Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Dvojitá irská whiskey a relax v (daňovém) ráji

| 22. 10. 2015 | Vstoupit do diskuze

Albert Einstein pravil, že nejtěžší věcí na světě je porozumět dani z příjmu. Daňoví poradci korporací jí porozuměli dokonale.

Dvojitá irská whiskey a relax v (daňovém) ráji

Nastanou mocným korporacím horší časy? Vlády jim chtějí zatrhnout daňové triky.

Ministři financí států ze skupiny G20 počátkem října přijali strategii proti „erozi daňové báze a přesouvání zisku“ (Base Erosion and Profit Shifting – BEPS). Plán, který vypracovala Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), je založen na jednoduché zásadě: Zisky se mají danit tam, kde se vytvoří.

Ministři se dohodli, že daňové úřady států se budou informovat o aktivitách nadnárodních korporací. Měly by tak získat přehled o globálním rozdělení jejich příjmů, zaplacených daních a o distribuci ekonomických aktivit mezi země, v nichž působí.

Britská vláda mezitím přitvrdila vůči internetovým korporacím (Google, Facebook, Yahoo, Amazon, eBay…). Od dubna pro ně zavedla pětadvacetiprocentní daň z obratu. Africké státy zase začaly od zahraničních těžařských koncernů vybírat transakční daň.

To vše jsou reakce na daňové úskoky korporací, které podle odhadu OECD v globálním měřítku snižují příjmy států ročně o 100 až 240 miliard dolarů.

Já na dceru, dcera…

Oblíbenou technikou daňových šíbrů je „transfer mispricing“, podvod s převodními cenami, za které si prodávají zboží a služby spřízněné firmy.

Podle mezinárodních zásad mají tyto firmy obchodovat tak, jako by byly na sobě nezávislé. Realita je však jiná: Dcery korporací upravují ceny, aby zisky plynuly do zemí s nižšími daněmi a náklady do zemí s vyššími daněmi.

Česká daňová správa na podvodně nastavených převodních cenách ročně doměřuje daň v řádu desítek milionů korun. Nejspíš to ale bude jen pověstná špička ledovce. Stačí se podívat, kolik zahraničních matek českých dcer má za sebou pobočky registrované v offshorových ostrovních státech.

Transfer mispricing často používají těžařské firmy v Africe. Filiálka koncernu například těží v africké zemi mangan. Surovinu prodá za podstřelenou cenu pobočce koncernu v některém z daňových rájů. Odtud ji za mnohem vyšší cenu prodá zákazníkovi.

Africká pobočka tak má malý zisk a platí malou daň. Napakuje se ale v daňovém ráji, kde má zisk nezatížený srážkami.

Nevládní skupina Action Aid ve své zprávě z června letošního roku upozorňuje na postup australského koncernu Paladin Energy, který těžil uran v Malawi. Jeho tamní filiálka si snižovala daňový základ přes odpočty úroků a jiné finanční platby „obálkové“ pobočce v Holandsku. Malawi, nejchudší země světa, tak ztratila desítky milionů dolarů

OECD teď do Afriky začíná vysílat „daňové poradce bez hranic“, aby se takovým případům minimalizace daní pokusili zabránit. Pomohou?

Whiskey s příchutí rašeliny

Existují ale i sofistikovanější formy transfer mispricingu. Třeba Double Irish With Dutch Sandwich (holandský sendvič s dvojitou irskou whiskey).

„Proslavil“ ho Google. Ušetří mu ročně přes tři miliardy dolarů.

Jak funguje? Internetový gigant má v Irsku dvě společnosti: Google Ireland Limited a Google Ireland Holdings.

Holding má formálně ředitelství v daňovém ráji na Bermudách, kde se neplatí korporátní daň (daň z příjmů právnických osob), a spravuje obchodní značku a patenty. Nikdo v něm nepracuje, je to jen schránka. Přitom je vlastníkem eseróčka Google Ireland Limited, které zaměstnává dvě tisícovky lidí v Dublinu a prodává inzerci a služby v Evropě, Africe a na Blízkém východě.

Google Ireland Holdings je zase vlastnictvím Google Bermuda Unlimited, firma patří specialistům na offshorové obchody, právní firmě Conyers, Dill & Pearman. „Unlimited“ (neomezené ručení) mimo jiné znamená, že nemusí poskytovat účetní výkazy.

Google Ireland Limited posílá do bahamské centrály irského holdingu přemrštěné licenční poplatky, na které se podle irských zákonů nevztahují daně a platí za uznatelné náklady. (V roce 2013 Google vykázal v Irsku provozní zisk 11,89 miliardy eur, z toho licenčními poplatky dokázal odříznout 11,74 miliardy eur.)

Peníze Google Ireland Limited neodesílá přímo, ale přes další prázdnou schránku struktury – Google Netherlands Holdings. Pokud by irské eseróčko poslalo platbu rovnou na Bahamy, Irové by si z ní vzali srážkovou daň. Google proto peníze vloží do holandského sendviče, protože z plateb do zemí Evropské unie Irsko nic nesráží.

Z Holandska na Bermudy se peníze dostanou bez srážky. A na souostroví jsou už „v suchu“, tamního berňáka nezajímají.

Jenže nic netrvá věčně. Dvojitou irskou vláda v Dublinu pod tlakem evropských zemí ze své daňové nabídky stahuje. Od počátku letošního roku ji nově příchozí korporace nedostávají. Štamgasti (mezi nimi největší internetový vyhledávač), kteří si ji objednali dřív, si ale tuhle třikrát destilovanou specialitu s příchutí rašeliny budou moci dopřávat až do konce roku 2020.

Poté bude muset být každá společnost registrovaná v ostrovní republice daňovým rezidentem.

Kauza Luxleaks

Je to do očí bijící konflikt zájmů: Evropská unie, která se po boku skupiny G20 snaží likvidovat daňové ráje, do čela své exekutivy jmenovala politického rutinéra, který jako šéf lucemburské vlády dohlížel na pochybné daňové dohody. Teď Juncker řídí Evropskou komisi, která je vyšetřuje.

Skrýš u vévody

Další možností, jak „optimalizovat“ daně, jsou pro korporace exkluzivní smlouvy s vládními institucemi. Příkladem je kauza LuxLeaks, kterou vyšetřuje Evropská komise a do které byl namočen i nynější předseda komise, Lucemburčan Jean-Claude Juncker.

Korporace, které s daňovou správou Velkovévodství lucemburského uzavřely tajné dohody, zakládaly v tomto pidistátě s nejvyšším nominálním HDP na světě dceřiné společnosti. Dcery zapojily do svých účetních struktur a úvěrovaly přes ně jiné filiálky korporace. Úroky korporace zdaňovaly v Lucembursku sazbou nižší než jedno procento. Doma by přitom byly daněny dvaceti- až třicetiprocentní sazbou.

V LuxLeaks figurovaly tři stovky korporací (AIG, Amazon, Apple, AXA, Deutsche Bank, Eon, IKEA, Pepsi, Vodafone, ale i firma z nizozemské skupiny PPF).

Lucembursko za Junckerova premiérství pomáhalo korporacím nejen s minimalizací daní, ale poskytovalo jim i anonymitu před daňovými úřady zemí, v nichž sídlí. Nemělo by to pokračovat – ministři financí ze zemí Evropské unie se minulý týden dohodli na automatické výměně informací o daňových smlouvách s nadnárodními korporacemi.

Velkovévodství už dříve slíbilo, že s „nekalou“ daňovou konkurencí skončí. Není to ovšem projev nezištnosti, ale zásluha Mezinárodního konsorcia investigativních novinářů, které lucemburské smlouvy odhalilo, a nátlaku dalších evropských vlád.

Hrdí kapitalisté

Na korporace dopadá stále silnější kritika Kde je jejich společenská odpovědnost?

Irving H. Plotkin, senior manažer poradenské firmy PricewaterhouseCoopers v Bostonu to vidí jinak. Při obhajobě Googlu řekl agentuře Reuters: „Firma má odpovědnost především vůči akcionářům. Proto se snaží minimalizovat daně a dělá to legálně.“

Eric Schmidt, šéf představenstva Googlu, je na holandský sendvič s dvojitou irskou a jiná daňová kouzla firmy hrdý. „Jsme kapitalisté, platíme daně, které nám ukládá zákon. Zákon respektujeme, ale jsme hrdí na strukturu, kterou jsme vytvořili a kterou optimalizujeme daně. Udělali jsme to, co nám systém dovolil,“ citovala Schmidta agentura Bloomberg.

Google hájí své daňové manévry mimo jiné argumentem, že mu ušetří prostředky, které může investovat mimo do nových technologií a pracovních míst. Něco pravdy je i na tvrzení, že daňové zatížení v některých státech korporace přímo vybízí k „optimalizaci daní.

Je však nasnadě, že společnosti a daňoví poplatníci, kteří platí daně doma, se důmyslnými daňovými fígly korporací mohou cítit dotčeni. Musí se skládat na příjmy rozpočtu domovského státu, ve kterých po korporacích zejí (legální) díry jako v ementálu.

Co víc, soutěž, v níž se utkávají firmy, které platí daň ve výši několik jednotek procent s firmami zatíženými daní kolem dvaceti procent, přece nemůže být férová. Je možné ji přirovnat k dostihu, ve kterém handicap uvalíte nikoli na silnějšího, ale na slabšího koně.

V dostihovém sportu, na rozdíl od ekonomiky, je takový postup nepředstavitelný.

Otevřený konec

Nakonec zbývá několik otázek:

  • Zapojí se do mezinárodní akce proti BEPS dostatečný počet států?
  • Podaří se korporace přimět k „daňové kázni“?
  • Utratí vlády peníze z vybraných daní rozumným způsobem?

Odpovědi neznám.

Pavel Jégl

Pavel Jégl

Před listopadem 1989 vystudoval automatizaci a robotiku na ČVUT. Psal do samizdatu a do šuplíku. Po volbách v roce 1990 zastupoval ve Federálním shromáždění Občanské fórum. Poté absolvoval stáž v USA a dvě desítky let pracoval... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 14 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK