Články na téma: veřejné zakázky

Korupce je obrovský celosvětový problém. Ročně nás stojí víc než jeden bilion dolarů (22,2 bilionu korun), což představuje zhruba 120 dolarů (2 670 korun) na každého obyvatele planety. Přes všechny sliby světových lídrů, kteří mluví o jejím potlačení, jsme se ale nikam neposunuli. Řešení přitom existuje.

Jako každá krize nese s sebou i ta covidová příležitosti. Včetně příležitostí bohatnout na obskurních výjimkách z pravidel nebo jejich obcházení. Přátelé státních aktiv nikdy nespí a velká miliardová žranice je v plném proudu.

Jiří Skuhrovec věří v otevřená data. V to, že dobrá práce s transparentními informacemi pomůže zefektivnit státní správu a šetřit peníze z rozpočtu. Pracuje jako poradce na Ministerstvu financí, ale ví, že „odejit“ může být velice rychle. Tak jako jeho nadřízený, náměstek Lukáš Wagenknecht. Jak ale říká – neživí mě to, mám luxus říkat si, co si myslím.

Státní instituce při hledání dodavatelů dbají především o to, aby splnili formální náležitosti. Výsledek soutěže, tedy výhodný nákup kvalitního zboží či služeb, už není tak podstatný. Jiří Skuhrovec z Centra aplikované ekonomie, který se zakázkami zabývá už pět roků, o tom ví své.

Stát má v plánu v roce 2015 hospodařit se stamiliardovým schodkem. Není to zbytečně moc? A míří peníze opravdu tam, kde jsou potřeba? Zeptali jsme se ekonomů Pavla Kohouta a Lukáše Kovandy, státního tajemníka Tomáše Prouzy, poradce ministra financí Aleš Michla a dalších lidí ze světa peněz.

„Pokud zavádím další a další technologie jen proto, že je to momentálně v módě, pak to téměř jistě nepovede k úspěchu. Informační technologie jsou dobrý sluha, ale zlý pán,“ varuje ve druhé část rozhovoru Richard Kaucký, podle kterého stát nepostupuje při elektronizaci veřejné správy příliš efektivně.

Peníze z veřejných zakázek končí neznámo kde. Tedy – pokud se nesmíříme s tím, že nám jako bližší určení stačí jméno toho nebo onoho daňového ráje. Proč s tím politici nic neudělají? Možná jim jistá neprůhlednost taky vyhovuje. S šéfem české Transparency International o financování politických stran a jejich kampaní i o daňových rájích a veřejných penězích.

Hasit sociální konflikty a pomáhat obcím řešit problém „sociálně vyloučených“ lidí. To má v popisu práce Agentura pro sociální začleňování. Potřebují obce její experty? Nedokážou si nejlíp poradit samy? A jaké léky ohroženým regionům pracovníci Agentury ordinují? O tom všem v druhém díle rozhovoru s Alenou Zieglerovou.

Český hospodářský růst v roce 2014 zahuben nebude, lze souhlasit s předpovědí dra Zhouby.

Jak velký problém představují pro Česko daňové ráje? Přečtěte si odpovědi ekonomů Aleše Michla a Oldřicha Rejnuše, předsedy Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karla Havlíčka a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Konec plýtvání. Udělá se jasno v tom, kolik stát využívá budov, kolik metrů připadá na úředníka, kde se topí pánubohu do oken, co by se dalo prodat, koho by se vyplatilo sestěhovat… A začne se šetřit. Nový registr má uspořit stovky milionů ročně. Sám však zatím spolknul čtvrt miliardy. A úřad, který ho spravuje, čeká žaloba.

Přinášíme druhou část rozhovoru s Jakubem Michálkem, místopředsedou Pirátské strany. V prvním díle jsme se bavili hlavně o žalobě na Václava Klause, dnes si budeme povídat hlavně o práci – být pirátem totiž dneska vůbec neznamená čistit bambitky, zpívat písně o moři a pít rum.

Poslanci nechtějí, aby korupce ve veřejných zakázkách definitivně zmizela.

Místopředseda Pirátské strany se rozhodl bojovat proti Václavu Klausovi. „Tahle arogance moci mě dovedla až k tomu, že jsem na něj podal žalobu,“ vysvětluje Jakub Michálek. Nejde však o jediný soudní spor, kterého se Piráti účastní. Zaútočí v příštích volbách tato malá politická strana na poslanecká křesla?

Podrobnější rozbor ukazuje, že nepoctivost při zadávání státních zakázek neškodí bohatství národů až tolik, někdy dokonce naopak. Totéž platí o některých daňových únicích. Jsou ovšem situace, kdy taková nepoctivost může být zničující. Místo davové hysterie bychom měli analyzovat, rozlišovat a hledat uspořádání, v němž by poctivé jednání napomáhalo všeobecnému prospěchu a v němž by se zároveň vyplácelo.

České dráhy spolu se Správou železniční dopravní cesty loni vytvořily zisk přes dvě miliardy korun. Je to důvod k radosti? Ani omylem! Aby se společnosti dostaly účetně do černých čísel, stát do nich musel desítky miliard nasypat.

V posledních letech jsme byli svědky řady zázračných zbohatnutí mezi bývalými politickými špičkami a předními lobbisty. Měl by se jim majetek, jehož původ nedokážou prokázat, nekompromisně zabavovat? Přečtěte si, co si o tom myslí ekonom Pavel Kohout, advokát Tomáš Sokol, politolog Jiří Pehe a další osobnosti.

„Stát ještě nezačal pořádně šetřit, daňová politika vlády je podivná, neprospívá investicím ani hospodářskému růstu,“ říká Pavel Kohout o domácím hospodářství. Jak vidí světovou krizi a proč nemá strach o Evropu?

Jan Macháček přišel, inspirován případem Vlasty Parkanové, se zajímavou otázkou. „Nemůže mít série afér a obvinění ten dopad, že v atmosféře strachu přestanou politici vládnout, rozhodovat, pálit si prsty: vždycky se najde někdo, kdo je bude chtít později popotahovat?“ Jen je nechte, ať se bojí!

Korupce a neefektivita ve státní správě způsobují ztrátu desítek miliard korun ročně. Má smysl v takové situaci zvyšovat daně? Zeptali jsme se ekonomů Aleše Michla a Petra Macha, šéfa Transparency International Davida Ondráčky a dalších osobností.

Bude mít sKarta pro příjemce sociálních dávek nějaký přínos? A opravdu díky ní stát ušetří, nebo jde jen o další zpackaný projekt? Ptali jsme se šéfa Transparency International Davida Ondráčky, ekonomů Petra Macha a Tomáše Prouzy a dalších zajímavých osobností.