Co si myslíte o propojení politiky a byznysu?

Českou politickou scénou v poslední době otřásá jeden skandál za druhým. Vše vyvrcholilo vládní krizí, kterou zapříčinily údajné úplatky ministra dopravy Víta Bárty, z čehož ho obvinili někteří poslanci z jeho vlastní politické strany Věci veřejné. Existují však také názory, že šlo jen o předem promyšlený tah určitých mocenských skupin, které chtěly zamést pod stůl své vlastní aféry, a navíc se přitom mohly snadno zbavit nepohodlných politických rivalů.

Ať už je však v této složité aféře pravda na jakékoli straně, po určité době se zase v médiích začíná řešit nezdravé propojení soukromého sektoru a politiky. Nikdo, kdo se zajímá o politické a ekonomické dění, jistě nežije v naivní představě, že se politické špičky nesetkávají na jednáních s předními byznysmeny. Přesto ale v českém prostředí až příliš často vidíme propojení osob, které vzbuzují nejvyšší pochybnosti.

Na příkladu politické strany Věci veřejné se v současné době ukazuje možná provázanost sféry byznysu s předními politiky. Uniklá nahrávka ze sjezdu vedení bezpečnostní agentury ABL z roku 2008 ukázala, jaké ambice vedly Víta Bártu ke vstupu do politiky. Politologové připomínají, že rozhodně nejde o žádný ojedinělý jev. Bárta, jak podotkl ministr zahraničí a předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg, napsal jen to, co si mnoho ostatních myslí a čím se pak také v politice řídí.

Česká politika je prodchnuta množstvím podivných zakázek již od samého počátku svého demokratického fungování. Zájmové skupiny a soukromé firmy si zajišťují stamilionové příjmy díky blízkým kontaktům s politiky. Ti pak zase po skončení své politické dráhy někdy disponují majetkem, ke kterému by si těžko přišli ze svého poslaneckého či ministerského platu. Policii se za posledních dvacet let nepodařilo vyřešit téměř žádnou z korupčních kauz. Přestože každá vláda v ČR po volbách slibuje, že boj proti korupci bude jedním z jejích hlavních cílů, většinou se ale brzy ukáže, že ve skutečnosti to nebude tak žhavé. Vždy se najdou nějací obětní beránci nebo osoby, které svým počínáním vzbuzovaly nežádanou pozornost, a tak musely jít z kola ven, na neprůhledném kolotoči plném korupce se však nic nemění.

Mnoho lidí argumentuje tím, že úzké propojení byznysu a politiků je všude vesvětě běžným jevem, druzí však namítají, že v rozvinutých zemích západního světa rozhodně nejsou finanční úniky a podivné veřejné zakázky tak do očí bijící a snaha potírat korupci tak malá, jako je tomu v České republice.

Cosi o spojení byznysu a politických špiček v ČR myslí námi osloveníexperti? Dochází podle jejich názoru k privatizaci politického sektoru mocenskými skupinami?

PAVEL KOHOUT

ekonom

Česká republika je ve své podstatě podřízenou servisní organizací zhruba tří průmyslových odvětví. První z nich je pochopitelně ČEZ, ale budiž, aspoň máme jednu velkou úspěšnou firmu, která nám ještěkupodivu patří. Druhou je automobilový průmysl. Náš stát sice dotujezisky akcionářů z jiných zemí, ale budiž, aspoň máme zaměstnanost. Třetí je lobby stavebních firem se zvláštním zřetelem na infrastrukturu.Plány dálnic, mostů, tunelů a obchvatů se sestavují nikoli podle potřeb občanů a ekonomiky, ale podle potřeb stavebních firem. Neexistuje systém kontroly kvality, takže odevzdávané stavby odpovídají svojí kvalitou trabantu za cenu mercedesu. Vedlejším efektem je devastace měst a krajiny, ale to je jiné téma.

Když se poprvé v novodobé historii České republiky našel odvážný ministr dopravy, který chtěl poměry změnit, není divu, že musel jít. Musel jít na základě „skandálu“, který je zcela bagatelní a bezvýznamný ve srovnání s miliardami, které jsou každoročně zbůhdarma vynakládány na veřejné zakázky (v první řadě stavební). Pana Bártu jsem osobně zažil při práci a na různých jednáních – takže vím z první ruky, že skutečně chtěl šetřit a vyčistit prostředí veřejných zakázek.

PETR MACH

ekonom

Propojení zájmových komerčních skupin s politikou je logickým důsledkem velkého přerozdělovacího státu. Dokud se lidé budou smiřovat s tím, že stát má rozhodovat o 50 % jejich svobody, o polovině jejich výdělku – ať již hlasováním v parlamentu nebo zákulisním rozdělováním zakázek – pak toto nezdravé propojení bude existovat. Vznik bizarní strany Věci veřejné je jen vyhroceným projevem tohoto stavu. Proto si přeji a prosazuji malý úsporný stát s nízkými daněmi (např. jako Švýcarsko).

TOMIO OKAMURA

viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Byznys a politika budou v propojení vždycky – ostatně podnikatelé to byli, kdo stáli u zrodu prvních občanských systémů. Politika je krom jiného také legitimní lobbing společenských skupin zasvé zájmy. Problém nastává v momentě, kdy ten lobing není veřejnou soutěží myšlenek a řešení, ale spočívá pouze v korupci.

Politický sektor byl u nás zprivatizovaný dokonce jako první už před skutečnou privatizací. Tu v ČR řídily právě nejrůznější mocenské skupiny manipulující s politiky.

MICHAEL ROMANCOV

politolog

Jednou z nejdůležitějších zásad, na nichž stojí moderní pojetí demokracie, je známé motto americké revoluce: „no taxation without representation“, neboli žádné daně bez podílu na politické moci. Historicky se osvědčilo, že nejlepší varianta (jakkoli ne bezchybná) správy věcí veřejných je, aby se každý, kdo platí daně, mohl vyjádřit k fungování státu, neboť takový plátce by měl mít logicky zájem na tom, aby stát s jeho penězi zacházel racionálně a transparentně. V tomtoohledu je tedy propojení byznysu a politických stran či špiček logické a nevyhnutelné. K tomuto propojení navíc dochází ve všech režimech, neboť například i v socialistickém Československu platilo, že vedení důležitých podniků bylo nejenom politickou sférou jmenováno, ale zároveň se zpětně stávalo součástí politického establishmentu. Pokud jev demokratickém právním státě, jímž ČR je a do budoucna být musí, nějaká politická strana viditelně a transparentně napojena na nějaký byznys, například formou sponzoringu, není na tom nic špatného. Nemělo by všakbýt možné, aby došlo ať již k viditelnému, nebo (o to by to bylo horší) skrytému personálnímu propojení byznysu a funkcí ve státní správě a samosprávě. Ti, co se chtějí angažovat v politice, by měli striktně oddělit své soukromé obchodní aktivity od světa politiky, což občas není možno zcela ošetřit na úrovni komunální, ale mělo by být zcela nezbytné minimálně na úrovni krajské a celostátní. Chce-li někdo být krajským či celostátním politikem, měl by svůj podnik či podíl v podniku po dobu výkonu funkce předat nějakému správci, u něhož bude možno vykonávat veřejnou kontrolu, zda nedošlo ke zneužití veřejné pozice oné osoby veprospěch podniku.

Pokud jde o ČR, tak nesleduji naši ekonomickou scénu tak detailně, abych byl schopen kvalifikovaně posoudit, nakolik jesoučasná situace kolem ABL a Věcí veřejných výjimkou a nakolik se jedná o pravidlo. Nemůže však být nejmenších pochyb o tom, že to, čeho jsme zatím byli svědky, patří k tomu nejhoršímu, co jsme na politické scéně viděli, něco podobně silného a odporného jako zázračné zbohatnutí bývalého premiéra Grosse.

Co si myslíte o propojení politických špiček a sféry byznysu vy? Napište nám svůj názor.