Tajný život conversek: od basketbalu přes underground až k popkultuře

Gabriel Pleska
Gabriel Pleska | 2. 1. 2023 | 5 013
brandbrandstorybyznysobuvsport

Tohle je příběh nejslavnějších bot. Padesát let je nosí hvězdy popkultury, jenže to je až jejich druhý život. Předtím žily ještě jeden. Stejně dlouhý, stejně hvězdný a možná i napínavější.

Tajný život conversek: od basketbalu přes underground až k popkultuře

Boty Converse s ikonickým podpisem Chucka (Charlese) Taylora (ilustrační foto)

Zdroj: dean bertoncelj / Shutterstock.com

Než se pustíte do čtení, podívejte se do botníku na svoje conversky (třeba na ty, které jste dostali pod stromeček). Na kotníku je takové kolečko s hvězdou a nápisem Converse All Star. A nějaký podpis.

Není to podpis vrchního ševce, který kontroluje výstupní kvalitu zboží. Není to podpis majitele firmy. A není to ani podpis člověka, který ty boty vymyslel. Je to podpis chlápka, který z nich udělal hvězdy. Jmenoval se Chuck Taylor. Ale začneme přece jenom otcem zakladatelem.

Roku 1908 založil Marquis Mills Converse v Massachusetts podnik jménem Converse Rubber Shoes Company. Tehdy ještě fungovalo to, že jste z názvu podniku poznali, co dělá, takže ano, converse byly gumové. Galoše. Zateplené gumové boty na zimu. Někdy po roce 1910 ale v podniku zavětřili příležitost a začali nabízet sportovní obutí. A vsadili i na basketbal. Byla to sázka odvážná, ale nakonec měla vyjít.

V roce 1917 začali v Converse vyrábět plátěnky, které měly na gumové podrážce povědomý károvaný vzor. Jmenovaly se Non-Skids, tedy neklouzavky, a dnešní conversku už víc než připomínaly: guma přetažená přes špičku i kulatý chránič kotníku už byly na svých místech. A tady by mohl přijít pomalu na scénu náš hrdina.

V roce 1932 přibyl ještě Chuckův podpis, který z nich udělal první signature boty vůbec.

Muž se stížností

Chuckovi (Charlesi) Taylorovi bylo v roce 1921 dvacet, když přišel do chicagské pobočky Converse stěžovat si na boty, které používal při basketu. A navrhnout pár vylepšení. Hrál za několik poloprofesionálních týmů i za nějaké profesionální – ale dneska bychom asi tu profesionalitu dávali do pořádně tučných uvozovek. Nebyl zkrátka žádná hvězda. Už proto, že nebyly žádné hvězdy, ta doba měla teprve přijít.

Grilovačka
Shutterstock

Proti chicagským větrům. Jak vznikla moderní americká grilovačka

Chicagu se říká Windy City, Město větrů. Žádný div, že světoznámý gril s pokličkou, aby to pěkně hořelo a aby neskřípal popel mezi zuby, vznikl právě na jeho předměstí. Začtětě se do dalšího příběhu známé americké značky od Gabriela Plesky.

Košíková byla nový sport, ještě ani ne plnoletý – středoškolský profesor James Naismith ji vymyslel v roce 1891. Šířila se ale po Státech rychlostí laviny. Jednička mezi sporty byl sice pořád americký fotbal, ale když nebylo počasí, novinka nabízela možnost povyražení pod střechou. Rozhodně to ale ještě nebyl zlatý důl jako dnes. Velká liga byla roky daleko a i hráči, kteří dostávali za hru plat, měli ještě regulérní zaměstnání, aby nějak vyšli.

Chuck to svoje právě získal. Znamenalo to ovšem, že s hraním basketbalu končí. Stal se obchodním cestujícím, propagátorem značky a odborným poradcem. V Converse vzali za své několik jeho zlepšováků, které navrhl pro nástupce Non-Skids, značku All Star – ta už měla na chrániči kotníku hvězdičku a nápis. V roce 1932 tam přibyl ještě Chuckův podpis, který z nich udělal první signature boty vůbec.

Jeho domovem byl cadillac, přespával po motelech. Oblečení pro jiné roční doby měl uložené ve skříňce.

Vždycky sbaleno

Taylor se totiž stal basketbalovou celebritou, kterou znali po celých Státech. Dřív než kterýkoli z aktivních hráčů.

Jeho modus operandi se neměnil celé roky. Navštívil každé město, kde byl basketbalový klub. Okouzlil trenéra. Obešel obchody se sportovním zbožím. Uspořádal basketbalovou kliniku, kde klukům předváděl triky, které si nacvičil, když jezdíval s exhibičními show. Domluvil si hostovačku v místním družstvu. Vždycky dával dobrý pozor, aby neřekl nic proti trenérovi a jeho metodám. A předvedl vzorky. Sám ale neprodával, nikdy.

Jeho domovem byl cadillac, přespával po motelech. Oblečení pro jiné roční doby měl uložené v zamčené skříňce v chicagském obchodě Converse. Až pěkných pár let po druhé světové válce se oženil a usadil. Jeho manželka vzpomínala, jak dojeli do nového domu a ona začala vybalovat věci. „Co to prosím tě děláš?“ „Vybaluju ti kufr.“ „Já ale ten kufr nikdy nevybaluju.“

Aby mohl i u Converse prodávat basketbalové boty ve velkém, museli nejdřív udělat velkým basketbal.

Udělat basketbal

Bylo by to samozřejmě hezké, kdyby se dalo říct, že úspěch conversek zařídila jen buldočí urputnost chlapíka, který strávil život za volantem. Je to pravda, a není. Tak zaprvé nestrávil život za volantem. Údajně nebyl den, kdy by si Taylor nezahrál golf. A ten cadillac byl špička. Ale především a za druhé byl ten úspěch postavený na mnohem pevnějších základech.

Kecky? Málem pecky

Keds kecky botyShutterstock

Ani tenisky, ani basketbalky? Kecky říkáte? A víte, že jsou to původně kedsky? Fakt, světoznámé plátěnky značky Keds. Původně to ovšem měly být pecky. Pes, druhý pád pedis, totiž znamená latinsky nohu. Jenže v době, kdy si společnost U. S. Rubber vymýšlela po akvizici řady dalších společností vyrábějících plátěnky nové jméno, byla značka Peds už obsazená.

Jedním z jeho pilířů byla ročenka Converse Basketball Yearbook. Samozřejmě že v ní byla reklama na conversky, to podstatnější ale bylo, že od roku 1922 pracovala na tom, aby vychovávala fanoušky. Ne fanoušky conversek, ale fanoušky basketbalu. Aby z basketbalu udělala něco víc. Přinášela profily basketbalistů, nešetřila uznáním, Chuck sestavoval žebříčky a all-star týmy. Zkrátka ročenka tvrdě pracovala na tom, aby se z nového sportu stal sport plně etablovaný a z jeho příznivců kmen. Aby mohl i u Converse prodávat basketbalové boty ve velkém, museli nejdřív udělat velkým basketbal.

V ročence se taky nikdy nezapomínalo na trenéry. Životnost hráče je proti životnosti trenéra přece jenom podstatně kratší a je to trenér, který dokáže rozhodovat o tom, v čem se bude hrát. A k tomu byla společnost Converse i hlavním sponzorem trenérské asociace. A trenéři jí to neměli zapomenout. Navíc tu byl Chuck, který znal každého. Potřebuje tým hráče na tu nebo tamtu pozici? Potřebuje trenéra nebo jeho asistenta? Zeptejte se Taylora.

Nebylo by ale k Taylorovi fér, kdybychom v něm viděli jen chladně kalkulujícího obchodníka. Ostatně jím nebyl. Počítá se, že do roku 1968, kdy odešel na odpočinek, se prodalo asi 600 milionů párů bot s jeho jménem. Neměl z toho žádná procenta, bral jenom svoji zaměstnaneckou mzdu. Jistě nebyla malá, ale velký byznysmen by asi přemýšlel jinak.

Chuck prostě miloval basket. A pracoval pro něj i mimo obuvnictví – připisuje se mu mimo jiné revoluční vynález bezešvého basketbalového míče. Do roku 1935 měly kožené basketbalové míče – tenkrát ještě neměly typickou oranžovou barvu, tu pro lepší viditelnost získaly až později – na boku docela velké šněrování, takové, jaké zůstalo míči na americký fotbal. Tam hráčům pomáhá k lepšímu úchopu, v basketbalu to ale muselo být pro vztek, když se míč kvůli švu odrazil úplně jinam, než jste chtěli a potřebovali.

Když se v roce 1936 stal basketbal olympijským sportem, přispěl Taylor i k designu bot pro olympijský tým: přibyl na nich decentní akcent červené a modré. A conversky zůstaly obutím amerických košíkářů na olympiádě do roku 1968.

Z boty s jedním jasným určením se stala univerzální bota všech undergroundů.

Druhý život

Odhaduje se, že v 60. letech tvořily conversky 70 až 80 procent amerického trhu s botami na košíkovou. Mezi profíky v NBA a v univerzitních klubech je prý obouvalo 90 procent hráčů.

Anketa

Nosíte conversky?

Jenže na konci 60. let se od nich začali trenéři i hráči odvracet a začali dávat přednost jiným značkám nabízejícím nové a nové modely, které proti jednoduchým plátěnkám přinášely víc a víc vychytávek. Z basketbalu už dávno byl velký trh a ani marketing z pionýrských dob už nemohl obstát.

Konečně i neúnavný Chuck už byl unavený. Do penze odešel v roce 1968 a umřel o rok později. Těsně před tím, než začal velký sešup, který v 70. letech málem poslal Converse k zemi.

Jenže to už značce začínal nový a dost překvapivý život, který kupodivu trvá už stejně dlouho jako ten první. Z boty s jedním jasným určením se stala univerzální bota všech undergroundů. Základy položili rebelové a výstředníci, jakými byli James Dean a Andy Warhol. Za své je vzali protopunkeři Ramones i jejich současníci Sex Pistols a po nich celá subkultura, později skejťáci.

Dodneška je converska znakem nezávislosti a svobody. Samozřejmě úplně nesmyslně. Funguje to jako vždycky. Cokoli si vezmeš na sebe, jako že utečeš módě a popkultuře, to si móda a pop přivlastní a použijou to proti tobě. Udělají z toho byznys. Kupte si conversky, jaké na sobě měl Kurt Cobain ten den, co si ustřelil hlavu. Proti gustu samozřejmě žádný dišputát. Ale ten starosvětský marketing Chucka Taylora je přece jenom trochu sympatičtější. Pravý rebel nosí kecky z Lidlu.

Zaujalo? Tenhle článek jsme pro vás vytáhli z minulého čísla tištěného Finmagu. To aktuální najdete na stáncích.

Kam dál? Gabriel Pleska na Finmagu:

ZIMNÍ FINMAG JE TADY. NA CO SE TĚŠIT?

Finmag předplatnéZdroj: Finmag

„Najednou jsem měla pocit, že jsem už někdo jiný, že jsem ztratila sama sebe,“ přiznala Adéle Vopěnkové sběratelka umění Kateřina Havrlant, když spolu mluvily o jejím odchodu z Googlu.

FIN. Dominik Stroukal tvrdí, že se máme připravit na investiční žně • V kanceláři partnera ZDR Investments • Václav Podzimek: Do čeho investovat v roce 2023 • Robert Vlach o pravidlech růstu freelancerů • Roste cena děl po smrti jejich autorů? • Podle Petra Beny z Alzy dochází k pomalé evoluci kapitalismu

MAG. Nejlepší soukromá gymnázia v Česku • Mladé sítě pryč nepustí a staří žijí v digitálních ghettech, říká marketér Tomáš Jindříšek • Kokain, VHS i Flexaret spojuje jedno: Nejsou a nebudou • Na skialpech od čtyř dubů jezdí nejen beskydští fajnšmekři • Americký pickup RAM 1500. Dává smysl i na opačné straně oceánu?

Autor článku

Gabriel Pleska

Gabriel Pleska

Vystudoval český jazyk a literaturu. Pracoval v literárním časopise a na tiskovém oddělení České pošty, později na volné noze jako korektor a editor. Editoval články pro Peníze.cz, pro Finmag.cz i pro papírový Finmag. Psává pro Heroine, Finmag i Peníze.cz. A pro ty už zase edituje.