Luxus, za který vás nesežerou. Macan je plnohodnotné, ale nenápadné Porsche

Šedesátky. Bájný zlatý věk, kdy bylo lidstvo v mnohém na vrcholu – ať je to létání do vesmíru a letectví, filmy a rokenrol, nebo třeba auta. Některé úspěchy té doby se zatím nepodařilo překonat – třeba přistání na Měsíci. Jiné se možná nepodaří překonat nikdy. Třeba Beatles.

Ty věci ale už znamenají něco jiného než tehdy. Beatles ani Rolling Stones nejsou provokativní hudba, která šokuje publikum, a ani Psycho nikoho nevyděsí. Letecká doprava ztratila lesk – ale zas můžete letět přes půl Evropy za cenu lepší večeře. A i z cest do vesmíru je spíš obyčejný byznys místo závodů mezi velmocemi.

Porsche

Porsche

Další obrázky v galerii (11)

Jen hlavní produkt automobilky Porsche, ikonický model 911, si stále zachovává klasický tvar, pořád je to sportovní auto s uspořádáním 2+2 (tedy dvě plnohodnotná sedadla a dvě „nouzová“), pořád má motor vzadu a pořád je známé jako typická volba lidí, které opravdu baví řídit.

Ale i 911 má dneska jiný význam, než když se v roce 1964 objevila na trhu. Sama se moc nezměnila, ale změnilo se všechno okolo: trh, zákazníci a především jejich nároky.

Na Západě si mohli dovolit větší auta, ale podstatné je jedno: ačkoliv si dneska většinou myslíme pravý opak, tehdejší nabídka byla pramálo rozmanitá.

Rodinná 911

Můj děda v šedesátých jezdil se čtyřčlennou rodinou na třítýdenní dovolené do Jugoslávie. Pod stan. S jídlem na celou dobu. A kytarou. Na tom není nic divného, i dneska spousta lidí naloží rodinu a spoustu věcí do kombíku, esúvéčka nebo empévéčka a jedou na dovolenou. Jenže děda měl Fiat 600. To je takové to autíčko, vedle kterého vypadá i Škoda Citigo gigantická.

Na Západě si samozřejmě mohli dovolit větší auta, ale podstatné je jedno: ačkoliv si dneska většinou myslíme pravý opak, tehdejší nabídka byla pramálo rozmanitá. Mohli jste si koupit miniaturní autíčka, malé sedany, větší sedany a velké sedany. Občas se do toho přimíchal nějaký kombík. Všechna ta auta měla jedno společné – byla pomalá, zvlášť ta velká.

Technické info

Porsche

Porsche Macan S

• Motor: vidlicový šestiválec vpředu
• Výkon: 280 kW (380 koní) v 5200–6700 ot./min
• Točivý moment: 520 Nm při 1850–5000 ot./min
• Převodovka: sedmistupňová automatická
• Provozní hmotnost: 2080 kg
• Zrychlení 0–100 km/h: 4,8 s
• Nejvyšší rychlost: 259 km/h
• Spotřeba (kombinace): 10,2 l/100 km
• Rozměry (délka/šířka/výška): 4726 / 1927 / 1621 mm
• Objem zavazadlového prostoru: 458 l
• Základní cena testované verze: 2 295 000 Kč

Ano, Jaguar vyráběl jeden sedan, který uměl jezdit rychle do zatáček, a Mercedes jeden, který jezdil rychle po dálnici. A v Americe byla auta, co uměla jezdit rychle rovně. Ale obecně platilo, že pokud jste chtěli jezdit rychle, museli jste koupit malé a placaté auto, protože ta velká inženýři ještě rychle jezdit nenaučili.

Zároveň byli lidi zvyklí, že auta jsou malá. Auto s jedním párem dveří klidně považovali za rodinné: dětské sedačky neexistují, děti jsou malé, kupé 2+2 je akceptovatelné rodinné auto. Třeba i Porsche 911.

Sedan, který se rychlostí vyrovná sportovním vozům, jste tenkrát nekoupili. Snad na přelomu šedesátých a sedmdesátých let první Jaguar XJ. Rychlý kombík? Nebyl. A rozumně velké rodinné auto, které bude nejen kombík, ale vlastně i tak trochu terénní a zároveň na rovinkách i v zatáčkách rychlé jako sporťák? Absurdní. Něco takového tehdy zkrátka nešlo vyrobit.

Proto v šedesátých letech stačila 911 jako jediný model pro celou značku Porsche a její pořízení znamenalo něco jiného než dneska. Samozřejmě si ji někdo kupoval proto, že to byl nekompromisní sporťák nebo i závodní auto. Ale kupovali ji i ti, kteří potřebovali právě ten kompromis, auto pro radost i pro rodinu.

To auto je pořád stejné – pořád je to skvělý sporťák, který pojme dva dospělé, dvě děti a překvapivé množství zavazadel. Pořád patří mezi nejúžasnější řidičská auta na světě a její ostřejší verze se stále řadí mezi to nejbližší okruhovému závoďáku, co můžete na silnici řídit. A kvůli ničemu jinému už se dneska nekupuje. Už to není univerzální řešení otázky prakticky použitelného rychlého auta. Protože teď existují alternativy.

Cayenne je hit dodnes. Ale pro spoustu lidí je přece jen trochu těžkopádné, příliš velké a možná i zbytečně drahé.

Nemusí být placatý

Začalo to těsně po přelomu století, kdy Porsche představilo model Cayenne. Nejenže to bylo první sériové Porsche s víc než jedním párem dveří. Bylo to rovnou velké SUV. Fanoušci značky vykřikovali něco o kacířství, ale zákazníci se jen hrnuli.

Nad 911 se tátové a mamky od rodin nebo podnikatelé hledající „služebák“ na chvilku zasnili a pak posmutněle odešli k Mercedesu koupit si éčkový kombík. Ale auto, které má pořád prestižní znáček Porsche, většinu z jeho rychlosti a ovladatelnosti, ale navíc je nejen schopné v terénu, ale především má pět plnohodnotných míst a velký kufr? Sklapněte a vemte si naše prachy!

Josefina Anastasie Khunová / TheMoorah

Vpředu luxus, vzadu práce. Americké pickupy osloví i české podnikatele

Americké pickupy jsou symbolem pracovitosti a spolehlivosti. Toho „správného“ amerického života v dobách, kdy bylo všechno opravdovější. Ve skutečnosti už to jsou daleko sofistikovanější auta, než napovídá jejich image. Dávají ale smysl i na opačné straně oceánu? A jaké výhody přinášejí podnikatelům?

Cayenne je hit dodnes. Ale pro spoustu lidí je přece jen trochu těžkopádné, příliš velké a možná i zbytečně drahé. A tak se konečně dostáváme k modelu Macan. Ten dlouhý úvod byl potřeba. Bez něj by bylo snadné podívat se na 911 – která je dodnes základem DNA značky Porsche –, usoudit, že klíčovými rysy Porsche tedy je, že je dvoudveřové a placaté, a říct, že Macan není pravé Porsche, ale jen nějaké SUV pro holky, jak ho několik mých kamarádů titulovalo.

Ano, někdo by mohl argumentovat příbuzností Macanu a Audi Q5, ale nezapomeňme, že první Porsche, legendární model 356 vyráběný od roku 1949, bylo ještě blíž příbuzné brouku od Volkswagenu. Zlí jazykové by dokonce mohli říct, že to v podstatě byl brouk. Nebo přinejmenším jeho sourozenec.

Podvozková plošina 356 se od podvozku lidovějšího sourozence lišila na první pohled jen délkou. Motory měly zpočátku mnoho společných dílů a až do konce výroby společný technický základ. Zásadní přepracování a soustředění na výkony a jízdní vlastnosti ale udělalo z auta, které byste po sejmutí karoserie nerozeznali od legendárního „lidového vozu“, po celém světě obdivované sportovní náčiní.

Takže pokud chceme zjistit, jestli je Macan pravé Porsche, nemůžeme zkoumat jen to, kolik má dveří, jak je vysoký nebo jak moc společného má s jinými auty koncernu. Spíš by nás mělo zajímat, jestli chce a dokáže v rámci dané platformy nabídnout co možná největší zážitek za volantem a být co možná nejpreciznějším řidičským nástrojem.

Volant Macanu je úplně obyčejně dokonale kulatý. Žádný zploštělý spodek, měnící se tloušťka věnce, hrany, úchyty pro úchop.

Pravý poršák se skrývá uvnitř

To samozřejmě nejde dost dobře zjistit zvenčí. Exteriér Macanu má designový charakter Porsche. Tvar světel, způsob, jakým světla vystupují z kapoty, ostatně i křivky prosklení – pokud se jen trochu zajímáte o auta, na první pohled řeknete, že tohle je Porsche. To ale ještě nemusí nic znamenat, ostatně řada modelů Porsche (třeba 914 nebo 944) příliš „jako Porsche“ nevypadala, a přesto jím nepochybně byla. Pořád je ale příjemný bonus, že Macan je jedním z mála SUV, která mají opravdu vyvážené proporce.

Zevnitř je hledání poršovitosti o něco snazší. Stačí sednout za volant a už začnete tušit, jestli je auto čistokrevný řidičský nástroj, nebo jen dopravní prostředek. Nejde o prvoplánové detaily, jako je pro Porsche typická spínací skříňka (u „našeho“ Macanu stále klasicky na klíček) vlevo od volantu. Tohle umístění bylo sice velmi užitečné při startu v Le Mans, ale v praxi ani nadšenému řidiči život moc neusnadní. Spíš je to takový hezký odkaz na závodní historii značky. Ale další věci, které můžou vypadat jen jako snaha přizpůsobit tohle SUV vzhledu ostatních Porsche, už smysl rozhodně mají.

Vezměte si třeba budíky s velkým otáčkoměrem uprostřed. Navíc převážně analogové – displej je jen v tom úplně pravém. V době virtuálních kokpitů to může působit až staromódně, ale také to přispívá k jednoduchosti a přehlednosti. Soustředíte se na to, co skutečně potřebujete, a nerozptylují vás zbytečnosti.

Tím asi nejvíc vypovídajícím detailem je ale volant. V poslední době se u mnoha automobilek stalo normou, že čím sportovnější a dynamičtější model, tím podivnější musí mít tvar volantu. Snad se designéři příliš dívají na sci-fi nebo někde zahlédli volant Formule 1 a nepochopili, proč vypadá tak, jak vypadá. Macan z tohoto trendu vybočuje. Jeho volant je úplně obyčejně dokonale kulatý. Žádný zploštělý spodek, měnící se tloušťka věnce, hrany, úchyty pro úchop. Jen věnec o kruhovém průřezu a perfektní tloušťce. Protože ať si různí techničtí magnáti myslí, co chtějí, nic lepšího nikdo nikdy nevymyslel.

Stejně tak volič automatické převodovky je v dnešní době už pozoruhodný, protože se hýbe. Mezi jednotlivými polohami ho fyzicky posouváte a jednoduchým nahmátnutím poznáte, jestli máte zařazeno P, R, N, nebo D. Tomu všemu ale dominuje pozice za volantem a dojem, který vyvolává. Všechno kolem vám dává najevo, že jste tady proto, abyste řídili a abyste se řízení doopravdy věnovali.

Macan je i ve sportovních režimech tlumičů naprosto přijatelný, v režimu Normal je pak vyloženě příjemný i na rozbité silnici.

Pocit výjimečnosti

Nemusíte přitom nutně jezdit rychle. Už když jsme se při mezinárodní prezentaci vylepšeného Macanu vydali do ulic noční Varšavy, stačilo pár bloků, aby si toho člověk všimnul. Způsobu, jakým auto reaguje na povely, jak volant perfektně padne do ruky a jak máte přirozenou tendenci dělat s ním ty správné věci, místo abyste ho drželi jako prase kost. Probouzí to ve vás pocit výjimečnosti, i když jste na cestě do kina nebo na nákupy.

Kristýna Betlachová

Superkombík pro manažery. V Audi RS6 si můžete připadat jako Superman

Tak jako se v komiksech mění obyčejní chlápci na superhrdiny, změnil se tenhle rodinný kombík na supersport. Na první pohled je to pořád to staré dobré manažerské Audi A6, které je ideální i pro rodinu s dětmi a psem v kufru. Na ten druhý je ale něco divně. Co vše je na téhle upravené manažerské modle jinak? Čtěte v další autorecenzi Vojtěcha Dobeše.

Tedy, ve vnímavějších z nás. Pro spoustu lidí to možná nebude podstatné nebo si toho vůbec nevšimnou, protože jim nikdo neřekl, co vlastně mají hledat. Je to jako s dobrým vínem. Ale úplně každý si všimne ostatních způsobů, jakými Macan S zajišťuje, že se cítíte výjimečně. Od nepřehlédnutelné oranžové barvy Papaya a tmavých dvacetipalcových kol až po čtveřici koncovek výfuku, které můžete dotykovým tlačítkem na středovém tunelu přepínat mezi hlučným a tichým režimem (je mimochodem skvělé, že to jde bez ohledu na jízdní režim – můžete být hluční v režimu Normal i tišší v režimu Sport Plus).

S tím souvisí i dobrá zpráva pro ty, kdo hledají především prestiž značky a jistotu, kterou nabízejí sportovní jízdní vlastnosti. Stejně jako umí Macan neobtěžovat hlučnými výfuky, pokud to není potřeba, neobtěžuje ani žádnými jinými projevy „sportovnosti“. Spousta lidí má představu, že sportovní auto musí mít tvrdý podvozek, drncat a být nepohodlné. Macan je i ve sportovních režimech tlumičů (jsou dva, Sport a Sport Plus) naprosto přijatelný, v režimu Normal je pak vyloženě příjemný i na rozbité silnici nebo v městských ulicích. Rychle pochopíte, že ta sportovnost a preciznost může být jen příjemný bonus, bez nutnosti dělat kompromisy.

Mám tušení, že většina majitelů Macanu S také u tohoto zjištění zůstane. Jen málokdo objeví, co vám Macan S dokáže nabídnout, když po něm začnete chtít opravdovou sportovní jízdu. Najděte si kus opuštěné, zakroucené okresky, zvolte sportovní režim a možná i omezíte elektronickou stabilizaci tak, aby vám nechala trochu volnosti, když začne přilnavost docházet.

Na dostatečně technické silnici by měla Macanu problém ujet i „devadesátková“ 911 Turbo, ve své době auto legendární svou rychlostí.

Verdikt: plnohodnotný

Ne, na rozdíl od Taycanu, který jsme zkoušeli nedávno, vám nebudu tvrdit, že tohle auto svým charakterem připomíná 911. Pořád je to relativně malé, krátké SUV s pohonem všech kol a vysokým těžištěm. Ale jeho rychlost 911 připomínat může. Dokonce bych se odvážil říct, že na dostatečně technické silnici by měla Macanu problém ujet i „devadesátková“ 911 Turbo, ve své době auto legendární svou rychlostí za všech okolností.

Rychlostí samotnou je už ale dnes těžké ohromit. Na trhu je obrovské množství aut, která jsou pekelně rychlá. A spousta z nich dokáže z rychlé jízdy udělat něco snadného a přirozeného. Zamaskovat ji, zahladit a ukolébat řidiče k tomu, že se nic zajímavého neděje. To ale jako nadšený řidič nechcete. Vy chcete vědět, že jedete rychle. Chcete také přesně vědět, co auto právě dělá a v ideálním případě i co se teprve udělat chystá. Cestou k radosti z řízení není být izolován od dění a jen spokojeně sledovat rostoucí čísla na rychloměru. Rychlost chcete prožít a chcete ji zkrotit.

Při našem druhém setkání, tentokrát na mých oblíbených okreskách na Berounsku, mi Macan S dokázal, že právě tohle je s ním úžasně snadné. Na jednu stranu stačí zlehka svižná jízda k tomu, abyste vy i spolujezdec jasně cítili, že se „něco děje“. Na stranu druhou stačí posunout volič jízdních režimů o stupínek dál, trošku utlumit zásahy stabilizace a sáhnout hlouběji do svých schopností – a Macan vám dá možnost dostat z něj víc, než jste čekali. S každou další vracečkou, ze které vyjedete v mírném driftu, budete víc a víc překvapeni, co tohle „SUV pro holky“ vlastně umí.

O tomhle je, alespoň pro mě, opravdové sportovní auto. A především je právě o tomhle značka Porsche. Nejde o erb na kapotě, typická světla ani obdivné pohledy, když pohodíte klíček na bar. Dokonce ani o to, mít placaté auto s placatým motorem, který vrčí někde za vámi.

Porsche

Porsche

Další obrázky v galerii (11)

Jde o to, jestli se auto snaží být nejlepším možným nástrojem pro řidiče. Jestli dělá přesně to, co chcete, tak, jak to chcete, a jestli vás nechá snadno poznat, že to děláte špatně – a zlepšovat se. Taková je ta nejhlubší definice „sportovního auta“. Macan ji splňuje a má také plné právo nazývat se plnohodnotným Porsche. Kdo si myslí opak, má jen špatnou definici.

Zároveň fakt, že většina lidí v Macanu „pravé Porsche“ neuvidí, může představovat i výhodu. Ryzí sporťáky jako Porsche 911 totiž vyzařují auru rozmařilosti a okázalé nepraktičnosti – což může být fajn, když s ním vyrazíte večer do společnosti, ale na obchodní schůzce to už tak pozitivní být nemusí. Část klientů bude na takové auto vždycky reagovat klasickou úvahou „ten mě natáhne, aby měl na sporťák“. Macan, zejména pokud nebude zářivě oranžový, naproti tomu působí vlastně docela nenápadně. Prostě malé SUV, sice od prémiové značky, ale pořád očividně praktické a rozumné auto. I ve srovnání s větším Cayenne nebo třeba s Panamerou působí vlastně docela střídmě a skromně.

Většina lidí si také nevšimne označení Macan S a dost možná ani čtveřice koncovek výfuků, takže nebude nijak vnímat rozdíl mezi základním čtyřválcovým Macanem, poslední dobou masivně propagovaným jako „dostupnější než si myslíte“ (a skutečně, základní Macan není o moc dražší než slušně vybavený Kodiaq RS). To, že jste si ve skutečnosti koupili především stroj na řidičské zážitky, tak budete vědět jen vy a případně další podobně „postižení“. Navíc v případě potřeby zvládnete převézt tři kolegy nebo třeba server, a můžete v klidu absolvovat schůzku třeba na staveništi, aniž byste museli předem zjišťovat, jestli někde nenecháte výfuk.

Baví vás styl Vojtěcha Dobeše? Jeho testy a recenze aut patří mezi tradiční rubriky tištěného Finmagu. V tom aktuálním se dočtete o Volkswagenu ID.Buzz.

Kam dál? Automobilový průmysl na Finmagu:

• Žlutá střela se zenovou aurou. Tenhle Lexus zosobňuje sny o Japonsku
• Překvapení z Mladé Boleslavi. Elektrická budoucnost je blíž, než jsme čekali
• Evoluce pro VW, revoluce pro škodovku. Elektromobil ID.2 zamíchá kartami
• Nerovný souboj s USA. Český průmysl musí zezelenat, jinak nepřežije
• Závod o klíčový byznys budoucnosti začal, Evropa těžce zaostává za USA

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag