Články na téma: energetika

Rusko už přes pět měsíců vede neospravedlnitelnou útočnou válku proti Ukrajině a v Evropě se dějí podivuhodné věci. Zejména pak v Německu, které dlouhodobě razí nepříliš srozumitelnou energetickou politiku.

V době globální energetické krize a nejistoty ohledně dodávek ropy a zemního plynu z Ruska krouží těžařské firmy okolo nových nalezišť. Jedním z nich je i guyansko-surinamská ropná pánev, která obsahuje desítky miliard barelů ropy. A pokud se zmírní sankce, dovážet by se mohlo i z Venezuely.

Evropa by měla sdílet „plynovou bolest“, hlásá ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela. Na starém kontinentu si to ale všichni nemyslí. Kdo do plánu na solidaritu může hodit vidle? A v čem selhala předchozí česká vláda?

Zemní plyn začal ve čtvrtek po desetidenní odstávce plynovodu Nord Stream 1 znovu proudit do Evropy, ale jen v omezeném množství. Ač se tedy evropští politici obávali úplného utažení kohoutů, ruský vládce Vladimir Putin je zatím jen přiškrtil. Co to ale bude pro Evropu a potažmo Česko znamenat?

Ruský vůdce zatím plyn nadobro nezastaví. Nepošle ho však tolik, aby si Evropa mohla vydechnout. Čeká nás těžký konec roku.

Z bláta do louže, geograficky přesněji – z tlap ruského medvěda do tlamy čínského draka. I tak se dá popsat energetická politika Evropské unie. Evropa se zbavuje fosilní závislosti na Rusku a pěstuje si solární závislost na Číně.

Prázdniny začaly, ratolesti na krku a konec války na Ukrajině v nedohlednu. Do toho všeho se nám dost neochotně poroučí britský vládní předseda. A kapitálové trhy dál krvácejí.

Premiér Petr Fiala ve svém nedávném mimořádném projevu zmínil plán na dosažení energetické suverenity Česka, tedy stav, kdy si bude moci samo určit, od koho za kolik bude potřebné energie odebírat. Je ale vůbec takový cíl reálný? A nemohlo by snad být Česko dokonce energeticky zcela soběstačné?

Končím s Finmagem. A tak je tenhle soubor tipů na čtení trochu rozlučkových. Ale úplně se mě ještě chvíli nezbavíte, kluci z redakce říkali, že právě na tyhle newslettery si mě nechají.

Rozvoj obnovitelných zdrojů v Česku dlouhodobě stagnuje. Poukazuje to na jednu nebezpečnou vlastnost převažujícího českého vztahu k Evropské unii. Dokud se nedomluvíme na cíli, neuděláme ani ťuk. České předsednictví EU nám vzhledem k neklesající spotřebě fosilních paliv z Ruska dává vhodnou příležitost opustit perspektiv cílů a začít změny konečně realizovat.

Piráti našli toho, koho je třeba zdanit, abychom mohli dotovat spotřebu ruského plynu. Uhlí bychom ale měli ještě dočasně udržet ve hře.

Vláda uvažuje o restrukturalizaci ČEZ. Jednou z variant je rozdělení polostátní energetické společnosti, čímž by kabinet premiéra Petra Fialy získal kontrolu nad cenami energií. Opravdu by ale tento proces, jehož realizace by navíc mohla trvat několik let, pomohl při řešení energetické krize?

Rusko na vývozu ropy a plynu během války královsky vydělává. Tolik, že si bude moci dovolit nás od plynu odstřihnout.

Velká aktivita na lince Praha-Berlín v posledních dnech připomněla, jak důležitá ekonomická spolupráce obou zemí je. Zvlášť nyní v době energetické a bezpečnostní krize.

Jsme vzorem pro všechny! Nastavujeme standardy! Členové české vlády se rádi chlubí excelentním přístupem státu k válce na Ukrajině. Bereme uprchlíky, posíláme zbraně. Jenže najednou neumíme a nechceme vypnout ruskou ropu, jak se snaží prosadit Evropská komise. Opravdu to nejde?

Zatímco první funkční období Vojtěcha Petráčka v čele ČVUT bylo ve znamení boje s covidem, hned na začátku toho druhého musí staronový rektor řešit dopady válečného konfliktu na Ukrajině. Jak se univerzita snaží pomáhat ukrajinským studentům? A jak by se podle něj měla řešit energetická závislost na Rusku?

Energetická krize tu byla už před ruskou invazí na Ukrajinu a válka ji ještě zhoršila. Není tak divu, že se objevují různé nápady, jak ceny energií pro domácnosti i podniky snížit. Řada z nich ale ke kýženému cíli vůbec nevede.

Posedlost elit klimatickými změnami zastínila další velké problémy, s nimiž se planeta potýká – nejdramatičtěji to ukázala invaze na Ukrajinu. Západoevropští lídři měli diverzifikovat energetické zdroje a rozšířit těžbu břidlicového plynu namísto toho, aby zavírali jaderné elektrárny a stávali se až děsivě závislými na Rusku. Blížící se válka však zdaleka nebyla jedinou věcí, kterou ignorovali.

Evropa přijímá jednou sadu sankcí za druhou. Nákup ruských uhlovodíků však zůstává nedotčen. Pro Rusko to přitom je důležitý zdroj příjmů, který mu pomáhá udržovat v chodu válečnou mašinérii a vést válku na Ukrajině.

Nezávislost Evropy na Ruské ropě a především plynu žádné obnovitelné zdroje nezajistí. Pokud to myslíme s odstřižením od ruských trubek vážně, musíme hledat jiné alternativy. Ta hlavní naděje se skrývá třeba ve frakování, píše exkluzivně pro Finmag.cz dánský statistik Bjørn Lomborg.

Evropská unie patří k pionýrům zelené bezemisní energetiky, přitom je největším dovozcem fosilních paliv na světě. Odstřižení energetiky od Ruska tak bude pořádně bolet. A do hry se vrátí i zatracované uhlí.