Články na téma: očkování

Očkování je bezpochyby jedním z největších úspěchů lidstva, protože zachránilo mnohem víc životů než jakýkoliv jiný lékařský vynález. Navíc nám umožňuje regulovat nemoci, které se dřív nekontrolovatelně šířily. Přesto si mnohdy neuvědomujeme, jak moc se díky němu zlepšila kvalita našeho života.

I když má Česko s Portugalskem mnohé společné, v jednom se obě země velmi liší: ve zvládání pandemie. Zatímco západní evropský stát ji přechází s bravurní disciplinovaností obyvatel, my se zas a znovu dostáváme do krizí hlubších než ty předchozí. V čem tkví onen portugalský „očkovací zázrak“?

Dosluhující kabinet vyhlásil další nouzový stav, a kromě toho vytasil zbraň těžkého kalibru – povinné očkování. Máme jiné řešení?

Nediskriminovat, ale spojovat. Budoucí vládní koalice Petra Fialy, který bude brzy jmenován premiérem, se konečně postavila k nové covidové vlně čelem a představila svůj recept, jak dál. Teď už se prý bude jen brzdit, ale příští vlně už „vláda změny“ určitě zabrání. Celé to ovšem budí spíš pochyby.

Téměř jako přes kopírák: Česko se řítí do další covidové plískanice a dohaduje se, co s tím.

Přituhuje. S klesajícími teplotami získává koronavirus na síle a počet nakažených strmě roste. Nemocnice se plní pacienty s těžkým průběhem covidu a roste i bilance těch, kteří s covidem umírají.

Amerika řeší kardinální otázku: tlačit na povinné očkování, i když to prokazatelně škodí ekonomice, nebo respektovat svobodu jednotlivce a právo volby? Už dnes tento bolehlav řeší nejen řidiči náklaďáků, ropné společnosti či restaurace, ale třeba i hvězda NBA. Podobná otázka dost možná čeká i Česko.

Dusno, hádky a nepochopené argumenty. To jsou nejčastější důsledky diskuzí s takzvanými antivaxery neboli odmítači očkování. O to bolestivější pak jsou, pokud jde o rodinu či blízké přátele. Co tedy dělat, pokud si chceme antivaxery mezi blízkými udržet, a ne se jen modlit?

České zpravodajství v minulých týdnech plnily v souvislosti s USA hlavně novinky kolem zpackané evakuace z Afghánistánu, případně dvacátého výročí teroristických útoků z 11. září 2001. Jedno prominentní téma do Čech ale už příliš neprosakovalo – novinky ohledně pandemie koronaviru.

Svoboda bez limitu, bez omezení, není svoboda, nýbrž libovůle. Mantra „Já na prvním místě“ tak působí v chápání důležitosti plošného očkování proti covid-19 až nepatřičně. A i když je hledání cest, jak přesvědčit nepřesvědčené, víc než rozpačité, bodnout se nakonec stejně půjde většina.

Když se vrátíte z ciziny plně naočkovaní, český stát to nezajímá. A jak se zdá, ani do budoucna pro Čechy, kteří byli očkovaní mimo EU, nemá řešení. Možná vám to přijde jako zbytečný nářek privilegovaných, ale podobná zlovůle státu by vám neměla být jedno.

Je čas začít žít trochu jako dřív. Otevřít nejen obchody, ale i služby, mít šanci točit peníze i jinak než na dálku a přes výdejní okýnka. Jenže riziko nákazy nevyzpytatelným virem zdaleka není zažehnané. Nabízí se jednoduché řešení. Průkaz, který říká, že nikoho dalšího nenakazíte. Kdy ho budeme mít?

Jsme mistři světa v chaosu a covidu. A průšvih neskončí, dokud se neproočkujeme. Než to bude, nechovejme se jako ptáci dodo. Ostatně i mezi průmyslovými podniky je dost takových, které nečekají, až co bude zakázané nebo povolené. Mají vůči svým lidem odpovědnost.

Milion dvě stě padesát tisíc. Právě tolik lidí se podařilo za jediný týden mezi 3. a 10. únorem naočkovat v jihoamerickém Chile. Osmnáctimilionová země, která je aspoň statisticky podstatně chudší než Česká republika, se v posledních týdnech dostala do čela světových žebříčků. Rychleji vzhledem k počtu obyvatel očkují už jen bohaté Spojené arabské emiráty a samozřejmě Izrael.

Jdi se bodnout, nebo nikam! Ukaž doklad o očkování, nebo nejdeš do letadla, nejdeš na fotbal, na koncert, do divadla, do kina... Bude takhle fungovat za pár měsíců svět? Jestli ano – a je to dobře možné – pravděpodobně osvědčení o očkování budeme nosit na čipových kartách nebo ještě spíš v mobilu. Velký bratr?

Je za tím jen resentiment, nebo něco jiného? Z Ruska nikdy nepřišlo nic dobrého, řekne si většina Čechů, tak proč bych se měl nechat očkovat ruskou vakcínou? Důvodů je řada. Ve výsledku je to ale vlastně jedno.

Vakcíny proti covidu jsou nedostatkové zboží. Je o ně pračka. Kdo platí víc a dřív, ten je dostane. Ostatní musí počkat. Pryč jsou doby, kdy výzkumníci dávali recepty na záchranu zadarmo: protože za vzduch nebo slunce se přece nepatří platit.

Lidi neblázněte, všechno funguje skvěle. A jestli ne, můžete za to vy.

Očkovací strategie mohla zachránit „tisíce mrtvých“. Její tvůrci to snad i opravdu chtěli. Pak se začalo předbíhat.

V létě se Andrej Babiš postavil do čela týmu, který dohlížel na přípravu chytré karantény. Teď se chystá osobně řídit očkování proti covidu. Skončí to jako vždycky?

Neměl snad být rok 2020 koncem odpůrců očkování – antivaxerů? Dočkali se ukázky světa, který si vysnili, světa bez vakcín (proti koronaviru). To jim to na zbytek života nestačí?