Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Neplač pro své politiky, Argentino

| 2. 2. 2016

Argentinská politika tančí tango. Do prezidentského paláce nastoupil muž, který provedl energický obrat a rychlými kroky zamířil k liberální ekonomice.

Neplač pro své politiky, Argentino

V Argentině se dějí věci. Z bankovek mizí mytická Evita i Falklandy (Malvíny). Nový prezident jihoamerického státu nevykřikuje nacionalistická hesla, neslibuje sociální spravedlnost. Zato mluví o byznysu, o tom, že zemi otevře světu (a investorům).

Mauricio Macri vládne necelé dva měsíce (od 10. prosince 2015) jako liberál a reformátor. Neztrácí čas a mění argentinskou ekonomiku.

Tango mezi dluhopisy

Prakticky uvažující Macri jako by v Argentině přistál z jiného světa.

K této zemi v posledních desetiletích neodmyslitelně patřily nejen smyslné tango, fotbaloví kouzelníci a delikatesní hovězí, ale i populističtí politici, střídající se u moci s generály. Jejich zásluhou mohla Argentina sloužit jako učebnicový příklad, jak končí stát, když si vlády zvyknou půjčovat víc, než mohou splatit (a když jim to voliči dovolí).

Argentina bývala premiantem Latinské Ameriky. Ve dvacátých letech minulého století platila za světovou velmoc s příjmem na obyvatele srovnatelným s nejvyspělejšími evropskými státy. V letech čtyřicátých však propadla ideologii nazvané perónismus – podle hlasatele sociálního pokroku a pořádku Juana Peróna. U moci se střídali politici vládnoucí pomocí směsi nacionalismu a populismu s generály, kteří chtěli mít všechno pod kontrolou a na povel – včetně ekonomiky.

Vlády vyhlašovaly blahobyt, vymýšlely jeden sociální program za druhým, dotovaly ceny, pro své stoupence vytvářely dobře placené pašaliky ve státní správě a zvyšovaly armádní rozpočty. Když na to jejich příjmy nestačily, jednoduše se zbavily dluhů monetizací – tiskem nových peněz. Důsledkem tohoto penězokazectví byla inflace přerůstající v hyperinflaci a devalvace měny.

Hřebík do rakve argentinské ekonomiky zatloukl v devadesátých letech prezident Carlos Menem. Zavedl tvrdé neinflační peso a navázal je na dolar (v souladu s doporučeními Mezinárodního měnového fondu). Zlikvidoval hyperinflaci. Jenže důsledně neseškrtal „perónovsky“ štědré veřejné výdaje, a tak si na ně vláda musela půjčovat v cizině. Tentokrát si už nemohla pomoci tiskem vlastní měny.

Skončilo to, jak jinak, platební neschopností. Argentina ji vyhlásila v roce 2001, kdy její dluh dosahoval 141 miliard dolarů. Byl to největší bankrot suverénního státu.

Další čtení

Tak nám nedávno zase zbankrotovala Argentina. Podruhé za 13 let, poosmé za poslední dvě století. Ačkoli se jedná o zemi geograficky vzdálenou, v hospodářské politice lze nalézt alarmující podobnosti s Evropskou unií.

Josef Tětek: Argentinské kolečko

Že vám ten příběh něco připomíná? Jistě, Argentina mohla být pro Evropskou unii a eurozónu poučením. Nikdo si ho však nevzal. A tak obdobně jako Argentinci provázali měkké peso s tvrdým americkým dolarem, evropští lídři posadili pomalé Řeky na (euro)tandem s rychlými Němci.

No – a víme, jak to dopadlo.

Supi nad pampou

Zpět do Argentiny. Po bankrotu se argentinská vláda úporně dohadovala s věřiteli o restrukturalizaci dluhu. Nakonec 93 procent věřitelů přikývlo, že jim staré bondy vymění za nové s třetinovou hodnotou.

Zbývajících sedm procent kreditorů zásadu „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“ nepřijalo. Tito věřitelé požadovali celou dlužnou částku a věc poslali k newyorskému soudu.

V případě, kdy se dohodne většina věřitelů, se obvykle uplatní klauzule Collective Action, podle níž dohodu musí přijmout i menšina. Tentokrát ale soudce rozhodl, že argentinská vláda musí vyplatit celou dlužnou částku (1,33 miliardy dolarů) majitelům sedmi procent starých bondů, kteří na kompromis s dlužníkem nepřistoupili.

Elliott Management, hedgeový fond ze skupiny „neoblomných“ (v Argentině označovaných za „supí fondy“), navíc přiměl newyorský soud, aby argentinské vládě přikázal současně s novými dluhopisy vyrovnávat „staré“ závazky vůči věřitelům, kteří na dohodu nepřistoupili. Vláda prezidentky Cristiny Fernándezové Kirchnerové to ale odmítla v obavě, že věřitelé, se kterými se dříve dohodla na nových bondech, vůči její zemi uplatní klauzuli Rights Upon Future Offers. Podle ní mají všichni investoři právo na rovné zacházení. Ti, kteří se spokojili s třetinou, by tedy později mohli uplatnit nárok na vše.

Argentina tak po třinácti letech zase spadla do platební neschopnosti. Věřitelé můžou požadovat konfiskaci argentinského majetku kdekoli na světě a také to už několikrát zkusili.

Cristina Fernándezová raději nechávala prezidentské letadlo Tango 1 sedět doma v hangáru letiště v Buenos Aires. Nechtěla o ně přijít, tak létala pronajatým charterem od britské společnosti Freeborn.

Letos v lednu však začala vláda prezidenta Macriho se „supy“ vyjednávat. Chce urovnat spor, kvůli kterému je země technicky v bankrotu a nemůže si půjčovat na finančních trzích. Pokud se to podaří, ukáže se, že vyhlásit default, může být lepší řešení, než řecký scénář – utahovat šrouby a hromadit půjčky.

Jelen místo Evity

Mauricio Macri, bývalý starosta Buenos Aires a ještě před tím šéf fotbalových Boca Juniors, začal vládnout v době, kdy jsou devizové rezervy státu téměř vyčerpány a kdy inflace vzrostla na 30 procent. Pravil, že změna je naléhavá, ihned odstranil měnové kontroly a argentinské peso nechal volně plout. (Peso rychle spadlo o 27 procent, od té doby si však vede lépe než většina měn rozvíjejících se trhů.)

Na nedávné besídce politiků s byznysmeny v Davosu Macri ujišťoval, že z Argentiny udělá zemi zaslíbenou investorům. Slíbil, že jeho vláda bude bourat cla a odstraňovat další obchodní překážky – a některé už skutečně zrušila. (Za vlády prezidentky Cristiny se Argentina stala světovým rekordmanem v oblasti obchodních bariér – zavedla jich více než 160).

Macriho vláda se také chystá rozplétat síť dotací, daní, poplatků, sociálních dávek a příspěvků. Chce vytvořit flexibilní pracovní právo. Je ale otázkou, jak to zvládne s menšinou v parlamentu. Většinoví perónisté Macriho nemohou vystát, zejména poté, co (ještě jako poslanec) prohlásil: „Pokud se během zasedání parlamentu nenudíte, musíte být retardovaný.“

Testem Macriho odolnosti a sentimentu Argentinců může být konec tisku bankovek s vyobrazením Falkland a portrétem „Evity“ Perónové (tento idol na nových bankovkách vystřídá vzácný jelínek pudu). Změnu nedávno oznámila argentinská centrální banka.

Agentura Bloomberg připomíná, že od počátků perónismu žádný „neperónistický“ prezident nevládl do konce svého termínu. Ostatně, levicová opozice už Macriho varovala, že mu nedovolí zavést „divošský kapitalismus“. Takže jaképak překvapení, kdyby to „retardovaní“ perónisté Macrimu brzy spočítali.


Symbolický úvodní obrázek – prezident přehlíží poničenou zemi: Web Casa Rosada – Růžového domu, argentinského prezidentského sídla a úřadu

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 2. 2016 15:24

Bohužel pro některé lidi již může být pozdě.

Představte si zemi s dluhem nad 100% HDP, kde je polovina lidí v penzijním či těsně předpenzijním věku a díky státní propagandě doposud spoléhali na penze z průběžného systému, zdravotnictví zdarma a ti trochu bohatší na nějaký 3.pilíř vycpaný státními dluhopisy.

Tito lidé z liberalizace (zcela logicky) nadšeni nebudou a pokud se k nim přidá i masa dalších lidí závislá na "neliberálnu", na vysávání rozpočtu (státní zaměstnanci, nezaměstnaní, neziskovkáři, solárníci, řepkaři, ...), může být prosazení liberalizace v rámci daného politického systému prakticky nemožné. Ti nejslabší (staří a nemocní) budou v pasti:
Neliberalizovat = dojít až do hořkého konce totálního bankrotu
Liberalizovat= utáhnout si opasky a doufat v budoucí zlepšení, které už ale starým nepomůže

+18
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

Chybou bylo půjčovat si od cizinců. Kdyby si půjčovali od vlastních občanů, nebo si "tiskli" na státní výdaje peníze (což vyjde nastejno), byli by na tom teď lépe. Nejhorší je nechat se finančně kolonizovat cizími "investory". To pak nemá žádné dobré řešení.

-17
+
-

Další příspěvky v diskuzi (44 komentářů)

Jan Altman | 3. 2. 2016 10:38

Situace vyspělého světa (od Argentiny po ČR, od Japonska po Rakousko) se dá popsat takto:

http://www.investicniweb.cz/2016/1/21/svet-celi-dluhovym-bankrotum-varuje-veteran-z-centralni-banky/

Až na to, že ten v závěru uváděný recept (vládní investice do infrastruktury na dluh), nemá šanci pomoct:
1) To už se zkouší a zkoušelo a situaci to jen zhoršilo
2) Cyklostezky a podobné "investice" žádné bohatství nevytvářejí
3) Žádný budoucí růst, kterým by se dluh umořil, se nedostaví. Protože:
A) Vysoký dluh růst snižuje
B) Demografie: časem obsluha toho dluhu bude závislá na podstatně ztenčené skupině lidí v produktivním věku, naopak naroste počet lidí ve věku postproduktivním (tzn. další nároky na rozpočet).

Druhá cesta (tisk peněz, umělé snižování úroků), kterou sám článek rozumně odmítá, již byla (přes vytrvalost p.Fulda) myslím vyvrácena dostatečně, její konsekvence většina lidí chápe.

Někdy se zkrátka stává, že situace dospěje tak daleko, že žádné (nebo alespoň "bezbolestné") řešení k dispozici není (a kdyby náhodou bylo, je politicky neprůchozí).
Dá se očekávat reset (eufemismus pro zruinování celých skupin a tříd obyvatelstva). Snad bude trochu spravedlnosti v tom, že to nejvíce odnesou ti, kteří svými preferencemi společnost do tohoto stavu dotlačili a kteří na socialistický všeobjímající stát spoléhali a tlačili nejvíce. Bohužel takové zvraty však často odnesou i nevinní.
+6
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 14:52
reakce na Jan Altman | 3. 2. 2016 10:38

Možnost vymanit se z dluhové pasti pokračujícím zadlužováním státu samozřejmě nikterak vyvráceno nebylo. Není totiž tisk peněz jako tisk peněz. :-) Všichni při vyslovení pojmu "tisk peněz" reagují jako Pavlovovi psi. Vyděsí je představa hyperinflace. To je ale jenom primitivní iracionální reflex, nic víc.

Ano, rizikem NEZŘÍZENÉHO tisku peněz, je vysoká inflace. Řešením je ale tisk peněz pouze za účelem odvrácení deflace a podpory kupní síly zdecimované poptávky, nikoli nespoutaný tisk peněz, který by mohl vyvolat hyperinflaci. Kontinuální řízený tisk peněz, který posilováním kupní síly poptávky brání příchodu krize z nadměrných produkčních kapacit, je právě tím bezbolestným řešením. Bezbolestné řešení existuje. Ty Vaše masochistické představy o jakýchsi restartech mohou dopadnout akorát totální katastrofou. Zcela zbytečnou a nic neřešící katastrofou.
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 4. 2. 2016 07:26
reakce na Richard Fuld | 3. 2. 2016 14:52

Asi tu máte všechny za hlupáky. Hyperinflace je samozřejmě jedním z možných konců té vaší "kontinuálně řízené inflace". Nicméně pan Altman nepíše o neřízeném tisku peněz, ale o té "řízené inflaci", která v Česku činí cca dlouhodobě cca 6% ročně. I to ze svého principu vede k úpadku ekonomiky a bublinám. Očistné krize, které by napravily škody politiků a centrálních bankéřů jsou potlačovány další výrobou peněz a bubliny jsou tak stále větší a větší. O to větší je pak chaos při jejich prasknutí. Tento proces se stále zrychluje, takže hyperinflace se snadno může stát realitou.

Ekonomické zákonitosti nemůžete vyvrátit tím, že oponenta označíte za primitiva a masochistu, jako jste to udělal v tomto případě. Bohužel na víc než nadávky jste se nikdy nezmohl.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 2. 2016 19:04
reakce na Josef Fraj | 4. 2. 2016 07:26

Hypoteticky je možná i deflace při peněžní expanzi. Hypoteticky je možné všechno. Já ale mluvím o přiměřeném posilování kupní síly poptávky v době kdy se ukáže, že je slabá (deflační vývoj) a přiměřeném posilování nabídky v době, kdy bude naopak nabídka slabá (inflační vývoj). Proč nepřipustíte i zde alespoň hypoteticky, že by to mohlo fungovat, když nemáte problém s nepravděpodobnou hypotézou, že to skončí hyperinflací?

Očistné krize jsou nesmysl. Je to jako snaha léčit anemického pacienta pouštěním žilou.

Souhlasím, že ekonomické zákonitosti nelze vyvrátit tím, že oponenta označím za primitivního masochistu. Stejně tak nelze ekonomické zákonitosti vyvrátit tím, že oponenta označíte za blázna, marxistu, etatistu, komunistu nebo jinou nálepkou, jak se mi zde často děje :-). Naštěstí k nálepkování se uchyluji spíše výjimečně. To u Vás je to spíše pravidlem. :-)

A jen tak na obhajobu mého označení pana Altmana masochistou musím doplnit, že stačí si přečíst pár jeho příspěvků a jistě pochopíte smysl tohoto označení. Pan Altman téměř v každém ze svých příspěvku vyjadřuje přání, aby ten současný podle něho špatný a nemocný systém konečně krachl a místo něho vyrostl systém podle jeho představ. Mě takové názory přijdou zjevně masochistické. Nebo si pan Altman naivně myslí, že se by ho takový krach nijak nedotkl?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

Chybou bylo půjčovat si od cizinců. Kdyby si půjčovali od vlastních občanů, nebo si "tiskli" na státní výdaje peníze (což vyjde nastejno), byli by na tom teď lépe. Nejhorší je nechat se finančně kolonizovat cizími "investory". To pak nemá žádné dobré řešení.
-17
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 3. 2. 2016 07:09
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

Aspoň si v súvislosti s tlačením vlastnej meny v Argentíne poriadne prečítajte článok.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Hatlapatka | 2. 2. 2016 18:35
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

To je trošinku knížecí rada. Půjčovat si ve vlastní měně je výsada bohatých států. Ale jinak samozřejmně je to banální pravda - pokud bych měl volit mezi současnou Argentinou/Řeckem a poválečnou Francií (kde byli staří lidé ožebračeni ztrátou hodnoty franku), volil bych určitě Francii. Lépe když dojde k resetu a všichni jsou zpátky poblíž nuly, než když superbohaté 1% drží v šachu 99% ostatních.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 17:11
reakce na Michal Hatlapatka | 2. 2. 2016 18:35

Když se těch 99% nevzepře a ještě tomu 1% přitaká a obhajuje jejich zločiny a jejich metody, jen proto, že zrovna v danou chvíli dusí někoho jiného, než je, pak se nejde ničemu divit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 2. 2016 15:15
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

Jako že okrást cizince chráněné nadnárodními arbitry je složitější, než okrást vlastní občany, kteří si nemohou vyskakovat a musí držet ústa a krok, vše si od vlády nechat líbit?

No to asi máte pravdu. Tedy technicky, morálně samozřejmě ne.

Mohli si půjčovat doma a tisknout.
V dalším kroku by museli omezit pohyb kapitálu, zakázat lidem kupovat dolar, zlato, bitcoin - protože každý by při takové fiskální a monetární politice veškeré prostředky, které nepotřebuje k holému přežití, konvertoval na něco, co zkáze nepodléhá (tak rychle).

Ale to jste typický vy. Problémem Argentiny či Venezuely je jednoduše to, že si půjčují venku a ne doma.

Sice nechápu, co by si argentinská či venezuelská vláda za ty doma vypůjčené či natištěné papírky v zahraničí koupila, kdo by jí za tu sběrnou surovinu byl ochoten prodat jídlo, technologie, léky, zbraně... ale vy to asi víte lépe.
+12
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:46
reakce na Jan Altman | 2. 2. 2016 15:15

Je to jednoduché. Argentinci si budou muset vybrat, jestli chtějí autonomní sociální stát, financovaný argentinskými bankami, který ale může vést k oslabování jejich měny, pokud si banksteři operující na forexu vyhodnotí jejich vnitřní zadlužení za příliš vysoké. Argentinci tak budou mít věci z dovozu drahé. Budou ale současně konkurenceschopnější při vývozu, což může ony tendence k oslabování měny tlumit. Drahý dovoz rovněž vytváří prostor pro domácí vznik a rozšiřování domácí produkce.

Nebo mohou Argentinci mít asociální stát, který se bude snažit v očích banksterů vypadat dostatečně rozpočtově odpovědný. Budou tak mít možná silné peso a tedy relativně levný dovoz, ale o to komplikovanější vývoz.

Třetí možnost, financovat sociální a zcela neautonomní stát prostřednictvím zahraničního dluhu radši nebudu rozvádět, neb je to čirý nesmysl, který musí nevyhnutelně skončit špatně.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 2. 2016 17:12
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:46

Takže myslíte, že když si vláda na sociálno bude tisknout miliardy, ale zároveň nic moc nedovážet, že měna zůstane silná?

Sociální versus asociální stát je vaše konstrukce. Také zde je žádný či minimální stát.
Asociální stát je například ten náš, který dotuje vysoké školy dětem bohatých, bohatým dotuje hypotéky či stavbu pasivních domů, důchodcům snižuje životní úroveň nepřiznanou inflací, komplikuje lidem nacházení práce, atd...
+7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:17
reakce na Jan Altman | 2. 2. 2016 17:12

Samozřejmě, že si nemyslím, že peso zůstane silné i v případě, že se stát začne nezřízeně vnitřně zadlužovat. To z mého příspěvku jasně plyne. A pokud nebude Argentina nic moc dovážet, tak kurz pesa bude mít také nic moc relevanci.

Žádný stát? Kde je na Zemi takový stav? Na Antarktidě? :-)

Ano náš stát je ve Vámi uvedených věcech nespravedlivý (asociální je příliš tvrdé hodnocení). Ve Vámi vyjmenovaných případech se náhodou shodujeme téměř na 100%. Jediný problém bych měl s tím vysokoškolským vzděláním. Tam zastávám jiný názor.
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 2. 2. 2016 17:11
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:46

Víš Fulde, peníze ti banka vyrobí, ale takové ty věci, co je jíš, do nich se oblíkáš a v nich bydlíš, co za ty peníze kupuješ, to ti banka nevyrobí. Ale to bys měl jako šéf Lehman Brothers vědět.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:10
reakce na foxy | 2. 2. 2016 17:11

Peníze banka nevyrábí, ani netiskne. Peníze banka vytváří jako dluh. Nové peníze = někdo nově bance, která peníze vytvořila, dluží. Když někdo dluží musí udělat něco proto, aby získal peníze na splacení dluhu. No a tak něco vyrobí a prodá, nebo si nechá zaplatit za svoji práci... Takto dojde k vytvoření věcí, které jíš, nebo se do nich oblékáš, nebo v nich bydlíš, které se dají za ty bankou vytvořené peníze peníze koupit. Samozřejmě, že to nevyrobí banka. To vyrobí ti dlužníci, pokud nechtějí zbankrotovat a tím se vyčlenit ze společnosti. A samozřejmě z důvodu, aby se nemuseli zadlužit, snaží se produkovat nebo pracovat i ti, kteří dosud zadlužení nejsou. Toto je motor ekonomiky. Nevypadnout z kola ven.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 2. 2. 2016 22:28
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:10

Jenže když si půjčí stát, tak ten z toho nevytvoří nic, jen to utratí za zbytečnosti.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:01
reakce na foxy | 2. 2. 2016 22:28

To je jen mediálně oblíbený postoj typu stát je špatný hospodář. Do značné míry s tímto souhlasím. A to do té míry, že bych byl pro, aby veškeré státní výdaje byly přesně upraveny zákonem (tedy 100% mandatorních výdajů). A přijímány by mohly být pouze ty zákony zatěžující veřejné finance, jež by byly součástí volebního programu. Tedy jen ty zákony s nimiž (a jejich dopady) byli voliči před volbami seznámeni. Mimo tento okruh zákonů by se musely konat referenda.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 2. 2. 2016 14:49
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 12:43

Četl jste ten článek? Na vaši tezi ohledně krytí schodku tisknutím peněz je v něm odpověď:

--8<--
Když na to jejich příjmy nestačily, jednoduše se zbavily dluhů monetizací – tiskem nových peněz. Důsledkem tohoto penězokazectví byla inflace přerůstající v hyperinflaci a devalvace měny.
--8<--
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:24
reakce na Martin Vytiska | 2. 2. 2016 14:49

Tisk peněz za účelem pokrytí schodku se musí dělat s mírou, nikoli tak, že tím vyvoláte hyperinflaci.
Jednou vyvolají hyperinflace, podruhé dospějí k předlužení vůči zahraničním subjektům. To je cesta ode zdi ke zdi.

Současně pokud se zbavíte státního dluhu tím, že centrální banka nebo stát tyto dluhopisy vykoupí od bank, tak žádná inflace nehrozí, protože se tím změní pouze osoba věřitele (namísto soukromých bank, centrální banka, nebo státní agentura). Tato "monetizace" nezpůsobí navýšení peněžní zásoby o nic více, než běžné přeprodávání dluhopisů mezi komerčními bankami navzájem.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 2. 2. 2016 17:21
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:24

Napadlo vás že pravou příčinou problému by třeba mohl být schodek samotný?

Skutečná příčina problému není to od koho si stát půjčí, ale to že trvale hospodaří se schodkem a utrácí víc než vybere.

Stát se chová jako gambler a podle vás není problém v tom že hází peníze do forbesu, ale že si půjčuje v bance a navrhujete problém řešit okrádáním.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:24
reakce na Martin Vytiska | 2. 2. 2016 17:21

A napadlo Vás, že existence schodku je přirozeným projevem existence tržního přerozdělování a strategie centrální banky nepřipustit pokles cen, který by nastal, pokud by nebyl výpadek kupní síly eliminován právě penězi pocházejícími ze schodku veřejných financí?

A napadlo Vás, že problém nesplatitelnosti státního dluhu je bezúčelným nesmyslem a že ve skutečnosti je toto vydáváno za problém jen proto, aby banksteři měli svoji téměř absolutní moc nad státy?

Nikdy jsem nikde nepsal, že stát se má zadlužovat bezuzdně. Vždy píšu, že stát má s výpadkem kupní síly pomáhat jen do okamžiku, než je odvráceno nebezpečí poklesu cen. Takže o nějakém gamblerství státu nemůže být řeč. Jediným systémově nebezpečným gamblerem jsou příliš velké "systémové" banky.
-7
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Martin Vytiska | 2. 2. 2016 20:38
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:24

Takovou přehlídku marxistické demagogie a socialistického buzzword binga jsem už dlouho neviděl :))) "tržní přerozdělování" je bonbónek, blahodárnost státního dluhu, atd.

Stát se v ničem neliší od např. hospodaření v rodině ... vy byste dopadl pravděpodobně stejně jako váš soudruh Ransdorf, údajně jeden z nejmoudřejších komunistů, který se statisícovým platem skončil v exekuci a neměl ani na pohřeb.

Problémy které zmiňujete by bez státu vůbec neexistovali.

Co by taky chudáci lidi dělali kdyby jim nedejbože poklesli ceny - ještě by jim stoupla životní úrověň a zbývali by jim peníze takže by se nepotřebovali tolik zadlužovat. Ještě že je to sociální stát a monopol centrální banky, kteří pro jejich dobro udržují životní úroveň nízko, zvyšují ceny, pečuje o inflaci a zadlužují budoucích generace, tak, že důchodu se nedožijí a dluh svých prozíravých předků nikdy nebudou schopni splatit.
+11
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:17
reakce na Martin Vytiska | 2. 2. 2016 20:38

Jako obvykle. Žádné argumenty, jen ideologické nálepkování a žvatlaní. :-)

Opravdová legrace je, jak se bojíte, že nebude splacen státní dluh, jako by jste byl tím věřitelem, kterému stát dluží. :-) No nebude splacen. Nikdy. A prd se stane. :-)
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 4. 2. 2016 07:40
reakce na Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:17

Vy jste přece za ten zhruba rok, co jste tady, také žádné argumenty nepředvedl. Jenom pořad opakujete mantru o tržním přerozdělování a škodlivosti úspor. Na námitky, které proti vašim konstrukcím byly vzneseny jste nikdy neodpověděl. Tedy vlastně odpověděl, posměchem a urážkami.
+3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 2. 2016 19:08
reakce na Josef Fraj | 4. 2. 2016 07:40

Když Vy jste slepý k argumentům, které by mohly rozbít Vaše dogmata. Tak se nedivte, že je v mých příspěvcích nevidíte.

Na námitky jsem odpověděl vždy věcně. Na argumentaci ad personam jste tu expertem Vy.
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 2. 2. 2016 17:13
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:24

Ekonomika, to je výroba zboží a poskytování služeb, ne přehazování čísel mezi bankami. Pokud je peněz víc než zboží, přichází inflace. A je jedno, kdo ty dluhopisy momentálně vlastní
+5
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:38
reakce na foxy | 2. 2. 2016 17:13

Souhlasím. Ekonomika je výroba zboží a služeb a jejich SPOTŘEBA. A tyto procesy zrcadlově pouze odráží tok peněz v ekonomice. Peníze jako takové jsou stejně neutrální, jako zápisy v účetních knihách bank a podniků. Pouze je registrováno komu od koho tečou peníze. Ostatně peníze nejsou ničím jiným, než právě zápisy v účetních knihách bank. Zaznamenání peněžních toků není v podstatě nic jiného, než paralelní účetní evidence toku zboží a služeb. Peníze jen tečou opačným směrem, než zboží a služby.

Vaše primitivní poučka o vztahu mezi množstvím peněz a množstvím produkce ignoruje jednu veledůležitou věc, a to je rychlost oběhu peněz v ekonomice.

Změnou majitele dluhopisů na SEKUNDÁRNÍM trhu, když účastníky transakce jsou banky (včetně té centrální) žádné nové peníze prostě nevytvoříte. Víte jaké obraty jsou na dluhopisových sekundárních trzích? Kdyby ty transakce měly za následek vytváření peněz, měly bychom cenu rohlíku v miliardách korun. :-) Mimochodem, kvantitativní uvolňování není zjednodušeně řečeno v podstatě nic jiného, než právě obchody s dluhopisy na sekundárním trhu.

V souvislosti se státními dluhopisy vznikají nové peníze pouze v případě jejich prodeje na PRIMÁRNÍM trhu. A takto dříve vzniklé peníze zase zanikají při splacení dříve emitovaných státních dluhopisů.
-3
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Zavacky | 3. 2. 2016 07:18
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:38

Tu máte niečo o tej rýchlosti a jej súvislosti s tlačením veľkého množstva peňazí.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ján Zavacký | 3. 2. 2016 16:22
reakce na Zavacky | 3. 2. 2016 07:18

https://research.stlouisfed.org/fred2/series/M2V
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 17:07
reakce na Ján Zavacký | 3. 2. 2016 16:22

Jestli to dobře vidím, tak M2 od cca 1997 strmě klesá. Kde je ten nárůst peněžní zásoby v důsledku QE realizovaných v objemu biliónů dolarů? Spíš to vidím na peněžní kontrakci. :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ján Zavacký | 3. 2. 2016 18:19
reakce na Richard Fuld | 3. 2. 2016 17:07

Na toto existuje jedna jediná odpoveď. Verejne sa nemôže ani vysloviť, ani napísať, takže si ju len myslím.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 19:43
reakce na Ján Zavacký | 3. 2. 2016 18:19

O.K. Tak jsem se nějak přehlédl, že odkazujete na rychlost oběhu a ne na samotnou M2. :-) M2 nám opravdu úspěšně roste. Aby ne, když se USA stále více zadlužují. Nicméně tento růst zjevně není v příčinné souvislosti s QE. Ani nemůže být už z principu.

Všichni by si jistě přáli, aby QE nastartovalo úvěrovou expanzi a tím i ekonomiku. To se ale nedaří. Ani v USA, ani v Japonsku ani v EU. Samo QE totiž úvěrovou expanzi nezařídí, takže jediným, kdo funguje žádoucím směrem jsou státy, které se jednoduše zadlužují dál a dál. V EU si ale masochisticky bráníme v kýženém tzv. rozpočtovou odpovědností.

Současně s růstem M2 nám ale velmi strmě klesá rychlost oběhu peněz v ekonomice.

Výsledek = tvrdé marné boje s rizikem deflace a stagnace. Proč? Protože peníze pocházející z dalšího zadlužování států netečou k posílení kupní síly poptávky, ale tam, kde jich v podstatě není třeba. Takto nasměřované peníze sice zvýší objem peněžní zásoby, ale to že dál netečou do reálné ekonomiky způsobí pokles rychlosti oběhu peněz. Stávají se z nich jalové peníze, které maximálně nafouknou nějakou další bublinu.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 19:27
reakce na Ján Zavacký | 3. 2. 2016 18:19

Jste tajemný jako hrad v Karpatech. :-) Váš vlastní argument Vás totálně dostal, tak si potřebujete sprostě zanadávat? Jen do toho, ale leda tak sám sobě :-)
-1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:18
reakce na Zavacky | 3. 2. 2016 07:18

Kde tu? Nic nevidím :-)
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

foxy | 2. 2. 2016 22:33
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 19:38

Pokud stát vytvoří nové peníze, aby skoupil své dluhopisy, které jsou splatné, ta tím samozřejmě peněz v oběhu přibude.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:27
reakce na foxy | 2. 2. 2016 22:33

V praxi to ale probíhá zcela opačně. Stát nejprve emituje nové dluhopisy = získá od bank peníze na splacení starých dluhopisů. Tím, že stát splatí splatné dluhopisy, jen vrátí bankám peníze, které předtím získal prodejem nových dluhopisů. Nula od nuly pojde. Nepřibyla ani koruna. Tomuto se říká refinancování státního dluhu. :-)

Stát sám samozřejmě tvořit nové peníze nemůže. Peníze vždy tvoří jen banky. Peněžní zásoba samozřejmě roste v okamžiku, kdy stát utratí peníze získané při emisi dluhopisů na primárním trhu a nepoužije je na splacení starých dluhopisů. Tenhle princip nijak nezpochybňuji. Nárůst peněžní zásoby ale neznamená automaticky růst cen. Pokud naroste peněžní zásoba a současně se zpomalí rychlost oběhu peněz v reálné ekonomice, mohou ceny v reálné ekonomice i klesat. Záleží na tom, jak je s novými penězi naloženo.
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Tomáš Macháček | 2. 2. 2016 10:07

Macri si zatím nevede špatně. Musím přiznat, že i lépe, než jsem původně čekal. Třeba u pesa jsem čekal postupné přizpůsobení.
Asi to bude s Argentinou dost špatné. To je jedna z mála věcí, která dokáže politiky dokopat k liberalizaci - když bankrot klepe na dveře.
Tak uvidíme, jak dlouho mu to vydrží.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 2. 2. 2016 15:24
reakce na Tomáš Macháček | 2. 2. 2016 10:07

Bohužel pro některé lidi již může být pozdě.

Představte si zemi s dluhem nad 100% HDP, kde je polovina lidí v penzijním či těsně předpenzijním věku a díky státní propagandě doposud spoléhali na penze z průběžného systému, zdravotnictví zdarma a ti trochu bohatší na nějaký 3.pilíř vycpaný státními dluhopisy.

Tito lidé z liberalizace (zcela logicky) nadšeni nebudou a pokud se k nim přidá i masa dalších lidí závislá na "neliberálnu", na vysávání rozpočtu (státní zaměstnanci, nezaměstnaní, neziskovkáři, solárníci, řepkaři, ...), může být prosazení liberalizace v rámci daného politického systému prakticky nemožné. Ti nejslabší (staří a nemocní) budou v pasti:
Neliberalizovat = dojít až do hořkého konce totálního bankrotu
Liberalizovat= utáhnout si opasky a doufat v budoucí zlepšení, které už ale starým nepomůže
+18
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 2. 2. 2016 20:41
reakce na Jan Altman | 2. 2. 2016 15:24

Tak. To už tak plyne z povahy z státu - to, že existují lidé, kteří z něj profitují, stejně jako lidé, ze kterých udělá stát svým celoživotním loupením své vazaly. Stejně tak je jisté, že všichni lidé už nikdy nebudou plně odškodněni. V konečném důsledku ale záleží (ať už

Co se Macriho týká, tak samozřejmě ho čekají překážky v podobě zájmových skupin. Například Kirchnerovi, aby si udrželi voličstvo, udržovali ceny elektřiny uměle nízko, což se podepsalo na (pro zemi se 40 miliony obyvatel) nízké výrobě a spotřebě, zanedbané síti a častých výpadcích. Nečekám ale, že by někdy řešil důchody. Asi bude rád, když vůbec dokončí volební období. V každém případě byl vždy popisován jako "pro-business", což není zdaleka to samé jako "pro-market". Takže už jen to, co zatím udělal je celkem příjemné překvapení.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Tomáš Macháček | 2. 2. 2016 20:44
reakce na Tomáš Macháček | 2. 2. 2016 20:41

ups! - V konečném důsledku ale záleží na přesvědčení zlomového počtu lidí ve společnosti, že už to dál nejde. Ať už by šlo třeba o zrušení minimální mzdy nebo rovnou revoluci.
+1
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:33
reakce na Jan Altman | 2. 2. 2016 15:24

Liberizace také není cesta. Přenesla by jen problémy státu na problémy jednotlivců. Čili z deště pod okap. Nakonec, pokud tou liberizací zlikvidujete jednotlivce, kteří tvoří významnou část onoho státu, pak tomu státu taky moc, nepomůžete. Nakonec dojdete ke zkrachovalému státu se zkrachovalým a zdecimovaným obyvatelstvem a z této žumpy už se sami nedostanou a nikdo je z ní ani nevytáhne.
-4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Capouch | 2. 2. 2016 16:52
reakce na Richard Fuld | 2. 2. 2016 16:33

Ne. Podceňujete lidi. Podívejte se na Rusko dvacátých let, zbídačené světovou a občanskou i válečným komunismem, a hle - stačila trocha rozumu a svobody - NEP - a situace se pronikavě zlepšila.
+4
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:28
reakce na Jan Capouch | 2. 2. 2016 16:52

Vykladači historie mě vždy dostanou :-)
-2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Josef Fraj | 4. 2. 2016 09:45
reakce na Richard Fuld | 3. 2. 2016 15:28

To je celkem známý fakt a zdaleka ne jediný. Když Teng pustil trochu trhu do čínské ekonomiky, tak začala Čína dramaticky růst. Samozřejmě soudruzi v polibyru to pořád museli plánovat, takže to tak úplně nefunguje, ale několik desetiletí růstu je nepopíratelný fakt. Konec konců vzestup Severní Ameriky byl také dát svobodou podnikání a ne úředníky a politiky. Jenže to se vám do vašich fantasmagórií nehodí.
+2
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Richard Fuld | 4. 2. 2016 19:15
reakce na Josef Fraj | 4. 2. 2016 09:45

Problém není v nedostatku trhu. Od skončení socialismu jsme si vyzkoušeli, jak může trh pomoci ekonomice. Jen jsme teď trošičku narazili do zdi, kterou jsme si ale sami do cesty postavili (opuštění zásady bezrizikovosti státních dluhopisů a souvisejíc fóbie ze státních dluhů).

Jak Vy si vlastně konkrétně představuje řešení současné situace pomocí liberálního receptu? A zkuste mi vysvětlit ten mechanismus, kterým ten recept bude fungovat a jak vyřeší současné problémy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Pavel JéglPavel Jégl
Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!