ono je to to samé. Peníze vznikají právě těmi úvěry, o čemž je článek. A tím, že komerční banky mohou poskytnout kdykoli kolik chce kdo úvěrů (když pominu nějaké kapitálové regulace), tak je to právě signál z centrální banky – výše úroků (ten zájem o úvěry), který rozpohybuje nebo utlumí úvěrovost, tedy tvorbu peněz v systému.

Richard Fuld|13. 10. 2023 11:46| reakce na Jan Novák - 12. 10. 2023 00:03

Článek byl o tom, jak vznikají peníze, nikoliv o tom, jak rozhodnutí centrálních bank ovlivňuje ekonomické subjekty v ohledu jejich zájmu o úvěry.

Dále bych připomněl následující:

Bývalý poradce členů bankovní rady České národní banky (ČNB) Jiří Schwarz dokonce explicitně tvrdí, že „peněžní multiplikátor je největší zlo ekonomických učebnic.“

To vaše frakční bankovnictví , o kterém píšete, souvisí právě s oním peněžním multiplikátorem...

Vyjadřujete se k něčemu, čemu zjevně nerozumíte...

Jan Novák|12. 10. 2023 00:03| reakce na Richard Fuld - 8. 10. 2023 14:58

Aha, takže centrální banka zas nemá na nic vliv…Ale má. Stejně jako v minulém článku autora, kde byla snaha o vymanění centrální banky z vlivu na inflaci, tak i zde jde o to úplně stejné jen řečené jinak.

Samozřejmě, že v prostředí s centrální bankou, nekrytými penězi v podobě frakčního bankovnictví jsou to komerční banky, které skrze úvěry tvoří peníze v podobě jedniček a nul u klientů na účtech. Ale tvrdit, že je to jen dle poptávky lidí, je půlka pravdy. Nějak tu zcela chybí druhá půlka, která určuje „za kolik“ si můžu půjčit. Takže já jako spotřebitel/investor si sice můžu chtít půjčit, ale asi se rozhodnu si ne/půjčit, dle výše úroků. A právě zde je ta druhá půlka pravdy a vrací se do hry centrální banka, která stojí na samém začátku příběhu – Podle výše úrokové sazby si buď vezmu nebo nevezmu nějaký úvěr. A kdo tu sazbu určuje? No přeci centrální banka.

Je to asi takové, jako by článek tvrdil, že počet prodaných brambor (neexistuje-li substitut) je rozhodnutím spotřebitele a supermarket mi jich prodá, kolik bude třeba. Ale koupím si snad vždy stejně brambor za různou cenu? Ne. A v tomto příběhu cenu brambor určuje nějaký úřad a supermarket si dá akorát nějakou přirážku. Takže je to na tom úřadu, který na počet prodaných brambor vliv zcela jasně má.

Richard Fuld|8. 10. 2023 14:58

Opět jeden z kvalitních článků Štěpána Drábka. :-)

Jen bych upřesnil jedno autorovo tvrzení, že peníze mají hodnotu jen proto, že v ní věříme.

Peníze mají hodnotu protože dlužníci musí novou hodnotu vytvořit, aby si vydělali peníze na splacení svého dluhu. Tohle je skutečná podstata hodnoty dnešních účetních peněz, nikoli toliko jakási iracionální slepá víra.

S emisí nových peněz vzniká nový závazek dlužníka vytvořit nové hodnoty. Tato vlastnost emise účetních peněz je ve světě peněz zcela unikátní a v podstatě ta nejdůležitější.

Držitelé peněz se nemusí spoléhat na to, zda těmto penězům budou dlužníci bank důvěřovat. Dlužníci budou tyto peníze poptávat (směňovat za svoji produkci) vždy, dokud nesplatí své závazky vůči bance. A drtivá většina existujících peněz má v každém okamžiku své existence někde ve světě nějakého konkrétního dlužníka, který je dluží nějaké bance.