Články na téma: Vít Bárta

V některých zemích se výše pokuty za dopravní přestupky počítá podle toho, kolik hříšník vydělává. Co takhle něco podobného zavést u nás? Ptáme se advokáta Tomáše Sokola, ředitele Autoklubu ČR Radko Ječmínka, ekonoma Lukáše Kovandy, právníka Petra Němce a dalších osobností.

Historie zná jen málo úspěšných podnikatelů, kteří za sebou nechali světlou stopu v politice. Oba světy vyžadují odlišné schopnosti.

Nemám ve zvyku řečnit na politických shromážděních. Ale nedávno jsem udělal výjimku. Přijal jsem pozvání prezentovat svoji nedávno vydanou knihu. Knihu, která je v rámci mé produkce rovněž výjimečná.

Vláda lidí, kteří by prodali vlastní matku, je nakonec docela zábavná. Ještě že tak: může trvat dlouho.

„Standardní česká politická strana dnes funguje tak, že si na první místo vrazí nějakou pro veřejnost přijatelnou figurku, která naláká voliče, za ní se pak seřadí zjedi a zločinci, kteří si jdou nakrást, a pak, zase aby se neřeklo, se na poslední místo přidá pár slušných lidí. Takhle to dál nejde,“ říká Karel Janeček, s nímž jsme po roce opět sešli, abychom zjistili, co je nového u českých korupčníků.

Kupon jsme letos lepili na přední sklo už po osmnácté. Možná nadešel čas promyslet celý systém úplně znova.

Politický příběh dvou zemí. V hlavní roli miliardáři s velkým B.

„Každá obec podél dálnice má právo se vyjadřovat k vydání stavebního povolení, a tak je jí potřeba něco slíbit. Spravit tuhle cestu, postavit támhle na kilometru dva mosty, protože jsou zemědělci holt zvyklí jezdit jedním tam a druhým zpátky. Do toho se pak samozřejmě ozvou zelení…“ právě tak popisuje Dan Ťok, generální ředitel české Skansky, jeden z důvodů, proč máme tak drahé dálnice. Jaké jsou ty další, se dozvíte v další části rozhovoru.

„Kdybych zveřejnil seznam všech politiků, kteří se na mě obrátili, jestli bych nemohl sehnat něčí výpis telefonních hovorů, vydalo by to na knihu. A najednou všichni kroutí hlavami a diví se, jak je to možné,“ říká bývalý šéf tajných služeb Karel Randák v druhém díle exkluzivního rozhovoru.

Česká politika má problém. Ne, jinak, Česká republika má problém. Má ho už řadu let a nevypadá to, že bychom se blížili k tomu ho správně nazvat, natož řešit. Zdánlivě se jedná o zkorumpované politiky, kteří bez ohledu na barvu dresu mají jen jeden cíl, drancovat veřejné finance. Ve skutečnosti ale jde o to, že u nás neexistuje profesionální a decentralizovaná státní správa.

„Každý Čech včetně nemluvňat přispěje korupčníkům měsíc co měsíc tisícikorunou z vlastní kapsy. Sto miliard je abstraktní číslo. Pokud si jej ale vydělíte, zjistíte právě tohle. Rodina se třemi dětmi takhle každý měsíc přijde o pět tisíc korun, je to peklo,“ varuje Karel Janeček ředitel firmy RSJ Algorithmic Trading, který se pustil do boje s českou korupcí.

Když se na víkendové narozeninové oslavě stočila řeč na politiku, v podstatě unisono znělo jedno jediné – copak je to, co vidíme poslední měsíce, skutečně možné? Výsledky loňských voleb řada lidí oslavovala, protože Česká republika měla konečně silnou vládu s atraktivním programem úspor a boje proti korupci a dostatečná většina v parlamentu dávala naději na rychlý průběh změn.

Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.

Politici na luxusních jachtách a ve vilách v Toskánsku, které patří významným finančním skupinám. Koňské pólo v Tatrách, lyžařské závody ve Špindlerově Mlýně, večírky ve Žlutých lázních a mnoho dalších honosných akcí, kterých se společně účastní přední politici, lobisté a zástupci silných ekonomických subjektů. Tak na první pohled vnímá společnost spojení lidí z byznysu a politiky.