Předplatné časopisu
Finmag do schránkyPředplatit časopis 

Putina izoloval covid, stojíme na prahu historické události, obává se vědec

Michal Hron
Michal Hron | 5. 3. 2022 | 192 705
covidhistoriekrizerozhovorRuskoUkrajina

Jak vnímá aktuální dění kolem války na Ukrajině věda? Historik Miroslav Vaněk z Akademie věd ČR se snaží najít paralely z minulosti. A obává se, že kdyby se historie opakovala, dost možná stojíme na prahu události, která nemá obdoby.

Putina izoloval covid, stojíme na prahu historické události, obává se vědec

Zdroj: Akademie věd ČR

Březen 2022 je měsíc, který se v médiích skloňuje jako dvouleté výročí pandemie covid-19 v Česku. Je to přesně dva roky od doby, kdy se na našem území objevily první případy onemocnění. A i když to vypadá, že si od covidu končeně oddechneme (ač ne úplně), svět zažívá novou válku: tu na Ukrajině.

Akademie věd ČR proto v rozhovoru s profesorem Miroslavem Vaňkem, ředitelem Ústavu pro soudobé dějiny, hledá historické paralely a souvislosti. A pohled to není zrovna veselý. Podle Vaňka se Vladimir Putin stal daleko víc izolovaným než Stalin ve své době, což mohlo přispět k tomu, že dělá zcela nerealistická rozhodnutí.

Vaněk upozorňuje, že z historie známe příklady (španělská chřipka ve 20. letech 20. stol.), kdy po zdravotnické krizi přichází krize sociální a ekonomická a události spějí ke světovému konfliktu. Vědeckým poznatkům historiků by proto podle něj měly víc naslouchat i úřady a brát tyto historické paralely vážně.

„Chtěl bych věřit tomu, že zvítězí rozum. Kdybych se ale podíval do minulosti, pak by můj optimismus zřejmě dostal dost zásadní ránu,“ říká otevřeně Vaněk.

Prof. PaedDr. Mgr. Miroslav Vaněk, Ph.D.

Miroslav Vaněk
Akademie věd ČR

Vědecký a výzkumný pracovník, vedoucí Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Mimo jiné působí v rámci pracovní skupiny pro výzkum doby (post)covidové. Absolvoval Pedagogickou fakultu Západočeské univerzity v Plzni, docenturu získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a profesuru na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezké univerzity Opava. Má bohaté zkušenosti ze zahraničí a působí v několika mezinárodních vědeckých týmech a redakčních radách. Před vědeckou kariérou pracoval jako učitel.

Jak hodnotíte aktuální dění na Ukrajině?

Jsou to smutné události, které nás nepochybně ovlivní do budoucna.

Válka na Ukrajině přichází v době, kdy si připomínáme dva roky od prvního případu covidu v Česku. Vidíte tady nějakou spojitost?

Ač jsem historik a ne prognostik, dovolím si – možná odvážnou – hypotézu: zdá se mi, že obecně se autoritativní režimy v době covidu uzavíraly, izolovaly, a to i jejich vůdci. A to včetně Vladimíra Putina, který se i podle jeho nejbližších stal mnohem izolovanějším než třeba ve své době (Josif Vissarionovič) Stalin. Ta izolace a nekontakt s vnějším světem tak mohly přispět k tomu, že (Putin) dělá zcela nereálná, nerealistická a bůhví jaká ještě rozhodnutí. V tomhle covid vykonal své.

Opakuje se podle vás historie?

Když se podíváme dejme tomu na 90 let zpátky, neopakuje se to úplně, ale jsou tu jisté body, které jsou velmi podobné. Toho se já docela hrozím. Je to třeba pandemie španělské chřipky, která přichází ve 20. letech, potom následuje ekonomická krize, a pak to spěje k nějakému světovému konfliktu. Já se obávám, že po těch zdravotních komplikacích a té energetické a vlastně i ekonomické krizi, která aktuálně probíhá, najednou přichází to, co by nikoho z nás ještě ani před týdnem nenapadlo. A že se tady nejenom okupuje suverénní země, ale že se tu poprvé v historii lidstva, respektive po Karibské krizi, haraší zbraněmi, a to těmi nejhoršími.

Jadernými...

Ano, z toho mám samozřejmě obavy. Já jako občan, jako Mirek Vaněk, bych chtěl věřit tomu, že zvítězí rozum. Kdybych se ale podíval do minulosti, pak by můj optimismus zřejmě dostal dost zásadní ránu. Doufám tedy, že se historie neopakuje.

Jak může pomoci věda? Ať už u koronavirové krize, tak teď kolem invaze Ruska?

Věda do jisté míry při covidu utrpěla. Tím, jak byla nejednoznačná, jak vědci – a nemyslím tím z této budovy, ale třeba různí lékaři, kteří ani neměli tu správnou metodologickou a teoretickou výbavu – dostali svých pět vteřin slávy a začali něco vyprávět. Je tak třeba, aby se vědě začalo zas rozumět a důvěřovat. A i když nám možná nebudou věřit všichni, což ani není úkolem, měli bychom minimálně lidi přesvědčit, že máme nějaké cenné návody.

Zastavte násilí! Žádají vědci

Učená společnost České republiky oslovila Ruskou akademii věd, aby se obrátila na svou vládu s žádostí o vyslyšení hlasu rozumu a zastavila agresi proti Ukrajině. „Mezinárodní rozpory, názorové odlišnosti, ba ani údajné obavy o osud národnostních menšin v sousedních státech neopravňují k použití vojenského násilí, neomlouvají ničení měst a vesnic, zabíjení civilistů i vojáků, bránících svoji zemi,“ píše se v dopise. „Je třeba vyslyšet hlas rozumu a s ním ruku v ruce kráčející humanity. Válka je popřením principů, na nichž stojí komunita vědců, jejímiž jste členy stejně jako my. Pomozte ji zastavit!"

Ruští vědci a vědečtí novináři v mezidobí vydali prohlášení, v němž invazi odsuzují. „Tento fatální krok vede k obrovským lidským ztrátám a podkopává základy zavedeného systému mezinárodní bezpečnosti. Odpovědnost za rozpoutání nové války v Evropě nese výhradně Rusko,“ píší v něm.

Solidaritu se signatáři petice už vyjádřili zástupci české vědecké obce. Jmenovitě například vedení Filosofického ústavu AV ČR a předsednictvo Rady ústavu. Akademie věd ČR jako taková akty agrese Ruské federace proti územní celistvosti a politickému uspořádání Ukrajiny, které ve čtvrtek 24. února v ranních hodinách vyvrcholily invazí, jasně odsuzuje. „Vědci a vědkyně nemohou mlčet tváří v tvář válečnému konfliktu na území Evropy. Stojíme na straně dodržování lidských práv, svobod a demokracie. Našim kolegům na Ukrajině vyjadřujeme plnou podporu a podáváme pomocnou ruku,“ říká předsedkyně Akademie věd ČR Eva Zažímalová.

Dnes jsme tu například seděli se sociology a psychology a myslím, že právě tento historicko-sociologicko-psychologický pohled na krize je strašně potřebný. A možná by nás měli brát vážněji jak státní správa, samospráva. Chtěli bychom být oporou.

Na druhou stranu říkám, že i my vědci jsme v situaci, kterou jsme nikdy nezažili, kterou jsme nikdo nepředpokládali. O to víc mě vlastně udivuje, jak najednou mají všichni návody, jak to řešit. Kdyby řekli ano, tohle je pro mě nové a já tomu nerozumím…

Jak by se tedy měli nyní vědci chovat?

My stojíme na prahu něčeho, co jsme zatím v minulosti nepoznali. Já jako historik jsem velmi pokorný k tomu, co o tom zatím vím. Snažím se spíše shromažďovat prameny, aby je někdo v budoucnu mohl využít. To se ostatně dělo i v Americe při Velké hospodářské krizi ve 30. letech – vědci byli tehdy požádáni o to, aby shromažďovali informace, jak dopadá krize na občany a jak by to při další eventuální krizi mohlo pomoci. O to se teď snažíme i my.

Dnes žijeme v propojeném světě, válku můžeme sledovat doslova online. Jak se v tom množství informací vůbec vyznat? Jak odlišit propagandu?

To je otázka na hodinové teoretické výklady. Já ideologii vyučuji, ale je to strašně složité a vlastně jsme nikdy neřešili třeba to, jak moc se posunuly sociální sítě. Každopádně platí, že z válečných konfliktů se jakákoli informace nedá ověřit ze dvou nezávislých zdrojů, jak zní novinářský úzus. Na tuhle otázku tedy nemám jasnou odpověď ani já.

Anketa

Jak často sledujete aktuální dění?

Není těch informací ve výsledku moc?

Kdyby tu byl kolega psycholog a sociolog, možná by v rámci péče o mentální zdraví doporučili, že stačí pět minut denně a ne víc. Člověk je z toho naprosto konsternovaný. A možná mnoho lidí končí špatně i kvůli tomu, že prožili covid, a teď nastává další situace, krize.

Možná to tady a teď nedoceňujeme, ale možná stojíme na prahu něčeho, co jsme tady nezažili. A čeho se já jako osoba velmi bojím. I já už sleduji jen výběrově nějaké zprávy a doufám, že nakonec zvítězí zdravý rozum.

Je podobné jako s pandemií covidu?

Nechci to moc srovnávat, protože to je podle mě nesrovnatelné. Co je ale podle mě nové, tak to, že i ten covid byl pro nás jakýsi společný nepřítel: chtěli jsme vynalézt lék, radovali jsme se z vakcín – alespoň na začátku – a spělo to pozitivním směrem. Teď je tu ale nejednou směr negativní, je tu nějaká destrukce nějakého uspořádání, je tu napadení cizího státu. Nejednou to vypadá, že jsme obětí nějakého rozhodnutí, momentálního a mentálního člověka, který má klíč k těm nejhroznějším zbraním. Z toho mi běhá mráz po zádech.

Bojíte se války?

Jsem už starší generace, nás válkou pořád strašili. Myslím ale, že jsem se tomu úspěšně bránil a překonal to, ale bál jsem se. Teď je ta situace stejná, společnost na to není připravená, dlouho jsme žili v míru, který jsme brali jako danost. Měli jsme své starosti. Teď to ale nemůžeme sami ovlivnit. A to je ten nejhorší pocit, který člověk může mít.

Kam dál? Věda na Finmagu:

Zbrusu nový Finmag

Finmag prosinec 2021Zdroj: Finmag

Kdo čte, nekrade. „Ta firma stála a padala na Harrym Potterovi,“ vzpomínají Silke a Jaroslav Horákovi, jak kupovali nakladatelství dětské knihy Albatros. Pak z něj udělali miliardový nakladatelský dům.

FIN. Fake it till you make it. Jak lžou startupeři na lovu investic • Zuri. Žádný rozjezd: letadlo Michala Illicha letí přímo vzhůru • Viceguvernér ČNB Marek Mora o evropské bankovní unii a bankovní suverenitě • Koupit místo iPoda akcie Applu, jste v balíku. Jenže…

MAG. Jakub Žofčák píše, jak Alexej Pažitnov nevydělal na Tetrisu. Programoval totiž v pracovní době • Markéta Hronová s Ondřejem Štefflem o čtvrtisícileté školní setrvačnosti • Constantin Kinský z investičního bankéře hospodářem, který sází duby

Autor článku

Michal Hron

Michal Hron

Šéfredaktor webu Finmag.cz. Novinář s dlouholetou praxí z největších českých médií, milovník moderních technologií i přístupů, ale i čisté nedotčené přírody. Po krachu vydavatelství Mladá fronta přešel do Finmagu z týdeníku Euro, předtím vedl sdruženou domácí redakci Hospodářských novin, Aktuálně.cz a iHNed.cz a působil jako editor zpravodajství na portálech iDnes.cz a Novinky.cz.