Články na téma: Karel Schwarzenberg

Jak jsem před nedávnem napsal, souboj Karla Schwarzenberga a Miloše Zemana neznamenal klání mezi pravicí a levicí, nýbrž mezi levicovým elitářstvím a levicovým populismem. A jak na Finmagu správně poznamenal Petr Hampl, pravice bude muset v budoucnu oslovit alespoň část z 2,5 milionů voličů, kteří dali svůj hlas Zemanovi. Lze to ale udělat a nezpronevěřit se základním kamenům pravicové filozofie?

Nezávislost a objektivita jsou kategorie, které pro fungování médií dnes ztrácejí význam, říká přední český odborník, sociolog médií z brněnské Masarykovy univerzity Jaromír Volek. Mluvili jsme o tom, jaká média jsou, kam směřují a jak obstála v nedávné prezidentské volbě.

Rád bych přišel s jedním křížkem po funuse. Nechci zpochybňovat platnost demokratické volby, jen bych rád přispěl do diskuze o tom, co přinesla. Podle mne ukázala, že významné části českých voličů nevadí nevybíravé prostředky, které vítěz ke svému tahu na Matyášovu bránu zvolil. „Po ovoci poznáte je,“ citoval Miloš Zeman během kampaně několikrát Ježíšovo varování před falešnými proroky, „vlky v rouše beránčím“ (nevědom si patrně této souvislosti, viz Matouš 7, 15–16), a svým jednáním jasně odpověděl na otázku Zdeňka Svěráka, zda si také myslí, že „čistého cíle není možno dosáhnout nečistými prostředky“. Nemyslí.

Volební kampaň Richarda Nixona v roce 1972 sjednotila téměř všechny vzdělané a kultivované Američany: hlasovali proti němu. Málokterý příslušník vyšších vrstev pochyboval, že Nixon je slabomyslný buran a jeho setrvání v Bílém domě by bylo skandální. Shodovaly se televizní stanice i veškerý tisk. A výsledek? Nixonovo drtivé vítězství, jaké se od té doby nikomu nepovedlo zopakovat.

Že v sobotní volbě zvítězil Miloš Zeman a slušné druhé místo si z první prezidentské reality show odvezl lesník Karel Schwarzenberg, už víme. Některé výsledek těší, jiné rmoutí. Kromě Zemana a knížete mají ale tyto volby ještě dalšího vítěze a dalšího poraženého.

Karel Schwarzenberg, nebo Miloš Zeman? Tak či tak – co může výsledek prezidentských voleb znamenat pro českou ekonomiku? Ptali jsme se ekonomů Tomáše Prouzy a Lukáše Kovandy, zástupce odborů Víta Samka, finančního analytika Aleše Tůmy a dalších zajímavých osobností ze světa financí.

Komentátoři se zlobí, filozofové uvažují, ale je to jednoduché. Schwarzenberg boduje tím, co není – šedivý úředník, zkorumpovaný ministr ani samolibý mocnář. Odlišností od běžného provozu české politiky uchvátil nejen mladé „punkery“, ale i kalkulující inteligenci. O to ale teď tolik nejde. Jaké otázky si (ve skutečnosti) klást před druhou volbou?

Nápady obou prezidentských kandidátů na to, koho by navrhli do vedení České národní banky, ukazují na zoufalou personální vyprahlost české veřejné služby a neprůhlednost personální politiky.

Neměli bychom žít v představě, že se o Česko kvůli prvním přímým prezidentským volbám začal svět zajímat. Pozornost jistě budila tatuáž jednoho z kandidátů – ovšem jako perlička. Do druhého kola Vladimír Franz nepostoupil a pozornost rychle opadla. Výjimkou jsou samozřejmě sousední státy. Na základě zkušenosti z minulých dvacet let lze totiž konstatovat, že pokud má český prezident, na něco vliv, pak je to zahraniční politika – a ta nejvíc ovlivňuje právě každodenní vztahy mezi sousedy.

Lidé zvyklí vybírat superstár a zlatého slavíka volí prezidenta. Výsledek vypadá podle toho. Základní problém není v tom, že bychom nebyli dost chytří, pokládáme si však špatnou otázku.

Jednotné evropské daně a centrální vláda, hon na nepracující rentiéry, propagace principů kolektivní viny a ohýbání ústavy, jak se to hodí. To je skutečný Miloš Zeman.

Karel Schwarzenberg je členem nejméně populární polistopadové vlády a jeho TOP 09 v nedávných krajských a senátních volbách utrpěla debakl, od ještě katastrofálnějšího výsledku ji zachránili jen Starostové. Schwarzenbergův postup do druhého kola prezidentských voleb je i pro jeho stranu velkým překvapením, především ale povzbuzením. Může se ovšem jednat o její zcela poslední úspěch.

Prezidentská předvolební videa jsou u nás nový žánr, ale chytla se. Od dob chalupářských videí Jaroslava Bureše z roku 2003 jsme se posunuli k poměrně zajímavým klipům. Co o kandidátech říkají?

Moc jsem si přál, aby první letošní komentář mohl vyznít optimisticky. Jenže při ohlédnutí za posledními dny opravdu není kde brát.

Koho volit v prvním kole prezidentských dostihů? Tak se ptá řada lidí, kteří na konci ledna za plentou nechtějí vybírat mezi Zemanem a Fischerem. Do druhého kola se nemá šanci dostat liberální (?) Franz ani konzervativní Sobotka a ani dámy kandidátky. Kdo tedy zbývá?

Provizorium, ve kterém (ne)funguje Česká exportní banka, může navzdory blížící se volbě nového ředitele trvat ještě dlouho. Tak dlouho, že by si vývozci měli začít zvykat na to, že to málo, které pro ně stát doposud dělal, se může ještě umenšit.

Peníze.cz a Finmag si proklepnou všechny prezidentské kandidáty. Chceme znát jejich názory – a to nejen ekonomické. Kdo jsou lidé, kteří by chtěli usednout na Hrad? Co si myslí a jak zacházejí s penězi? První jde s kůží na trh a pravdou ven Karel Schwarzenberg.

Poslanecká sněmovna včera o týden odsunula rozhodnutí, zda Česká republika přistoupí ke smlouvě o Evropském stabilizačním mechanismu. Zastupitelé mají ještě šest dní na to, aby si uvědomili, že pro stabilitu republiky je kriticky důležité tuto smlouvu odmítnout.

Česká republika se společně s Velkou Británií nepřipojila k paktu o fiskální unii, který na konci ledna schválily ostatní země EU. Udělal premiér Nečas dobře, nebo toho budeme časem litovat? Zeptali jsme se Petra Macha, Tomáše Prouzy, Aleše Michla a dalších českých ekonomů.

Začíná další z řady „klíčových summitů“ Evropské unie. Řeč bude o zásadní změně podmínek fungování Unie. K fiskální integraci Unie a k posilování pravomocí Evropské komise se nedávno v nezvykle otevřeném projevu přihlásil polský ministr zahraničí. Jaký je český postoj? A je jen jeden? Může být rozdílný pohled na evropskou politiku důvodem konce koalice mezi TOP 09 a ODS?

V uplynulých týdnech Věci veřejné opravdu dostály svému názvu: tak veřejně se špinavé politické prádlo ještě nepralo! Zahraniční TV produkce jen tiše závidí: reality show těchto proporcí ještě vymyslet nedokázaly. Náklady na ni však poneseme my všichni: je na čase se ptát, kolik zaplatíme.