Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis

Naočkován v cizině? Nezájem. Lenost českých byrokratů dělá z lidí druhořadé občany

Michael  Durčák
Michael Durčák | 28. 5. 2021 | 4 372
Česká republikakoronavirusnázoročkovací pasyočkováníSpojené státy americké

Když se vrátíte z ciziny plně naočkovaní, český stát to nezajímá. A jak se zdá, ani do budoucna pro Čechy, kteří byli očkovaní mimo EU, nemá řešení. Možná vám to přijde jako zbytečný nářek privilegovaných, ale podobná zlovůle státu by vám neměla být jedno.

Naočkován v cizině? Nezájem. Lenost českých byrokratů dělá z lidí druhořadé občany

Zdroj: Evgenia Parajanian / Shutterstock.com

Není to tak dlouho, co jsem pro Finmag.cz popsal své zkušenosti s očkováním v USA. Vakcínu jsem dostal v Americe už v zimě. Jelikož se mé dny zde ale krátí a už v červenci se po dlouhém pobytu plánuji vrátit zpět do Česka, zajímal jsem se u české ambasády ve Washingtonu, jaké podmínky pro mě platí. A zda mi bude očkování uznáno.

K mému překvapení byla odpověď negativní. Česko prý neuznává očkování z jiných zemí. Od 4. května letošního roku platí sice pár výjimek, ale ty se týkají jen Čechů očkovaných v Česku. Anebo v několika okolních státech, s nimiž Česko promptně, po medializaci této nesmyslné praktiky, vyjednalo vzájemné uznávání certifikátů.

Jelikož jsem ale už očkován, pozbývá pro mě jakýkoli smysl se o vakcinaci hlásit znovu. Jednoduše je to zbytečné a jen bych tím zabíral místo někomu jinému. Jak z toho ven?

Po příletu se musím na vlastní náklady nechat otestovat. Mám na to maximálně 14 dní. Než tak učiním, musím být v izolaci.

Nucená izolace

Prakticky to pro mě znamená, že před odletem se musím podrobit testu na koronavirus. Budiž, to ostatně často vyžadují samy aerolinky. Navíc takový test dneska seženete v USA ve velkých obchodních centrech i zdarma a výsledky máte přinejhorším do 48 hodin.

V zajetí byrokracie

Že problém s mezinárodním uznáváním očkování stojí především na byrokracii, dokazuje i fakt, že prezident Joe Biden už 21. ledna, tedy druhý den po nástupu do úřadu, vydal exekutivní příkaz, který nabádal, aby se očkování proti covid-19 spojilo s mezinárodním osvědčením o očkování. Od té doby nenastal ale žádný posun a Evropa se zmohla snad jen na příslib předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové v deníku New York Times, jak budou moci naočkovaní Američané v létě do Evropy. Od slov k činům zatím ale nedošlo a žádné řešení není ani na obzoru.

 

Druhý praktický dopad je už horší: po příletu se musím na vlastní náklady (jak je explicitně napsáno) nechat otestovat. Mám na to maximálně 14 dní, a než tak učiním, musím být v izolaci. Vyplnění příletového formuláře v tomto světle působí už jen jako maličkost.

Můj test na koronavirus ale pravděpodobně už víc negativní být nemůže. Z dosavadního ověření účinnosti vakcín mám tolik protilátek, že bych jen zbytečně blokoval testovací kapacity. Nemluvě o tom, že peníze za zbytečné testy ani dny strávené v izolaci mi nikdo nikdy nevrátí.

Samozřejmě, že dané podmínky splním. Nic jiného mi – pokud se ještě nezmění – ostatně nezbude. Onen formalistický přístup je však víc než zarážející.

Jsem v jakémsi nesmyslném byrokratickém limbu. To může trvat klidně řadu měsíců, jelikož stát na jedince jako jsem já jednoduše zapomněl.

Covidové pasy

Okamžitě po zjištění této skutečnosti jsem se obrátil na české ministerstvo zdravotnictví s dotazem, zda se situace v dohledné době změní. A jaké jsou plány do budoucna. Z resortu mi přišla po několika dnech odpověď, že mám počkat na dohodu o covidových pasech. Ty začnou platit na území EU od prvního července, ale jak už bylo jasné na začátku května, pouze pro očkované v zemích EU.

Nejenže tak mám já a další lidé očkovaní v USA, Chile a dalších státech smůlu, ale zároveň jsem v jakémsi nesmyslném byrokratickém limbu. To může trvat klidně řadu měsíců, jelikož stát na jedince, jako jsem já jednoduše zapomněl. A žádný další postup nevymyslel.

Nejde přitom jen o Čechy z USA, ale také o desítky lidí, kteří se nechali naočkovat třeba v Srbsku. To cizincům v několika vlnách vakcínu nabízelo z důvodu vlastních přebytků. A podobných příkladů pak najdete víc i z jiných zemí.

Po opakovaném upozornění na tuto skutečnost jsem od ministerstva již žádnou odpověď nedostal. Stejně jako kdokoliv z médií, kdo na tuto problematiku upozornil.

V USA se zatím nevyskytl jediný případ zfalšované očkovací karty. Existují sice obavy, že se tak stane, ale to je vše.

Defaultní podvodník

Ministerstvo se opakovaně zaklíná strachem z falšování očkovacího certifikátu od příslušných autorit. V USA je to Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC). Na webu velvyslanectví ve Washingtonu, které orgány v Česku na situaci opakovaně upozorňuje, tak explicitně stojí věta: „Kartička CDC o provedeném očkování v USA tedy v České republice prozatím uznávána není!“

Nechme teď stranou názory odborníků, podle kterých je strach ze zfalšování hloupost. Vezměte místo toho v potaz dvě skutečnosti:

a) Ministerstvo říká, že kartička CDC (na úvodní fotografii) nemá žádné ochranné prvky. Přitom – jak jsem čistě náhodou zjistil z profilu poslance za ODS Martina Kupky – vypadají české očkovací kartičky téměř totožně. Mají jiné grafické provedení, ale je to potištěný kus papíru s ochranou nula nula nic.

b) Co je zřejmě důležitější, v USA se zatím nevyskytl jediný případ zfalšované očkovací karty. Existují sice obavy, že se to stane (a FBI vydala varování před falešnými kartičkami nebo jejich prodejem), ale to je vše. Očkování v USA přitom probíhá rychlostí dvou milionů vyočkovaných dávek denně už skoro půl roku, takže je velice pravděpodobné, že na něco takového už by se dávno přišlo.

Ještě loni v létě při návratu z Chorvatska a jiných dovolenkových destinací český stát po nikom nepožadoval ani PCR test, takže tato otočka o 180 stupňů není nic jiného než hloupý byrokratický vrtoch...

​Iluzorní obavy

Strach z podvodu je tedy ryze iluzorní. Nemluvě o tom, že podle čísla šarže uvedeného na kartičce lze snadno očkování ověřit. Stejně jako ze zdravotních záznamů, které vám na vyžádání dodá poskytovatel zdravotního pojištění. V mém případě jde o univerzitu, která v řádu hodin připravila a zaslala podepsané a orazítkované dokumenty. Jedním z provedených úkonů v nich je samozřejmě i očkování proti covid-19 včetně uvedení typu vakcíny a data jejího podání.

Cizinci bez očkování

Podobný problém, možná ještě závažnější, neřeším jen já, ale cizinci žijící v Česku. Desítky tisíc z nich stále čekají na očkování, byť jsou třeba i z rizikové skupiny. Důvodem je opět byrokratický moloch, jelikož český stát není schopen zajistit očkování těm lidem, kteří si platí komerční pojištění. Ve stejné pasti jsou chyceni i v Česku dlouhodobě žijící cizinci, kteří nejsou přihlášeni k českému systému zdravotního pojištění, protože nikdy nic takového nepotřebovali. Ani ti vakcínu nedostanou.

Co víc tedy stát vlastně jako důkaz potřebuje? Mezinárodní očkovací průkaz a záznam o očkování zanesený v něm? I to jsem schopen obratem poskytnout. Ale přes existující precedens v podobě uznávání očkování například na žlutou zimnici je mi to k ničemu.

Ještě loni v létě při návratu z Chorvatska a jiných dovolenkových destinací přitom český stát po nikom nepožadoval ani PCR test, takže tato otočka o 180 stupňů není nic jiného než hloupý byrokratický vrtoch, kdy se ministerstvo vlastní podcenění situace snaží zakrýt neobyčejnou tvrdostí.

Stejně jako v případě centrálního nákupu vakcín v EU se v Evropě klade důraz hlavně na úzkoprsé dodržování postupů a nesmyslnou byrokracii i v době globální pandemie. Což je něco, co kvůli zpackanému rozjezdu očkování stálo životy tisíce lidí napříč kontinentem.

Koronavirus přece nezajímá, jaké máte pojištění, ani odkud jste. V Česku jsme to bohužel stále nepochopili.

​Pořádek musí být

Kontrast s americkým přístupem je tak víc než zřejmý. Zatímco Evropa se ani tváří v tvář smrtelnému viru nedokáže oprostit od až rigidních pravidel a není schopna ani jednoduše napíchat vakcíny všem lidem z rizikových skupin, kteří o to mají zájem, v USA stačí k očkování prokázat bydliště na území jednoho ze států federace. A možná se ještě někde online zaregistrovat. Na místě pak ukážete ID neboli doklad totožnosti. Tečka. Koronavirus přece nezajímá, jaké máte pojištění ani odkud jste.

Anketa

Jak zvládáme pandemii?

V Česku jsme to bohužel stále nepochopili. I když je ve finále důležité naočkovat co největší procento populace co nejrychleji a rozlišování podle čehokoliv jiného kromě věku (a příslušnosti ke kritické infrastruktuře) nedává nejmenší smysl, u nás stále platí otřepané Ordnung muss sein! (pořádek musí být).

Místo ochoty ze strany orgánů je tak nejen na mě, ale také na další lidi v obdobné situaci nahlíženo takřka jako na podvodníky, kteří se chtějí očkování skoro až vyhnout. Navíc bez nejmenší možnost prokázat opak.

Je to vlastně téměř totožný přístup, jaký stát v minulosti zvolil třeba v případě elektronické evidence tržeb (EET): na všechny hledět jako na potenciální podvodníky, kteří chtějí oblafnout systém. A znepříjemnit tak život i poctivým lidem, kterých je navrch vždy většina.

Něco takového byste si neměli nechat líbit. Nakonec stát je tu pro vás, ne vy pro něj.

Jarní Finmag

Finmag srpen 2020Zdroj: Finmag

Až nám technologie rozvážou ruce. Popularizátorka umělé inteligence Sara Polak o revolučních dobách, ve kterých žijeme.

Dobrou! Téma čísla – spaní. Pavel Jégl zkoumá, jak spali předkové. Lifehacker Tomáš Baránek líčí, jak zkoumá, jak spí on sám. Fyzioložka Zdeňka Bendová o biorytmech a světle.

Učit se, učit se atd. Tematický blok o vzdělávání a kariéře. Česko rekvalifikuje, i když o tom úřady práce, nevědí, píše Jiří Hovorka. Nevyužili jsme historickou šanci zničit maturity, lituje Vojtěch Dobeš. Robert Vlach o údělu celoživotního vzdělávání u volnonožců.

FIN. Ve finanční části magazínu Dominik Stroukal a investeens. Petr Kučera sleduje bankovní novinky. Balík textů o realitách a realitních fondech.

Autor článku

Michael  Durčák

Michael Durčák

Má rád fotbal a kočky. Jeho texty kromě Finmagu vycházejí nebo vycházely v Reportéru, Echu 24, E 15, Seznam Zprávách nebo na Info.cz i jinde.