Proč jsou tak důležité rychlonabíječky? Cesta do Varšavy vám to ukáže

Svět elektromobilů se mění mnohem rychleji, než jsme byli zvyklí u aut se spalovacími motory. Ještě před několika málo lety bylo základní otázkou při výběru elektromobilu to, jak daleko dojede. S první elektrickou škodovkou jsme se odvážně vydali na dalekou cestu až… do Humpolce.

O rok později už jsme jeli na dovolenou do Chorvatska a díky rychlonabíječkám Ionity to nebyl žádný velký problém – nabíjení trvalo dohromady jen něco přes hodinu a zdržení oproti spalovacímu autu spíš kolem půl hodiny.

Potom jsme vyzkoušeli, že do Drážďan se dá dojet nejen bez zastávky, ale dokonce i rychle. Elektrický Mustang zase ukázal, že cesta do Berlína není problém ani v zimě, kdy plné nabití nevystačí. Vyřeší to jen kratičká zastávka u rychlonabíječky.

Ať už jedete na západ, na sever nebo na jih, můžete se spolehnout jak na síť Ionity, tak na různé sítě lokálních poskytovatelů.

Vybavení sousedé

Jenomže to je právě to. Žít s elektrickým autem je relativně snadné, pokud se na delších cestách můžete spolehnout na to, že po pár stovkách kilometrů zkrátka na půl hodinky (nebo méně, pokud máte elektromobil s opravdu rychlým nabíjením) zastavíte a můžete pokračovat. Proto se dnes už začíná víc mluvit o rychlosti nabíjení než o dojezdu.

Vojtěch Dobeš

Praštěná hračka přestárlého delikventa. Audi RS3 potírá politickou korektnost

Spousta lidí vám řekne, že dnešní auta už nejsou to, co bývala – ať už kvůli turbodmychadlům, elektronice, sdíleným platformám nebo celkové „vyměklosti“. Potom si ale sednete do sportovního sedanu od Audi a zjistíte, že je všechno jinak.

Stejně jako jsme si rychle zvykli, že většina rozumných elektromobilů má dojezd aspoň 400, spíš 500 kilometrů dle metodiky WLTP (takže i dálničním tempem ujedete aspoň 300), začali jsme rychle brát jako samozřejmost i sítě superrychlých nabíječek a to, že je auta dokážou využít. Ale co když nabíječky nejsou po ruce?

Při cestách do okolních států se téhle situace naštěstí většinou nedočkáte. Ať už jedete na západ, na sever nebo na jih, můžete se spolehnout jak na celoevropskou, automobilkami provozovanou síť Ionity, tak na různé sítě lokálních poskytovatelů, které také nabízejí stanice o výkonu 150 kW a vyšším.

O něco horší je to na Slovensku, kde vás ale Ionity „doveze“ aspoň do Bratislavy a potom dál na Budapešť (ale ve zbytku země máte smůlu) a zvlášť v Polsku.

Jediná cesta, jak udělat cestu snesitelnou, je najít nabíječku někde v centru města nebo dochozí vzdálenosti od něj.

V Polsku to chce plán

U našich severních sousedů Ionity začalo stavět až minulý rok a teprve nedávno otevřelo první dvě stanice u Lodže a jednu u Gdaňsku, přičemž další dvě jsou ve výstavbě. My jsme navíc na cestu vyrazili ještě předtím, než se vůbec otevřela první z nich. Zbývaly tedy stanice místních poskytovatelů, kteří se, stejně jako povětšinou ti u nás, drží dnes už poněkud zastaralých 50kW nabíječek.

Na straně automobilu je už dnes běžným standardem 100 až 150 kW, řada vozů na už pozvolna zastarávající 400V architektuře zvládne nabíjet výkonem až 200 kW a těch několik, které už používají napětí 800 V, si pořadí i s 270 kW. Ty nejrychlejší nabíječky na trhu (jako nejnovější Superchargery, Ionity a některé stanice od dalších poskytovatelů) zvládnou až 350 kW a jsou tak připraveny i na střednědobou budoucnost.

Pokud ale dorazíte na nabíječku s 50 kW, donedávna „zlatý standard“, musíte se smířit s tím, že plné nabití třeba takového Enyaqu bude trvat zhruba hodinu a půl. Přitom na rychlé nabíječce by to se svými 125 kW zvládnul kolem půl hodiny a novější verze se 150 kW dokonce rychleji.

Vydat se na dalekou cestu za těchto okolností znamená úplně změnit svůj přístup k plánování. Zabavit se u nabíječky standardu HPC na půl hodiny, nebo možná jen na deset minut, když potřebujete jen lehké dobití pro dosažení cíle, je snadné. Koupíte si sendvič a kafe, u aut s pomalejším nabíjením je i zkonzumujete, a už máte nabito. Logickou volbou je tak vyhledávat nabíječky přímo u dálnice. Nezáleží vám na tom, jestli je to kolem hezké, bude to jen chvilka.

Enyaqem do Varšavy

Vojtěch Dobeš

Vojtěch Dobeš

Další obrázky v galerii (6)

S vidinou na hodinu a půl nabíjení už vypadá volba jinak. Jediná možnost, jak udělat cestu snesitelnou, je najít nabíječku někde v centru města nebo dochozí vzdálenosti od něj. Hodina a půl je tak akorát na oběd, kávu či procházku po městě. Cesta do Varšavy je na to navíc přímo perfektní – na plné nabití by Enyaq měl dojet z Prahy až do Wroclavi, na druhé pak do Lodže a odtamtud už přímo do Varšavy.

Nabíječky, které jsme před pár lety považovali za špičku, jsou už zastaralé a než stihnete napsat test, objeví se nové superrychlé stanice.

Třináct hodin na cestě

Samozřejmě to funguje jen za několika podmínek. Třeba že moc nespěcháte, protože kombinace dlouhých zastávek a faktu, že zdaleka ne po celé cestě jsou dálnice (a rychlejší, ale delší, severní trasa by vám přidala jednu zastávku), může znamenat, že strávíte na cestě třeba třináct hodin jako my. Nebo že nevyrazíte ve tři odpoledne, protože potom nemá příliš smysl zajíždět do centra Lodže a radši strávíte skoro hodinu na „rychlé“ nabíječce u zavřeného obchodního centra.

Dnes už by naše cesta vypadala jinak – za Lodží se otevřela nabíječka Ionity, kde bychom i se „starým“ Enyaqem nabili za přibližně půl hodinu a s novým, který už nabíjí výkonem 150 kW, ještě o něco rychleji (nemluvě o nové generaci vozů s ještě rychlejším nabíjením). Pořád bychom ale měli spoustu času na oběd a večeři ve Wroclavi. A samozřejmě by se nic nezměnilo na tom, že s absencí dálnice mezi Hradcem Králové a Wroclaví není tahle cesta zrovna rychlá a stojí za zvážení, jestli nejet raději vlakem.

Ze všeho nejvíc ale náš test vypovídá o tom, že použitelnost elektrických aut na dlouhé cesty není jen o jejich dojezdu, ale hlavně o nabíjení a infrastruktuře. A také o tom, jak rychle se elektromobilní svět vyvíjí. Nabíječky, které jsme ještě před pár lety považovali za špičku, jsou dnes zastaralé a než stihnete napsat test, objeví se nové superrychlé stanice a posune se i rychlost nabíjení aut.

Přesto to je zároveň připomínkou, že i když je elektromobilita na postupu a stává se řešením pro stále víc řidičů ve stále více situacích, pořád nefunguje všude a pro všechny. A není to jen o cestách do Polska – stejný problém zatím budou mít uživatelé bez možnosti nabíjení, zejména na sídlištích.

Škoda Enyaq 80x Sportline

Vojtěch Dobeš

Před příchodem sportovně laděného Enyaqu RS byla varianta Sportline tou nejdynamičtější v jeho modelové řadě a ve verzi 80x stále zůstává možná nejzajímavější volbou v jeho nabídce. Rychlejší RS stále nenabízí na poměry dnešních elektromobilů nijak oslnivou dynamiku. Verze 80x se svými 265 koňskými silami (195 kW) a pohonem všech kol dvěma motory nabízí zrychlení 0-100 km/h za 6,9 s, což je sice ještě méně oslnivé, ale bohatě dostačující. Za to zaplatíte 1 484 900 Kč bez příplatkové výbavy, znatelně, ale ne drasticky víc než za Kodiaq RS o podobném výkonu (1 313 900 Kč).

Bez ohledu na verzi a výbavu se dá Enyaq považovat za etalon racionálního elektromobilu. Na rozdíl od mnoha konkurentů se nesnaží oslnit futuristickým vzhledem, sportovním charakterem nebo odkazem na slavné jmenovce. Naopak je přesně tím, co byste od rodinného auta čekali – prostorné a veskrze praktické SUV s přitažlivým, ale nijak nápadným vzhledem. K tomu patří i ovládání, které je extrémně podobné tomu ve škodovkách se spalovacími motory. Zvyknout si musíte jen na malý displej místo palubní desky.

Zároveň je ale na Enyaqu už pomalu vidět jeho věk – což je dalším důkazem toho, jak se elektrický svět vyvíjí. Nabíjecí výkon se sice u nové verze zvýšil ze 125 kW na 150 kW, ale konkurence už umí nabídnout i 270 kW. Dojezd, který se u nové verze zvýšil na 511 km, je stále solidní, ale také už neohromí. A pořád tu je notorický problém platformy MEB, tedy absence předního zavazadlového prostoru.

Z celkového pohledu ale Enyaq zůstává dobrým všestranným řešením. Sice po žádné stránce dramaticky nevyniká, ale také v žádném ohledu opravdu zásadně nezaostává.

Kam dál? Vojtěch Dobeš na Finmagu:

• Emisní paradox. Jak zmírnění normy Euro 7 pomůže životnímu prostředí
• Popularita SUV je sice pohroma, ale vypouštěním pneumatik to nezachráníte
• Paradox aut budoucnosti: čím lepší autopilot, tím spíš vás zabije
• Když ceny fungují naopak. Tohle Bentley hraje jinou ligu
• Bohatí elektromobilem, chudí pěšky. Vážně se blíží konec dostupných aut?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag