Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Vzpoura bankéřů: Syslové hrozí Draghimu

Pavel Jégl
Pavel Jégl
29. 8. 2016
 5 572

Žijeme v době, kdy věřitel platí úrok dlužníkovi a kdy střadatel nemusí tratit, když si z banky donese bankovky domů a vycpe s nimi slamník. Dá se tomu ještě říkat tržní ekonomika? Nedozrál čas na revoltu?

Vzpoura bankéřů: Syslové hrozí Draghimu

Evropská centrální banka už dva roky drží a stlačuje záporné sazby z vkladů. Její poselství je jasné: Milí syslové, nesyslete své peníze v bankách, utrácejte, investujte. A také – půjčujte si!

Jenže k tomu, aby si podnikatel radostně půjčoval, musí věřit v radostnější zítřky. Patrně v ně nevěří. Půjčuje si málo.

Také proto mnoho bank nedokáže vklady v dostatečné míře přeměnit v půjčky. Rovněž jim ale nejspíš chybí „budovatelský zápal“. Zdráhají se jít do většího rizika. Třeba tím, že vsadí na spotřebitelské půjčky nebo úvěry začínajícím firmám. A tak tuční bankovní kocouři strádají, hubnou.

Utečeme Draghimu

Komerční bankéři se s hubenými časy samosebou nechtějí smířit, přemýšlejí, jak konfiskační politiku nejvyššího centrálního bankéře Maria Draghiho obejít. Zvažují způsoby, jak uniknout trestu za to, že si uloží do centrální banky peníze, kterou nejsou schopny udat na trhu.

Deník Financial Timesinformoval o experimentu druhé největší světové zajišťovny Munich Re, která skladovala desítky milionů eur v hotovosti za „únosnou cenu“. Prý byl úspěšný, takže hned několik německých bank, včetně Commerzbank, druhého největšího poskytovatele půjček v zemi, zvažuje stejný postup.

Nastal čas vzpoury bankéřů? Že by se skladování bankovek opravdu vyplatilo?

Nynější depozitní sazba Evropské centrální bance, za kterou si u ní ukládají peníze komerční banky z eurozóny je na - 0,4 procenta. A úprk od centrální banky k hotovosti by přece něco stál – banky by musely platit transport bankovek, skladovací prostory, ochranu, pojištění…

Kdyby ale ECB poslala sazbu ještě víc do záporu, mohlo by se skladové hospodářství bankám vyplatit. Anebo by na něj banky aspoň nijak výrazně nedoplatily.

Zlotřilí bankéři

Záleží pochopitelně i na tom, jaké bankovky skladujete. Pokud by bylo možné nacpat do sejfů eurové pětistovky… Jenže centrální bankéři ve Frankfurtu rozhodli, že se přestanou tisknout. Prý proto, že bankovka tak vysoké nominální hodnoty ulehčuje kriminální transakce. Zní to logicky.

Dá se tomu ale věřit? Neměl snad Mario Draghi, když mluvil o kriminálnících, na mysli komerční bankéře, kteří zvažují výměnu virtuálních peněz za peníze fyzické? Frankfurt oznámil konec pětiseteurových bankovek ve stejné době, kdy zaváděl záporné depozitní sazby. Vypadá to prostě podezřele.

Je nasnadě, že převážet a skladovat eurové dvoustovky by pro banky bylo podstatně nákladnější. Milion eur v pětiseteurových bankovkách váží 2,2 kilogramu, zatímco ve dvoustovkách 5,5 kilogramu. Obdobný rozdíl je také jejich v objemu.

Německý ekonom Hans Werner Sinn si toho povšiml už v březnu, kdy byla depozitní sazba eurozóny - 0,3 procenta. V článku pro Frankfurter Allgemeine Zeitung nadhodil myšlenku, že konec pětiseteurových bankovek umožní (bezpečně) zvýšit penalizační sazbu až na - 0,75 procenta, tedy právě na dvaapůlnásobek.

Velký bratr vás vidí

Na této hodnotě je depozitní sazba ve Švýcarsku. Švýcaři by tedy měli být v největším pokušení hromadit hotovost – tím spíš, že mají papírovou tisícifrankovku a do oběhu se začínají dostávat nové bankovky, které jsou výrazně menší. Vysoké částky bude snadné uchovávat v malém prostoru.

Přesto nejsou zprávy o tom, že by banky začaly ve velkém skladovat bankovky. Peníze dorazí a obratem se s nimi nakrmí bankomaty.

Financial Times nicméně píšou o případu, kdy chtěl nejmenovaný švýcarský penzijní fond vybrat z banky velké množství hotovosti a uložit ji do trezoru. Banka ji nevydala. Proč, deník nepíše. Patrně však centrální banka odmítla vyhovět žádosti o převod elektronických peněz na hotovost, kterou podala komerční banka pro svého klienta – penzijní fond.

Komerční banky nemůžou hromadit pytle s bankovkami bez vědomí Velkých bratrů - centrálních bank. Tím se má zabránit propadu množství bankovek v oběhu. Že by tohle opatření posloužilo jako zbraň proti vzpurným komerčním bankám a pojišťovnám?

Pokud by bankéři ve velkém začali syslit papírové peníze, zhroutila by se politika centrální banky jako domek z karet. Tohle přece nemůže mocný regulátor z Frankfurtu připustit. Vždyť cílem není jen roztočit kola ekonomiky a dosáhnout potřebné míry inflace, ale také pomoci vládám, aby zvládly své horentní dluhy, aby byly schopny splácet starší dluhy novými, s výrazně nižšími úroky. 

Ekonomika na steroidech

Záporné depozitní sazby jsou vlastně zdaněním bank – jejich rezerv, píše Christopher  Waller, viceprezident Federální rezervní banky v St. Louis. (Rozdíl je jen v tom, že „daň“ se neodvádí ministerstvu financí, ale centrální bance). Ekonomové Deutsche Bank odhadují, že německý bankovní systém na této dani letos tratí 787 milionů eur. A od propadu sazeb pod nulu v roce 2014 banky v celé eurozóně na dani z rezerv přišly o 2,64 miliardy eur.

Náklady na daň může nést sama banka, anebo je (aspoň zčásti) přenést na klienta – a to dvěma základními způsoby:

1. Banky hodí část daně na střadatele. Sníží úroky z vkladů, naúčtují poplatky na kdeco a aspoň pro velké vklady zavedou záporné sazby.

Důsledek: Střadatelé získají méně peněz a nakoupí méně zboží a služeb. Záporné sazby v tomto případě budou mít opačný důsledek, než zamýšleli centrální bankéři.

2. Banky zaúčtují daň dlužníkům. Zvednou úroky z úvěrů a zavedou nebo zvýší poplatky za zpracování úvěrů.

Důsledek: Sníží se dostupnost úvěrů. Domácnosti i firmy méně utratí. Zase opak toho, co chtěla centrální banka.

Je tedy patrné, že záporné sazby můžou fungovat jen jako časově omezená terapie – dokud je banky vstřebají a dokud sazby nezačnou fungovat jako padající kostky domina. Jsou jako steroidy, které nakrátko vybudí růst svalů, pokud se však podávají ve větším množství a příliš dlouho, organismus vyčerpají.

A známky vyčerpání jsou patrné. Přibývá bank, které rozšiřují poplatkové menu a účtují záporné úroky firemní i soukromé klientele s vysokými zůstatky na účtu. V (nejzápornějším) Švýcarsku podražily hypotéky.

… a ještě víc steroidů

Není jasné, jak dlouho chtějí centrální bankéři držet ekonomiku na steroidech. Hlavní ekonom Evropské centrální banky Peter Praet však pohrozil, že by centrální banka eurozóny mohla zvyšovat jejich dávky. „Pokud by se zhoršil výhled nebo pokud by se finanční podmínky nevyvíjely tak, aby zajistily dostatečnou podporu ekonomice a inflaci, máme připraveno další snížení sazeb,“ prohlásil.

Můžou snad úvahy o skladování bankovek přimět centrální bankéře ke změně strategie a k tomu, že záporné sazby odpískají nebo aspoň dál nestlačí? Kdo ví.

Z historie je nicméně zřejmé, že většina rebelií bývá potlačena. 

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (51)

Vstoupit do diskuze
Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo